Není to dlouho, co jsme recenzovali první výtisk Isajamova hitu Útok titánů a už tu máme výtisk číslo 2. V Crwi se zkrátka snažili, aby jejich čtenáři měli co nejbohatšího Ježíška. Těm z vás, kteří tuto mangu ještě doma nemají a váhají nad ní, snad tato recenze pomůže v rozhodování. A vy, kteří jste si druhý díl boje mezi lidmi a titány již koupili, nebo ho našli pod stromečkem, se o svůj názor na tuto mangu můžete podělit dole v komentářích.

Po dechberoucím a šokujícím finále prvního svazku nechal Útok titánů čtenáře velmi napjaté v očekávání, co se bude dít dále. Děj se tentokrát zaměřuje na Mikasu, tajemnou a drsnou mladou slečnu z prvního dílu, a odhaluje nám její minulost, ve které se s ní život rozhodně nemazlil. Dozvídáme se, proč bydlela u Yeagerových, proč má k Erenovi tak blízko a proč se vlastně chová tak, jak se chová. Druhý svazek krásně vykresluje její charakter a konečně navozuje dojem, že se jedná o živou lidskou bytost. A to se netýká jen Mikasy, i když u té to platí nejvíce. Autor tak napravuje největší nedostatek prvního svazku – postavy se prohlubují a konečně dostávají nějaké jasnější povahové rysy. Každý čtenář si zde jistě najde nějakého svého oblíbence, o kterého se bude bát, což je velký pokrok oproti prvnímu dílu, kde vám byl každý ukradený a naopak jste si přáli, aby postavy zemřely co nejzajímavější smrtí. Mravenci bez špetky sympatií prostě nikoho nezajímali a sloužili jen k efektivnímu zašlápnutí, takže palec nahoru za podstatné zlepšení. Děj plyne rychle, nenudí, je nápaditý i šokující a stejně jako minule svazek končí velkým překvapením.

Znatelného vylepšení se dočkala i kresba. Ano, ta se zlepšovala už v průběhu prvního svazku, ale tentokrát se na obrázky dá koukat s mnohem větším zalíbením. Oči nešilhají, autor se konečně začal starat o anatomii postav a i ty děti konečně nevypadají jako hříčky přírody. Isajama se také naučil kreslit postavy v pohybu tak, aby to vypadalo, že se opravdu hýbou. S tím jde v ruku v ruce množství akce, která se v této knize objevuje více a zároveň je mnohem propracovanější. Akční scény jsou záživné, napínavé a dostávají dostatečný počet okének. V porovnání s tímto dílem to vypadá, že v knize první chybělo během akčních scén pár okének a čtenář si tak musel více domýšlet, co se vlastně stalo. Šrafování i nadále zůstává přítomno ve velké míře, ale autor to s ním už tolik nepřehání, používá ho vhodněji a stylověji, což napomáhá hutné atmosféře celé knihy. I v kresbě tedy nastalo viditelné zlepšení a dá se tak již mluvit o poměrně dobrém mainstreamu. Stále sice nejde o žádné umělecké dílo, ale na příjemné počtení to bohatě stačí.

Anna Křivánková opět ukázala, že je dobrá překladatelka. Co víc, dokonce se její překlad od minulého svazku zlepšil. Použití různě zabarvených výrazů je voleno správně a dokonce skvěle pomáhá vyzdvihnout případný černý humor. Překladatelka navíc zvládá jednotlivé postavy od sebe odlišovat trefně zvolenou mluvou. Pochvalu si v tomto ohledu zaslouží především skvěle zvolený jazyk šéfa spolku obchodníků.

Co se editace týče, na první pohled je vše v pořádku. Text se drží ve svých bublinkách (na stranu druhou bubliny občas až příliš mizí ve hřbetu knihy), veškerá citoslovce jsou nahrazena latinkou, a i přesto, že se stále sem tam objeví naše oblíbené „fííí ííí íííí“, bez kterého by to snad už ani nebylo ono, jsou česká citoslovce velmi vhodně zvolena a v kombinaci s trefnými fonty se jim daří krásně podtrhávat atmosféru mangy. Tentokrát se ovšem objevila vada na kráse, neboť se do editace vloudila chyba, které si ne každý všimne. Navíc se táhne napříč celou knihou. O co jde? Jakmile se text objevuje mimo textovou bublinu na šedém pozadí, je pozadí textu divně kostičkované a neladí s kresbou. Z hlediska editace je to bohužel zásadní chyba a nakladatelství lze jen doporučit, aby ji do případného dotisku napravilo. A k editaci ještě jedna rada, je-li ji vůbec možné provést. Skutečnost, že se tato manga tiskne černobíle, odnesl druhý svazek titánů na svých původně barevných stránkách, jež jsou v černobílém provedení až přespříliš tmavé. Pokud je to tedy možné, bylo by pro příště lepší, kdyby v Crwi při editaci zaexperimentovali a například dodali „barevným“ stránkám více jasu, případně čtenářům zpříjemnili čtení barev zbavených stránek nějakým jiným způsobem.

Suma sumárum znamená druhý svazek pro Útok titánů podstatné zlepšení ve všech ohledech. Děj je záživnější, postavy jsou sympatičtější a kresba poskočila o něco výše (tj. na úroveň klasického průměru). Jedinou výtku tedy směrujeme k samotnému nakladatelství, neboť editační chybu s kostičkováním pozadí nelze odpustit. Ve čtení to naštěstí nijak nepřekáží a nedá se říci, že by to požitek z mangy nějak výrazně kazilo. Druhý díl mangy Útok titánů tak lze jen doporučit. Fanoušci prvního dílu budou nadšeni, váhavci budou do mangy snad konečně vtaženi a odpůrci budou muset alespoň uznat, že titáni kráčí smělými kroky kupředu.

Za zaslání výtisku mangy na recenzi opět děkujeme nakladatelství Crew.

PS: Jak to, že ta mrtvola mluví?