Jakožto jeden z členů naší nedávné redakční výpravy vám přináším (byť s určitým prodlením) druhý ze slíbených tří reportů z letního Comic Marketu s pořadovým číslem 80. Na rozdíl od Odinova reportu, jenž se zaměřoval zejména na fakta, se rozepíšu ve stylu, v jakém jsem to udělal u maid kavárny. V zájmu zachování duševního zdraví svého i našich čtenářů jsem se tunu textu rozhodl rozdělit na dvě části. I tak ale prosím všechny případné čtenáře tohoto článku, nechť se obrní trpělivostí, bude to trochu delší.

První den C80 připadal na můj teprve třetí den pobytu v Japonsku, takže jsem se sotva stačil rozkoukat a už jsem byl v jámě lvové. Naštěstí první den každého Comiketu je zajímavý především pro fujoshi, což já ani Doc. Odine nejsme, takže jsme tam jeli teprve až někdy k poledni. Matteas se také sice neřadí mezi yaoi fanynky, přesto tam kvůli lákavému zboží na firemních stáncích byl již od prvního vlaku, ale o tom vám napíše sám. Já si cestu celkem užil. Část z ní jsme totiž absolvovali jednokolejkou, která se pohybovala celkem vysoko nad městem a byl z ní tak fajn výhled na různé tokijské zajímavosti. Ke konci jízdy byl již vidět i majestátní Big Sight (viz úvodní snímek) a já si uvědomil, že jsem konečně na svém prvním Comiketu.

Po příjezdu se mi naskytl pohled na nekončící zástupy lidí proudící směrem k veletržišti, ale už i od něj. Ve vstupní hale (to jest ta nejdominantnější budova výstaviště, i když vše zajímavé se odehrává až v dalších halách) se postup v nekonečném davu návštěvníků poněkud zpomalil, nicméně stále to nebylo tak hrozné, jak jsem na základě hororových vyprávění některých otaku očekával. Avšak můj optimismus zpražil Odine upozorněním, že první den bývá o něco volnější. Faktem je, že přestože fujoshi Comic Market vlastně založily a první den patří ve věci prodávaných doujinů takřka výhradně jim, tak oproti mužským otaku jsou v dosti značné menšině. Tím spíše ale bylo těchto malých Japonek s pojízdnými kufříky a odhodlaným výrazem ve tváři všude plno.

Znát to bylo zejména ve východních halách, kam jsme se čistě na chuť vydali jako první, a které yaoi doujiny a yaoi fanynkami přímo přetékaly. Pokud si chcete coby mužský a heterosexuální otaku někde připadat maximálně nepatřičně, tak vám návštěvu zde mohu vyloženě doporučit. Původně jsem sice měl v plánu nakoupit několik doujinů pro jednu, do yaoi zapálenou kamarádku, ovšem nakonec mi to moje sexuální orientace, hrdost a v neposlední řadě i obavy z prodávajících fujoshi prostě nedovolily.

Následně jsme se přesunuli směrem k západní hale. Velký dojem na mne při tomto přesunu udělal pohled na eskalátory, které vezly směrem dolů nekončící zástupy lidí. Tento výjev mi silně připomínal vodopády. Po nějaké době postupu na západ jsme odbočili z cesty a ocitli se na Cosplay Square. Dolní cosplay sekce je nenápadně ukryta mezi halami na venkovní ploše, kterou bych přirovnal k něčemu mezi malým náměstím a parčíkem. Díky přítomnosti skupinek stromů je to na celém Comiketu snad jediné místo, kde lze slyšet cikády. Kromě nich je zde veliké množství průběžně se obměňujících cosplayů (ty z česko/slovenských akcí s nimi naprosto nesnesou srovnání), davy neúnavně fotících návštěvníků a v létě samozřejmě i vyčerpávající vedro. Pro lepší představu tamější výhně nechť poslouží tato fotka, která se na objevila na netu po prvním dni C80. Na doplnění tekutin v takovém horku skvěle slouží iontový nápoj Pocari Sweat, popřípadě oficiální Comic Refresh, jenž na Comiketu lze koupit z každého nápojového automatu.

Na Cosplay Square jsme se s Odinem rozdělili a šli si každý po svém. Já jsem tam až na jednu menší přestávku strávil de facto celé první comiketové odpoledne, prodíral se mezi přítomnými otaku a přirozeně se snažil co nejvíce fotografovat. A že bylo co fotit. Dle očekávání se cosplayerky nechaly ve značné míře inspirovat postavami z hitu zimní sezóny Puella Magi Madoka Magica, přičemž sem tam se objevil i nějaký ten Kyubey. Veliké množství Vocaloid a Touhou cosplayů snad ani netřeba zmiňovat, ty už tak nějak patří ke každoročnímu koloritu.

Mimochodem orientace na Comic Marketu je v podstatě velmi snadná. Všude jsou informační cedule, přesně vyznačené cesty a (s trochou nadsázky) několik pořadatelů na jeden metr čtverečný. I tak jsem ale po prvním opuštění Cosplay Square a menším odpočinku spojeným s občerstvením ve vnitřních prostorách veletrhu nebyl schopný najít cestu zpátky. Následoval tedy rychlý telefonát Odinovi, který mne operativně navedl na cestu vedoucí ke cosplay sekci. Odtamtud jsem se někdy před čtvrtou hodinou odebral zpátky na smluvený extraction point před vstupní halu, kde jsem se opět shledal s Doc. Odinem.

Byl to také on, kdo rozhodl, že namísto návratu přecpaným vlakem raději zkusíme menší trajekt, který kotvil v přístavišti hned vedle Big Sight. Zakoupili jsme tedy lístky (jeden za 400 yenů), vystáli naloďovací frontu, stačili probrat, zda to, co slyšíme, je lodní motor či hudba, kterou z redakce poslouchá zejména SiMiK, a vyrazili jsme přes Tokijský záliv. Alespoň jednu cestu z Comiketu po vodě vřele doporučuji. Časově to vyjde podobně jako vlak, ve výsledku je to jenom o něco málo dražší, nemusíte se mačkat mezi tolika lidmi (přestože tak 300 až 400 pasažérů se na tuto loď bez problémů vměstná) a především to stojí za ten výhled, o pořízených fotkách ani nemluvě. Navíc po dobu trvání Comic Marketu je trajekt vyzdobený propagačními plakáty na různé otaku akce/zboží a z palubního rozhlasu se linou remixy známých anime songů.

Tím tedy skončil můj první comiketový den. Report z toho druhého bude následovat co možná nejdříve. Zatím se alespoň můžete mrknout na směsici mých a Odinových fotek ze zmíněné cesty lodí a pokochat se netradičním pohledem na Big Sight z moře.