Co vyhlíží redakce v zimní sezóně 2021?

Rok se s rokem se­šel a to zna­me­ná je­di­né – br­zy se na ja­pon­ských te­le­viz­ních ob­ra­zov­kách za­čnou vy­sí­lat no­vé ani­me sé­rie ze zim­ní sezóny 2021. Ten­to­krát se má­me na co tě­šit, če­ká nás spous­ta ná­vra­tů a po­kra­čo­vá­ní a sa­mo­zřej­mě ta­ké vy­da­ře­né no­vé kous­ky. Cel­ko­vě bu­de o pří­zeň di­vá­ků sou­pe­řit 45 no­vých ani­me, de­vět kraťa­sů a pět sé­rií po­kra­ču­jí­cích z pod­zim­ní sezóny.

Již tra­dič­ní tě­še­ní pra­vých ota­ku – te­dy Ja­pon­ců a Ja­po­nek, kte­ří se mů­žou na ani­me dí­vat pří­mo v te­le­vi­zi – jsme pře­vza­li ze ser­ve­ru ani­ma­te­Ti­mes.com. V prv­ní de­sít­ce jsou až na dvě vý­jim­ky sa­má po­kra­čo­vá­ní. Ze vše­ho nej­o­če­ká­va­něj­ší je po­kra­čo­vá­ní sé­rie Ja­ku­so­ku no Ne­ver­land, kte­rá by­la ve­li­ce po­pu­lár­ní i u nás. Na dru­hém mís­tě je po­kra­čo­vá­ní lehce vzdě­lá­va­cí­ho ani­me o buňkách, Ha­ta­ra­ku saibó!!. Tře­tí mís­to za­u­ja­lo po­kra­čo­vá­ní fan­ta­sy sé­rie Ten­sei ši­ta­ra Sli­me dat­ta ken, na čtvr­tém mís­tě ota­ku oče­ká­va­jí, jak Suba­ru vy­ře­ší pro­blém v Re:Ze­ro ka­ra hadži­me­ru ise­kai se­i­ka­cu, a pá­té mís­to za­u­ja­la al­ter­na­tiv­ní ver­ze pra­cu­jí­cích bu­něk, ten­to­krát v po­ni­če­ném a zde­vas­to­va­ném tě­le: Ha­ta­ra­ku saibó BLACK.

Sil­ná sezóna je po­znat i pod­le to­ho, že sko­ro kaž­dý v re­dak­ci měl chuť (ne­bo po­tře­bu) vy­já­d­řit, na co se tě­ší. Na­še do­po­ru­če­ní na­lez­ne­te ní­že. Na­piš­te nám, co nej­ví­ce oče­ká­vá­te vy!

Garax

Ju­ru Camp Se­a­son 2Stu­dio: C-Stati­on

visual
Mu­sím říct, že prv­ní sezóna Ju­ru Cam­pu pro mě by­la ně­co ja­ko zje­ve­ní. Do té do­by jsem ne­tu­šil, že by mě kdy moh­lo ba­vit ani­me o kem­po­vá­ní, kde se prak­tic­ky nic ne­dě­je. Ale opak byl prav­dou. V do­bě vy­chá­ze­ní by se ne­na­šlo nic, na co bych se tě­šil víc. Sle­do­vat par­tu ka­ma­rá­dek, kterak si uží­va­jí krás ja­pon­ských kem­pů a vše­ho, co ke správ­né­mu kem­po­vá­ní pat­ří, má své ne­za­mě­ni­tel­né kouz­lo. Dů­ka­zem úspě­chu bu­diž i ne­ví­da­ně zvý­še­ný zá­jem o kem­po­va­cí po­tře­by po od­vy­sí­lá­ní prv­ní sezóny. Po­kra­čo­vá­ní má na sta­rost opět stu­dio C-Stati­on a všech­ny dů­le­ži­té po­zi­ce zů­sta­ly ne­změ­ně­né, tak­že je i ta­to sezóna v dob­rých ru­kách. Ne­mo­hu se do­čkat, až bu­du za­se moct za­čít kaž­dý tý­den kem­po­vat z po­hod­lí obý­vá­ku, roz­plý­vat se nad ne­motor­nos­tí Na­de­ši­ko a cel­ko­vě si uží­vat od­leh­če­nou at­mo­sfé­ru bez­sta­rost­né­ho ži­vo­ta, kte­rý by chtěl mít kaž­dý. To­hle ani­me je pros­tě bal­zám na du­ši.
Non non bi­jo­ri Non­stopStu­dio: Sil­ver Link

visual
Tak je to ko­neč­ně ta­dy! Po čtyř­le­tém če­ká­ní na­ru­še­ném pou­ze před­loňským fil­mem při­chá­zí no­vá sezóna jed­né z nej­lep­ších sli­ce of li­fe ani­me sé­rií, Non non bi­jo­ri, ten­to­krát s podti­tu­lem Non­stop. Opět se se­šel kom­plet­ní tým li­dí pra­cu­jí­cích na pře­de­šlých sezónách, tak­že zde ne­ní vel­ký dů­vod k oba­vám, že by se ně­co ne­vy­ved­lo. Úvod­ní pí­seň ja­ko již tra­dič­ně ob­sta­rá sku­pi­na na­no.RI­PE, te­dy zde ta­ké vše při starém. A v tom­to du­chu se vlast­ně ce­lá no­vá sezóna po­ne­se. Opět si bu­de­me moct vy­chut­ná­vat kaž­do­den­ní ži­vot ně­ko­li­ka přá­tel na ma­lé ja­pon­ské ves­ni­ci, ne­chat se uná­šet na vl­nách po­ho­dy a ří­kat si, ja­ké by to asi by­lo být na je­jich mís­tě. Těž­ko ně­co do­dá­vat, kdo měl rád pře­de­šlé sezóny, jis­tě si uži­je i tu­to. A po­kud snad ně­kdo vá­há, zda se na Non non bi­jo­ri po­dí­vat, tak po­kud má rád pří­běhy, ve kte­rých se nic váž­né­ho ne­dě­je, vše dob­ře do­pad­ne a po­hla­dí na du­ši, ne­mů­že šláp­nout ve­d­le!
Azur La­ne: Bi­s­o­ku zen­šin! Stu­dio: Yostar pictu­res x CAN­DY­BOX

visual
Po ne­pří­liš vy­da­ře­né TV sé­rii z mi­nu­lé­ho roku, kte­rou oce­ni­li asi jen skal­ní fa­nouš­ci mo­bil­ní hry, při­šel čas na dru­hý po­kus v po­do­bě adap­ta­ce ko­me­di­ál­ní čtyřpa­ne­lov­ky, kte­rá vy­chá­zí již ně­ko­lik let, ovšem te­pr­ve le­tos se do­čka­la ofi­ci­ál­ní­ho an­g­lic­ké­ho pře­kla­du. Pří­běh se ten­to­krát to­čí ko­lem čtve­ři­ce ho­lek La­f­fey, Ja­ve­lin, Z23 a Aja­na­mi, kte­ré bu­de­me mo­ci sle­do­vat při je­jich stu­di­ích na aka­de­mii, kde lé­ta­jí z ma­lé­ru do ma­lé­ru. Sé­rie bu­de vzni­kat pod tak­tov­kou no­vě vznik­lé­ho ani­mač­ní­ho stu­dia Yostar Pictu­res s po­mo­cí od CAN­DY­BOX, tak­že dou­fej­me, že kva­li­ta ani­ma­ce ne­začne po prv­ních ně­ko­li­ka dí­lech upa­dat, ja­ko to­mu by­lo u pů­vod­ní TV sé­rie. Ne­zbý­vá než dr­žet pal­ce a dou­fat, že se ten­to­krát vše vy­da­ří a do­sta­ne­me ve­se­lou taš­ka­ři­ci věr­nou své před­lo­ze, kte­rá si­ce ne­bu­de ni­čím vý­ji­meč­ná, ale do­ká­že po­ba­vit. A o to tu jde pře­de­vším.

YouSay

Ali­ce in De­adly Scho­olStu­dio: Ho­ods En­ter­ta­in­ment

visual
Pro­jekt, je­hož exis­ten­ce sa­ma o so­bě je vě­ru zvlášt­ním úka­zem. Ani­mo­va­ná adap­ta­ce jed­né z her di­va­del­ní­ho usku­pe­ní Ali­ce in Pro­ject by­la ozná­me­na již v ro­ce 2016, aby se po­slé­ze ubra­la do dří­mo­ty a ny­ní vy­vsta­la z po­pe­la ni­ko­li ja­ko sa­mo­stat­ný ti­tul, ný­brž ja­kou sou­část Geki­dol – prv­ku dá­le roz­ši­řu­jí­cí­ho již tak pro­ple­te­ný me­di­ál­ní mix. Co však pro mne či­ní ti­tul ne­o­do­la­tel­ným, nejsou fas­ci­nu­jí­cí pe­ri­pe­tie, ji­miž si mu­sel pro­jít, ani ná­pa­di­té pro­ple­te­ní ně­ko­li­ka fikč­ních svě­tů, ný­brž pří­tom­nost mé­ho ob­lí­ben­ce, re­ži­sé­ra Ja­ma­u­či­ho Ši­ge­ja­sua. Na­zý­vat Ja­ma­u­či­ho oso­bi­tým tvůr­cem ani zda­le­ka ne­vy­sti­hu­je je­ho uni­kát­nost a um. Po­té, co strá­vil ně­ko­lik let ja­ko pro­dukč­ní asi­s­tent v Aši Pro­ducti­on, se po­ma­lu pře­su­nul k epi­zod­ní re­žii v Tóei dóga. Sku­teč­ný roz­květ je­ho schop­nos­tí však při­šel až v se­ri­á­lu Sa­int Se­i­ja, kde si na­pl­no osvo­jil tvůr­čí pří­stup své­ho men­to­ra Mo­ri­ši­ty Kózóa, je­hož de­ví­zou by­lo pů­so­bi­vé pro­plé­tá­ní prud­kých hr­din­ských sé­rií a me­lan­cho­lic­kých krás, kte­ré je ob­klo­pu­jí – kom­bi­na­ce vy­tvá­ře­jí­cí vr­chol­ný pa­tos. Ja­ma­u­či pak po bo­ku Satóa Džuni­či­ho a Ni­ši­oa Dai­su­ke­ho pa­t­řil bě­hem de­va­de­sá­tých let k re­ži­sér­ským pi­lí­řům v Tóei. Jím ve­de­né epi­zo­dy do­ká­za­ly vždy upou­tat, ať již šlo o bo­jo­vé sé­rie pro chlap­ce, či ma­gic­ká dob­ro­druž­ství pro dív­ky. Ve­d­le zna­me­ni­tých jed­not­li­vých dí­lů, kte­rých je ne­po­čí­ta­ně, me­zi je­ho re­ži­sér­ské vr­cho­ly v Tóei pat­ří tře­tí Di­gi­mon film, v němž dob­ro­druž­né vy­prá­vě­ní v Ja­ma­u­či­ho ru­kou po­stup­ně opouš­tí hma­ta­tel­nou re­a­li­tu a mě­ní se v abs­trakt­ně sno­vý střet pas­te­lo­vých ba­rev a emo­cí, a dá­le pak film Sa­int Se­i­ja Ten­kai-hen, v němž se re­ži­sér opět vy­dá­vá ji­nak ob­tíž­ně před­sta­vi­tel­nou ces­tou – ze­vrub­ně roz­bí­jí ob­raz chla­pec­ké­ho hr­di­ny ja­ko ne­zdol­né­ho ide­á­lu od­po­ru­jí­cí­ho vše­mu ne­přá­tel­ství a osu­du. Tě­les­ně i du­šev­ně zni­če­ný pro­ta­go­nis­ta mu­sí z vyš­ší­ho prin­ci­pu pro­jít očist­cem, aby mohl sta­nout ve fi­nál­ním du­e­lu pro­ti ne­zdo­la­tel­né­mu pří­ko­ří. Zá­věr pak ne­na­bí­zí po­cit tri­um­fu, ný­brž před­tu­chu utr­pe­ní a údě­lu, jež se táh­ne věč­ně a před nímž ne­ní úni­ku. Sa­int Se­i­ja by­la sé­rie vždy um­ně pra­cu­jí­cí s vr­chol­ným pa­to­sem, avšak v Ja­ma­u­či­ho po­dá­ní je zba­ve­na téměř veš­ke­ré­ho he­ro­is­mu. By­lo to ovšem až po od­cho­du z Tóei, kdy do­sá­hl na pro­jekt, kte­rý mů­že­me po­va­žo­vat za je­ho mag­num opus – CASSHERN Sins. Pře­tvo­ře­ní tra­dič­ní­ho hr­di­ny z Ta­cu­no­ko díl­ny v no­vý pří­běh na­pl­no vy­u­ží­va­jí­cí Ja­ma­u­či­ho vy­ja­d­řo­va­cí před­nos­ti. Po­ma­lé, me­lan­cho­lic­ké pu­to­vá­ní svě­tem smě­řu­jí­cím k zá­hubě; fy­zic­ky ne­zdo­la­tel­ný pro­ta­go­nis­ta, kte­rý však vi­nou ztrá­ty pa­mě­ti ne­mů­že do­sáh­nout to­ho, po čem tou­ží nej­ví­ce – po­ká­ní. Ne­od­vrat­ná smrt ná­sle­du­jí­cí po kaž­dém se­tká­ní. Dí­ky sou­hře okol­nos­tí byl re­ži­sér pod­po­řen ob­stoj­ným ča­so­vým plá­nem a pře­de­vším svý­mi zná­mý­mi, schop­ný­mi re­a­li­zo­vat je­ho vi­zi. Ná­vrhy po­stav a ani­mač­ní re­žie Uma­ko­ši­ho Jo­ši­hi­ka, ani­mač­ní i re­žij­ní um dal­ších přá­tel, hu­deb­ní do­pro­vod Wa­dy Ka­o­rua a ne­za­po­me­nu­tel­ný he­rec­ký vý­kon Fu­ru­ji Tórua v hlav­ní ro­li. Nicmé­ně vše má dvě strán­ky, což je v Ja­ma­u­či­ho pří­pa­dě pa­tr­né pře­de­vším u epi­zod, kte­ré tvo­ří v rám­ci pro­jek­tů ve­de­ných ji­ný­mi tvůr­ci. Aby ne­do­šlo k omy­lu, ty jsou rov­něž skvě­lé, peč­li­vě vy­pra­co­va­né mi­k­ro­kosmy Ja­ma­u­či­ho svě­ta se vším, co k ně­mu pat­ří. Ale je prav­dou, že ve spous­tě di­vá­ků za­ne­chá­va­jí ne­spo­ko­je­nost a se­tká­va­jí se s od­mít­nu­tím. Jsou až pří­liš od­liš­né, oso­bi­té od ostat­ních epi­zod, pro­to i vět­ši­na běž­ných di­vá­ků po­zná, že je „ně­co ji­nak“, ať už to do­ká­že ně­jak kon­kre­ti­zo­vat, či ni­ko­li. Ač­ko­li v mých očích pat­ří je­ho epi­zo­dy (ob­vykle vy­pra­co­va­né v tan­de­mu s ani­mač­ním re­ži­sé­rem Ha­ja­mou Džuni­čim) k těm nej­za­jí­ma­věj­ším te­le­viz­ním oka­mži­kům, je nut­no při­znat, že je­ho prá­ce sku­teč­ně od­po­ru­je běž­ným po­stu­pům – ob­tíž­né úh­ly, ex­trém­ní při­blí­že­ní ka­me­ry, zvlášt­ní způ­sob stři­hu, pře­sy­ce­né bar­vy, klaus­tro­fob­ní bo­jo­vé sek­ven­ce. Do­kon­ce i běž­né ak­ce ja­ko utí­rá­ní po­tu z če­la mo­hou být ně­kdy kvů­li způ­so­bu, ja­kým re­ži­sér pra­cu­je s ome­ze­ný­mi pro­střed­ky, hůře po­cho­pi­tel­né. V po­sled­ních pě­ti le­tech se však v ani­mač­ním prů­mys­lu ob­je­vo­val spí­še spo­ra­dic­ky a vy­pa­da­lo to, že je­ho sna­ha jít do dů­cho­du by­la ko­neč­ně na­pl­ně­na. Ob­vykle se vrá­til pou­ze na vý­po­moc zná­mé­mu s ob­ra­zo­vým scé­ná­řem jed­né epi­zo­dy či ope­nin­gu, když si chtěl vy­zkou­šet prá­ci s kres­le­ním s di­gi­tál­ní­mi ná­stro­ji. Je­ho ná­vrat k re­žii je pro mě pro­to ne­bý­va­le ra­dost­nou udá­los­tí. Ja­ma­u­či se před ně­ko­li­ka le­ty ne­chal sly­šet, že by rád re­a­li­zo­val ješ­tě je­den vysně­ný pro­jekt – ne­zbý­vá než dou­fat, že se mu to v bu­douc­nu po­da­ří a v pří­pa­dě, že ano, bu­de u to­ho ide­ál­ně i Uma­ko­ši. Ny­ní si však mů­že­me užít Ja­ma­u­či­ho um ale­spoň v tom­to ti­tu­lu.
Ura­se­kai Pic­nic Stu­dio: LI­DEN FILMS x Fe­lix Film

visual
V sou­čas­ném svě­tě ja­pon­ské li­te­ra­tu­ry mů­že je­nom má­lo ti­tu­lů ří­ci, že má ta­ko­vou zá­vi­dě­ní­hod­nou po­zi­ci ja­ko Ura­se­kai Pic­nic – au­tor­sky ne­svá­za­né sci-fi na po­kra­čo­vá­ní pu­b­li­ko­va­né pod kří­d­ly la­be­lu um­ně se po­hy­bu­jí­cí­ho na obou stra­nách sub/kul­tur­ní­ho spek­tra. Ura­pi­ku si pro­to mů­že uží­vat ne­skrý­va­vý zá­jem pří­z­niv­ců váž­něj­ší­ho po­je­tí be­let­rie, ale i to­ho ví­ce ma­ni­a­kál­ní­ho. Mi­mo­to jde o jed­no ze zá­sad­něj­ších děl no­vé ju­ri vl­ny, kte­rá v po­sled­ních ně­ko­li­ka le­tech na­bí­rá na in­ten­zi­tě. Au­tor Mi­ja­za­wa Io­ri splé­tá pří­běh ne­po­cho­pi­tel­ných vý­je­vů exis­tu­jí­cích na hra­ni­ci ab­sur­di­ty, je­ho po­sta­vy jsou však pev­ně ukot­ve­ny v re­a­li­tě na­še­ho svě­ta. V pří­pa­dě ani­mo­va­né adap­ta­ce vskut­ku ne­by­lo vhod­něj­ší­ho kan­di­dá­ta než tvůr­ce, kte­rý zvlá­dá po­ra­dit si s ti­še, ale ne­ú­stup­ně sí­lí­cí ro­man­tic­kou ná­klo­nos­tí dvou děv­čat a zá­ro­veň mít blíz­ko k de­n­pa sty­lis­ti­ce pře­lo­mu mi­lé­nia. By­lo te­dy vel­kou ra­dos­tí, když se stal re­ži­sé­rem Sató Ta­ku­ja, spe­ci­a­lis­ta na obě od­vět­ví. V sou­čas­ném prů­mys­lu nelze na­lézt vět­ší­ho od­bor­ní­ka na adap­ta­ci ote­vře­ně ju­ri pří­bě­hů. Asa­gao to Ka­se-san, Frag­ti­me, Dóni­ka na­ru hi­bi… Toť Satóova tvor­ba po­sled­ních let, v níž jej do­pro­vá­zí tvr­dé tvůr­čí já­dro již od Ka­se-san. Ura­se­kai Pic­nic te­dy mů­že­me vní­mat ja­ko dal­ší lo­gic­ké pro­dlou­že­ní té­to li­nie. Na prv­ní po­hled mů­že za­mr­zet ab­sen­ce Satóovy nej­vět­ší spo­jen­ky­ně, je­nomže Sakai Kj­úta má v sou­čas­né do­bě po­vin­nos­ti jin­de, dí­ky če­muž do­sta­la pří­le­ži­tost ná­vrhy po­stav zpra­co­vat Ni­ši­ha­ta Aju­mi, sil­ná ani­má­tor­ka s jem­ným ru­ko­pi­sem, je­jíž ani­mač­ní ko­rek­ce pod­po­ři­ly již spous­ty pro­jek­tů. Rov­něž jsem zvě­dav, ja­kou hu­deb­ní identi­tu se­ri­á­lu vy­tvo­ří skla­da­tel Wa­ta­na­be Ta­ke­ši, dal­ší Satóův dlou­ho­do­bý bra­tr ve zbra­ni.
Ho­ri­mi­jaStu­dio: Clo­verWorks

visual
Ač­ko­li pat­ří Iši­ha­ma Ma­sa­ši k nej­za­jí­ma­věj­ším tvůr­cům, kte­ří se v ani­mač­ním prů­mys­lu po­hy­bu­jí, o mno­ha je­ho pro­jek­tech nelze ří­ci, že by by­ly vy­lo­že­ně po­žeh­na­né. Ač­ko­li má Iši­ha­ma vý­raz­ný vi­zu­ál­ní styl, je­ho smě­rem mnoh­dy ne­te­čou ti­tu­ly schop­né jej vy­u­žít na­pl­no, pří­pad­ně jsou až pří­liš svá­zá­ny s exis­tu­jí­cí znač­kou, než aby mu umož­ni­ly do­sta­teč­nou kre­a­ti­vi­tu. A i u těch pro­jek­tů, kte­ré se to­mu­to vy­hnou, ob­vykle re­ži­sér na­ra­zí na ne­do­sta­tek lid­ských a ča­so­vých zdro­jů. I je­ho fe­no­me­nál­ní prá­ce na Šin­se­kai jo­ri by­la spí­še si­tu­a­ci na­vzdo­ry; dí­ky pro­myš­le­né­mu a pre­ciz­ní­mu vy­u­ži­tí do­stup­ných pro­střed­ků a lid­ských kon­tak­tů vy­tvo­řil i s re­la­tiv­ním má­lem sku­teč­ný zá­zrak. Ho­ri­mi­ja, ač je před­lo­ha zá­bav­ná, ne­na­bí­zí do­ko­na­lý sou­lad s re­ži­sé­ro­vým vý­ra­zo­vým slov­ní­kem, ač­ko­li ja­ko pro­duk­ce by moh­la ob­stát lé­pe než je­ho před­cho­zí pro­jekt. To však ne­zna­me­ná, že nám Iši­ha­ma ne­při­pra­ví pří­jem­nou po­dí­va­nou. Již upou­táv­ky na­po­ví­da­jí, že v těch správ­ných oka­mži­cích se do to­ho opře a je­ho lás­ka k si­lu­e­tám a plo­ché­mu vy­ob­ra­ze­ní pro­sto­ru a prv­ků v něm pro­sák­ne do po­pře­dí. Mi­mo­to má sil­né­ho spo­jen­ce v ná­vr­hář­ce po­stav Ii­zu­ce Ha­ru­ko, je­jíž kres­by jsou opět lí­bez­né způ­so­bem, kte­rý je jí vlast­ní. Je však otáz­kou, ko­ho z řad vněj­ších kon­tak­tů do­ká­že Iši­ha­ma dá­le při­táh­nout, když je vět­ši­na je­ho zná­mých v sou­čas­né do­bě za­ne­prázd­ně­na jin­de. Ob­je­ví-li se ale­spoň na krát­ký oka­mžik ani­má­to­ři Kodži­ma Taka­ši a na­pří­klad Su­zuki Fu­to­ši, roz­hod­ně bych se ne­zlo­bil. A kdy­by pro ně­kte­rou z epi­zod na­kres­lil ob­ra­zo­vý scé­nář Iši­ha­mův men­tor Ma­suna­ri Kódži (ne­dej bo­že by ji i re­ží­ro­val!), pak bych si asi ne­mohl přát ví­ce.
Mu­šo­ku ten­sei ~Ise­kai it­ta­ra hon­ki da­su~Stu­dio: Stu­dio Bind

visual
Má-li ně­kte­rý ze zim­ních pro­jek­tů ote­vře­né dve­ře k těm nej­za­jí­ma­věj­ším mla­dým tvůr­cům v sou­čas­né ani­mač­ní bran­ži, pak je to Mu­šo­ku ten­sei. A že je­jich sí­ly bu­de vy­u­ži­to, ne­ní nejmen­ších po­chyb, vždyť ani­mač­ní pro­du­cent Óto­mo To­ši­ja bu­de chtít po od­cho­du z 8bit všem do­ká­zat, že co je­ho no­vé stu­dio do­ve­de. Oka­mo­to Ma­na­bu pla­tí za zruč­né­ho re­ži­sé­ra schop­né­ho zvlád­nout ko­me­di­ál­ní haš­te­ře­ní, in­ten­ziv­ní ak­ci i vše me­zi tím. Je­ho hlav­ní pod­po­rou bu­dou ani­mač­ní re­ži­sé­ři Su­gi­ja­ma Ka­zu­taka a Saitó Jo­ši­ko, kte­ří spo­leč­ně vy­tvo­ři­li ná­vrhy po­stav. Jak Su­gi­ja­ma, tak Saitó se vě­nu­jí spí­še cha­rak­te­ro­vé­mu he­rec­tví než ak­ci, a prá­vě zde při­jde řa­da na ne­pře­ber­nou pa­le­tu kon­tak­tů pro­růs­ta­jí­cí ce­lý prů­my­sl. Oče­ká­vat mů­že­me pes­trou kom­bi­na­ci ani­má­to­rů, kte­ří se v po­sled­ních le­tech to­či­li ko­lem Ja­ma no susu­me, z dru­hé stra­ny při­spě­cha­jí kon­tak­ty krou­ží­cí ko­lem stu­dia Pi­ne Jam, kte­ré bez­po­chy­by do­pl­ní část těch, kte­ří ob­vykle pod­po­ru­jí pro­jek­ty Fu­ku­ši­my Jú­i­či­ho. A tím to po­cho­pi­tel­ně ne­skon­čí. Mi­mo čis­tě ani­mač­ní po­le si mys­lím, že pů­jde o skvě­lou pří­le­ži­tost svě­řit dal­ší epi­zo­du do ru­kou re­ži­sé­ra Na­ka­ja­my Rj­úa, kte­ré­mu ten­to druh lát­ky po­měr­ně se­dí. A po­kud to­mu ne­bu­de dá­no ve Won­der Egg Pri­o­ri­ty, pak dou­fám, že Či­na do­sta­ne pří­le­ži­tost ale­spoň zde. Upou­táv­ky na­po­ví­da­jí, že bu­de fas­ci­nu­jí­cí sle­do­vat prá­ci ve­dou­cí­ho kom­po­zi­tu Ton­šoa Šin­dži­ho, pro nejž pů­jde po Ho­ši­ai no so­ra opět o vel­ký krok kupře­du. Dal­ší ob­last, kte­rá pou­tá mou po­zor­nost, je hu­deb­ní do­pro­vod v ru­kou Fudži­sa­wy Jo­ši­a­ki­ho a Cu­cu­mi­ho Hi­ro­a­ki­ho. Oba pat­ří ke skvě­lým skla­da­te­lům, ač Cu­cu­mi­mu již ně­ko­lik let uni­ká pro­jekt, na kte­rém by sku­teč­ně do­ká­zal před­vést, če­ho je scho­pen. To by se moh­lo s ti­tu­lem před­sta­vu­jí­cím roz­mách­lý fan­task­ní svět ko­neč­ně změ­nit.
Won­der Egg Pri­o­ri­tyStu­dio: Clo­verWorks

visual
Pro­jekt, na němž se pra­cu­je již po­měr­ně dlou­ho, se znač­ně vzpí­ral zve­řej­ně­ní ja­kých­ko­li in­for­ma­cí. Nicmé­ně už pr­vot­ní stříp­ky nás při­pra­vo­va­ly na zna­me­ni­tou po­dí­va­nou. Ori­gi­nál­ní po­čin s Waka­ba­ja­šim Ši­nem na re­ži­sér­ské ses­li, Taka­ha­ši Sa­ki ja­ko ná­vr­hář­kou po­stav a Ume­ha­rou Šótem na po­zi­ci ani­mač­ní­ho pro­du­cen­ta. Řád­ka jmen, kte­rá již sa­ma oso­bě zna­me­na­jí mno­ho. Waka­ba­ja­ši do prů­mys­lu vstou­pil v dru­hé po­lo­vi­ně nul­tých let ja­ko ani­má­tor, nicmé­ně po­měr­ně br­zy ho to za­ča­lo stá­le ví­ce táh­nout k re­žii. Po le­tech epi­zod­ní re­žie do­stal v ro­ce 2018 mož­nost sku­teč­ně za­zá­řit skr­ze osm krát­kých epi­zod idol pro­jek­tu 22/7, kte­ré na­pl­no vy­u­ži­ly je­ho před­nos­tí – peč­li­vá prá­ce se svět­lem, sple­ti­té scé­no­vá­ní, je­di­neč­ná řeč tě­la kaž­dé po­sta­vy, při­ro­ze­né vy­ob­ra­ze­ní kaž­do­den­ní všed­nos­ti a těch drob­ných oka­mži­ků na­pě­tí, kte­ré ji na­ru­šu­jí. Waka­ba­ja­ši v sou­čas­né do­bě pat­ří k nej­za­jí­ma­věj­ším tvůr­čím hla­sům a Won­der Egg Pri­o­ri­ty pro něj bu­de ko­neč­ně zna­me­nat prv­ní vel­ký pro­jekt. Pří­tom­nost Ume­ha­ry pak zna­čí, že se na ti­tu­lu bu­de kon­cen­t­ro­vat znač­né množ­ství ani­má­tor­ské­ho ta­len­tu z prů­mys­lu. Ve­d­le již zmí­ně­né Taka­ha­ši, v je­jíchž kresbách se zna­me­ni­tým způ­so­bem mí­sí vli­vy Ta­na­ky Ma­sa­jo­ši­ho a Ho­ri­gu­či Juki­ko s je­jí vlast­ní sty­lis­ti­kou, se na pro­jek­tu ve vý­znam­ných ro­lích ob­je­ví ani­má­to­ři Ka­wa­ka­mi Jú­su­ke a Ko­ba­ja­ši Ke­i­su­ke. Ka­wa­ka­mi si­ce do ani­mač­ní­ho svě­ta vtrh­nul čis­tě ja­ko akč­ní spe­ci­a­lis­ta, avšak v po­sled­ních ně­ko­li­ka le­tech se po­ma­lu ale jis­tě za­čal ori­en­to­vat i na cha­rak­te­ro­vé he­rec­tví. Prá­vě zde by se mu moh­lo po­vést obě slož­ky um­ně sklou­bit do­hro­ma­dy a do­sáh­nout no­vé­ho mil­ní­ku své ka­ri­é­ry. Ko­ba­ja­ši je na­pro­ti to­mu čis­tý spe­ci­a­lis­ta na cha­rak­te­ro­vé he­rec­tví. V je­ho prá­ci se klou­bí pre­ciz­nost tra­dič­ní re­a­lis­tic­ké vl­ny s jis­tou nad­sa­ze­nos­tí, kte­rá je ani­ma­ci vlast­ní. Chce-li ně­kdo do­ce­nit Ko­ba­ja­ši­ho um pl­ný­mi douš­ky, pak nelze do­po­ru­čit nic ji­né­ho než Ero­man­ga-sen­sei, kde na­jde­me je­ho prá­ci v nej­vět­ší kon­cen­t­ra­ci, a dá­le ja­ko izo­lo­va­ný oka­mžik úvod­ní ně­ko­li­ka­mi­nu­to­vou část Ki­mi no su­izó o ta­be­tai, kte­rou ani­mo­val zce­la sám a mů­že­me ji pro­to vní­mat ja­ko pře­hled­ný slov­ník sou­do­bé Ko­ba­ja­ši­ho vý­ra­zo­vé sty­lis­ti­ky. Mi­mo­to nás če­ká ši­ro­ká pře­hlíd­ka na­da­ných mla­dých i zku­še­ných ani­má­to­rů, ne­boť Ume­ha­ra a je­ho zná­mos­ti sa­ha­jí da­le­ko. Osob­ně bych oce­nil epi­zo­dy zpra­co­va­né Mo­rim Hi­ro­ta­kou, Eno­ki­do­em Šu­nem a Či­nou. Nicmé­ně po­sled­ní jme­no­va­ný má sil­něj­ší vaz­by na dal­ším ze zde zmí­ně­ných pro­jek­tů (Mu­šo­ku ten­sei), ač jsem pře­svěd­čen, že Won­der Egg by mu se­děl ví­ce. S při­hléd­nu­tím k ohro­mu­jí­cí­mu tvůr­čí­mu tý­mu nás mu­že tě­šit, že za ná­mě­tem i scé­ná­řem sto­jí Nodži­ma Šin­dži, te­dy člo­věk, kte­rý ne­má pro­blém pouš­tět se do pal­či­vých té­mat a je­jich pro­zkou­má­vá­ní.

Shinobu

Ura­se­kai Pic­nic Stu­dio: LI­DEN FILMS x Fe­lix Film

visual
Ja­kož­to po­měr­ně za­pá­le­ný čte­nář li­ght no­vel se po­cti­vě sna­žím vy­zkou­šet kaž­dou no­vou ani­me adap­ta­ci děl, kte­rá už jsem pře­če­tl. Po­sled­ní do­bou je to ale bo­hu­žel dost bí­da s nou­zí. O to víc se tě­ším na zpra­co­vá­ní „Pik­ni­ku z ji­né­ho svě­ta“. Ten je pro mě osob­ně jed­nou z nej­lep­ších li­ght no­ve­lo­vých zá­le­ži­tos­tí, ja­kou jsem kdy če­tl, a pod­le uká­zek by mu i chys­ta­né ani­me moh­lo zdat­ně sekun­do­vat.

Po­kud nad tím­to kous­kem vá­há­te z dů­vo­du slo­víč­ka „other­si­de“, což bez­peč­ně evo­ku­je „ise­kai“, tak vás mo­hu ubez­pe­čit, že se o ise­kai roz­hod­ně ne­jed­ná. Spí­še bych po­u­žil za­řa­ze­ní me­zi mys­te­ry/sci-fi s prv­ky ho­ro­ru, ale zkus­te sa­mi a uvi­dí­te.

Ju­ru Camp Se­a­son 2Stu­dio: C-Stati­on

visual
Kem­po­va­li jste ně­kdy? Kem­po­va­li jste ně­kdy v zi­mě? Chce­te si od­po­či­nout a skvě­le se zre­la­xo­vat? Po­kud jste na tře­tí otáz­ku od­po­vě­dě­li ANO, dru­há sezóna ani­me Ju­ru Camp by vás roz­hod­ně ne­mě­la zkla­mat. Jed­ná se o po­kra­čo­vá­ní, tak­že je vře­le do­po­ru­če­no mít zhléd­nu­tou prv­ní řa­du, ale vlast­ně… ono by to mě­lo jít i bez ní, pro­to­že to po­sled­ní, co bys­te v tom­to ani­me na­šli, je kom­pli­ko­va­ný a ná­roč­ný děj.
Na vi­dě­nou v kem­pu!
Kumo de­su ga, na­ni­ka?Stu­dio: Mille­pen­see

visual
Po­kud už vás una­vu­jí ne­ko­neč­né harémy pa­t­ří­cí muž­ským hr­di­nům a při­tom má­te rá­di žánr ise­kai, moh­lo by vás za­ujmout ani­me v hlav­ní ro­li s pa­vou­č­kem ali­as bý­va­lou stře­do­ško­lač­kou. (Ovšem jest­li slič­ná pa­vou­či­ce skon­čí s haré­mem pa­vou­ků, to oprav­du ne­tu­ším.)

Pod­le po­pi­su dě­je je zde ci­tel­ná po­dob­nost s po­pu­lár­ním Ten­sei ši­ta­ra Sli­me dat­ta ken, což ale ni­če­mu ne­va­dí a bu­de­me mo­ci pří­mo srov­ná­vat (v led­nu star­tu­je i dru­há řa­da „sli­zá­ka“). A aby těch ná­hod ne­by­lo má­lo, bu­de mít i pa­vou­čí ani­me dél­ku dvou sezón, kte­ré by se mě­ly vy­sí­lat kon­ti­nu­ál­ně (bez ně­ko­li­ka­mě­síč­ní pře­stáv­ky).

Ha­ta­ra­ku saibó BlackStu­dio: Li­den Films

visual
Před dvě­ma le­ty se znač­né po­zor­nos­ti tě­ši­lo ani­me Ha­ta­ra­ku saibó, kte­ré by­lo vý­znam­ně oceňová­no do­kon­ce i od­bor­nou ve­řej­nos­tí (a ne­má­lo z nás uro­ni­lo sl­zu při vzpo­mín­ce na kul­tov­ní sé­rii Byl jed­nou je­den ži­vot). Před­lo­ho­vá man­ga v led­nu kon­čí, ale ně­ko­lik vol­ných po­kra­čo­vá­ní spo­ko­je­ně po­je­de dál. Man­ga s podti­tu­lem Black (čer­ná) na­víc do­sta­ne ani­me, a tak se bu­de­me mo­ci po­dí­vat, jak vy­pa­dá ži­vot bu­něk v ne­moc­ném a ne­u­dr­žo­va­ném lid­ském tě­le. Jste zvě­da­ví? Já moc!

Wolfii + Dorry

Ju­ru Camp Se­a­son 2Stu­dio: C-Stati­on

visual
Chce­me se kou­kat na dru­hou sezónu, pro­to­že se nám lí­bi­la ta prv­ní i všech­ny spe­ci­á­ly. Z upou­táv­ky se zdá, že kva­li­ta se dr­ží, tak­že ne­bu­de dů­vod do ní nejít.
Ha­ta­ra­ku saibó BlackStu­dio: Li­den Films

visual
Ten­to spi­no­ff po­pu­lár­ních pra­cu­jí­cích bu­něk nám na­bíd­ne al­ter­na­tiv­ní po­dá­ní lid­ské­ho tě­la v je­ho vý­raz­ně zhun­to­va­něj­ší po­do­bě. Po­kud vás za­jí­ma­jí tem­něj­ší strán­ky lid­ské­ho tě­la ty­pu cho­leste­rol a ji­né, Black bu­de pro vás. Os­třej­ší bo­jo­vé scé­ny jsou sa­mo­zřej­mos­tí.
Ho­ri­mi­jaStu­dio: Clo­verWorks

visual
Čet­li jsme man­gu už hroz­ně dáv­no, když ješ­tě ne­by­la tak dlou­há, a by­la hroz­ně úža. Teď to­mu ko­neč­ně udě­la­li ani­me, a tak jsme hroz­ně rá­di a bu­de­me kou­kat. Na­víc Xi­ma­ra ří­ka­la, že to takhle má­me/mů­že­me na­psat.
Ja­to­ga­me-čan kansa­cu nik­ki sansa­cu­meStu­dio: Sa­et­ta

visual
Ví­ce zna­los­tí o Na­go­je a oko­lí ve vtip­ném kraťa­so­vém po­dá­ní ni­kdy ne­uško­dí.
Non non bi­jo­ri Non­stopStu­dio: Sil­ver Link

visual
Ja­ko ná­vrat ke staré­mu zná­mé­mu, se kte­rým jste strá­vi­li nej­lep­ší chví­le ži­vo­ta. No­nons na­vždy!

Kaya

Uff! Nor­mál­ně sle­du­ji dvě až tři sezónní sé­rie, ale ten­to­krát to zjev­ně ne­bu­de úpl­ně mož­né, pro­to­že množ­ství po­kra­čo­vá­ní, na kte­rá jsem če­kal, je oprav­du MNO­HO. Když to shr­nu: Ja­ku­so­ku no Ne­ver­land, Dr. Sto­ne, obě Ha­ta­ra­ku saibó, Ju­ru Camp, Pa­ter­ča­ta, Re:Ze­ro a pře­de­vším Log Ho­ri­zon! Vzhle­dem k to­mu, že na prv­ních pět ti­tu­lu už se tě­ší ko­le­go­vé, za­mě­řím se na po­sled­ní tři.
Re:Ze­ro ka­ra hadži­me­ru ise­kai se­i­ka­cuStu­dio: Whi­te Fox

visual
Ta­dy ne­ní o čem dis­ku­to­vat. To, co jsem psal v létě o Re:Ze­ro, po­řád pla­tí: „PROS­TĚ MU­SÍM vě­dět, jak to po­kra­ču­je!“ Pří­bě­ho­vá lin­ka prv­ní po­lo­vi­ny dru­hé sé­rie skon­či­la, jak se da­lo oče­ká­vat… s mno­ha, MNO­HA ote­vře­ný­mi kon­ci. Tak­že je roz­hod­ně na co se tě­šit!
Go-tóbun no ha­na­jo­me 2Stu­dio: Bib­u­ry

visual
Jas­ně, pro vět­ši­nu je to jen dal­ší po­kra­čo­vá­ní tuc­to­vé haré­mov­ky, ale já si Pa­ter­ča­ta vel­mi ob­lí­bil a prv­ní sé­rie se mi moc lí­bi­la. Krom to­ho pa­ter­ča­ta hra­je hned ně­ko­lik mých ob­lí­be­ných hla­so­vých he­re­ček, tak­že je to jas­ná vol­ba!
Log Ho­ri­zon: En­ta­ku hókaiStu­dio: Stu­dio DE­EN

visual
A třeš­nič­ka na dor­tu zim­ní sezóny je jed­no­znač­ně po­kra­čo­vá­ní Log Ho­ri­zon! Pět ne­ko­neč­ně dlou­hých let če­kám na ani­mo­va­né po­kra­čo­vá­ní pří­bě­hu stra­té­ga Ši­ro­eho a je­ho par­ty a KO­NEČ­NĚ jsem se do­čkal. Si­ce mě po­řád mr­zí, že i tře­tí sé­rii bu­de dě­lat Stu­dio DE­EN (osob­ně prv­ní řa­du pod tak­tov­kou stu­dia Sa­te­li­ght po­va­žu­ji po strán­ce kres­by a ani­ma­ce za mno­hem zda­ři­lej­ší než tu dru­hou), ale s tím se ne­dá nic dě­lat.

Ximara

Ja­ku­so­ku no Ne­ver­landStu­dio: Clo­ver Works

visual
Po kon­ci před­cho­zí sezóny jsem ne­vy­dr­že­la a pus­ti­la jsem se do man­gy. Pří­běh se dá­le roz­ví­jí, stá­le zů­stá­vá je­ho ho­ro­ro­vý ná­dech, ale pře­ce je­nom je už tro­chu ji­ný – ne­ní ohra­ni­če­ný tak jas­ným cí­lem: útě­kem. I když dal­ší pří­bě­ho­vou část již znám, tě­ším se na zpra­co­vá­ní. Tvůr­ci po skon­če­ní prv­ní sé­rie po­zna­me­na­li, že se při tvor­bě dru­hé nej­spíš ne­bu­dou úpl­ně dr­žet před­lo­hy, tak… jsem zvě­da­vá a mož­ná se to­ho tro­chu bo­jím.
Ha­ta­ra­ku saibó!!Stu­dio: Da­vid Pro­ducti­on

visual
Úspěš­nou prv­ní sezónu (prý snad i fak­tic­ky přes­nou) ná­sle­du­je dru­há, kte­rou si ta­ké ne­mo­hu ne­chat ujít. Kdo by se ne­roz­plý­val nad ma­lý­mi destič­ka­mi!
Ha­ta­ra­ku saibó BlackStu­dio: Li­den Films

visual
O ně­co ví­ce se však tě­ším na tem­nou va­ri­an­tu pra­cu­jí­cích bu­něk. Po skon­če­ní prv­ní sezóny Ha­ta­ra­ku saibó jsem si pře­čet­la pár ka­pi­tol man­gy a… má­me se na co tě­šit. ( ͡° ͜ʖ ͡°)
Log Ho­ri­zon: En­ta­ku hókaiStu­dio: Stu­dio DE­EN

visual
Dlou­ho oče­ká­va­né (a kvů­li co­vi­du od­klá­da­né) po­kra­čo­vá­ní po­pu­lár­ní sé­rie. Ten­to­krát oče­ká­vám hlav­ně po­li­tic­ké vy­jed­ná­vá­ní a roz­bro­je spí­še slov­ní než bo­jo­vé. Nicmé­ně se tě­ším, co no­vé­ho nám zá­had­ný svět po­čí­ta­čo­vé hry od­ha­lí.
Dr. Sto­ne: Sto­ne WarsStu­dio: TMS En­ter­ta­in­ment

visual
Prv­ní sé­rie vy­gra­do­va­la pří­pra­vou na vál­ku, kte­rá nás če­ká v té­to sezóně. Fan­dím sa­mo­zřej­mě Sen­k­úo­vi, a tak jsem zvě­da­vá, co dal­ší­ho si vy­mys­lí na vy­lep­še­ní do­by ka­men­né. A ja­ká dal­ší pře­kva­pe­ní nás če­ka­jí.

zdroj:   animateTimes
Hy-phen-a-tion