Když jsem začal se čtením série Gantz, ani ve snu by mě nenapadlo, že si mě ta ptákovina bude schopná získat. S každým svazkem se v mých očích ale série zvedala, dokud si mě zcela svou béčkovostí nezískala a já se na nové svazky nezačal těšit. V posledních kapitolách navíc započal jakýsi restart série, který značně napomohl ke zvýšení kvality. Vyplatilo se a drží se kvalita i ve dvanáctém svazku? Nejprve bylo na začátku nového svazku zapotřebí uzavřít masakr…

Gantz se v posledních svazcích konečně probral a naservíroval svým čtenářům kvalitní zábavu. Akce se přenesla do civilního světa, rozehrává se tísnivé drama, nové postavy jsou vítaným oživením, které série potřebovala jak sůl. A s jedenáctým svazkem přichází chvíle, kdy se má sklidit půda připravená svazky předchozími. Kuronův nový tajemný spolužák Izumi si vybavuje, že býval v Gantzově týmu a stejně jako on bojoval proti mimozemšťanům. Své dny bojování má ale již za sebou a přišel o paměť na tuto etapu svého života.

Gantz nezačal zrovna slavně. Mix nezajímavých postav, nulového příběhu a nechutně názorného násilí netvořilo ve svých prvních svazcích nic jiného než jen podprůměrné sci-fi béčko. S dalšími svazky ale začal vystrkovat růžky skrytý potenciál a kvalita se pozvolna začala zvedat. Tento trend naštěstí pokračuje i v sedmém, osmém, devátém a desátém svazku. Příběh pokračuje soubojem proti buddhistickým sochám, který sice zpočátku vypadal nadějně, ale hodně rychle se karty otočily. Masakr na sebe nenechal dlouho čekat a autor konečně ukázal…

Recenze prvních tří svazků Gantz se nesla v rozčarovaném, spíše kritickém duchu, přičemž verdikt byl jaksi nejednoznačný. Přesvědčily další tři svazky svou kvalitou, nebo se jedná o mangu zralou na odstřel? S příběhem to je u Gantze těžké. On totiž jaksi alespoň prozatím plnohodnotný děj nemá a osobní mini dramata hrdinů nedokážou dostatečně zaujmout. Postavy jsou jednoduše pod trestem smrti nuceny bojovat proti mimozemšťanům a to je prakticky vše. Ovšem zatímco začátek série dost potápěl fakt…

Každý člověk má odlišný vkus a baví ho něco jiného. Po přečtení mangy se většinou není problém poměrně rychle rozhodnout, jestli se vám trefila do vkusu, případně zda jde o všeobecně kvalitní dílo bez ohledu na to, že to zrovna vás nechytlo za srdce. Jenže pak se objeví třeba takový Gantz od autora jménem Oku Hiroya a odpověď nemusí být tak jednoduchá. Příběh je prostý. Po smrti (tedy po tom, co by měla být vaše smrt… ale kdo ví…