Tokijské olympijské hry se nezadržitelně blíží a s tím přichází problémy i pro pořadatele Comiketu. Letošní zimní Comiket byl posledním standardním Comiketem až do olympiády v létě 2020, a tak u toho naše redakce nemohla chybět.

Příprava
Co by návštěvník Comiketu nikdy neměl podcenit, je pořádná příprava. Masy lidí jsou značně vyčerpávající, takže není od věci si přichystat jídlo, které byste si běžně brali na nějakou sportovní činnost. V létě i v zimě se vyplatí vzít si s sebou nějaký ten iontový nápoj, potravinový doplněk a stoličku. Pokud ovšem neplánujete brzký příjezd, samozřejmě se bez stoličky obejdete. Nepodceňoval bych však dobrý spánek, a pokud máte rádi nějaké autory dódžinši, tak i pořádný plán, jak se k nim dostat. V halách na vás nikdo ohled brát nebude.

Doprava
Na Comiket je zakázáno dopravit se jinak než městskou hromadnou dopravou. Pro mě osobně je jízda prvním vlakem zážitkem sama o sobě. Znamená to však i to, že si člověk musí přivstat. 31. prosince jsem vstával v 4:10, abych 4:45 mohl vyjíždět. Čím blíže se pak dostáváte k místu akce, tím se zvyšuje hustota lidí. Pokud máte štěstí, možná uvidíte i udivené domorodce, na které těsně po páté ranní vyběhne z vagónu metra skupina nevraživých otaku snažících se zajistit si co možná nejlepší místo pro další vlakový spoj.

Osobně většinou bydlím v hotelích poblíž zastávky Minami-Sendžu, takže se mi nejvíce osvědčila cesta vlakem na zastávku Júrakučó. Tam přeskočím na metro a dojedu na stanici Šin-Kiba, kde už mě čeká první vlak Rinkai linky. Ten je vždy narvaný k prasknutí. Nebojte se prostě zaplout mezi lidi, když to vypadá, že byste se tam možná vešli. Tlačení do lidí je zcela běžné.

Řada
Legendární řada na Comiketu začíná už ve chvíli, kdy dorazíte na nádraží Kokusai-Tendžidžó. Stačí, když se necháte tlačit davem, obzvlášť, pokud přijedete s prvními vlaky. Hned na začátku se masy rozdělí na lidi směřující k východním, nebo západním halám. Pak už stačí poslouchat organizátory, kteří vás dovedou až do vašeho „náboje“, což je v podstatě uzavřený kus řady. Usadíte se, dočkáte se uvítání a bude vám řečeno, ať si zapamatujete lidi kolem vás. Poté, co jste v náboji, se totiž můžete až do 8:30 volně pohybovat po parkovišti. Pokud si všimnete někoho, kdo by se pokusil předbíhat, měli byste to nahlásit organizátorům. Zatím jsem to ale ještě naštěstí nezažil.

Pokud přijede brzy, řekněme tak do 6:30, doporučuji, abyste si rychle odskočili na záchod. Jak můžete vidět na fotkách níže, po sedmé vás čeká minimálně půlkilometrová fronta na malou. Právě proto bych doporučil nejíst před akcí ani na ní nic těžkého a raději se spokojit s nějakým potravinovým doplňkem. Přibližně okolo 9:30 začnou organizátoři náboje umisťovat zpět v jednotnou řadu. Akce oficiálně začíná v 10:00. Pokud přijedete prvním vlakem, tak se dovnitř dostanete asi v 10:20. Počítejte však, že pokud přijedete na desátou, počkáte si tak do 12:00. Jestli se chcete na Comiket pouze letmo podívat, nejlepší čas příjezdu je právě kus po poledni.

Nákupy dódžinši
Letos bych řekl, že většina stánků v třetí den akce začala mít vyprodáno okolo 12:00, ale stalo se mi, že měl jeden autor vyprodáno už v 11:00. Právě proto panuje takový boj dostat se na Comiket co možná nejdříve a je nutné mít předem přichystaný plán. Zboží prostě mizí až neskutečně rychle. Většina populárních autorů si navíc vždycky přichystá nějaké exkluzivity, které se pak jinde nakoupit nedají, často v ještě více limitované edici než dódžinši.

Asi tři roky zpátky se mi druhý den Comiketu přihodilo, že jsem přijel už druhým vlakem ráno, vystál si na dešti čtyřhodinovou frontu mimo areál a pak dvouhodinovou frontu na stánek, abych se nakonec koukal, jak se poslední tričko s Akebono prodalo pár metrů přede mnou. Radím vám tedy nepodcenit dódžin skupiny, které mají stánek u zdi hal, a pokud jsou navíc umístěné i ve dveřích, nemá cenu ani zkoušet něco nakoupit. Comiket strávíte tím, že ho prostojíte celý v jedné další obří frontě uvnitř akce.

Další zboží a aktivity
Comiket není pouze o dódžin zboží. V horním patře západních hal najdete firemní stánky, které také prodávají limitované edice triček, plakátů a dalších věcí. Dočkáte se však i upoutávek a propagačních materiálů. Když třeba náhodou nemáte kam dát vaše nově nabyté výtisky, stačí se chvilku procházet u firemních stánků a než se nadějete, vrazí vám někdo do ruky tašku.

Cosplay samozřejmě také nechybí. Na místě najdete speciální vyhrazené prostory, kde si můžete cosplayery či cosplayerky vyfotit. Letos kvůli výstavbě nových hal byla místa roztroušena různě po venkovních prostorech. Dvě hlavní lokace pak byly doslova napěchovány lidmi a cosplayi, což mě osobně trochu odradilo, protože tou dobou jsem už byl značně unaven z pobíhání po východních halách.

Konec akce
Pokud člověk přijede na první dva dny, končí akce v pět hodin odpoledne, třetí den pak rovnou o hodinu dříve. Většinou to znamená, že vás čeká další napěchovaný vlak či jednokolejka směrem pryč z místa akce. V létě je pěknou alternativou odjezd lodí z místního přístavu, k plavbě vám totiž pustí i nějaké ty anime písničky. Pokud jste si nestihli něco koupit od větších dódžin skupin, v Akibě se pak pořádá neoficiální čtvrtý den Comiketu, kdy otaku zaplaví tamní obchody, jelikož se výtisky dostanou do Tora no Any a Melonbooks.