Slí­bil jsem ně­ja­ké re­por­ty z cest, tak ta­dy je­den, mož­ná ta­ky ten nej­lep­ší, je. Jed­no­ho ne­děl­ní­ho dne, 7. srp­na, jsem vy­ra­zil z Ósa­ky do ma­lé­ho ru­rál­ní­ho měs­teč­ka jmé­nem Toy­o­sa­to. Měs­teč­ko, u kte­ré­ho se na prv­ní po­hled zdá, že vý­no­sy z tu­ris­mu bu­de mít takřka nu­lo­vé. Kdy­si to­mu tak asi ta­ké by­lo, ale to se dí­ky po­pu­lár­ní­mu ti­tu­lu K-ON změ­ni­lo a dnes se tam kaž­dý ví­kend sjíž­dí stov­ky li­dí všech vě­ko­vých ka­te­go­rií, par­ty ka­ma­rá­dů či i ro­di­če s dět­mi. Pros­tě všich­ni, kte­ří ma­jí rá­di to­to úžas­né dí­lo o dív­kách, kte­ré ob­čas hra­jí na hu­deb­ní ná­stro­je. Dů­vo­dem je, že prá­vě ta­to bu­do­va, kdy­si Zá­klad­ní ško­la Toy­o­sa­to, se sta­la před­lo­hou pro Sa­ku­ra střed­ní v K-ONu a vevnitř se cí­tí­te oprav­du ja­ko v pro­stře­dí to­ho­to skvě­lé­ho ani­me, ne­boť vše je přes­ně ta­ko­vé, jak to zná­te z ani­me.

Toy­o­sa­to se na­chá­zí v pre­fek­tu­ře Shi­ga, ne­ce­lé dvě ho­di­ny vla­kem z Ósa­ky či ně­co přes tři ho­di­ny z ná­dra­ží To­kio. Lze tam sa­mo­zřej­mě jet i au­tem, pro­to tam člo­věk o ví­ken­du do­ce­la ur­či­tě spat­ří ta­ké ně­ja­kou tu ita­shu. Po­kud by vás za­jí­ma­lo, na ko­lik mů­že pře­mě­na au­ta na ita­shu při­jít, tak věz­te, že ita­sha Mio, kte­rou mů­že­te vi­dět na fot­kách, při­šla ma­ji­te­le na ně­co přes 100 ti­síc je­nů. Vše si le­pil sám; kdy­by si to ne­chal udě­lat od pro­fe­si­o­ná­lů, pla­til by ješ­tě ně­ja­kých těch pár ti­síc až de­sí­tek ti­síc je­nů na­víc.

Na mís­tě se mů­že ob­čer­st­vit v K-ON café, kde si mů­že kou­pit slad­ké pe­či­vo ve tva­ru Ton-chan, ně­ja­ké kla­sic­ké hlav­ní jíd­lo ane­bo i le­do­vou tříšť pří­chu­tě Pur­ple Ar­gen­ti­na, což je pří­chuť, kte­rou si Yui vy­mys­le­la a chtě­la, tu­díž ni­kde jin­de než ta­dy si ji člo­věk dát ne­mů­že. V pro­sto­rech K-ON café je ta­ké kou­tek, kde se shro­maž­ďu­jí dár­ky, kte­ré při­šed­ší vě­no­va­li. Jsou tam k vi­dě­ní vě­ci z vlast­ní vý­ro­by, Blu-ray a DVD, fi­gur­ky, ale i vel­mi dra­hé ná­stro­je, na kte­ré v K-ONu hrá­ly (Gii­ta – He­ri­tage Cher­ry Sunburst Gib­son Les Paul Stan­dard, Eli­za­be­th – Fen­der Jazz Bass, Mut­tan – Fen­der Mustang).

Spíš než vy­prá­vět o tom, co jsem vi­děl, bu­de vhod­něj­ší ne­chat za mě mlu­vit fot­ky, kte­ré si mů­že­te pro­hléd­nout. Po­kud chce­te vi­dět ješ­tě víc fo­tek a ve vyš­ším roz­li­še­ní, mů­že­te za­ví­tat na můj Flic­kr účet.