Jak jsem v předchozím příspěvku říkal, v Tokiu jsem byl zase jen na skok. V pondělí dopoledne jsem nasedl do shinkansenu, který jel do regionu Kansai, přesněji Ósaky, a tam jsem se po ubytování vydal omrknout nákupní čtvrť Nipponbashi. Ta je pro zdejší otaku to, co pro tokijské Akihabara, byť většina otaku obchodů leží trochu mimo hlavní cestu.

Den nato jsem si udělal výlet do Nishinomiye, tedy do míst, kde se odehrával děj Haruhi. Na rozdíl od mého prvního pochodu ke škole s Doc. Odinem jsem se tentokrát vybavil i mapkou, kterou jsme tu kdysi dávno prezentovali. Včera jsem se pak pohyboval po Kjótu, kde jsem omrkl zázemí Kyoto Animation a kjótské muzeum mangy. Nezapomněl jsem též navštívit nějakou tu svatyni. No a dnes jsem se šel podívat na výstavu zde v Ósace, když jsem cestou zakopl o rekonstrukci ósackého hradu.

Pohled, který by měl většině lidí, co viděli Haruhi, připadat povědomý. Po vyjítí této štreky v 37°C ve stínu se Kyonovi nedivím, jaký má přístup k životu.

Kjóto z hory Inari, u které leží svatyně Fushimi Inari, jež nečekaně uctívá bohyni Inari.

Samotná svatyně a torii, které lemují cesty kolem kopečku.

Sídlo vedení KyoAni.

Muzeum mangy, které má mimo jiné k dispozici na 300 000 nejrůznějších svazků a magazínů, takže pro Japonce slouží i jako knihovna. Uvnitř bylo zakázáno fotit, takže se budete muset spokojit pouze s budovou, která do roku 1995 sloužila jako základní škola.

To už ale neplatilo o výstavě v historickém muzeu v Ósace, které hostilo výstavu mečů v duchu Evangelionu. Nechyběl samozřejmě ani Longinus, který byl přes tři metry dlouhý.

Ósacký hrad s úžasným výtahem.

Jedna z mnoha budov v Nipponbashi, ze kterých vyzařuje otaku kultura.