Ja­pon­ská po­li­cie se za­bý­vá vel­mi za­jí­ma­vý­mi pří­pa­dy ohled­ně zá­kla­do­ško­la­ček cel­kem čas­to. Ob­vykle to bý­va­jí pří­pa­dy, kte­ré by u nás ni­kdo ani pří­pa­dem ne­na­zval a roz­hod­ně by kvů­li nim ne­kon­tak­to­val po­li­cii, ale Ja­pon­sko je, jak všich­ni jis­tě ví­me, pl­né pe­do­fi­lů, kte­ří na kaž­dém ro­hu čí­ha­jí na ma­lé hol­čič­ky v sukýn­kách. Spo­leč­nost tu­díž mu­sí být os­tra­ži­těj­ší, než v na­šich bez­peč­ných kon­či­nách, což se uka­zu­je prá­vě na těch­to pří­pa­dech. O ně­kte­rých jsem zde již psal, vět­ši­nou šlo o dív­ky hlá­sí­cí po­li­cii mu­že, kte­ří je ob­tě­žo­va­li otáz­ka­mi s ne­mrav­ným pod­tex­tem ja­ko tře­ba do­ta­zem na ces­tu, ne­bo i za pros­tou chůzi po uli­ci.

Dal­ším z ta­ko­vých pří­pa­dů by­lo před ně­ja­kou do­bou ozná­me­ní na mla­dí­ka, kte­rý na uli­ci ne­zná­mou dív­ku ze zá­klad­ní ško­ly na­zval „roz­to­mi­lou“. In­ci­dent se ode­hrál v Ósa­ce na před­měs­tí Izu­mi­sa­na ko­lem po­led­ne. Po­li­cie va­ro­va­la dív­ky škol­ní­ho vě­ku, aby by­ly na po­zo­ru před po­de­zře­lý­mi muži. Ja­ko vždy se na 2cha­nu ob­je­vi­la dis­ku­se o ne­bez­peč­nos­ti Ósa­ky, kte­rá je po­dob­ný­mi pří­pa­dy pro­slu­lá. Po­kud jste muž a hod­lá­te tam ně­kdy ces­to­vat, vy­va­ruj­te se po­hle­dům na zá­kla­do­ško­lač­ky, na­tož pak ně­ja­kým po­ku­sům o ko­mu­ni­ka­ci. S vel­kou prav­dě­po­dob­nos­tí totiž skon­čí­te v chlád­ku.

Ně­ko­mu by se moh­lo zdát, že se z po­dob­ných pří­pa­dů stá­vá ste­re­o­typ a že už nejsou tak za­jí­ma­vé, ja­ko bý­va­ly. Běž­ný styl pří­pa­dů ale na­štěs­tí po­ru­šil pří­pad jis­té dí­ven­ky ze zá­klad­ní ško­ly v Na­ga­sa­ki, kte­rý je přes­ně ob­rá­ce­ný.

Tam­ní po­li­cie hle­dá dív­ku ze zá­klad­ní ško­ly, kte­rá opa­ko­va­ně okla­má­va­la ne­vin­né do­spě­lé a ta­ha­la z nich pe­ní­ze srd­ce­ryv­ným pří­bě­hem o tom, že jí umí­rá dě­de­ček v ne­moc­ni­ci a ona po­tře­bu­je pe­ní­ze na ta­xík, aby se za ním do­sta­la. Uni­ver­si­ta v Na­ga­sa­ki shle­da­la pří­pad na­to­lik zá­važ­ným, že vy­da­la va­ro­vá­ní ob­ča­nům, kte­ré zní:

Po­sled­ní do­bou se u kam­pu­su Saka­mo­to vy­sky­tu­je dív­ka ze zá­klad­ní ško­ly, kte­rá oslo­vu­je li­di s pří­bě­hem ve smys­lu „umí­rá mi dě­de­ček, po­tře­bu­ju se za ním rych­le do­stat do ne­moc­ni­ce, dej­te mi, pro­sím, pe­ní­ze na ta­xík!“. Je za­zna­me­ná­no ně­ko­lik pří­pa­dů, kdy jí stu­den­ti sku­teč­ně pe­ní­ze da­li.

Opět se na 2cha­nu ob­je­vi­la dis­ku­se o tom, zda ma­jí stu­den­ti v Na­ga­sa­ki srd­ce ze zla­ta ne­bo jsou pros­tě pří­šer­ně dů­vě­ři­ví:

To je úžas­né, co?

Zá­kla­do­ško­lač­ka-pod­vod­ni­ce – dě­si­vé!

Mě­la by to zku­sit oko­lo To­kyo Do­me, vy­dě­la­la by jmě­ní

To zní ja­ko z ně­ja­ké­ho ero-dou­jin­shi…

Ta ví jak na lo­li­co­ny.

Vzal bych si ji do­mů.