Rozhovor s tvůrci anime Yakusoku no Neverland

Dnes vám přinášíme překlad rozhovoru s tvůrci anime Yakusoku no Neverland, který jsme převzali ze serveru MyAnimeList. Skupinové interview se uskutečnilo na letošním Sakura-conu ve Washingtonu a zúčastnili se ho čtyři členové týmu: režisér Kanbe Mamoru, producenti Ono Shinobu a Suzuki Kenta a seiyuu Emmy, Morohoshi Sumire.

Upozornění: Následující text obsahuje spoilery!

Na Západě se anime Yakusoku no Neverland dočkalo velmi pozitivních ohlasů. Čím si podle vás toto kladné přijetí kritikou zasloužilo a jaké byly reakce fanoušků?

Morohoshi: Tato akce je první mimo Japonsko, na kterou jsem byla pozvána, a je to právě díky Yakusoku no Neverland. Nikdy předtím jsem neměla příležitost osobně zažít, jak si fanoušci užívají anime a obecně tento typ akcí. Díky tomu, co jsem zde viděla, jsem si uvědomila, jak světově rozšířené anime to je a jsem opravdu šťastná, že tady můžu být a zažít to osobně.

Kanbe: Při tvorbě anime jsme mysleli především na japonské publikum, a koncept se tudíž zaměřoval hlavně na japonské diváky. Proto nás docela překvapil úspěch série na Západě u zámořských diváků.

Ono: Tvořili jsme příběh, který, jak jsme věřili, bude hodně populární v Japonsku a samozřejmě jsme se snažili i o vysokou kvalitu animace… a myslím, že se nám jí povedlo dosáhnout. A když jsem se doslechl, že je naše dílo velmi populární i ve Spojeným státech… opravdu mi to udělalo radost.

Suzuki: Taky jsem byl opravdu šťastný, když jsem slyšel, jak moc je oblíbené. Protože jsme měli příležitost si nejdřív přečíst mangu – anime je, samozřejmě, na motivy mangy – mohli jsme z ní při tvorbě anime vycházet. Myslím si ale, že spousta diváků, hlavně zahraničních, se nejprve setkala s anime. Teprve potom zjistili, že originálem je manga a podle ní je anime natočeno. Proto by mě docela zajímalo, jestli bylo pro diváky víc šokujícím vstupem do příběhu sledování anime a rád si to představuju.

To bylo! Kontrast mezi úvodními scénami a konečným odhalením byl šokující, nutno přiznat.

Úroveň animace byla na vysoké úrovni a byli jsme obzvlášť ohromeni, jak se vám povedlo spojit 2D a 3D animaci a jak přirozeně výsledek působil. Bylo hodně náročné toho dosáhnout? Použili jste nějaké nové metody vytvořené konkrétně pro toto anime?

Ono: V první řadě je třeba říct, že všechny scény v Grace Field House využívají 3DCG (trojrozměrnou počítačovou grafiku). Vymodelovali jsme celý vnitřek domu ve 3D a tento model jsme použili pro interiérové scény. Stejně tak jsme ve 3DCG vytvořili všechna pozadí, což nám následně dovolilo používat všechny úhly záběrů kamer. Díky 3D modelaci jsme měli v natáčení opravdu velkou volnost.

Kanbe: Ohledně rozdílů mezi ručně kreslenou animací a 3D animací, vždycky to bude vypadat trochu jinak. Prostě to jinak nejde, opravdu. Ale ve snaze snížit tyto rozdíly, jak jen to bude možné, jsme na ruční animaci použili některé velmi specifické filtry, aby byla co nejpodobnější 3D animaci.

Co pro vás byla největší výzva při práci na tomto anime? A konkrétně pro vás, Morohoshi, bylo něco, čemu jste musela věnovat zvláštní pozornost, když jste ztvárňovala Emmu?

Morohoshi: Protože jsem byla Emma a manga je hodně populární, bylo mi už od chvíle, kdy jsem tu roli přijala, jasné, že spousta čtenářů bude mít už svoji vlastní představu o Emmě. A proto jsem musela přemýšlet, jak ji ztvárním a jak ji budu namlouvat, aby to co nejvíce odpovídalo tomu, jak si ji lidé už představují. Snažila jsem se odhadnout, jak se co nejvíce přiblížit představám a očekáváním, které už čtenáři mají a jak moje provedení přijmou. Byla to pro mě obrovská výzva a také velký tlak, abych tyto očekávání dokázala naplnit.
Při „hraní“ Emmy pro mě bylo velmi důležité, abych ji dokázala podat jako co nejupřímnější. Ona je totiž velmi otevřená a je to typický rys její osobnosti. Naproti tomu jsem nechtěla, aby byla pořád stejná. Musela jsem být flexibilní a reagovat na změny v jejím chování, jak série postupovala. Protože je zde spousta dějových zvratů a obratů a s postupem času se příběh hodně vyvíjí, chtěla jsem tento vývoj zachytit u Emmina projevu, protože tak to bude zajímavé a zábavné pro diváky.

Kanbe: Pro mě zde byly dvě největší výzvy. První souvisela, opět, s kombinací 3DCG modelování a 2D animace. Protože jsme už na začátku vytvořili velký základní 3D model, musel jsem naplánovat, jak budeme tento 3D model s postupem času využívat v jednotlivých epizodách. U 2D animace totiž může kamera u natáčení přejíždět pouze lineárně. Nemůžete u točení kamerou přejíždět a zároveň zoomovat. Naproti tomu u 3D animace tohle udělat můžete a s těmito možnostmi jsem musel počítat. Nakonec jsme tento druh pohybu kamery bohatě využívali a já jsem musel dát pozor, aby to nevypadalo nepřirozeně.
Druhá největší výzva pro mě souvisela s faktem, že předlohová manga je velmi kvalitní a populární. A i když to může znít trochu divně, právě proto, že je originální práce tak dobrá, jsem se jako režisér animace nesnažil mít na animační stránku příliš silný vliv. Chtěl jsem se od ní odpoutat, trochu se držet zpátky a snažil se shromáždit co nejvíc podnětů ze všech stran, abych se na animaci při její tvorbě mohl dívat jako na celek. Kvůli tomu vlastně nemám příliš silný pocit, že je to opravdu moje práce.

Ono: Moje odpověď bude podobná té režisérově. Také souvisí s 3D modelováním, konkrétně s rozsáhlým modelováním, které jsme museli provést před začátkem prací na zbytku epizod. Zhruba 70 % příběhu se odehrává uvnitř Grace Field House, a tak se tvorba tohoto modelu ukázala jako velmi užitečná. Ale bylo to poprvé, kdy jsme u anime museli použít tolik 3D modelování a kdy se takové množství děje odehrávalo v jedné budově. Takže moje odpověď je z trochu jiného úhlu pohledu než od režiséra, ale bylo pro mě náročné v předstihu posoudit, kolik času nám 3D modelování ze začátku zabere. A samozřejmě jsem chtěl, aby všechno běželo hladce a podle plánu, takže jsem se na to musel obzvláště soustředit. Byla to na začátku produkce velká neznámá.

Suzuki: Z mého úhlu pohledu byla největší výzvou propagační stránka. Tedy jak propagovat tohle anime, udělat ho co nejvíc poutavé, aby se na něj lidé chtěli dívat a přitom nezmínit, že jsou tam příšery, protože tenhle fakt jsme chtěli nechat utajený. Jak jste zmínili na začátku, v první epizodě je velký kontrast mezi začátkem, kde je pěkný dům, ve kterém všechny děti žijí společně a jsou šťastné, a pak dramatický obrat na konci dílu. Pořád jsem na to musel myslet. Úzce to souviselo s tvorbou propagačních upoutávek a způsobem, jakým jsme vypouštěli informace o anime během vysílání. Bylo pro nás velmi důležité mít pod kontrolou, jaká informace bude uvolněna a kdy.

Jak už Ono zmínil dříve, 70 % příběhu se odehrává uvnitř Grace Field House. Svět venku, který prozatím diváci viděli, se zdá poměrně malý. Cítili jste se někdy touto velikostí světa omezeni?

Kanbe: Ve skutečnosti právě naopak. Protože jsme tohle anime tvořili, věděli jsme, jak skončí a jaký závěr bude mít dvanáctá epizoda. Věděli jsme, jak je tento svět těsný a omezený a příběh, který jsme vyprávěli, byl o tom, jak děti uniknou z tohoto těsného a omezeného světa. Bylo to vlastně součástí příběhu, že je ten svět tak malý. A proto jsme se na naší straně tímto faktem necítili nijak zvlášť omezeni. Vlastně to bylo docela v pořádku.

I když anime originální mangu hodně zviditelnilo, byla oznámena druhá série. Jsou plány na adaptaci celého příběhu?

Suzuki: Na to je těžké odpovědět (smích). V této chvíli jsme v polovině prací na druhé řadě Yakusoku no Neverland. A předlohová manga stále pokračuje a nebyla ukončena. První sezóna anime byla prakticky stejná jako první část mangy. Při tvorbě tohoto anime jsme se od mangy příliš neodchýlili. Ale ve druhé řadě budeme mít nejspíš větší volnost ve ztvárnění pokračování příběhu. Samozřejmě s jistotou nemůžeme říct, jak to bude vypadat, protože na tom momentálně pořád pracujeme a nic z toho zatím není definitivní. Ale máme ve hře možnost se od mangy trochu více odchýlit, možná… Víme, že jsou zde diváci, kteří po shlédnutí anime chtějí pokračovat a číst mangu a pak jsou tu diváci, kteří už mangu četli a teď se koukají na anime. Chtěli bychom druhou řadu udělat tak, aby byla zajímavá kvůli rozdílným prvkům a jinému pohledu, než je v manze. Například styl kreseb byl v první sérii proti manze trochu jiný a způsob vyprávění příběhu byl také odlišný, protože se tak rozhodl režisér.
Takže… v této chvíli nemůžu říct, že převedeme do anime celý příběh až do konce. Nejsme v momentě, kdy bychom to mohli říct. Omlouvám se. (smích) V současnosti nemůžeme na vaši otázku dát kladnou nebo zápornou odpověď, ale tvrdě pracujeme na anime, které bude velmi zajímavé, zábavné a bude radost jej sledovat. Jak pro jeho podobnosti tak i odlišnosti od mangy. To můžeme zaručit, dobře se bavte, prosím.

V Yakusoku no Neverland je velké množství postav a i ty nejvíce vedlejší postavy jsou často pevně zakotveny v ději. Jak jste si mohli být jistí, že všechny postavy dostaly v anime dostatek prostoru, který v příběhu potřebovaly?

Ono: Na tohle bychom měli nechat odpovědět režiséra. (smích). Je to „tři hlavní postavy“ proti „všem vedlejším postavám“.

Kanbe: Na tuhle otázku je těžké odpovědět, takže se omlouvám, jestli moje odpověď nebude přesně taková, jakou byste chtěli. Ale hned na úvod, tři ústřední postavy, Emma, Ray a Norman, jsou opravdoví géniové a hlavní hrdinové. Příběh se odvíjí převážně okolo nich. Naproti tomu jsou zde vedlejší postavy Dona a Gildy, u kterých v první sezóně anime dochází k opravdu největšímu vývoji, a tak v podstatě reprezentují zbytek ostatních hrdinů, co se týká osobnostního růstu v prvních dvanácti epizodách. A pak je tu samozřejmě Phil jako jedno z „malých dětí“. Právě Phila a další menší děti jsem se jako režisér snažil dostat do co nejvíce scén to bylo možné. I když v těchto scénách neměly hlavní roli, stejně jsem je tam chtěl předvést, aby Emmino odhodlání „za každou cenu zachránit všechny děti“ opravdu dávalo smysl. Divák je tak na jejich straně a nechce ani jedno z malých dětí nechat zemřít. A to ani ty, které byly zachyceny jen letmo. Co nejvíc jsem se o to snažil.

Zdroje: MyAnimeList

Zanechte komentář