Na co se redakce těší ze zimní sezóny 2020

Skon­čil dal­ší rok a s ním i ce­lé de­se­ti­le­tí, kte­ré nám při­nes­lo řa­du ne­za­po­me­nu­tel­ných ani­me zá­žit­ků. To ovšem ta­ké zna­me­ná, že za­čí­ná no­vý rok, no­vé de­se­ti­le­tí a ja­ko prv­ní nás če­ká zim­ní sezóna 2020, kte­rá ský­tá řa­du ve­li­ce slib­ných kous­ků. Cel­kem se bu­de vy­sí­lat 42 te­le­viz­ních sé­rií, vy­jde 15 OVA a v ki­nech se ob­je­ví hned ně­ko­lik vel­mi oče­ká­va­ných fil­mů. Z těch se jed­ná před­ně o zá­vě­reč­ný díl fil­mo­vé tri­lo­gie Fa­te/stay ni­ght Hea­ven’s Fe­el od stu­dia ufo­table, po­kra­čo­vá­ní vel­mi po­pu­lár­ní­ho ani­me Ma­de in Abyss a film Ši­ro­ba­ko na­va­zu­jí­cí na ne­smír­ně ob­lí­be­né ani­me z pro­stře­dí ani­mač­ní­ho stu­dia od P.A. Works. Z te­le­viz­ních sé­rií se pod­le ser­ve­ru MAL li­dé nej­ví­ce tě­ší na po­kra­čo­vá­ní ani­me z bas­ket­ba­lo­vé­ho pro­stře­dí Hai­kjú, tře­tí řa­du Rail­gu­nu a no­vé ani­me Plun­de­rer ode­hrá­va­jí­cí se v po­sta­po­ka­lyp­tic­kém svě­tě. V Ja­pon­sku je dle ser­ve­ru Ani­me! Ani­me! po­řa­dí na prv­ních dvou po­zi­cích stej­né, ale tře­tím nej­o­če­ká­va­něj­ším ani­me je Magia Re­cord, spin-off sé­rie Mahó šódžo Ma­do­ka Ma­gi­ca, kte­rý má ja­ko před­lo­hu mo­bil­ní hru.

Na co se nej­ví­ce tě­ší čle­no­vé re­dak­ce, si mů­že­te pře­číst ní­že.

YouSay

Eizóken ni wa te o da­su na!

visual
Ne­u­vě­ři­tel­ně bar­vi­tá před­lo­ha adap­to­va­ná v ani­mo­va­ný se­ri­ál re­ži­sé­rem s ne­do­stiž­nou ima­gi­na­cí. Stě­ží na­lézt pro­jekt, kte­rý by ve mně vy­vo­lá­val vět­ší vl­ny nad­še­ní. Před­lo­ha kres­lí­ře Ówa­ry Su­mi­toa je skvost­ným vy­zná­ním lás­ky fikč­ním svě­tům ja­ko ta­ko­vým a sa­mot­né ide­ji tvo­ře­ní. V je­ho ru­kou do­chá­zí k od­zbro­ju­jí­cí­mu stře­tu mno­ha aspek­tů kre­a­tiv­ních pří­stu­pů, kte­ré v so­bě ne­sou tři roz­do­vá­dě­né stře­do­ško­lač­ky sna­ží­cí se usměr­nit vlast­ní gej­zí­ry ne­zkrot­né před­sta­vi­vos­ti a vy­tvo­řit s ni­mi svůj pří­běh. Vtip­né, tref­né, po­vzbu­di­vé, avšak s ob­čas­ným bo­da­vým při­po­me­nu­tím re­a­li­ty, bez níž by fik­ce ne­by­la. Ma­lý zá­zrak, kte­ré­mu se stej­nou mě­rou do­sta­lo i po­žeh­na­né adap­ta­ce. Těž­ko bychom hle­da­li vhod­něj­ší­ho re­ži­sé­ra než Ju­a­su Ma­sa­a­ki­ho, je­hož ne­spou­ta­nou kre­a­ti­vi­tu mů­že­me po­cí­tit, už když se vy­dá­me do je­ho ani­má­tor­ské­ho pů­so­be­ní v se­ri­á­lech Či­bi Ma­ru­ko-čan a Crayon Šin-čan, kte­rým se vě­no­val v de­va­de­sá­tých le­tech. O ná­vrhy po­stav se ten­to­krát po­sta­ral Asa­no Na­o­juki, je­den z Ju­a­so­vých dlou­ho­le­tých spo­lu­pra­cov­ní­ků a skvě­lý ani­má­tor sám o so­bě, ne­od­lu­či­tel­ně spja­tý s fil­mo­vý­mi dob­ro­druž­ství­mi Dorae­mo­na v prv­ní po­lo­vi­ně de­sá­tých let. Vše­o­bec­ný kon­strukt se­ri­á­lu je v pev­ných ru­kou, nicmé­ně opo­mí­jet jed­not­li­vé díl­ky vý­sled­né sklá­dač­ky by by­lo ve­li­kou chy­bou. Oka­mži­kem, kte­ré­ho se ne­mo­hu do­čkat, bu­de epi­zo­da, o níž se po­sta­ral ani­má­tor Iga­ra­ši Júki. Ten se v jed­né epi­zo­dě do­čká své­ho re­ži­sér­ské­ho de­bu­tu. Ve­d­le ob­ra­zo­vé­ho scé­ná­ře se nej­spí­še po­sta­ral i o ani­mač­ní re­žii a rov­něž sám ani­mo­val dob­rých 130 stři­hů. Dal­ším stříp­kem ob­měk­ču­jí­cím mé srd­ce je pří­tom­nost Ma­cumo­ta No­ria, je­hož vy­tří­be­ný ani­mač­ní um by měl pro­stu­po­vat ce­lým se­ri­á­lem. Hu­deb­ní do­pro­vod Órua Tai­či­ho už je je­nom zá­vě­reč­ným da­rem. Eizóken by si měl pře­číst (re­spek­ti­ve po­dí­vat se) kaž­dý, ko­mu se ně­kdy v ži­vo­tě lí­bil ně­ja­ký, ja­ký­ko­liv kus fik­ce… Eizóken by si měl pře­číst kaž­dý.
pet

visual
pet pod re­ži­sér­skou tak­tov­kou Ómo­ri­ho Taka­hi­roa je zvlášt­ním pro­jek­tem. Ómo­ri o adap­ta­ci usi­lo­val roky, až se mu to na­ko­nec dí­ky pod­po­ře Twin En­gi­ne po­da­ři­lo. Nicmé­ně pro­jekt i tak pro­vá­zí ne­sná­ze a od­kla­dy, až se ko­lem něj utvá­ří zvlášt­ní zá­voj, kte­rý nám ne­dá­vá mož­nost od­ha­do­vat, jak to do­pad­ne, sic jde o adap­ta­ci a z upou­tá­vek jsme moh­li ně­co zvě­dět. Nemé­ně zvlášt­ní si­tu­a­ci pro­duk­ce udr­žu­je i na po­li ani­ma­ce, ne­boť ná­vrhy po­stav z man­gy adap­to­val ani­má­tor Ha­ja­ma Džuni­či, aby je ná­sled­ně pro ani­ma­ci pře­tvo­řil ješ­tě Kudó Ma­sa­ši. Avšak ani­mač­ní re­žie se ne­u­jal ani je­den ze zmí­ně­ných, ný­brž Hi­na­ta Ma­sa­ki, Ja­ma­da Ma­sa­ki a Ómo­ri­ho dlou­ho­le­tý ka­ma­rád Ja­ma­da Ta­cuo. Co mě tě­ší, je pří­tom­nost stu­dia Pa­blo u vý­pra­vy, kte­rou spo­leč­ně ve­dou Aki­ja­ma Ken­taró a Za­ma To­moko. Vel­ko­le­pou po­dí­va­nou oče­ká­vat ne­do­po­ru­ču­ji, a ač­ko­li jsem to­ho ná­zo­ru, že před­lo­ha úpl­ně ne­od­po­ví­dá Ómo­ri­ho nej­sil­něj­ším re­ži­sér­ským ten­den­cím, jsem ve­li­ce zvě­dav, jak se s dí­lem, o kte­ré to­lik usi­lo­val, po­pe­re. A mi­mo­to, od do­by, co na­po­sle­dy re­ží­ro­val ně­co no­vé­ho, je to již šest let.
Hai­kju!! TO THE TOP

visual
Hai­kjú!! na te­le­viz­ních ob­ra­zov­kách po­čtvr­té, ale ten­to­krát tro­chu ji­nak. Dů­sled­kem po­vin­nos­tí na ji­ných pro­jek­tech do­šlo k pro­mí­chá­ní po­zic tvůr­čí­ho tý­mu. Ač cel­ko­vá fi­lo­zo­fie k tvor­bě se­ri­á­lu zů­stá­vá ne­změ­ně­na, ne­po­chyb­ně se do­čká­me zna­tel­ných od­liš­nos­tí, kte­ré při­ne­sou no­ví ve­dou­cí pro­jek­tu, pro­to má ce­nu se­ri­ál zmí­nit, i když jde o po­kra­čo­vá­ní. Stá­li­ce­mi zů­stá­va­jí ani­mač­ní pro­du­cent­ka Ma­cu­ši­ta Ke­i­ko a ná­vr­hář po­stav Ki­ši­da Taka­hi­ro. Už i ta­dy však mů­že­me cí­tit změ­nu, Ki­ši­da se si­ce ja­ko v pře­de­šlých sé­ri­ích ná­vr­há­řem po­stav, ale jak je vid­no ze zve­řej­ně­ných ma­te­ri­á­lů, tak se k nim vrá­til a pod ve­de­ním no­vé re­ži­sér­ky Sató Ma­sa­ko je upra­vil. Sató je si­ce re­ži­sér­kou no­vě, ale ji­nak je ne­díl­nou sou­čás­tí spor­tov­ních se­ri­á­lů již zmí­ně­né ani­mač­ní pro­du­cent­ky. U před­cho­zí­ho Ka­ze ga cu­jo­ku fu­i­te iru si­ce kvů­li po­vin­nos­tem jin­de chy­bě­la (s vý­jim­kou re­žie dru­hé úvod­ní zněl­ky), ale ny­ní hlá­sí ná­vrat. Na čis­tě ani­mač­ním po­li pak do­šlo k dal­ším zna­tel­ným otře­sům, a si­ce na­hra­ze­ní před­ních re­ži­sé­rů ani­ma­ce Ja­hi­ro Júko a mé­ho ob­lí­ben­ce Či­by Taka­hi­roa. Za­tím­co Ja­hi­ro je za­ne­prázd­ně­ná pra­ce­mi na po­kra­čo­vá­ní Ka­gu­ja-sa­ma wa ko­ku­ra­se­tai, Či­ba se vě­nu­je fil­mo­vým pro­jek­tům. Na je­jich mís­to byl pro­to po­vý­šen Ko­ba­ja­ši Jú, dal­ší z dlou­ho­do­bých klí­čo­vých čle­nů tý­mu. U ani­mač­ní re­žie akč­ní slož­ky zů­stá­vá Taka­ha­ši Hi­deki. Nej­pal­či­věj­ší otáz­kou zů­stá­vá, zda­li se vrá­tí je­din­ci zod­po­věd­ní za čis­tou ani­mač­ní sí­lu před­cho­zích sé­rií. Ně­ko­li­ka schop­ných se do­čká­me zce­la jis­tě, jak již ostat­ně na­po­vě­dě­ly upou­táv­ky a stá­le jde o ten stej­ný tým, kte­rý do­ká­že i na­vzdo­ry ča­so­vé tís­ni vy­tvo­řit pů­so­bi­vé díl­čí sek­ven­ce i udr­žet ce­list­vost cel­ku ja­ko ta­ko­vé­ho. Fu­kuda Sa­či­ko se vrá­tí téměř ne­po­chyb­ně, ale s ostat­ní­mi to již tak jis­té ne­ní. Ale­spoň za ně­ko­lik stři­hů od Mukódy Taka­ši­ho, Su­e­to­mi­ho Šin­dži­ho, Boya Li­ang a dal­ších bych byl ve­li­ce rád. Ta­ke­u­či Tecu­ja, Ara­ki Rjó a Kai Ja­su­juki jsou z ča­so­vých dů­vo­dů mé­ně prav­dě­po­dob­ní, ale uvi­dí­me, co nám se­ri­ál při­ne­se. Vždyť ne­če­ka­ná pře­kva­pe­ní a ob­je­vo­vá­ní no­vých za­jí­ma­vých tvůr­čích hla­sů do­ká­že po­tě­šit stej­ně ja­ko sle­do­vá­ní prá­ce těch, kte­ří již vlád­nou pev­nou ru­kou.
Do­ro­he­do­ro

visual
Mi­lo­va­ná před­lo­ha kres­líř­ky Ha­ja­ši­dy Kjú, kte­rá v so­bě na jed­né stra­ně mí­sí ex­trém­ní ná­si­lí za­chá­ze­jí­cí až do ab­surd­na a na stra­ně dru­hé po­sta­vy lid­štěj­ší a dob­ro­sr­deč­něj­ší, než mů­že­me na­jít kde­ko­li jin­de. Adap­to­vat ve­li­ce oso­bi­tou a téměř dva­cet let tr­va­jí­cí ces­tu za vzpo­mín­ka­mi a iden­ti­tou hlav­ní po­sta­vy do po­do­by ani­mo­va­né­ho se­ri­á­lu je úkol ne­leh­ký, pro­to mu­sí­me oče­ká­vat vý­sle­dek pl­ný kom­pro­mi­sů. Na re­ži­sér­ském po­stu nás mů­že tě­šit Ha­ja­ši Jú­i­čiró, je­hož pří­stup k tvor­bě je scho­pen ozvlášt­nit i pro­jek­ty, kte­ré ji­nak tr­pí ne­pří­liš zda­ři­lým ča­so­vým ma­nage­men­tem. Se­ko Hi­ro­ši pla­tí za schop­né­ho scé­náris­tu a Ki­ši To­mo­hi­ro za ná­vr­há­ře po­stav. Nicmé­ně tím, kdo pro­jek­tu v mých očích dá­vá ne­o­do­la­tel­nou vi­zu­ál­ní identi­tu, je ve­dou­cí vý­pra­vy Ki­mu­ra Šin­dži. Je to ma­líř, je­hož pro­jek­tů je po­skrov­nu a těch te­le­viz­ních ješ­tě mé­ně, nicmé­ně kaž­dý z nich sto­jí za to. Tro­ji­ce je­ho fil­mů u STU­DI­O4°C (Tek­kon kin­kreet, Mu­ta­fukaz a Kai­džú no ko­do­mo) pat­ří k nej­krás­něj­ším vý­pra­vám, kte­ré mů­že­me na­jít. Ne­zbý­vá, než se tě­šit na je­ho vý­tvo­ry pro ten­to se­ri­ál.
Ha­ku­mei no cu­ba­sa

visual
Za­tím­co te­le­viz­ní se­ri­ál Po­cket Mon­sters za­žil s pří­cho­dem no­vé ge­ne­ra­ce dal­ší drob­nou pro­mě­nu, ten­to­krát ruka­ma re­ži­sér­ky Ko­dai­ry Ma­ki a ná­vr­há­ře po­stav Ja­su­dy Šúhe­ie, co mi po kon­ci SUN&MO­ON při­vo­di­lo sku­teč­nou ra­dost, byl drob­ný ve­d­lej­ší pro­jekt o sed­mi epi­zo­dách svě­ře­ný tvůr­čí sku­pi­ně, kte­rá ne­mů­že sli­bo­vat mé­ně než po­dí­va­nou, kte­rá s di­vá­kem zů­sta­ne. Za­tím­co for­mát hlav­ní­ho se­ri­á­lu lá­ká na při­ro­ze­né pro­po­je­ní ce­lé­ho zná­mé­ho svě­ta roz­lič­ných pří­še­rek, ten­to krát­ký vý­tvor na­bíd­ne pří­běh za­sa­zen pri­már­ně do re­gi­o­nu z no­vých her. Ja­ma­ši­ta Šin­go je jmé­no, kte­ré je vhod­né před­sta­vit ja­ko prv­ní, a to neje­nom pro­to, že je re­ži­sé­rem, ale spí­še pro­to, že je­ho vliv bu­de pro­stu­po­vat všech­na zá­kou­tí to­ho­to pro­jek­tu. Ja­ma­ši­ta pat­ří do prv­ní ge­ne­ra­ce ani­má­to­rů, kte­ří svou ama­tér­skou tvor­bou zve­řejňova­li na webu. Zde si jich všimli ná­pa­di­těj­ší re­ži­sé­ři a pro­du­cen­ti, kte­ří je při­zva­li k pro­fe­si­o­nál­ním pro­duk­cím. Za vr­cho­ly je­ho ani­má­tor­ské éry mů­že­me po­va­žo­vat účast na 167. epi­zo­dě Na­ru­to Šip­p­úden, dechbe­rou­cí bitvu s go­le­mem v 2. epi­zo­dě Jo­za­ku­ra Quar­tet ~Ho­ši no umi~ a 10. epi­zo­du Jo­za­ku­ra Quar­tet ~Ha­na no uta~, kde (kro­mě ob­ra­zo­vé­ho scé­ná­ře a epi­zod­ní re­žie) ani­mo­val při­bliž­ně 240 stři­hů. Avšak Ja­ma­ši­ta u ani­ma­ce sa­mot­né ne­zů­stal a mi­mo re­žii a ani­mač­ní re­žii se hlu­bo­ce za­jí­mal i o kom­po­zit a vý­běr ba­rev­ných sché­mat. Vy­ros­tl z něj tak vše­stran­ný tvůr­ce, kte­rý je schop­ný pří­mo kon­t­ro­lo­vat téměř všech­ny aspek­ty tvor­by, což jsme moh­li oce­nit v je­ho OP/ED sek­ven­cích (na­pří­klad Na­ru­to Šip­p­úden ED20 a OP13) a krát­kých upou­táv­kách (Ho­ka­ho­ka oden no uta). Co je však Ja­ma­ši­to­vi ke cti, že se vy­dal ješ­tě dal­ší ces­tou – men­to­ra, kte­rý své vě­do­mos­ti pře­dá­vá ná­sle­du­jí­cí ge­ne­ra­ci schop­né je do­táh­nout opět ně­kam dál. Tím se ko­neč­ně do­stá­vám zpět k Ha­ku­mei no cu­ba­sa, ne­boť tvůr­čí sku­pi­nou, kte­rou Ja­ma­ši­ta pří­mo ovliv­nil nej­ví­ce, jsou ani­má­to­ři spja­tí s mla­dí­kem jmé­nem Ka­wa­no Ta­curó. Ten fun­gu­je ja­ko vůd­ce a je­jich drob­ný tým (na­zva­ný Ja­ma­hicudži) po­va­žu­je Ja­ma­ši­tu za své­ho uči­te­le. Ta­to par­ta na­da­ných ani­má­to­rů na­šla své zá­ze­mí prá­vě u stu­dia Co­lo­ri­do a ne­ní po­chyb, že je uvi­dí­me na Ja­ma­ši­to­vě pro­jek­tu. Ná­vrhy po­stav na­kres­lil Oga­sa­wa­ra Šin, dal­ší z mla­dých zář­ných ani­má­to­rů, u nějž dou­fám, že zů­sta­ne i u ani­mač­ní re­žie. O ba­rev­né la­dě­ní se spo­leč­ně s Ja­ma­šitó po­sta­ra­la Hi­rose Izu­mi, je­jíž cit pro vý­raz­né, ale sla­dě­né ba­rev­né vzo­ry pat­ří k nej­lep­ším v prů­mys­lu. Se­ri­ál je si­ce drob­ný svým roz­sa­hem, nicmé­ně tvůr­čí ar­ze­nál má os­třej­ší než vět­ši­na ostat­ních.

Wolfii + Dorry

Ko­i­su­ru Aste­ro­id

visual
Cu­te gi­rls do­ing pa­le­o­en­vi­ron­men­tál­ní ge­o­lo­gii s hloupouč­kou pre­mi­sou za­po­me­nu­té blíz­ké oso­by a ná­sled­né­ho na­vště­vo­vá­ní stej­né­ho klu­bu. Ani­ma­ce je pěk­ná, ale snad to ne­bu­de úpl­ně bl­bé a upiš­tě­né, z trai­le­ru se zdá­lo, že ně­kte­ré po­sta­vy ma­jí ale­spoň čty­ři švest­ky po­hro­ma­dě. A tře­ba se do­zví­me i ně­co o hvězdách sa­mot­ných.
Magia Re­cord: Mahó šódžo Ma­do­ka☆Ma­gi­ca Gai­den

visual
Ne­zá­vis­lý ve­d­lej­ší pří­běh z Ma­do­ky, tzn. li­dé, kte­ří Ma­do­ku ne­vi­dě­li, se ur­či­tě ta­ky mů­žou po­dí­vat. Ji­nak kla­sic­ká ná­vaz­nost na me­dia mix Magia Re­cord, Shaft si ne­do­vo­lí ně­co od­flák­nout, ale ně­če­ho vy­lo­že­ně pře­kva­pi­vé­ho se asi ne­do­čká­me – pro li­di, kte­ří od Shaf­tu už pár vě­cí vi­dě­li. Sa­mo­zřej­most pro čte­ná­ře man­gy či hrá­če Magia Re­cord.
Oda Cin­na­mon No­buna­ga

visual
Za­jí­ma­vá pre­mi­sa, kte­rá ale bu­de dí­ky ob­sa­ze­ní „psů“ v hlav­ních ro­lích stát vy­lo­že­ně na vý­ko­nech se­ijú. Dou­fej­me te­dy, že se bu­dou sna­žit nám po­dat Odu No­buna­gu a dal­ší his­to­ric­ké vůd­ce Ja­pon­ska No­buna­go­vy éry věr­ně. S tro­chou štěs­tí se i na­u­čí­me ně­co z dě­je­pi­su.
So­ma­li to mo­ri no ka­mi­sa­ma

visual
Vý­bor­né gra­fic­ké zpra­co­vá­ní kva­lit­ní man­gy o přá­tel­ství a pou­tu me­zi go­le­mem a lid­ským dí­tě­tem; z po­sled­ní do­by po­dob­né gra­fic­ky tře­ba Ma­de in Abyss. Pře­vy­prá­vě­ní svě­ta, ve kte­rém lid­stvo prak­tic­ky vy­mře­lo, vy­pa­dá vel­mi za­jí­ma­vě a po­dob­ně okouz­lu­jí­cí se zdá i ši­ro­ká plejá­da po­stav ve­d­lej­ších, kte­ré mů­že­me vi­dět v trai­le­ru. Ur­či­tě je­den z hoř­ko­slad­kých ti­pů sezóny!
Ne­ko­pa­ra

visual
Dal­ší po­kra­čo­vá­ní Ne­ko­pa­ra sá­gy, kte­rá se od ero­ge přes OVA ny­ní do­sta­la až k vlast­ní­mu te­le­viz­ní­mu ani­me. Zdá se, že kva­li­ta ani­ma­ce od OVA tro­chu vzrost­la – byť ne do vr­chol­ných po­zic -, uvi­dí­me te­dy, na­ko­lik se po­da­ří ani­me na­pl­nit po strán­ce dě­jo­vé, i když jis­té sli­ce-of-li­fe-ovi­tos­ti se, zdá se, ne­vy­hne­me. Jsou tam ale ko­čič­ky, a to je vždy zá­sah do čer­né­ho-nya!

Shinobu

Heja Camp△

visual
Ja­ko fa­nou­šek ija­ši­kei, „uklidňují­cí­ho“ ani­me, se na Heja Camp roz­hod­ně tě­ším. Si­ce to bu­de prav­dě­po­dob­ně jen sé­rie „kraťa­sů“ a ne pl­no­hod­not­né ani­me, ale i tak jsem zvě­da­vý, co si pro nás ma­lé tá­bor­ni­ce na­chys­ta­jí a co se jim při je­jich pří­pra­vách a cestách (ne)po­ve­de. Kro­mě at­mo­sfé­ric­ké strán­ky ani­me se pak tě­ším i na vel­mi dob­ře vy­bra­né se­ijú, je­jichž hla­sy k jed­not­li­vým po­sta­vám skvě­le sed­nou, což je u ani­me, ale­spoň pro mě, ta­ké ne­za­ne­dba­tel­ný fak­tor úspě­chu.
Over­flow

visual
Over­flow je ku­lant­ně pre­zen­to­vá­no ja­ko ani­me pod­le „man­gy pro do­spě­lé“ a „ro­man­tic­ká ko­me­die“. (Ač ná­zev ne­o­fi­ci­ál­ní­ho pře­kla­du man­gy zní Můj bra­tr do mě uklou­zl ve va­ně.) Ne­chci ni­ko­mu brát ilu­ze, ale osob­ně to­to za­řa­ze­ní při­jí­mám s po­ba­ve­ným úsmě­vem. Už jen fakt, že vznik­nou dvě ver­ze, z nichž stan­dard­ní se do­sta­ne do běž­né­ho te­le­viz­ní­ho vy­sí­lá­ní a kom­plet­ní bu­de zve­řej­ně­na pou­ze na webo­vých strán­kách Co­mic­Fes­ta, po­měr­ně jas­ně uka­zu­je na smě­řo­vá­ní ani­me. (Me­zi pře­de­šlá ani­me uve­řej­ně­ná na Co­mic­Fes­ta pat­ří na­pří­klad XL Džóši z ak­tu­ál­ní pod­zim­ní sezóny.) Ne­dá se te­dy oče­ká­vat žád­ná hlu­bo­ko­my­sl­ná zá­plet­ka, ale na dru­hou stra­nu ani­ma­ce vy­pa­dá pří­jem­ně a i hla­sy se­ijú hlav­ních hr­di­nek zní, řek­ně­me, lá­ka­vě, a tak se fa­nouš­ci to­ho­to „žán­ru“ snad mo­hou tě­šit na de­cent­ní od­de­cho­vou po­dí­va­nou.
In­fi­ni­te Den­dro­gram

visual
U nás ne­pří­liš zná­má, ale v Ja­pon­sku po­měr­ně po­pu­lár­ní sé­rie li­ght no­vel In­fi­ni­te Den­dro­gram si pod­le mě ani­me roz­hod­ně za­slou­ží. Po­čí­ta­čo­vé hry prak­tic­ky ne­hra­ji, tak­že ne­do­ká­žu po­sou­dit, na­ko­lik je kon­cept vel­mi pro­pra­co­va­né­ho vir­tu­ál­ní­ho svě­ta vý­ji­meč­ný, ale fak­tem zů­stá­vá, že děj té­to kniž­ní sé­rie je na tom­to fak­tu po­sta­ven. Ja­ko vždy zů­stá­vá otáz­kou, na­ko­lik se bu­dou tvůr­ci ani­me tou­to pre­mi­sou ří­dit a jest­li adap­ta­ce ne­sklouz­ne ví­ce k sou­bo­jo­vým scé­nám, kte­rých je k dis­po­zi­ci ta­ké ví­ce než do­sta­tek. Po­zi­tiv­ně hod­no­tím hlav­ní­ho hr­di­nu, kte­rý hned od za­čát­ku ne­ní ne­re­a­lis­tic­ky sil­ný a svo­je střet­nu­tí te­dy vy­hrá­vá dí­ky dob­ré­mu vy­u­ži­tí svých ome­ze­ných schop­nos­tí. Ješ­tě zmí­ním kniž­ní ilu­stra­ce z no­vel, kte­ré se mi, upřím­ně ře­če­no, oprav­du ne­lí­bí, a tak jsem byl zvě­da­vý, ja­ký vzhled po­sta­vy do­sta­nou v ani­me. Mu­sím ale kon­sta­to­vat, že ani­má­to­ři pří­jem­ně pře­kva­pi­li a zpra­co­vá­ní vy­pa­dá ale­spoň pod­le uká­zek vel­mi po­ve­de­ně.
Plun­de­rer

visual
Plun­de­rer je pro mě ani­me s nej­za­jí­ma­věj­ším sou­hr­nem dě­je z té­to sezóny. Lé­pe ře­če­no, po­pis dě­je zní na­to­lik ne­u­r­či­tě a ne­jas­ně, že se buď bu­de jed­nat o vel­mi ori­gi­nál­ní kou­sek, ne­bo o ně­co znač­ně po­div­né­ho. Ostat­ně al­ter­na­tiv­ní svět, ve kte­rém má kaž­dý ně­ja­ké osob­ní čís­lo, kte­ré mů­že zna­me­nat na­pros­to co­ko­liv, ale po­kud po­kles­ne na nu­lu, jste mrt­ví, je kon­cept, kte­rý mů­že mít po­ten­ci­ál. Opro­ti man­ze u ani­me adap­ta­ce při­by­la i eč­či znač­ka, což ale v prin­ci­pu ne­mu­sí být na ško­du a zá­ro­veň je ta­to sé­rie na MyA­ni­me­List tře­tí nej­po­pu­lár­něj­ší z nad­chá­ze­jí­cí sezóny. Uvi­dí­me te­dy, jak se ta­to oče­ká­vá­ní po­ve­de na­pl­nit.
Ri­kei ga koi ni oči­ta no de šómei ši­te­mi­ta.

visual
Ro­man­tic­ká ko­me­die Ri­kei ga koi ni oči­ta no de šómei ši­te­mi­ta ne­bo­li zkrá­ce­ně Ri­ke­Koi pů­so­bí, a i pod­le po­pi­su nej­spí­še bu­de, jed­na ze ztřeš­tě­ných ro­man­tic­kých ko­me­dií. V tom­to pří­pa­dě se bu­dou dva za­mi­lo­va­ní věd­ci sna­žit zdů­vod­nit lás­ku a do­ká­zat ji na zá­kla­dě vě­dec­kých po­zo­ro­vá­ní a te­o­rií. Vzhle­dem k to­mu, že se před­lo­ho­vá man­ga (za­ča­la vy­chá­zet v ro­ce 2016) už do­čka­la čtyř­díl­né hra­né te­le­viz­ní sé­rie v zá­ří 2018, hra­né­ho fil­mu, kte­rý byl do kin uve­den v úno­ru 2019, a v tis­ku je přes 600 ti­síc vý­tis­ků, má i ani­me prav­dě­po­dob­ně šan­ci stát se po­pu­lár­ním kous­kem.
Kjokó su­i­ri

visual
A na zá­věr tu mám jed­nu du­chař­skou zá­le­ži­tost Kjokó su­i­ri. Pre­mi­sa­mi to­ho­to ani­me by mě­ly být jókai­o­vé (ja­pon­ská stra­ši­dla), zá­had­ná dív­ka a mla­dík, kte­ří ře­ší nad­při­ro­ze­né zá­ha­dy, ro­man­tic­ký vztah té­to dvo­ji­ce a špet­ka ko­me­die. Man­ga, kte­rá je na mo­ti­vy no­ve­ly z roku 2011 a vy­chá­ze­la v le­tech 2015 až 2017, by­la v ro­ce 2018 no­mi­no­vá­na v ka­te­go­rii o nej­lep­ší šónen man­gu vy­da­va­tel­ství Ko­dan­sha a pro­da­lo se jí už přes 2 mi­li­o­ny vý­tis­ků. Stej­ně ja­ko v pří­pa­dě pře­de­šlé­ho Ri­ke­Koi je te­dy dob­rá šan­ce, že i ani­me si zís­ká znač­ný po­čet fa­nouš­ků.

Kaya

Ise­kai Quar­tet 2

visual
Tu­to sezónu se tě­ším nej­víc hned na tři po­kra­čo­vá­ní. Jed­no „pří­mé“ (FGO ani­me – Fa­te/Grand Or­der: Zettai madžú sen­sen Ba­by­lo­nia), kte­ré po­kra­ču­je z mi­nu­lé se­zo­ny a dal­ší dvě „ne­pří­mé“. I když FGO ani­me po­va­žu­ji za své prav­dě­po­dob­ně nej­ob­lí­be­něj­ší ani­me za po­sled­ních pár let, tu­to sezónu se sko­ro stej­ně tě­ším na po­kra­čo­vá­ní Ise­kai Quar­tet. Nejen pro­to, že jsem se u prv­ní se­zo­ny to­ho cross-over ti­tu­lu ne­sku­teč­ně ba­vil, ale i kvů­li to­mu, že by se v se­ri­á­lu mě­ly vel­mi prav­dě­po­dob­ně ob­je­vit dal­ší po­sta­vy z po­pu­lár­ních ise­kai sé­rií.
To­a­ru ka­ga­ku no Rail­gun T

visual
Dru­hé tě­še­ní na „ne­pří­mé“ po­kra­čo­vá­ní pat­ří ti­tu­lu To­a­ru ka­ga­ku no Rail­gun T. Je to už sko­ro 7 let, co skon­či­la dru­há sé­rie Rail­gu­nu s ná­zvem To­a­ru ka­ga­ku no Rail­gun S, a mo­je na­dě­je o tom, že vznik­ne ani­me po­kra­čo­vá­ní se roz­ply­nu­ly už ně­kdy před tře­mi le­ty. To bu­de asi hlav­ní dů­vod, proč se na po­kra­čo­vá­ní pří­bě­hu čtve­ři­ce sym­pa­tic­kých sle­čen z Aka­de­mic­ké­ho měs­ta tak tě­ším.

Matteas

Magia Re­cord: Mahó šódžo Ma­do­ka☆Ma­gi­ca Gai­den

visual
Spin-off Ma­do­ky si ne­můžu ne­chat ujít. O Magia Re­cord hře nic ne­vím, tak­že ne­tu­ším, co oče­ká­vat, a zá­ro­veň se sna­žím ne­mít bůhví­ja­ké oče­ká­vá­ní. Řa­da li­dí bu­de jis­tě srov­ná­vat s Ma­do­kou, ale byť má to­to ani­me na sta­rost opět Shaft, pro­dukč­ní tým se li­ší, pro­to se asi ne­dá če­kat nic tak ori­gi­nál­ní­ho a dechbe­rou­cí­ho, ja­ko by­la Ma­do­ka. Nicmé­ně už jen dí­ky za­jí­ma­vé­mu uni­ver­zu, ani­ma­ci od Shaf­tu a ma­lé­mu bí­lé­mu ďáblu by to mě­lo stát za to.
To­a­ru ka­ga­ku no Rail­gun T

visual
Co říct k Rail­gu­nu? Prv­ní dvě řa­dy, kte­ré se vy­sí­la­ly už šest, re­spek­ti­ve de­set let zpát­ky jsem si užil. Vždyc­ky mi ja­ko ani­me při­šel Rail­gun lep­ší, pro­to­že ne­má tak slo­ži­tou zá­plet­ku ja­ko In­dex, kte­rý se pros­tě ne­dá do vy­me­ze­né­ho ča­so­vé­ho pro­sto­ru na­cpat tak, aby ne­pů­so­bil uspě­cha­ně. Dou­fám pro­to, že mi Rail­gun spra­ví chuť po dle mé­ho ná­zo­ru ne­po­ve­de­né tře­tí řa­dy In­de­xu.
Ri­kei ga koi ni oči­ta no de šómei ši­te­mi­ta.

visual
Ani­me o dvou věd­cích, kte­ří jsou to­ho ná­zo­ru, že se vše na svě­tě dá odů­vod­nit a pro­ká­zat na zá­kla­dě ně­ja­kých ma­te­ma­tic­kých či fy­zi­kál­ních zá­ko­nů, a pro­to se sna­ží po­tvr­dit svo­ji vzá­jem­nou lás­ku řa­dou vě­dec­kých ex­pe­ri­men­tů a po­zo­ro­vá­ní. Mys­lím si, že ta­to pre­mi­sa mů­že na­bíd­nout za­jí­ma­vou po­dí­va­nou, a če­kal bych, že ko­mu se lí­bi­lo Ka­gu­ja-sa­ma wa ko­ku­ra­se­tai, se bu­de lí­bit i to­to ani­me.
Išu­zo­ku Re­viewers

visual
Jak sluš­ně po­psat pří­běh to­ho­to ani­me? Hlav­ní hr­di­no­vé ces­tu­jí na­příč růz­ný­mi svě­ty vstříc řa­dě růz­ných dob­ro­druž­ství, ale na roz­díl od ty­pic­kých fan­ta­sy pří­bě­hů, kde hr­di­no­vé pu­tu­jí svě­tem s ně­ja­kým cí­lem, v Išu­zo­ku Re­viewers hr­di­no­vé ne­hle­da­jí ztra­ce­ná pír­ka ob­sa­hu­jí­cí ně­čí vzpo­mín­ky či stříp­ky ně­ja­ké­ho kle­no­tu, kte­ré ma­jí ob­rov­skou moc. V tom­to ani­me hlav­ní hr­di­na pu­tu­je po svě­tě a na­vště­vu­je bor­de­ly, aby se vy­spal s nej­růz­něj­ší­mi mon­ster gi­rls, od víl po dé­mo­ny, a psal o tom re­cen­ze. Před­lo­hou to­ho­to ani­me je man­ga, je­jíž au­tor je­de na vl­ně po­pu­la­ri­ty ise­kai žán­ru, ale zá­ro­veň si uta­hu­je z pře­sy­ce­nos­ti tr­hu tě­mi­to ti­tu­ly a před­klá­dá nám ise­kai z ji­né strán­ky. Do­po­ru­čil bych to­to ani­me te­dy asi li­dem, kte­ří už ma­jí pl­né zu­by kla­sic­kých ise­kai ani­me, a ta­ké těm, kdo ma­jí rá­di Mon­ster musu­me no iru ni­či­džó.
Oši ga budókan it­te­ku­re­ta­ra ši­nu

visual
Pří­běh o dva­ce­ti­le­té dív­ce pře­zdí­va­né Eri­pi­jo, kte­rá se sho­dou ná­hod sta­ne ex­trém­ní fa­nyn­kou Ma­i­ny, ne­pří­liš po­pu­lár­ní člen­ky un­der­ground idol sku­pi­ny v zá­pad­ním Ja­pon­sku. Od té do­by za­svě­tí ce­lý svůj ži­vot fan­dě­ní Ma­i­ně a je­jí cíl je vi­dět Ma­i­nu jed­nou na pódiu v Budóka­nu, vel­ké kon­cert­ní ha­le v To­kiu, kte­rá je vel­kým sym­bo­lem a ži­vot­ním cí­lem pro řa­du hu­deb­ních uměl­ců. To­to ani­me pod­le mě na­bí­zí zá­bav­nou po­dí­va­nou, a to zejmé­na pro li­di, kte­ří ma­jí ně­ja­ké před­sta­vy a zna­los­ti o idol kul­tu­ře v Ja­pon­sku. Eri­pi­jo se pod­le upou­tá­vek je­ví ja­ko ob­raz ex­trém­ních fa­nouš­ků ve sku­teč­ném svě­tě, kte­rý mís­ty mů­že být mož­ná tro­chu pře­hna­ný, ale ni­kdy ne moc da­le­ko od sku­teč­nos­ti. Kdy­by by­la hlav­ní po­sta­va, te­dy Eri­pi­jo, muž, moh­lo by ani­me pů­so­bit mís­ty tro­chu dě­si­vě, ale zvo­le­ním že­ny ja­kož­to hlav­ní hr­din­ky se to­mu vy­va­ro­va­li a zá­ro­veň tím i na­bíd­li za­jí­ma­věj­ší pre­mi­su. Eri­pi­jo na­víc mlu­ví no­vá­ček me­zi se­ijú, kte­rý ma vel­ký po­ten­ci­ál pro­pra­co­vat se me­zi špič­ku v obo­ru. Jed­ná se o Fai­rouz Ai, na­půl Ja­pon­ku a na­půl Egyp­ťan­ku, kte­rá de­bu­to­va­la te­pr­ve lo­ni, a mů­že­te ji znát ja­ko Hi­bi­ki z Dum­bbell nan ki­lo mo­te­ru?.
Hy-phen-a-tion