Navzdory všudypřítomným neideálním podmínkám nás může těšit, že se Akebi-čan dočkala modrého z nebe v podobě jednoho z mála tvůrčích týmů, který skutečně bude schopen zachytit podstatu předlohy v jejích mnoha podobách, té pohybové nevyjímaje. Projekt v rukou třímá Kuroki Mijuki, poprvé sama jako režisérka, kterou můžeme brát jako malý symbol celého týmu, jež na adaptaci pracuje. Kuroki začínala jako animátorka v závěru nultých let, její čas pro růst však přišel v úvodní polovině let desátých, kdy se stala jednou z poslední domnělé generace „Masunariho dětí“ a tedy nedílnou součástí nadané tvůrčí skupiny mající své místo v nejsilnějších projektech studia A-1 Pictures (v té době, dnes CloverWorks). Postupným průchodem projekty s touto partou Kuroki jako animátorka dospívala, až se její zraky začaly upírat k režii. Její zkušenosti i um nemohou nechat nikoho na pochybách, že je u ní Akebi-čan v dobrých rukou. Pro vhodnou ukázku její práce doporučuji epizody seriálu Occultic;Nine, jež měla v rukou (druhá a jedenáctá).

Druhou slečnou s neméně důležitou úlohou je animátorka Kóno Megumi, která nakreslila návrhy postav, dohlíží na kresby i pohyb jako animační režisérka a sama bude v seriálu animovat mnohé střihy. Kóno začínala v průmyslu o něco málo dříve než Kuroki, nicméně její kroky vedly obdobnou cestou. Po krátkém působení v pozdním Gainaxu (mimo jiné čtvrtý ending k Hanamaru jóčien) zakotvila u mladíků, kteří podnikali finální kroky ke svému plnému ustanovení v průmyslu jako nepřehlédnutelné síly (čimo a spol.). Avšak doba jejího největšího rozpuku přišla s Nišigoriho im@sem, který Kóno představil jako přední animátorku tanečních sekvencí a snad jenom s malým množstvím nadnesení z ní udělal přes noc legendu. Pečlivé vyobrazení jednotlivých pohybů, nehledě na to jak drobných, přesto nepozbývající dojem spontánní živelnosti. Animátorka se tak stala další nedílnou součástí následujících projektů stejného kreativního uskupení a po dlouhou dobu téměř synonymem s tanečními sekvencemi v animovaných adaptacích im@su (její nepřítomnost v i tak naprosto fantastickém VOY@GER videoklipu stále zamrzí…). Brát Kóno jako animátorku jednoho odvětví by nicméně byla chyba – v jejím bohatém repertoáru najdeme jak charakterové herectví, tak horlivou akci, a mimo ty i práci s efekty. Poslední prolomenou bariérou byly návrhy postav, o něž se poprvé postarala ve videoklipu Shelter, dokonalém mikrokosmu jejích tendencí, neboť sama vše i animovala. V Akebi-čan uvidíme její práci v hlavní roli na velikém projektu, a jak již napověděly četné upoutávky a předpremiéra, zcela nepochybně půjde o další krok vpřed již tak výjimečné animátorky. Tentokráte nikoli jakoby mimochodem, náhodou či izolovaně, ale zcela cíleně a úplně od píky vytváří pohybový slovník díla jako celku a upřímně, který titul by z toho mohl těžit více, než právě Akebi-čan, pro kterou je vyobrazení neodolatelné touhy hýbat se jedním ze základních tematických i charakterových motivů?

Přesto je potřeba uvést se zpět v realitu – Akebi-čan se nezačala animovat tak docela brzy, rozhodně by si vzhledem ke svým ambicím zasloužila větší předstih. V neúprosné honbě za chrlením dalších a dalších titulů se v průmyslu z čiré nutnosti tříští i ty nejsemknutější týmy, a proto v Akebi-čan neuvidíme všechny staré známé, které bychom jinak očekávali, neboť část jich pracuje primárně na Kisekoi a další střípky na 24ku. I přes nepříliš příznivé podmínky je však tvůrčí tým natolik zkušený a robustní, že by projekt měl zrychlující produkční tempo ustát byť hrubou silou a nepoddajností jednotlivých animátorů. Již první epizoda (stejně jako úvodní titulková sekvence) v rukou Kuroki a Kóno je malým zázrakem, který dále korunují závěrečné titulky v režii animátorky Nakamury Šóko.

Otázkou je, kdo by se dokázal ujmout podobného textu a byl jej schopen přetavit v audiovizuální dílo nepozbývající nic z urgence své předlohy. Ve vpravdě šťastném vývoji událostí nezbývá než uznat, že se materiál dostal do rukou jednoho z nejpovolanějších, které si lze představit. Ikarija Acuši. Animátor, jehož primární devízou se relativně brzy v jeho kariéře stala akce. Pro většinu nejsnáze představitelným titulem bude Fate/Zero, kde se vedle návrhů postav (na nichž dělal s kamarádem Sudóem Tomonorim), postaral i o animační režii řádky epizod a především animace spousty akčních sekvencí. Poměrně zásadním zlomem pro něj byla práce na Akame ga Kill!, především na 23. epizodě, kterou režíroval, nakreslil pro ni obrazový scénář, provedl enormní množství animačních korekcí a sám nezanedbatelnou část epizody i animoval – od zběsilé akce přes chladnou brutalitu až po srdcervoucí teskná rozloučení. V Ikarijových rukou došlo k přirozenému spojení režisérského vedení a animátorské realizace. To však bylo pouhou předzvěstí toho, co ještě mělo přijít, tedy práce na ID:INVADED, která konečně naplno do anime světa uvedla skutečnou podstatu spisovatele Maidžóa Ótaróa. Ikarija nejenomže navrhoval postavy a dohlížel na animaci celého seriálu, což je spousta práce samo o sobě, ale rovněž nakreslil obrazové scénáře a sám režíroval dvě epizody, v nichž opět značnou část i animoval. Předně ta devátá byla skutečným dospěním Ikariji jako režiséra – dokonalá kontrola tempa a vyjádření neúprosnosti situace. Zvláštní zmínku zaslouží akční sekvence záměrně pozbývající jakoukoli atraktivitu, která je pro tento typ scén jinak vlastní. V nelítostném střetu protagonisty s nepřítelem není prostor pro jakékoli vizuální nadnesení; sledujeme proto zoufalou rvačku o to přežít, v níž existuje jenom odtažitá brutalita. A jediný důkaz odlišující vítěze od poraženého je fakt, že stále dýchá. Zde Ikarija předvedl své plně zformované sebevědomí pevně třímající v rukou všechna vlákna vedoucí ke smysluplnému vyprávění.

Bisco bude pro Ikariju jako režiséra dalším logickým krokem, neboť bude mít tentokráte pod dohledem projekt jako celek. To v jeho případě ovšem neznamená, že by se snad chtěl stáhnout do pozadí. Vedle režie seriálu, návrhů postav a obrazových scénářů se můžeme opět těšit i na jeho animační korekce a animaci samotnou – pochopitelně však spíše roztříštěnou do díla jako celku než koncentrovanou do několika bodů (nicméně i ty v menší míře budou přítomny). Oporou mu bude tvrdé tvůrčí jádro, které pracovalo na ID:INVADED. To se téměř bez obměn přesunulo k pracím na Sabikui Bisco, což se netýká jenom animačního týmu, ale v podstatě všech přidružených oddělení. Dokonce se stejně jako v případě ID:INVADED začalo animovat relativně brzy (nicméně ne zase tolik, ID bylo v tomto směru přeci jenom poněkud ojedinělý případ). V celkovém obrazu můžeme říci, že pravděpodobně nebylo vhodnějšího souběhu okolností, které by připravily Ikariju na jeho první velký režisérský projekt (látka, podpora tvůrčího týmu, apod.). Nezbývá mu, než aby šanci popadl za pačesy a ukázal nám všem, co dalšího v už tak nadaném tvůrci ještě vězí. A neboť jde o Ikariju… nemám obavy, že by snad příležitost prováhal.