Není tomu zase tak dávno, co vás Rybicka informoval o otevření úplně první maid kavárny v kontinentální Evropě a to přímo tady u nás, v ČR. Tento článek vyvolal mnoho reakcí, za které jsme v redakci rádi, pročež jsme se rozhodli na inkriminované místo vyslat zvěda, konkrétně mne. Na výlet do Brna jsem se sice dostal až mnohem později, než jsem původně předpokládal, ale i tak doufám, že pro ty z vás, kteří ještě neměli to štěstí nakouknout mezi české maidky, bude můj report přínosem.

Nuže, české maid café se nachází v Brně, v Hrnčířské ulici č. 6, což je obchodní pasáž Sfinx. Není to příliš daleko od centra, můžete se tam bez problémů dostat tramvajemi číslo 1 a 6, přičemž vystoupíte přímo na Hrnčířské ulici. Já se tam dostal ve čtvrtek autem a musím říct, že přílišné spoléhání se na GPS může skončit také pěkný failem, kdy naprosto zbytečně objedete půlku Brna. Samotná pasáž Sfinx má dva vchody. Pokud tam jste poprvé a vezmete to tím hlavním, pravděpodobně budete kýženou maid kavárnu hledat po nějakou dobu marně, anžto vchod se nenápadně skrývá přímo u vchodu vedlejšího a to hned na pravém boku mezi prvními a druhými vstupními dveřmi pasáže. Po chvíli bloudění jsme tento vchod naštěstí objevil, prošel úzkou uličkou se zrcadlem a věšáky, kde si můžete odložit přebytečné šatstvo a konečně se ocitnul v moe nebi většiny otaku.

Než jsem se stačil pořádně rozkoukat, stála u mne maidka (budu jí říkat Maidka1) s nekomimi a kočičím ocáskem, uctivě mne zdravila (musím uznat, že takové „pane“ od maidky má fakt něco do sebe), usadila mne k jednomu ze stolků na pohodlnou pohovku, na chvilku odešla a já se jal rozhlížet po místnosti a tak vůbec.

Kavárna je to útulná, na židle či pohovky v ní se dle mého odhadu vejde tak 25-30 osob (nechci to tam vidět v době Animefestu), část prostoru zabírá zástěnou oddělené místo pro karaoke a DDR, na zdech visí profesionálně zvládnuté fotografie obsluhujících maidek a rovněž pár krásných rozměrnějších obrázků s maid tématikou, u kterých bych dal ruku do ohně za to, že jsou kupované. O to větší šok pro mne byl, když jsem se později dozvěděl, že se jedná o ruční práci dvou maidek. Zbytek vybavení kavárny je laděn tak nějak do „srdíčkova“, prostě moe.

Na stolku přede mnou bylo kromě cukřenky i zalaminátované info o kavárně, kde jsem se kromě základních informací dočetl i o poskytovaných službách, jako je konverzace s maidkami, hraní společenských her (Kloboučku hop, Člověče nezlob se apod.), již zmiňované karaoke, DDR, anebo třeba i předčítání z novin. Píše se zde ale i o určitých pravidlech, která platí pro návštěvníky tohoto café. Jedná se vesměs o samozřejmé věci, jako je nedotýkání se maidek, neloudění osobních informací o nich, nefotografování a tak dále.

Mezitím mi byla Maidkou2 přinesena sklenice vody (té má každý zákazník k dispozici, co hrdlo ráčí, neboť je mu průběžně dolévána), kavárenské menu a taktéž i stočený napařený ručníček na menší otření a zahřátí rukou, což je příjemná pozornost, které se mi prozatím dostávalo pouze v Sushi Pointu v Praze. Při pohledu do zmíněného menu jsem zjistil, že nabízený sortiment zhruba odpovídá velikosti kavárny. Není ani příliš rozsáhlý, ale ani příliš malý, zkrátka tak akorát. Můžete si vybrat ze slušné nabídky čajů i kávy, nealko nápojů, mléčných koktejlů, ale i něčeho k zakousnutí, jako jsou domácí zákusky, palačinky, toasty, kuskus a tak. Jestli se nemýlím, tak jsem nikde nezaregistroval alkoholické nápoje. Mimochodem café je nekuřácké.

Objednal jsem si tedy cappuccino a banánový koktejl, oboje mi bylo výše zmíněnými maidkami v mžiku přineseno, načež jsem byl Maidkou2 uctivě dotázán, zda si do pěny cappucinna budu přát nechat vytvořit nějaký skořicový obrázek. Po mém souhlasu byla pěna bohatší o skořicové srdíčko. Kawaii. Další jejich dotaz zněl ve smyslu, zda si budu přát nějakou zábavu. Bylo teprve lehce po poledni, byl jsem v kavárně bezmála sám, navíc na place ještě byla Maidka3, takže jsem si mohl užívat pozornosti a péče rovnou od dvou maidek najednou. Původně jsem sice měl v úmyslu první návštěvu tohoto zařízení podniknout zcela inkognito, ale když už se naskytla příležitost, tak jsem jí využil, maidkám se představil jako jeden z redaktorů Konaty a požádal je o rozhovor, se kterým souhlasily.

Nejdříve mne zajímalo, kdo vlastně přišel na ten neobvyklý nápad založit v ČR maid kavárnu. Dozvěděl jsem se, že majitel tohoto café v minulosti navštívil Animefest i Advík, kde se provozovalo amatérské maid café, tento nápad se mu zalíbil a poté to již byla jen otázka přemlouvání ze strany jeho přátel.

Dále jsem byl zvědavý na nějaké konkrétnější info o maidkách, které seděly přede mnou, přičemž jedna z nich roztomile svírala plyšáka. Tedy… Maidce1 je 23, kupodivu není otaku (i když se jím v tomto prostředí možná brzy stane), práci v kavárně má jako svoje hlavní zaměstnání a dostala se k němu přes nabídku od pana majitele, se kterým se zná. V café zastává funkci vedoucí. Maidka2 má 19 let, jest otaku, má ráda anime Yuu Yuu Hakusho, Hachimitsu to Clover a Lovely Complex, i ona maidku dělá jako povolání a získala jej díky svému účinkování v maid café na Animefestu. Rovněž má na starost pečení oněch skvělých zákusků. Poněvadž obě maidky byly velice vstřícné a dovolili mi fotku, přisedla si k nám na focení i Maidka3, o které vím snad jen to, že se k této práci dostala přes jinou maidku a to, že později protrpěla cca 3/4 hodiny s karaoke a mým totálním hudebním hluchem. Částečně se mi podařilo vyzpovídat i Maidku4, která sice nebyla ve službě, ale i tak jsem se dozvěděl, že je jí 16, je otaku, jezdí na festy, má oblíbené anime Kuroshitsuji a mangu Hetalia, maidku dělá jako brigádu (ostatně stejně jako všechny ostatní s výjimkou Maidky1 a Maidky2), jinak studuje veterinu a podle všeho je tou nejosobitější (nejvíce moe) maidkou.

Co se týká vyhlídek kavárny do budoucna, tak ve výstavbě je web, časem v café možná přibude WiFi připojení k netu (které mi popravdě ovšem vůbec nechybělo), počítá se s tématickými večery (např. tsundere), k sehranému týmu maidek časem pravděpodobně přibude několik butlerů a v plánu je i vlastní manga, ve které by mělo jít o konkurenční boj maidek a butlerek.

Čas při povídání plynul, a když jsem vyčerpal všechny svoje dotazy, poděkoval jsem maidkám a už je nechtěl dále zdržovat. Nicméně Maidka3 za mnou přišla se dvěma mikrofony na karaoke a já tak nějak vycítil, že odpověď „ne“ mi příliš nepomůže. Co se dalo dělat. Přestože jsem byl střízlivý, odhodil jsem všechny svoje zábrany a šel neúspěšně předstírat zpěv. Ale databáze songů v karaoke mě trošku zklamala. Skladby z anime a od japonských interpretů vůbec tam sice jsou, ale náročný otaku/weeaboo jako já si toho zatím asi moc nevybere. Přidávání písniček na přání prý ale není velký problém. Vsadil jsem tedy na staré dobré časy s Robbiem Williamsem a chvilkami jsem snad nezpíval zase tak špatně. U ostatních písniček to ovšem bylo podstatně horší. Po nějaké době nás v karaoke koutku vystřídala skupina tří návštěvnic, které šly na DDR. A hle, najednou jsem slyšel songy, které se mi celkem zamlouvají. Tak snad příště. Na každý pád se moc a moc přimlouvám za přidání K-On písniček.

Mnoho času mi již nezbývalo, hostů v café postupně přibývalo, takže jsem si ještě objednal typický strawberry shortcake (aka jahodový dortík), na kterém by si pochutnaly i holky z HTT a musím za něj Maidce2 vyseknout hlubokou poklonu, protože byl vážně úžasný. Musím pochválit i předcházející banánový koktejl, jenž byl krásně hustý, samý banán a k tomu se šlehačkou, která nespadla ani po hodině a půl. Též u onoho cappuccina jsem si neměl na co stěžovat. Celkem logicky se tímto dostávám k placení. Za výše uvedené občerstvení jsem obdržel účet na 130,- Kč, což mi osobně připadá jako dosti pohodová cena, obzvláště když uvážím, že se mi v kavárně celé ty dvě hodiny prakticky nepřetržitě někdo věnoval. K účtence navíc dostanete klasickou čínskou sušenku se štěstíčkem uvnitř. Další na pohled maličkost, ale přispěla k mojí naprosté spokojenosti.

Pokud jste to dočetli až sem, patří vám můj neskonalý obdiv a doufám, že se vám to alespoň trochu líbilo. Pokud to náhodou bude číst někdo z maid kavárny, budu rád, když mne v komentářích případně v něčem opraví, něco dodá, nebo něco uvede na pravou míru. Nějaká ta chybička se může vloudit vždycky. A úplným závěrem každému, kdo jenom trochu může, návštěvu tohoto café doporučuji, stojí to prostě za to.