Před třiceti lety, čtvrtého října 1995 v půl sedmé večer stanice TV Tokyo odvysílala první epizodu nové mecha série Šinseki Evangelion, známou spíše pod názvem Neon Genesis Evangelion. Studio Gainax potřebovalo hit, a to hodně. Z úspěšné Nadia – Tajemství modré vody nevidělo moc peněz, mělo za sebou propadák Óricu učúgun: Honneamise no cubasa a jeho pokračování zastavené během produkce. A Evangelion byl ten hit. Ale nebylo to zadarmo.

Výroba Evangelionu byla tím, čemu se u her říká vývojové peklo. Začaly docházet peníze. To by se samo o sobě dalo zvládnout, ale pak je tu Hideaki Anno. Jakkoliv jde o vizionářského tvůrce, tak je s ním problém pracovat. Série byla od začátku brána jako dekonstrukce sci-fi šónenu, a to ať už jde o různé mecha anime nebo hraného Ultramana, který byl jednou z hlavních inspirací. Nicméně během produkce si Anno prožil psychické zhroucení a seriál začal od půlky nabírat nový směr. Začalo se opouštět od akce a víc se šlo introspektivně. Seriál si vysloužil i kontroverzi ohledně zobrazení násilí a sexu. Peníze se tenčily, čas docházel, Anno víc a víc přepisoval. V produkci vládla příšerná atmosféra. Dokonce hrozilo, že seriál nebude dokončený. Poslední dvě epizody jsou kapitola sama o sobě. Celá problémová produkce vedla ke konci, který byl víc picture drama, šíleně matoucí a dal vzniknout pojmu „Gainax ending“.

Je vlastně zázrak, jak přes všechny problémy Neon Genesis Evangelion dobře dopadl a jak celý funguje. Je to nejen zásluhou velice šikovných tvůrců jako třeba Kazuja Curumaki, kteří si uměli prosadit věci i navzdory Annovi, ale taky obrovskému štěstí. Už následující projekt Gainaxu: Kareši danodžo no džidžó – jakkoli ten seriál považuji za vrchol v rámci romcomu – se při produkci vyloženě rozsypal. Kvůli rozpočtu se změnily plány ohledně dvou NGE filmů. Šinseiki Evangelion gekidžóban: Air / Magokoro o, kimi ni (End of Evangelion) vznikl, ale film odehrávající se v alternativní realitě, v níž jsou navíc upíři, vzal za své a místo něho vznikla kondenzovaná verze seriálu Šinseiki Evangelion gekidžóban: Ši to šinsei.

Ústřední píseň se stala legendou. Žije si svým životem. Vyšlo více verzí, z nichž moje nejoblíbenější je ta, kterou zpívají představitelky Rei (Megumi Hajašibara), Asuky (Júko Mijamura) a Misato (Kotono Micuiši). Představitelka Šindžiho, Megumi Ogata, ji zpívá na svých koncertech. Píseň Zangoku na tenši no theze se zkrátka stala hitem. Znají ji i lidé, kteří se o anime vůbec nezajímají. Ať už jde o fanoušky Lenigh Valley Phantoms, nebo i v Česku diváky dokumentu Nagano tapes či humoristických novinek ze světa sportu od známého tvůrce, kterého ale v té době sláva teprve čekala.

O Evangelionu bylo napsáno mnohé. Ať už jde o různé rozbory, interpretace apod., že už prakticky není možné přijít s ničím novým. Ve své době šlo o unikátní a v jistém ohledu revoluční dílo. Televizní seriál, který má vyšší ambice a je veden silnou autorskou vizí, tu pořádně ještě nebyl. Tohle pole patřilo filmům a případně různým OVA sériím, ale ne televiznímu šónenu.

Ale má co nabídnout i dnes, 30 let po svém vzniku?
Krátká odpověď: Ano, má.
Dlouhá odpověď:
Neon Genesis Evangelion je dílo krize. Odehrává se v krizi, jeho tvůrčí tým postihovala jedna krize za druhou a vyšlo v období společenské krize. Zatímco ve světě zavládnul optimismus po pádu Sovětského svazu a železné opony, hovořilo se o „konci dějin“, Japonsko bylo v krizi.

Ekonomická bublina praskla, filmy krachovaly, vláda se do řešení moc nehrnula a technologický král budoucnosti svou budoucnost ztratil. A krize ekonomická se stává krizi společenskou. Mladí Japonci a Japonky začali růst do světa, ze kterého se vytratili jistoty předchozích pár generací. Devadesátým létům v Japonsku se říká ztracená dekáda a podle mnohých se z ní nevzpamatovalo Japonsko dodnes. Šindži žije ve světě na pokraji kolapsu. Cítí se odtržen od zbytku světa. Snaží se být užitečný, protože jenom tak bude mít přece nějakou cenu. A validaci hledá u zahořklého otce, který se na něj vykašlal a který ho vnímá spíš jako jeden z mnoha dalších zdrojů.

Šindži se cítí izolovaný, odtržený od okolí. Je to loser, je to creep, je to weirdo. Celé Tokyo 3 působí jako město duchů a posiluje pocit izolace (bohužel tento prvek byl v Šin Evangelion potlačen). Šindži se snaží najít cestu dál, snaží se najít budoucnost a musí přijmout, že si budoucnost zaslouží. Je to někdo, s kým se může hromada teenagerů ztotožnit a možná v něm najít inspiraci, že je taky může mít někdo rád.

Původní seriál, ale hlavně film End of Evangelion jsou někdy vnímané jako pesimistická, depresivní díla. To není pravda. Nenabízí happy ending, ale nabízí možnost, že to nakonec s vámi nebude muset dopadnout špatně, i když je svět v plamenech. Nabízí naději, vyhlídku na budoucnost.

Neon Genesis Evangelion je tu s námi už 30 let. Za tu dobu přišla další (nejen) anime pracující s podobnými tématy. Inspiroval řadu dalších tvůrců. Žánr se posunul, médium se posunulo, celý svět se posunul. Přesto příběh kolem Šindžiho, Asuky, Rei a Misato stále rezonuje. Někdy možná tak moc, že to může potenciální diváky odradit. Uchovává ducha pohnuté doby. Podepsal se na něm produkční chaos. Je to slušná divočina. Ale hlavně…

Neon Genesis Evangelion je příběh o rozbitých lidech, co se snaží zachránit rozbitý svět. A pro to všechno jde o stále zajímavý seriál i po třech ztracených dekádách.