Před několika dny proběhl další Comic Market, tentokrát s pořadovým číslem 82, a přišel čas se za ním trochu ohlédnout. Naše redakce měla na Comiketu tentokrát delegaci v počtu dvou lidí, a proto byste se také měli dočkat dvou reportů. Nejprve ale něco málo faktů.

Během tří dnů přišlo na Comiket zhruba 560 tisíc lidí, čímž byl vyrovnán rekord dosažený v létě roku 2010. Nejvíce jich přišlo na třetí den, kdy se podle oficiálních odhadů v prostorách Tokyo Big Sight, kde se Comic Market již dlouhá léta koná, vystřídalo 210 tisíc návštěvníků. Jako vždy řada lidí vytvářela tzv. „tetsuya-gumi“, skupinu návštěvníků, která čeká před Tokyo Big Sight přes noc, aby byli co nejvíce vepředu ve frontě a získali, co chtějí, což je proti pravidlům Comiketu a ohrožuje to jeho existenci, ale i přesto se to zdá být organizátory přehlíženo. Našli se opět také lidé, co se snažili platit falešnými bankovkami, někteří nezvládli Comiket po fyzické stránce a složili se jako švestky, a řada lidí měla určitě také problémy způsobené zhruba hodinovými frontami na toalety. Nestandardní problém se letos objevil při odesílání balíků s nakoupenými či neprodanými doujiny a dalším zbožím. Balíková služba se od předchozího Comiketu změnila a těžko s tím zápasila. Vzniklá situace tak spíše připomínala bleší trh než odbavování zásilek.

Oproti předchozím ročníkům byl rozšířen prostor pro cosplay o novou, třetí plochu, která se nacházela před hlavním vchodem do Tokyo Big Sight. Ani přesto se ale ostatním prostorám neulevilo a zejména pak hlavní cosplay prostor se třetí den proměnil v lidskou kaši. O tom ale více později.

První den Comiketu se u mě nesl ve znamení odejít s nějakou z mnohých papírových tašek, které lze získat u většiny firemních stánků. Rozhodl jsem se tedy stejně jako loni zkusit vyrazit na první vlak, abych se dovnitř dostal co nejdříve. Znamenalo to nasednout na první vlak na nejbližší zastávce v 4:46, ale bohužel ani to nestačilo a již na přestupu na metro, tedy ještě před tou hlavní bitvou, jsem zůstal stát na nástupišti a koukal na odjíždějící metro, z jehož dveří ještě chvíli předtím trčela polovina ženského těla. Přijel jsem tedy až druhým vlakem a znamenalo to ve výsledku, že jsem do prostor firemních stánků byl vpuštěn asi až v 10:40, tedy více jak půl hodiny po zahájení Comiketu.

Na firemních stáncích probíhalo vše jako obvykle. Na terase se táhly dlouhé fronty na stánky, které přitahují velkou pozornost, a lidé v nich trávili hodinu a více. Již tradičně byly nejdelší fronty na Aniplex, Nanohu a velice dlouhá fronta byla i na stánek SHAFTu. O něco kratší pak byly fronty například na TYPE-MOON, Manga Time Kirara či Kyoto Animation, ve které jsem já strávil ještě docela rozumnou hodinu a čtvrt. Druhou hodinovou frontu jsem si pak vystál na stánek A&G, rádio vydávající CD se záznamy seiyuu radioshow a k tomu se vztahující zboží. Pozitivní bylo, že oblohu částečně zakrývaly mraky a nebylo ani takové teplo jako loni, takže čekání jak na zahájení Comiketu, tak ve frontách na stánky nebylo tak ubíjející. V hale s firemními stánky bylo docela příjemně a průchod se také obešel bez větších problémů.

Níže se můžete podívat na videozáznam příjezdu lidí v prvním vlaku.

Druhý den, jak již tomu zřejmě delší čas bývá, je na programu doujin části festivalu převážně Touhou, Higurashi/Umineko a zbytek BL věcí, které se nedostaly na první den, který je z naprosté většiny o BL. Tentokrát se druhý den objevilo i hodně stánků s cosplayerkami prodávajícími svá CD s fotkami a DVD, ale pohled na jejich sekci byl poněkud žalostný. Lze říci, že s výjimkou stánků velmi populárních cosplayerek zela naprostá většina z nich prázdnotou a z obličejů prodávajících cosplayerek šlo velmi jasně číst zklamání.

Druhý den se mi podařilo zaspat, a tak padla šance dostat se na první vlak. Ovšem i příjezd asi půl hodinu po skupině z prvního vlaku zajistil vstup do východních hal zhruba v 10:15. Po vyčkání menší fronty u stánku populární cosplayerky Enako jsem si na chvíli sedl ven, opaloval se, dal si něco k jídlu a koukal na lidi smažící se v již nekonečných frontách. Pak jsem náhodně prošel východní haly a zamířil na cosplay square 1, poté na cosplay square 2, a na závěr jsem se podíval i na nově otevřený cosplay square 3. Cosplayů bylo požehnaně a hlavně na malém cosplay square 1 a v přední části cosplay square 2 byli lidé a cosplayeři nahuštěni dost na sebe. Jako správný stalker jsem také ještě párkrát prošel okolo stánku Enako, která nakonec prodala vše, co přinesla, kromě sebe a svého oblečení, a tak jsem měl možnost pozorovat, jak jsou cosplayerky na řadě ostatních stánků čím dál znuděnější a otrávenější, což je naprosto pochopitelné, ale zákazníky to podle mě spíše odradí, než přiláká.

Třetí den jsem neměl důvod spěchat na první vlak, neboť doujiny jsem chtěl jenom dva (kdybych východní haly důkladně prošel, určitě by se počet zněkolikanásobnil), a tak jsem opět vyrazil asi půlhodiny po prvním vlaku. Po umístění do fronty jsem trochu upadl v zoufalství, neboť z místa, kde jsem stál, nebylo ani vidět Tokyo Big Sight, což je takový standard při čekání na vstup do západní části areálu. Přesto se ale jakýmsi zázrakem vše začalo před začátkem velmi rychle hýbat a v 10:06 jsem vcházel hlavním vchodem dovnitř. Západní část se zdála být nacpaná, a tak jsem vyrazil nejdříve do východní části, kam byla cesta velmi volná, a po vstupu do východní haly mi připadalo něco v nepořádku, protože tam bylo málo lidí a dost ticho. Když jsem se dostal na konec haly, který je nejblíže vstupu z východní části, už jsem cítil tu správnou atmosféru, jak se lidi snaží co nejeefektivněji obejít své vybrané stánky a nabrat díla svých oblíbených doujin autorů. Mé dva vybrané stánky nebyly u zdi, kde jsou nejpopulárnější circly a tvoří se tam dlouhé fronty, a tak jsem bez čekání nabral úlovek a odešel zpět na západ na terasu smrti, kde se první dva dny čekají fronty na stánky a třetí den se zaplní cosplayery. Po mém příchodu ovšem začalo pršet, což se prý na letním Comiketu nestalo od roku 2003, a proto se všichni museli samozřejmě schovat do haly. Po zhruba půlhodině ale pomalu přestalo pršet a cosplay square se začal plnit. Nejdříve rozumně, ale ke konci, kolem druhé hodiny odpoledne, se terasa opět proměnila na terasu smrti, neboť cosplay square začal praskat ve švech.

Čím lepší cosplay, případně čím méně oděná cosplayerka, tím více lidí ji/je/jej obklopí a snaží se fotit. Nejtěžsí ze všech to měla letos zřejmě Enako, o níž jste na Konatě už párkrát mohli slyšet, kterou vždy obklopilo několik řad lidí a organizátoři se snažili tento dav nějakým způsobem, spíše méně než více účinným, korigovat. Když se mně podařilo zaujmout pozici a chtěl jsem ji po chvíli focení předat někomu dalšímu z lidí, co stáli za mnou, o což i organizátor před začátkem focení prosil, byl jsem ostatními rozmačkán. Dalo by se to velice dobře přirovnat k prvnímu vlaku, který jsem loni zažil dvakrát, ale tohle bylo naštěstí zase o dost kratší.

Když jsem na chvíli opustil bojiště zvané cosplay square a zamířil pozdravit jednoho josou cosplayera, potkal jsem před západní halou Hatu Kenjirou, autora populární a také mé velmi oblíbené mangy Hayate no Gotoku, který tam stál před svým stánkem s cedulí „konec fronty“ a zdravil se s kolemjdoucími. Kromě Haty jsem ještě zašel ke konci na stánek 5pb. (Chaos;Head, Steins;Gate, Robotics;Notes), kde ředitel firmy, skladatel a kytarista Shikura Chiyomaru a seiyuu Akesaka Satomi předávali krabice na doujiny lidem, co si koupili kupón. Po krátkém hovoru s Chiyomaruem jsem tedy odcházel s dvěma velkými krabicemi, pro něž jsem neměl žádné použití, ale nakonec po chvíli alespoň jedna z nich posloužila ještě jako prostor pro podpis od Chiyomaruho. Během třetího dne jsem se také stihl trochu připálit, neboť den strávený již od brzkého rána prakticky celý venku dělá divy a ani opalovací krém s UV 50 člověka nemusí kompletně zachránit.

Co říci závěrem? Comiket opět nabídl spoustu zábavy a snad naprostá většina lidí si našla to svoje, ať už je to lov na hudební CD, 18+ doujiny, oficiální zboží či na povedené cosplaye nebo třeba i na známé tváře. Také přinesl nárůst návštěvníků a pokud tento trend opět nějakou delší dobu vydrží, v Tokyo Big Sight začne být pořádně těsno.