Mireille, Korsičanka toho času v Paříži operující jako nájemný zabiják pod označením Noir, dostane zprávu od mladé dívky Kiriky. Kirika bohužel trpí amnézií. Našla u sebe pouze falešnou občanku, Berettu a jediné, co si pamatuje, je slovo „noir“. Při jejich setkání jde po nich skupina zabijáků a z Kiriky se vyklube prvotřídní zabiják. Obě dívky se stávají pod tlakem okolností spojenkyně. Navíc to vypadá, že mají nějaké propojení v minulosti a Kirika může být pro Mireille vodítko k vyřešení vraždy jejích rodičů.
Noir je anime série od studia Bee Train z roku 2001 prvně odvysílaná na stanici TV Tokyo. Jde o první sérii z volné trilogie Bee Train ozbrojených dívek. Dále to byly Madlax a El Cazador de la Bruja. Tyto série spojují dívky protagonistky, přitom každá série je pojata podle jiného filmového žánru. A Noir, jak už název napovídá, vychází z kriminálek a samozřejmě stylu filmu noir.
Patrik Willems ve svém videu o filmu Tenet přišel s pojmem vibes movies. Vibes movies jsou akční, špionážní nebo kriminální filmy, které jsou velice stylové, a hlavní hrdinové jsou samotáři, pro které je práce celý život. Jediný vztah mají se svými kolegy, kteří jsou nejblíže k tomu, co by se dalo nazvat přátelé. Žádný osobní život. Romance je odsouzená k záhubě. Zápletka je jednoduchá. Na detailech nezáleží. Nemusíte rozumět všemu, prostě následujete hlavní postavy. Ty jdou kupředu. Prochází fotogenickými místy, často navíc velice luxusními. Víc za ně mluví akce než slova. Důležitá je akce, fotogeničnost a celkový zážitek.
Seriál funguje epizodicky. Mireille a Kirika jdou od zakázky k zakázce. Postupem času se pomalu začíná vynořovat tajná organizace Les Soldates (Vojáci) a tajemná kněžka Altena. Stopy vyvolávají nové otázky. Obě dívky musí čelit nájemným zabijákům. Mireille a Kirika mají mezi sebou navzdory původnímu slibu přátelský vztah. Jakýkoliv pokus o vztah mimo (i romantický) je odsouzen k záhubě. Z minulosti Mireille známe pouze smrt jejích rodičů, o Kirice nevíme vůbec nic.
Noir pomalu buduje mytologii plnou tajných starobylých organizací, elitních osobitých zabijáků a mystična. V tomto ohledu může lehce evokovat sérii filmů o Johnu Wickovi. Bohužel, jenom v tomhle ohledu. V seriálu se sice střílí, a to hodně, ale je to zároveň jeho největší slabina.
Akční scény jsou (až na jeden případ, ale o něm později) mizerné a v některých případech vyloženě směšné. Zabijáci, kteří jdou po Mireille a Kirice, mají být profesionálové, a přesto mají neuvěřitelně dlouhý reakční čas. I když mají zamířeno, i když jednu z dívek obklíčili, i když míří na 10 metrů, stejně si počkají, aby mohli být jeden po druhém zastřelení. Pokud se to snaží maskovat střihem nebo kamerovým úhlem, doporučuju takový malý experiment – představte si tu scénu hranou. Ale tvůrci se to většinou ani nesnaží maskovat kamerovými úhly nebo střihem. Hezky to máte všechno v jednom statickém záběru. A třeba souboj na Sicílii je za hranou parodie. Ovšem síla Noir leží jinde.
Rezervy v akci režisér Kóiči Mašimo vynahrazuje právě atmosférou a oním vibem. Ve scénách před akcí Noir přijde s krásnými záběry. K tomu si vypomáhá kontrastem a používáním různých světelných efektů, jako je bloom. Samozřejmě by to nešlo bez fotogenické stránky Paříže a dalších evropských míst. Mimo Evropu se podíváme pouze v pár případech. Prostředím a silným vizuálem nejednou připomene Bessonovu Brutální Nikitu.
Kóiči Mašimo, na rozdíl od běžné praxe, nepracuje s hudbou, aby si jí pokud možno divák ani nevšiml a jen sloužila jako podkres. Naopak, nechá ji plně dominovat. Takový přístup je dost zrádný, protože musíte mít opravdu dobrou hudbu, aby dokázala scénu nést. Naštěstí v případě Noir je skladatelkou Juki Kadžiura. V té době ještě ne moc známá, později třeba stála za vznikem skupiny Kalafina nebo třeba její soundtrack k Mahó Šódžo Madoka Magica patří k tomu nejlepšímu, co v rámci anime hudby můžete nalézt.
Noir dokazuje, že s Madokou to nebyla náhoda. Instrumentální hudba skvěle podkresluje atmosféru a dovytváří potřebný vibe pro klidné scény. Ovšem když přijde na řadu akce a s ní soundtrack s vokály, v tu chvíli je Juki Kadžiura jak onen mytický Atlas, co nese Noir na svých bedrech. Skladby jako energická Salva nos, ale hlavně melancholická Cante per me ve vás zůstanou ještě hodně dlouho. Málokdy se stává, že opening a ending jsou nejslabší části soundtracku.
Benchmarkem toho nejlepšího z Noir je „poslední zkouška“ z 20. epizody. Zde se nejvíc pracuje s vizuálním expresionismem filmů noir (dalším příkladem podobného přístupu v animaci je animovaný Batman) – modročerná noční Paříž a přestřelka na střeše s maskovanými zabijáky. Akce je zde – překvapivě ke zbytku seriálu – povedená. Maskovaní zabijáci dodávají mystičnost. A černomodrou noc osvětlují výšlehy ze zbraní a blesky. Být takový zbytek seriálu, bylo by to perfektní.
Noir je velice atmosférické anime se silným vizuálem a skvělým soundtrackem. Pomalu kolem sebe buduje mytologii, která si nezadá s filmy o Johnu Wickovi. To vše dolaďuje místy až mystickou aurou. Bohužel celý seriál shazuje akce, což je u anime postavené na střílení problém. Pokud vám nejde o atmosféru, ale o akci, hledejte jinde. V rámci žánru ozbrojených dívek jsou lepší série.
Dodatky
- Fanouškovská stránka věnovaná Juki Kadžiuře je pojmenovaná podle písni Canta per me.
- Připravovala se hraná adaptace pro stanici Starz. Jako výkonný producent byl pod projektem podepsaný Sam Raimi. Z projektu nakonec sešlo.
- Mireillina osobní pistole je moderní Walter P99. Kirika používá starou Berettu 1934. U Kiriky se uvažovalo i o Walteru PPK. V takovém případě by obě hrdinky měly zbraň používanou Jamesem Bondem.
|
|
||||||||||||||||||||