Vzrůstající kvality série Útok titánů byly průběžně patrné snad ve všech ohledech. Zlepšovala se kresba, děj byl stále záživnější, postavy zajímavější. Vyprávění příběhu jako takové působilo mnohem kvalitněji a snáze čtenáře vtahovalo do událostí těchto malých, černobílých knížeček plných přerostlých monster. Se sedmým svazkem ovšem jakoby se autor zavřel za vysoké zdi a veškeré mé chvály byly ty tam. Možná proto působí osmý svazek jako snaha autora o opravu nevydařeného vyvrcholení dosavadního děje a servíruje finále číslo dvě.

Útok titánů se v minulých dvou svazcích poměrně držel zkrátka a překvapivě to sérii dost prospívalo. Bylo samozřejmě ale potřeba nakonec sklidit připravovanou půdu a přijít s něčím velkým. Povedlo se? Sedmý svazek vlastně nezačíná zrovna špatně. Arminovo filozofování o obětování životů pro vyšší účel má něco do sebe a slouží jako skvělá otevírací sekvence knihy. Nás ale především zajímá ženská titánka, která byla chycena výzkumným týmem na konci minulého svazku. Ta se v šokující únikové akci dostane na svobodu…

Mílovými kroky se dopředu žene české vydání titánské série od Isayami Hajimeho, takže už tu máme její šestý svazek. Útok titánů postupně nabíral na kvalitě jak po stránce příběhové, tak po stránce kresební. Platí to i pro šestý přírůstek? Celá kniha se točí kolem inteligentní ženské titánky, která se objevila na konci minulého dílu. V tom vězí plus i mínus této části. Na jednu stranu by se dalo říci, že svazek působí uzavřeným dojmem.

Útok titánů je svým způsobem velice zvláštní manga a není divu, že otaku komunitu rozděluje na skupinu lidí, kteří sérii milují, a ty, kteří ji vidí jako jednoduchý patos pro puberťáky bez větší hloubky založený na rádoby šokujícím zabíjení postav. Kam nás v této problematice posouvá pátý svazek? Jestli něco v novém svazku zaslouží vyzdvihnout, pak je to úvodní kapitola, která čtenáře na pár stránek zavede pryč od hrdinů příběhu. Vypráví o opuštěné přeživší z výzkumného oddílu za hradbami na území titánů.