V sou­čas­nos­ti je v Ja­pon­sku k pro­blé­mu po­čí­ta­čo­vé­ho pi­rát­ství při­stu­po­vá­no po­dob­ně ja­ko v mno­ha ji­ných ze­mích. Sta­ho­vá­ní au­tor­sky chrá­ně­né­ho ob­sa­hu se pří­liš ne­ře­ší, ře­ší se pře­de­vším je­ho sdí­le­ní. Ri­zi­ko tak hro­zí hlav­ně uži­va­te­lům P2P sí­tí. Ne­le­gál­ní sdí­le­ní mů­že v Ze­mi vy­chá­ze­jí­cí­ho slun­ce vy­nést až de­se­ti let za mří­že­mi ne­bo po­ku­tu do vý­še de­se­ti mi­liónů je­nů (cca 2 600 000 Kč). I do ota­ku svě­ta ob­čas pro­nik­ne zprá­va o za­tče­ní ně­ja­ké­ho ja­pon­ské­ho ne­šťast­ní­ka za na­sdí­le­ní epi­zo­dy ani­me či ka­pi­to­ly man­gy.

Vý­še po­psa­ný stav se v říj­nu to­ho­to roku však změ­ní, a to do­sti ra­di­kál­ním způ­so­bem. 1. říj­na totiž vstou­pí v plat­nost úpra­va ko­pí­ro­va­cí­ho zá­ko­na, kte­rá při­dá­vá kon­krét­ní sank­ce i za sa­mot­né sta­ho­vá­ní. Ne­zá­kon­ným se no­vě sta­ne i zá­lo­ho­vá­ní chrá­ně­né­ho ob­sa­hu z DVD a Blu-ray dis­ků, stej­ně ja­ko pro­dej za­ří­ze­ní umož­nu­jí­cí­ho pře­hrá­ní ne­le­gál­ně zko­pí­ro­va­né­ho ob­sa­hu (fla­shnu­té PSP, pa­mě­ťo­vé za­ří­ze­ní s fil­my apod.). Ja­pon­ské sou­dy bu­dou v té­to vě­ci mo­ci udě­lit trest od­ně­tí svo­bo­dy až na dva roky či ulo­žit po­ku­tu v max. vý­ši dvou mi­liónů je­nů (520 000 Kč).

Pro no­ve­lu ko­pí­ro­va­cí­ho zá­ko­na zved­lo v hor­ní ko­mo­ře ja­pon­ské­ho par­la­men­tu ru­ku 221 po­slan­ců, pro­ti jich by­lo pou­hých 12. Ko­ře­ny té­to úpra­vy je však tře­ba hle­dat v lob­bin­gu na­hrá­va­cích spo­leč­nos­tí, kte­ré stá­le nejsou ochot­ny při­způ­so­bit se po­ža­dav­kům dneš­ní­ho tr­hu a svo­je kle­sa­jí­cí zis­ky dá­va­jí za vi­nu prá­vě pi­rá­tům.

Od­půr­ci no­ve­li­zo­va­né­ho zá­ko­na se obá­va­jí, že lax­ní způ­sob, ja­kým byl na­psán, po­ve­de ke zby­teč­ným a ne­o­práv­ně­ným ža­lo­bám. Zá­kon totiž au­to­ma­tic­ky před­po­klá­dá, že ob­vi­ně­ný si byl vě­dom, že sta­hu­je ne­le­gál­ní ob­sah. To však ne­mu­sí být nut­ně prav­da. Ja­pon­ský ad­vo­kát Dan Toshi­mitsu se na­víc do­mní­vá, že tak­to ne­šťast­ný vý­klad zá­ko­na by mohl vést k za­tý­ká­ní i za pou­hé zhléd­nu­tí zá­vad­né­ho vi­dea na You­Tu­be. Před no­ve­lou ko­pí­ro­va­cí­ho zá­ko­na již dří­ve va­ro­val ta­ké zná­mý man­gaka Aka­mat­su Ken (Lo­ve Hi­na a Ne­gi­ma), jenž se obá­vá de­vas­tu­jí­cích do­pa­dů na dou­jin tvor­bu a man­ga prů­my­sl vů­bec.

Za ja­pon­ské pi­rá­ty se po­sta­vi­li i Ano­ny­mous se svý­mi ob­lí­be­ný­mi DDoS úto­ky na strán­ky vlád­ních in­sti­tu­cí. To však lze po­va­žo­vat za da­naj­ský dar, kte­rý ja­ko ob­vykle po­ve­de jen ke zby­teč­né­mu vy­hro­co­vá­ní si­tu­a­ce. O mí­ře in­te­li­gen­ce a roz­li­šo­va­cí schop­nos­ti ně­kte­rých Ano­ny­mous ostat­ně vy­po­ví­dá i trap­ný útok na web or­ga­ni­za­ce, jež má na sta­ros­ti sprá­vu je­ze­ra Ka­su­mi­gau­ra v pre­fek­tu­ře Iba­ra­ki. Sta­či­la k to­mu pou­há zá­mě­na slo­va Ka­su­mi-ga­seki (vlád­ní čtvť v To­kiu) za Ka­su­mi-gau­ra (zmí­ně­né je­ze­ro). Na­o­pak strán­ky JASRAC (Ja­pa­ne­se So­ci­e­ty for Rights of Au­thors, Com­posers and Pu­b­lishers, te­dy ob­do­ba OSA) zů­sta­ly Ano­ny­mous pa­ra­dox­ně ne­po­všim­nu­ty.