Mi­nu­lý ví­kend, te­dy 26.–28. 10., se ko­nal již pat­nác­tý roč­ník pod­zim­ní­ho fes­ti­va­lu ani­me, man­gy a ja­pon­ské kul­tu­ry: Aki­con. A stej­ně ja­ko kaž­dý rok, i le­tos se ho zú­čast­ni­lo ně­ko­lik čle­nů re­dak­ce. Nicmé­ně osob­ně jsem byl le­tos na Aki­co­nu po­pr­vé, a to z pros­té­ho dů­vo­du – ne­chtě­lo se mi z Br­na jez­dit do Pra­hy. Pra­vi­del­ně jsem tak na­vště­vo­val pou­ze Ani­me­fest a ny­ní již zru­še­ný Ma­ni­fest. Ten­to re­port bu­de te­dy na­psa­ný z po­hle­du no­váč­ka na Aki­co­nu, ale „ostří­le­né­ho“ ota­ku z ji­ných čes­kých fes­ti­va­lů.

Aki­con pro mě za­čal v pá­tek oko­lo půl čtvr­té ve chví­li, kdy jsem vy­šel z me­t­ra na Cho­do­vě a ne­vě­děl jsem, kam jít. Zde mu­sím po­dě­ko­vat dvo­ji­ci ná­hod­ných cospla­ye­rů, dí­ky kte­rým jsem nad sa­mot­nou tra­sou ne­mu­sel ani pře­mýš­let, sta­či­lo je ná­sle­do­vat.

První dojmy

Když jsem do­ra­zil na mís­to před sa­mot­né ko­mu­nit­ní cen­t­rum, ne­tu­šil jsem, co mám dě­lat. Ni­kde ne­by­lo na­psa­né, kde přes­ně je hlav­ní vstup, ani v ja­ký čas se are­ál ot­ví­rá – to jsem mu­sel do­hle­dat na FB. S dal­ší­mi ota­ku jsme te­dy spo­leč­ně če­ka­li na za­hra­dě, až na­sta­ne čtvr­tá ho­di­na, kdy se „ote­ví­ra­jí“ dve­ře do are­á­lu. A proč uvo­zov­ky? Re­ál­ně totiž k žád­né­mu ofi­ci­ál­ní­mu ote­vře­ní ne­do­šlo. Když na­sta­la čtvr­tá ho­di­na, ne­sta­lo se vů­bec nic. Ně­co se za­ča­lo dít až o pár mi­nut poz­dě­ji, kdy jed­nu sku­pi­nu ota­ku na­padlo jít do bu­do­vy, což vy­ús­ti­lo v to, že se tam na­jed­nou za­ča­li cpát všich­ni. To­to cho­vá­ní mě ve­li­ce fas­ci­no­va­lo, nicmé­ně mu­sím po­chvá­lit ná­vštěv­ní­ky, že sku­teč­ně če­ka­li do čtvr­té ho­di­ny a před­tím se ni­kam ne­cpa­li.

Po vstu­pu jsem do­stal vi­sač­ku a krát­kou bro­žur­ku, kte­rá ob­sa­ho­va­la pro­gram a plá­nek ce­lé­ho are­á­lu. Je­li­kož je Aki­con re­la­tiv­ně ko­mor­ní ak­ce, bě­hem chví­le jsem se ve všem zo­ri­en­to­val. Kro­mě to­ho jsem si stá­hl i ofi­ci­ál­ní mo­bil­ní apli­ka­ci, kte­rá tak­též ob­sa­ho­va­la pro­gram, ma­pu are­á­lu a dal­ší za­jí­ma­vos­ti. Apli­ka­ce by­la vy­da­ře­ná, všech­no by­lo pře­hled­né a osob­ně jsem u ní ne­na­ra­zil na žád­né pro­blémy. Čas­to jsem se do ní dí­val na pro­gram a rov­něž jsem zde po před­náš­ce vy­plňoval i kra­tič­ký do­taz­ník, jak se mi před­náš­ka lí­bi­la.

Program

Vy­ne­chám-li za­há­je­ní, prv­ním pro­gra­mem, na kte­rý jsem šel, by­la před­náš­ka „Tak jde čas s ani­me i fan­do­mem“ od před­ná­še­jí­cí­ho grek1, na je­hož po­ví­dá­ní jsou pra­vi­del­ně ob­rov­ské fron­ty na Ani­me­fes­tu. Zde na­štěs­tí žád­ná fron­ta ne­by­la. Cel­ko­vě z to­ho­to ohle­du hod­no­tím Aki­con ve­li­ce pří­vě­ti­vě, ne­boť až na fron­ty u bu­fe­tu, ve kte­rém by­lo do­stup­né ně­co k za­kous­nu­tí a ně­co na pi­tí (včet­ně al­ko­ho­lic­kých ná­po­jů), zde ne­by­la žád­ná zdr­že­ní. Před­náš­ka pod­le ano­ta­ce mě­la po­pi­so­vat ně­ko­lik sce­náris­tic­kých prv­ků a po­dí­vat se na je­jich his­to­rii, če­muž tak sku­teč­ně by­lo, padly zde za­jí­ma­vé in­for­ma­ce tý­ka­jí­cí se fe­no­mé­nů moe, fan­ser­vi­ce i fa­na­buse. Před­náš­ka by­la oko­ře­ně­na jak ty­pic­kým gre­ko­vým hu­mo­rem, tak i otáz­ka­mi do pu­b­li­ka. Po­kud si ně­ja­ký od­váž­li­vec troufl na otáz­ku od­po­vě­dět, mohl zís­kat Aki­bo­ny, za kte­ré by­lo mož­né si ně­co od­nést z Aki­krá­mu.

Dru­há gre­ko­va před­náš­ka by­la rov­něž za­jí­ma­vá, nicmé­ně za zkla­má­ní po­va­žu­ji to, že ji ne­sti­hl před­nést ce­lou – za­ča­la poz­dě­ji, než mě­la, což ved­lo k hek­tič­těj­ší­mu kon­ci, po­da­né in­for­ma­ce by­ly o dost struč­něj­ší a jest­li jsem správ­ně po­cho­pil, po­sled­ní část před­náš­ky grek1 zce­la vy­ne­chal. A když už je řeč o ča­so­vé or­ga­ni­za­ci, ta by­la pro­blé­mo­vá i u ostat­ních před­ná­šek – před­ná­še­jí­cí pře­ta­ho­va­li snad na všech, kte­rých jsem se zú­čast­nil (světlou vý­jim­kou bu­diž před­náš­ka „Šintó a ja­pon­ské myš­le­ní“). Or­ga­ni­zá­to­ři se to­mu sna­ži­li za­brá­nit tím, že ně­ko­lik mi­nut před kon­cem dá­va­li před­ná­še­jí­cím na­je­vo, že již moc ča­su ne­zbý­vá, nicmé­ně to ved­lo ako­rát k to­mu, že před­ná­še­jí­cí zby­tek před­náš­ky uspě­cha­li a stej­ně na­ko­nec pře­táh­li.

Výsked­kem by­lo, že dal­ší pro­gram za­čí­nal se zpož­dě­ním. Byl to i pří­pad Beybla­de tur­na­je po­řá­da­né­ho dvo­ji­cí Sy­ky­san a Yu­f­fie. Nicmé­ně to je spo­leč­ně s ne úpl­ně kva­lit­ním zá­zna­mem zá­pa­sů to je­di­né, co lze to­mu­to pro­gra­mu vy­tknout. Před­sta­vu o sou­tě­ži si mů­že­te udě­lat z ná­sle­du­jí­cí upou­táv­ky:

Ve stej­ném du­chu se ne­sl i sa­mot­ný tur­naj. By­lo to ori­gi­nál­ní, vtip­né a vů­bec mi ne­va­dí, že jsem se při tom nic no­vé­ho ne­do­zvě­děl. Zá­ži­tek by byl ješ­tě troš­ku lep­ší, kdy­by stre­am z beybla­de aré­ny ne­byl o ně­ko­lik sekund zpož­dě­ný.

Kro­mě to­ho jsem na­vští­vil ta­ké ně­ko­lik před­ná­šek, jak ve Vel­kém, tak i v Ma­lém sá­le. Pro­sto­ry by­ly do­sta­ču­jí­cí, před­ná­še­jí­cí­ho by­lo dob­ře sly­šet a cel­ko­vě se mi lí­bi­la opro­ti Ani­me­fes­tu ko­mor­něj­ší at­mo­sfé­ra. Sa­mot­ným před­náškám ja­ko ta­ko­vým bych tak kro­mě ča­so­vé­ho ří­ze­ní vy­t­kl je­di­ně chy­bě­jí­cí spo­leč­nou ša­b­lo­nu – kaž­dá pre­zen­ta­ce vy­pa­da­la ji­nak, což u ně­kte­rých z nich by­lo až ma­tou­cí.

Zakončení

Po­sled­ní po­lož­kou v pro­gra­mu by­lo za­kon­če­ní ak­ce, kte­ré­ho jsem se rov­něž zú­čast­nil. By­ly zde pro­brá­ny vý­tky vů­či Aki­co­nu, pro­zra­ze­ny růz­né zá­ku­lis­ní in­for­ma­ce a na­ko­nec i po­čet pro­da­ných vstu­pe­nek  – by­lo to ně­co má­lo nad 900. Kro­mě to­ho za­kon­če­ní ale při­nes­lo i jed­nu špat­nou zprá­vu. Jak již na­po­ví­da­ly pla­ká­ty roz­mís­tě­ně po are­á­lu, příští rok se do­čká­me prav­dě­po­dob­ně po­sled­ní­ho roč­ní­ku Natsu­co­nu.

Cel­ko­vě mo­hu ří­ci, že jsem si svůj prv­ní Aki­con do­ce­la užil. Ve­li­ce mi vy­ho­vo­va­la ko­mor­ní at­mo­sfé­ra, dí­ky níž ne­by­ly žád­né fron­ty ani vel­ké tla­če­ni­ce. Pro­gram se mi až na jed­nu vý­jim­ku lí­bil, cel­ko­vé or­ga­ni­za­ci až na pro­blém s do­dr­že­ním ča­so­vé­ho har­mo­no­gra­mu ne­mám co vy­tknout. Ne­vím, na ja­ké té­ma bu­de příští roč­ník, nicmé­ně už teď vím, že na fes­ti­val bu­du chtít za­ví­tat i příští pod­zim.