Rozhovor o úvodní znělce Mob Psycho 100 II

Není tomu tak dlouho, co skončila druhá série Mob Psycho 100. Kreativní, nápaditá, fantasticky vytvořená, narativně dokonale semknutá a emočně místy zničující a jindy nabízející pohlazení po duši. Mob v obou sériích představuje nezapomenutelný počin tvůrčího řemesla. Série stavící na pevných základech čisté ruční animace podporovaná časovými a lidskými prostředky, které jí ostatní televizní projekty mohou jen tiše závidět. K závěru vysílání jsme přeložili rozhovor z oficiálních stránek animované adaptace. V rozhovoru se baví Tachikawa Yuzuru (režisér, autor obrazového scénáře), Kameda Yoshimichi (návrhář postav, animační režisér) a Yoda Nobutaka (pohybová grafika) o tvorbě úvodní znělky k druhé sérii.

– Nejdříve bych se chtěl zeptat pana režiséra, jak jste přistupoval ke konceptu nového openingu?

Tachikawa: Co se první série týkalo, v obrazovém scénáři byla spousta střihů, u kterých jsem nebyl pevně rozhodnut, jak přesně je převést do výsledné podoby. Místy vágní obrazový scénář jsem předal Yodovi s hrubým popisem, co si představuji a prvním ukázkovým videem obsahujícím hromadu nedomyšlených částí. Doufal jsem, že ho doplní o nápady, které mně chyběly, a těšil se na výsledek.

– Výsledná sekvence byla skutečně hektická.

Tachikawa: Obrazový scénář k openingu druhé série byl už z mé strany mnohem konkrétnější. Jsem spíš ten typ, kterému se snáze tvoří, když má vyhraničené nějaké mantinely, než když dostane naprostou svobodu. Proto jsem se rozhodl téma znělky založit na „optických iluzích“. Ponechali jsme vizi prvního openingu „čertíka v krabičce“ a přidali k němu „optické iluze“, abychom se zase dostali o úroveň výše.

Kameda: Když jsem obrazový scénář viděl poprvé, tak jsem si řekl: „Co? Vždyť je to všechno pěkně srozumitelné!“ (smích) Byl úplně jiný než ten minulý, tentokrát jsme mohli jasně a relativně rychle posoudit, jak co animovat a kolik to zabere práce. „Hned první střih dělaný jako stroboskop bude hrozná piplačka“ a tak dál (smích).

Tachikawa: Jo, jo, popravdě jsem nejdřív chtěl i ten první střih animovaný ručně. Začal jsem ho řešit, ještě než jsem měl hotový zbytek obrazového scénáře, neboť jsem věděl, že to na tvorbu bude pěkná fuška. Předal jsem ho izolovaně naší produkční se slovy „nejdřív ze všeho se pokuste najít animátora pro tohle“. No, a pak jsme zjistili, že nikoho, kdo by to byl schopen nakreslit, nenajdeme (smích).

Kameda: Nakreslit takovou sekvenci ručně by vyžadovalo až nemožné dovednosti. Vždyť jde o rotační pohyb mnoha objektů, které se liší jenom v nejmenších drobnostech. Bez naprosto dokonalého smyslu pro prostorové chápání je to nemožné nakreslit. Na rovinu, myslel jsem, že ses dočista zbláznil. (smích) Ať se na to dívám jakkoli, nakreslit něco takového úplně od nuly… je prostě… Nejdřív jsme chvilku uvažovali, že bychom vyšli z CG modelu, že?

Tachikawa: Ano, použít jako základ CG model, z něhož by vyšel animátor. S takovou jsme si mysleli, že nám bude stačit jednoduchý CG model, rychle jsme proto požádali o pomoc CG pracovníka. Ukázalo se však, že je velkým fanouškem předlohy. I když jsme v první sérii Mob Psycho 100 CG téměř nepoužili, tak na tom chtěl hrozně moc pracovat s námi. A byl velice vděčný, že nakonec mohl.

Kameda: Když se na to podívám znovu, tak všechny CG modely vypadají hezky tak, jak by měly. Úplně jako námi nakreslené postavy.

Yoda: Naprosto souhlasím! (smích)

Kameda: V duchu jsem si říkal „ten střih se stroboskopem bude hrůza dělat, doufám, že to nezůstane na mně“. (smích) Naproti tomu hned následující střih s Rubikovou kostkou byl velice snadný, jelikož sestával jenom ze statických kreseb. Nejdřív tam měli být jenom Mob s Reigenem, ale Rubikova kostka má šest stran, tak jsem si pomyslel, co kdyby náhodou chtěli ukázat další a přikreslil Ekuboa, Ritsua a Terua.

Tachikawa: V tomto případě jsem hodně uvažoval, jak navázat na ten stroboskop. Začali jsme prostorovým stroboskopem a přesunuli se na Rubikovu kostku, logický přechod ze tří rozměrů do dvou. Následuje kinegram, čímž se dostáváme k bodu zrodu animace jako takové. I když v openingu samotném to nejspíš není tak srozumitelné.

Yoda: Jednoduše jsme použili techniky optických iluzí z různých dob.

Kameda: Ten přechod z prostoru na plochu je jasný, nebo alespoň z obrazového scénáře se dal záměr pochopit. Co se toho týče, v openingu lituji snad jediné věci, a to střihu, kdy se Mobova tvář rozloží ve vrstvy a následně opět spojí v jeden celek.

Tachikawa: Ano, ano.

Kameda: Při pohledu z profilu jsme ho měli udělat dokonale plochým. Jako dokonalý přechod z prostorového zobrazení do plošného, ale myslím, že ve výsledku pořád působí trochu prostorově. Ale animátor to nakreslil opravdu dobře.

Tachikawa: Právě, je to skvěle nakreslené. Popravdě, ten nápad je úplně původně z mé diplomové práce.

– Diplomové práce?

Tachikawa: Přesně tak. (smích) Téma mé diplomky bylo „bude výraznější obraz složený z mnoha vrstev, nebo naopak obraz sestávající z jediné vrstvy“, nebo něco na tento způsob. No, a víceméně jsem dospěl k závěru, že působivější je obraz kompletní v jedné vrstvě.

Kameda: A proč?

Tachikawa: Hmm, to jsem zapomněl. (smích) Ale v případě daného střihu jsme využili koncept z mé práce. Začali jsme s jedinou vrstvou, následně obraz rozložili do mnoha vrstev a nakonec jej opět složili v jeden, v němž jsme zanechali tužkový otisk.

Yoda: Aha, v tom vězela ta síla. Vidím, že jste nad tím hodně přemýšlel.

Tachikawa: No, ano, tehdy ano. (smích)

– Pane Yodo, i tentokrát jste podepsán pod pohybovou grafikou. Které části přesně jste měl na starosti?

Yoda: Střih s Rubikovou kostkou, o kterém jsme se bavili před chvíli, a střih s dominem. Pak jsem se postaral o přechody a návaznost jednotlivých střihů a ještě o logo… Jak říkal Kameda, tentokrát byly instrukce v obrazovém scénáři poměrně jasné, takže práce byla tím jednodušší.

– Když říkáte dominový střih, co přesně jste v něm měl na starosti?

Tachikawa: Dostal všechny dílky skládačky samostatně a musel je poskládat do celku. Takže opravdu jako domino, stavět jeden dílek za druhý.

Yoda: Poskládat na sebe vrstvy, nechat kameru pokračovat pomalu vpřed podle scénového rozvržení mělo původně stačit, jenomže… se ukázalo, že tak snadné to nebude. Ještě než spadne první kostka, už vidíte další, to je přirozené, ale když jich zase vidíte příliš, vypadá to zvláštně. Museli jsme to proto udělat tak, že zatímco kostky přímo před kamerou padají dolů, mezitím se dál od kamery postupně objevují další.

Tachikawa: U střihů se běžně používá časový arch, ale v případě části s dominem jsme nepoužili nic. Jenom jsme Yodovi předali veškerý potřebný materiál a nechali ho, ať se s tím popere. Ale měli jsme ohledně tohoto střihu menší nedorozumění s produkční. (smích) Ta si nejdřív myslela, že padající postavičky budou jenom statické kresby, ale já jsem je chtěl animované. Aby při pádu působily prostorově.

Kameda: Ano, taky jsem si myslel, že kresby budou statické.

Yoda: I když to zmínil už na první poradě, myslel jsem si, že se nebudou hýbat.

Tachikawa: Ale já celou dobu už od začátku říkal, že chci, aby ty pády byly animované. (smích)

Kameda: A pak na to jednoho dne přišla Iizuka (Michiko, producentka): „Cože, vy to chcete animovat!?“ (smích)

Tachikawa: Myslím, že to mohlo být tak ve dvě ve tři v noci, kdy mi trochu naštvaná volala, jestli to s tím animováním dominové scény myslím vážně. (smích) Ale vždyť jsem to říkal už od začátku!

Kameda: Vedl se kvůli tomu dost ostrý spor.

Tachikawa: Ano. „Kolik to bude postav?“ ptala se, tak jsem odpověděl, že všechny z propagačního obrázku. Jenomže postav na té ilustraci bylo dobrých šedesát, že? (smích) Vypadlo z ní jenom „To nepůjde!“, a pak po velkých útrapách jsme jich tam dostali alespoň čtyřicet.

Kameda: Ale i to je veliký rozdíl. (smích)

– I tak to muselo stát ohromné úsilí.

Kameda: Ano, myslím, že právě tento střih nám zabral nejvíce času.

Yoda: Museli jsme ho upravovat nesčetněkrát. Neustále jsme upravovali rychlost. Než jsme se dostali k současnému výsledku, tak jsme je nejdřív nechali padat trochu rychleji.

Tachikawa: Když už strávili tolik času jejich kreslením, přišlo mi, že postavy padají příliš rychle.

Yoda: Tak jsem vytvořil o trochu pomalejší verzi, na což Kameda reagoval slovy: „Nebyla ta rychlejší verze lepší?“ (smích)

Kameda: No, pamatuji si, že když jsem se kdysi dávno díval na shazování domina v televizi, ta rychlost, s jakou se kostky řítily dolů, byla uspokojující. Je pravda, že by mi bylo líto té animace, ale přece jen byla vytvořena za jistým účelem, takže myslím, že ji můžeme použít, jak chceme. Klidně bych je nechal padat i rychleji.

Yoda: Když jsem to říkal jednomu kolegovi, poznamenal: „Kameda toho nakreslil tolik, že i při sledování zpracovává pohyb mnohem snáz než ostatní“ (smích) Kameda nejspíš i v té rychlosti vidí vše, co potřebuje.

Kameda: Hloupost!

– Hahaha. Téma openingu bylo sice „optické iluze“ a první půlka jich byla plná, ale v druhé části jsme se dočkali intenzivní bojové sekvence.

Tachikawa: Abych se přiznal, nejdřív jsem se bránil přidání čistých bojových scén. Ale pak jsem si řekl, že když pozadí vytvoříme z hraného filmu a na něj umístíme animaci, mohli bychom se i tady přiblížit konceptu optické iluze.

Kameda: Ne, ne, tohle není žádná optická iluze. (smích)

Tachikawa: Vždyť já vím. (smích) Jenom tedy, obvykle, když se vytvářejí podobné střihy, nejdřív se natočí hrané záběry. Pořídí se záznam, pak se z něj vyberou ty scény, které se hodí a následně se předají animátorům, aby konali své dílo… ale my to udělali přesně obráceně! Nejdřív nám animátoři nakreslili animaci a až na jejím základě jsme vyrazili natáčet záběry pro pozadí.

– Aha!

Tachikawa: V případě seriálu jako je Mob Psycho 100 by lidé nejspíš čekali, že animaci pozadí nakreslíme ručně. Ale napadlo mě, že by to protentokrát nemuselo být špatné udělat jinak. Jenom tedy, když jsme záběry natočili poprvé, prakticky se nedaly použít; museli jsme je jít proto natočit ještě jednou. Ale všímavým jistě neuniklo, že i ve výsledku jsou drobné nepřesnosti. Můžeme říct, že tyhle chybky jsou další optickou iluzí, co myslíte? (smích)

Yoda: Natočené je to opravdu pěkně. Myslím si, že k sobě části pasují, jak nejlépe v těchto podmínkách můžou. Ale neřekl bych, že je to optická iluze. (smích)

– Přijde mi, že se z optických iluzí začíná stávat spíš vtip. (smích)

Yoda: Upravit pozadí do monochromatické podoby bylo nápadité.

Tachikawa: K tomu mě přivedla aplikace Olli, která začala být populární v době, kdy jsem si nebyl jistý, jak s tím dál.


– To je aplikace, která pořízené video zpracuje tak, že vypadá jako anime.

Tachikawa: Jak už jsme se bavili, nechtěl jsem, aby byla hlavní částí openingu bojová scéna, ale napadlo mě, že kdybychom to udělali takhle, možná bychom dokázali trochu zachovat náš koncept optických iluzí.

Yoda: Nebo jsem se tím chtěl alespoň přesvědčit. (smích)

Kameda: S takovým zpracováním obrazu stačí, když se zachovají obrysy. Lidé si jsou schopni sami kompenzovat prostorové zobrazení jenom na základě obrysů a stínů.

Yoda: Teď jsem si vzpomněl, když se bavíme o optických iluzích, ke konci se objeví nápis „YOUR LIFE IS YOUR OWN“ a v mžiku se promění v „MOB PSYCHO 100“.

Tachikawa: Ano, ale je to opravdu jenom mžik.

Yoda: O to se postaral jeden můj (10GAUGE) kolega, který si nebyl jistý, jakým způsobem nechat text proměnit v logo. A pak najednou řekl: „A! Právě mě něco napadlo“ a zapracoval svou myšlenku do výsledku. Všimli jste si toho?

Kameda: (Sleduje video) Opravdu! To jsem nevěděl!

– Text se rozloží a jako vystřihovánky opět složí v MOB PSYCHO 100.

Yoda: Řekl byste, že je to optická iluze?

Tachikawa: Nepochybně (smích).

– Hahaha. Na závěr, když se ohlédnete za prací, co byste řekl, pane režisére?

Tachikawa: Tentokrát jsme opět udělali spoustu věcí, které v běžném openingu člověk neuvidí. Například natáčení záběrů vysoko nad městem. Říkal jsem si jenom, co to u všech všudy vlastně děláme?

– Je to opening, o který jste měl pevně v rukou od začátku až do konce, že?

Tachikawa: Vlastně ano. Ono totiž, když člověk úplně přesně neví, co vlastně chce, tak to ani nikomu dalšímu svěřit nemůže. (smích) Kdyby to někdo v půlce vzdal, nevěděl bych, co dělat. Pak když došlo na střih, pochopitelně jsem měl k ruce vedoucího střihu, ale nějak jsem si začal scény, co jsem měl už k dispozici, stříhat sám, jednu po druhé. Například tu, pro kterou jsme podklady natáčeli nad městem, u níž jsem zkrátil délku a tak podobně. Nicméně v konečné fázi v každém aspektu vládla ruka toho a toho odborníka, ale ve své podstatě se tvorba tohoto openingu přiblížila nezávislé produkci.

Zanechte komentář