Co nového v jarní sezóně 2023?

V je­den den je mož­né za­žít déšť, slu­níč­ko, vichři­ci i sně­ho­vou vá­ni­ci. To zna­me­ná je­di­né – je tu ja­ro, kon­krét­ně­ji du­ben, a s ním se na ob­ra­zov­ky ja­pon­ských te­le­vi­zí (a dí­ky stre­a­mo­va­cím plat­for­mám nejen na ně) do­stá­vá dal­ší sezóna. A i když Ko­na­tu ni­kdo nečte, při­pra­vi­li jsme si pro vás vý­běr to­ho, na co se tě­ší­me my.

Nejdří­ve se ale po­dí­vej­me na oče­ká­vá­ní těch oprav­do­vých ota­ku, Ja­pon­ců. Opět si po­mů­že­me na ser­ve­ru ani­ma­te­Ti­mes, kte­rý tě­še­ní roz­dě­lu­je me­zi že­ny a mu­že. U muž­ské po­pu­la­ce se na pá­tém mís­tě usa­di­lo po­kra­čo­vá­ní dob­ro­druž­né­ho po­sta­po ani­me Dr. STO­NE s podti­tu­lem New World. Na čtvr­tém mís­tě ná­sle­du­je ta­ké po­kra­čo­vá­ní, ten­to­krát me­cha Kidó sen­ši Gun­dam: Su­i­sei no madžo Se­a­son 2. Tře­tí příč­ku ob­sa­di­la ani­me adap­ta­ce man­gy o tvr­dém po­za­dí showbyz­ny­su Oši no ko. Dru­hé mís­to pat­ří po­kra­čo­vá­ní ko­me­di­ál­ní­ho ise­kai ani­me v hlav­ní ro­li s Me­gu­min – Ko­no suba­ra­šii se­kai ni ba­ku­en wo! – a na prv­ní mís­to se ne­pro­da­lo nic men­ší­ho než po­kra­čo­vá­ní po­pu­lár­ní sé­rie Ki­mecu no jai­ba, pří­bě­ho­vá část Ka­ta­na­kadži no sa­to-hen. U dám­ské čás­ti hla­su­jí­cích jsou oče­ká­vá­ní tro­chu ji­ná, byť ne úpl­ně. Pá­té mís­to uko­řisti­lo po­kra­čo­vá­ní Ósa­ma Ran­king: Júki no taka­ra­ba­ko. Čtvr­tou po­zi­ci ob­sa­di­lo již zmí­ně­né ani­me Dr. STO­NE: New World. Tře­tí příč­ka pat­ří ro­man­tic­ké ko­me­dii od stu­dia MAD­HOU­SE jmé­nem Ja­ma­da-kun to Lv999 no koi wo su­ru. Stří­br­nou me­dai­li zís­ka­lo již zmí­ně­né Oši no ko a na zla­tém stu­pín­ku se stej­ně ja­ko u mužů umís­ti­lo po­kra­čo­vá­ní Ki­mecu no jai­ba.

A teď už slí­be­né ti­py od na­ší re­dak­ce.

mJezdec

Me­ga­mi no Ca­fe Terra­ceStu­dio: Te­zu­ka Pro­ducti­ons

visual
Ob­čas chce člo­věk vy­pus­tit a po­dí­vat se na kla­si­ku, co ne­ní úpl­ně při­ta­že­ná za vla­sy. A Café Terra­ce zní ja­ko mís­to, kde by se to moh­lo stát. Ha­ja­to do­sta­ne na krk dě­dic­tví v po­do­bě ne­mo­vi­tos­ti, ale ja­ko bo­nus do­sta­ne i pět za­měst­nan­kyň, kte­rým sou­čas­né pra­cov­ní smlou­vy vy­ho­vu­jí. Aby řeč ne­stá­la, tak se roz­hod­ne v ob­chod­ním zá­mě­ru své ba­bič­ky po­kra­čo­vat. Bu­du se tak tě­šit na ne­u­přím­nou pa­ni­kář­ku, ma­za­nou liš­ku, kon­zu­ment­ku ča­sá­ků pro pu­ber­ťač­ky, jed­no­myš­len­ko­vou spor­tov­ky­ni a man­žel­ku v zá­cvi­ku.
My Ho­me He­roStu­dio: Te­zu­ka Pro­ducti­ons

visual
My Ho­me He­ro má děj jak z po­řád­ný­ho thrille­ru, kte­rý je čer­něj­ší než ka­fe bez mlí­ka. Běž­ný tá­ta od ro­di­ny je za­hna­ný do kou­ta. Ne­ní na to při­pra­ve­ný, ale jak ji­nak ochrá­nit svo­ji ro­di­nu před syn­di­ká­tem? Mu­sí zdi­vo­čet a jít i přes mrt­vo­ly.
Ósa­ma Ran­king: Júki no taka­ra­ba­koStu­dio: Wit Stu­dio

visual
Ósa­ma Ran­king pat­ří ke skry­tým po­kla­dům. Ani­mo­va­ná sé­rie, co vy­pa­dá na prv­ní po­hled ja­ko kla­sic­ká po­hád­ka pro dě­ti, ale pak si k to­mu pus­tí­te i au­dio. Zřej­mě se mů­že­me tě­šit na po­kra­čo­vá­ní pří­bě­hu prin­ce Bodždži­ho, kte­rý snad ne­mohl do­stat hor­ší star­tov­ní po­zi­ci. Chce se stát krá­lem ve svě­tě, ve kte­rém je hlav­ním kri­té­ri­em nad­lid­ská sí­la a he­ro­is­mus, co sá­lá na mí­le da­le­ko. Bodždži je ale hlu­chý, ně­mý, sla­bý a ne­schop­ný vlád­nout po­řád­ným me­čem, zkrát­ka jas­ný cíl po­smě­chu. Je­di­ná jis­to­ta v je­ho ži­vo­tě je Kage, kte­rý je­ho snu vě­ří. Dou­fám, že se opět o kou­sek víc vy­svět­lí po­sta­vy, kte­ré bo­ří před­sta­vu o hra­ni­ci dob­ra a zla. Stá­vá se z ní jen ilu­ze, kte­rou si kaž­dý bu­du­je po svém. Če­kám, jak jed­no oby­čej­né roz­hod­nu­tí mů­že pře­vrá­tit všech­no na­ru­by. A jak křiv­da do­ká­že v po­sta­vách vy­růst do dě­si­vých roz­mě­rů. Zkrát­ka po­hád­ko­vý pří­běh, u kte­ré­ho člo­věk ne­u­s­ne.

Wolfii

Skip to Lo­a­ferStu­dio: P.A. Works

visual
Na dob­ré man­ze z roku 2018 za­lo­že­ná kla­sic­ká stře­do­škol­ská ro­man­ce s oči­vid­ně pěk­nou ani­ma­cí a kva­lit­ní­mi se­ijú. K do­po­ru­če­ní zvlášť po­kud se vám lí­bí ani­me o vi­dlác­ké stře­do­ško­lač­ce z ven­ko­va chy­ta­jí­cí se ži­vo­ta v To­kiu.
Oto­na­ri ni gin­gaStu­dio: Asa­hi Pro­ducti­on

visual
Na kva­lit­ní man­ze z roku 2020 za­lo­že­ná kla­sic­ká do­spě­lá ro­man­ce s oči­vid­ně sluš­nou ani­ma­cí a dob­rý­mi se­ijú. K do­po­ru­če­ní zvlášť po­kud se vám lí­bí ani­me o ot­ci dvou dě­tí, kte­rý kres­lí man­gu a na­jal no­vou zá­had­nou asi­s­tent­ku.
Dži­džó o ši­ra­nai tenkósei ga gu­i­gui ku­ru.Stu­dio: Stu­dio Sig­n­post

visual
Na pří­jem­né man­ze z roku 2018 za­lo­že­ná kla­sic­ká zá­kla­do­škol­ská ro­man­ce s oči­vid­ně po­cti­vou ani­ma­cí a vý­bor­ný­mi se­ijú. K do­po­ru­če­ní zvlášť po­kud se vám lí­bí ani­me o na­iv­ním, leč od­váž­ném za­stán­ci dív­ky, utla­čo­va­né je­jím oko­lím.
Ki­mi wa hóka­go In­somniaStu­dio: Li­den Films

visual
Na vý­bor­né man­ze z roku 2019 za­lo­že­ná kla­sic­ká stře­do­škol­ská ro­man­ce s oči­vid­ně pro­pra­co­va­nou ani­ma­cí a po­cti­vý­mi se­ijú. K do­po­ru­če­ní zvlášť po­kud se vám lí­bí ani­me o stře­do­ško­lá­cích sti­že­ných ne­spa­vos­tí a je­jich vel­mi uvě­ři­tel­ném vy­růs­tá­ní a vzá­jem­né opo­ře.

Ximara

Ten­go­ku dai­makjóStu­dio: Pro­ducti­on I.G

visual
Byť mám v té­to sezóně mno­ho po­kra­čo­vá­ní (Dr. Sto­ne, To­ni­ka­ku ka­waii, Ma­hoY­o­me, Bi­r­die Wing) i no­vých adap­ta­cí, kte­ré bych chtě­la vi­dět (Oši no ko, My Ho­me He­ro), ne­do­stá­vá se mi pří­liš ča­su. A pro­to jsem si vy­bra­la jed­no ani­me, kte­ré mě za­u­ja­lo nejdří­ve pla­ká­tem a po­té i trai­le­rem. Pří­běh v něm od­ha­le­ný sli­bu­je sluš­né na­pě­tí a za­jí­ma­vý po­sta­po svět (a ne­můžu se ubrá­nit Ne­ver­land vi­bes).

Garax

Dr. Sto­ne: New WorldStu­dio: TMS En­ter­ta­in­ment

visual
To­hle je ale­spoň pro mě tu­tov­ka. Tě­ším se, kam se za­se po­su­nou, co za vy­mo­že­nos­ti mo­der­ní do­by při­ve­dou zpát­ky na svět a ja­ká dal­ší ta­jem­ství ob­je­ví. Zdá se, že by se po­sta­vy ko­neč­ně moh­ly vy­dat na prů­zkum za mo­ře, tak­že bu­du s na­pě­tím če­kat, jest­li po­t­ka­jí ně­ja­kou ji­nou sku­pi­nu na po­dob­né či vyš­ší tech­no­lo­gic­ké úrov­ni ne­bo do­kon­ce ce­lou ci­vi­li­za­ci. Tvůr­čí tým se zdá být ne­změ­něn, tak­že ani v tom­to ohle­du ne­vi­dím dů­vod k oba­vám a hod­lám si no­vou sezónu užít.
Ko­no suba­ra­šii se­kai ni ba­ku­en o!Stu­dio: Dri­ve

visual
Ko­neč­ně ná­vrat, i když je­nom ja­ko spin-off, jed­né le­gen­dy špat­né­ho vku­su a já se ne­můžu do­čkat! Ten­to­krát se pří­běh za­mě­ří na škol­ní lé­ta nej­lep­ší po­sta­vy sé­rie a jed­no je jis­té, bu­de to vý­buš­né. Opět do­šlo ke změ­ně ani­mač­ní­ho stu­dia, tak jsem zvě­dav, jak se to na sé­rii po­de­pí­še, ovšem pod­le trai­le­ru asi ne­ní dů­vod k oba­vám. Při­znám se, že ne­vím, co by se mu­se­lo stát, abych byl zkla­ma­ný, tak­že to bu­de dob­rý, teč­ka.
Oto­na­ri ni gin­gaStu­dio: Asa­hi Pro­ducti­on

visual
A ne­smí chy­bět ani ro­man­tic­ká ko­me­die. Za­u­ja­la mě pře­de­vším zá­plet­ka, kte­rá mi tro­chu při­po­mně­la sé­rie ja­ko Usagi Drop, a ani­ma­ce ta­ké neu­ra­zí. Před­lo­hu ne­znám, tak­že vlast­ně přes­ně ne­vím, co če­kám, a ne­chám se pře­kva­pit, jest­li se mi to tre­fí do vku­su.
Ki­mi wa hóka­go In­somniaStu­dio: Li­den Films

visual
Za­se jed­nou ani­me, u kte­ré­ho ne­znám před­lo­hu a sly­ším o něm po­pr­vé. Roz­díl je v tom, že mě ten­to­krát ne­za­u­jal ob­rá­zek, ale po­pis a ná­sled­ně trai­ler. Ne­vy­ba­vu­ju si, že bych vi­děl ji­né dí­lo za­bý­va­jí­cí se in­somnií, tak­že pro mě jde o ne­otře­lé té­ma. Na­víc se vždy rád po­dí­vám na ně­ja­kou tu ro­ma­n­ťár­nu, ne­vi­dím te­dy dů­vod, proč to­mu ne­dat šan­ci. Dou­fám, že pří­běh bu­de spí­še od­leh­če­ný, ale v tom­to ohle­du se ne­chám pře­kva­pit. Li­den Films mí­va­jí při vý­bě­ru šťast­nou ru­ku a ne­jed­no ani­me z je­jich pro­duk­ce mě pří­jem­ně pře­kva­pi­lo, tak­že si dr­žím pal­ce.

Shinobu

Bo­ku no ko­ko­ro no jabai ja­cuStu­dio: Shin-Ei Ani­mati­on

visual
Nad­chá­ze­jí­cí sezóna je z mé­ho po­hle­du pl­ná po­ten­ci­ál­ně za­jí­ma­vých kous­ků, z nichž jsem si ten­to­krát vy­bral tři ná­sle­du­jí­cí. Prv­ní z nich, u kte­ré­ho oče­ká­vám zá­bav­nou a od­de­cho­vou po­dí­va­nou, je škol­ní ro­man­tic­ká ko­me­die Bo­ku no ko­ko­ro no jabai ja­cu. I když se zde asi ne­vy­hne­me ně­kte­rým klišé, moh­lo by se pod­le uká­zek jed­nat o osvě­žu­jí­cí ani­me s de­cent­ní ani­ma­cí.
Mahó cuk­ai no jo­me Se­a­son 2Stu­dio: Stu­dio Ka­f­ka

visual
Dru­hou sé­rií v mém vý­bě­ru je po­kra­čo­vá­ní mys­te­riózní­ho Mahó cuk­ai no jo­me. I když mi zpra­co­vá­ní ně­kte­rých vě­cí v prv­ní řa­dě úpl­ně ne­se­dě­la, stej­ně se na no­vé dí­ly hod­ně tě­ším. Zvláš­tě pak na ztvár­ně­ní an­g­lo­sas­ké­ho fol­klóru, kte­rý z ne zce­la jas­ných pří­čin pat­ří k mé­mu ob­lí­be­né­mu.
To­ni­ka­ku ka­waii Se­a­son 2Stu­dio: Se­ven Ar­cs

visual
Do tře­ti­ce tu mám opět ro­man­tic­kou ko­me­dii a ten­to­krát je to po­kra­čo­vá­ní no­vo­man­žel­ské­ho To­ni­ka­ku ka­waii. Mož­ná jsem tro­chu dě­tin­ský, ale mně se pros­tě prv­ní řa­da to­ho­to ani­me straš­ně moc lí­bi­la a krás­ně jsem se při ní od­re­a­go­val. Dou­fej­me, že tvůr­ci na­sta­ve­nou lať­ku udr­ží ne­bo i zved­nou.

YouSay

Ten­go­ku dai­makjóStu­dio: Pro­ducti­on I.G

visual
Ač to­mu ani­mač­ní prů­my­sl sám o so­bě pří­liš ne­na­po­má­há, exis­tu­jí pro­jek­ty, u nichž do­jde k zá­zrač­né­mu slou­če­ní fan­tas­tic­ké­ho ma­te­ri­á­lu, tvůr­čí bri­lan­ce i vhod­ných okol­ních pod­mí­nek, kte­ré da­jí vznik­nout sku­teč­ně vý­ji­meč­né­mu dí­lu, což bu­de i pří­pad Ten­go­ku dai­makjó. Dí­la au­to­ra před­lo­hy, kres­lí­ře Iši­gu­ra Ma­saka­zua, se zpra­vi­dla po­hy­bu­jí v ko­me­di­ál­ní ro­vi­ně, avšak ni­kdy ne­po­zbý­va­jí vnitř­ní na­ra­tiv­ní so­fis­ti­ko­va­nost. V pří­pa­dě té­to man­gy ovšem Iši­gu­ro kla­de ví­ce dů­ra­zu na dě­jo­vou lin­ku a za­chá­zí tak do­po­sud nej­dá­le v při­ro­ze­ném pro­vá­zá­ní na­pí­na­vé­ho pří­bě­hu, ne­nu­ce­né kaž­do­den­nos­ti a ko­me­di­ál­ní od­leh­če­nos­ti, kte­ré se snou­bí ve vy­prá­vě­ní, jež sku­teč­ně pů­so­bí ja­ko smys­lu­pl­ný ce­lek.
Mo­ri Hi­ro­taka se ujal re­žie dí­la, u kte­ré­ho bu­de oří­šek pře­de­vším pře­ne­se­ní pří­jem­né­ho tem­pa kom­bi­nu­jí­cho až s chi­ru­gic­kou přes­nos­tí zá­ha­dy svě­ta i po­stav, je­jich od­ha­lo­vá­ní, všed­nost, legra­ci, vy­pja­té si­tu­a­ce a ak­ci nad­při­ro­ze­né­ho i to­ho ve­li­ce uzem­ně­né­ho dru­hu. Mo­ri si­ce za­čí­nal v Tóei Ani­mati­on, nicmé­ně je­ho tvůr­čí do­spě­ní a roz­květ při­šel až s Hai­kjú!!, kde re­ží­ro­val ně­ko­lik epi­zod. Zna­me­ni­tý­mi ukáz­ka­mi je­ho prá­ce jsou však jím zpra­co­va­ná epi­zo­da Bo­ku da­ke ga inai ma­či a pře­de­vším sed­má epi­zo­da 22/7, v níž dal svě­tu bez skru­pu­lí vě­dět, aby po­čí­tal s dal­ším dra­vým hla­sem. V té­to epi­zo­dě Mo­ri ne­ru­ši­vě splé­tá hek­tic­kou pra­cov­ní ná­plň nad­še­né za­čí­na­jí­cí idol­ky s ti­chý­mi in­tro­pek­tiv­ní­mi oka­mži­ky pl­ných po­chyb­nos­tí o so­bě sa­mé a tesk­ným re­trospek­tiv­ním ohle­dem do dní mi­nu­lých, kte­ré tvo­ří zá­klad to­ho, čím je dnes. Všech­ny lin­ky kul­mi­nu­jí­cí v dra­ma­tic­ké fi­ná­le vý­buchu na­hro­ma­dě­ných emo­cí nád­her­ně pod­po­ře­ných nej­sil­něj­ší ani­mač­ní si­lou, na kte­rou se mohl Mo­ri v da­ném oka­mži­ku spo­leh­nout – Eno­ki­do­em, Saka­zu­mem a Hi­ro­em.
A to je dal­ší šťast­ný aspekt, bez nějž by se ve­d­le Mo­ri­ho re­ži­sér­ské­ho umu adap­ta­ce ne­o­be­šla – totiž pes­t­rý tvůr­čí ar­ze­nál schop­ný pod­po­řit jak ty sil­né dra­ma­tic­ké (ať už emoč­ní ne­bo akč­ní) oka­mži­ky, tak ta tiš­ší mís­ta žá­da­jí­cí si jem­něj­ších nu­an­cí. V tom­to ohle­du ne­mu­sí­me mít strach, ne­boť se zde se­šla řád­ka na­da­ných ani­má­to­rů v kon­cen­t­ra­ci, kte­rá se tak čas­to ne­vi­dí. Pev­ný zá­klad tý­mu tvo­ří já­dro ob­klo­pu­jí­cí pro­du­cent­ku Ma­cu­ši­mu Ke­i­ko. Ten do­pl­ní spous­ta dal­ších pří­cho­zích me­zi něž pat­ří na­pří­klad Ta­ke­u­či Tecu­ja, kte­rý bu­de do­hlí­žet na akč­ní strán­ku vě­ci a to od zá­kla­du, ne­boť se po­sta­ral i o ne­je­den ob­ra­zo­vý scé­nář. Ta­ke­u­či za­čí­nal na kon­ci de­va­de­sá­tých let, po­zor­nost na se­be však strh­nul za­čát­kem ná­sle­du­jí­cí­ho de­se­ti­le­tí, v je­hož prů­bě­hu si vy­pra­co­val oso­bi­tý vý­ra­zo­vý slov­ník, kte­rý či­ní v zá­kla­du re­a­lis­tic­ký pří­stup k ani­ma­ci zá­měr­ně nad­ne­se­ným na­to­lik, aby se ne­ztra­ti­lo nic z hra­vos­ti, kte­rou ani­ma­ce ja­ko mé­di­um na­bí­zí – lo­gic­ké­ho vr­cho­lu v tom­to smě­ru do­sá­hl v dru­hé sé­rii ore­gai­ru a Hi­na­ma­cu­ri, v níchž se zdán­li­vě re­a­lis­tic­ký po­hyb sám o so­bě stá­vá vti­pem. Nicmé­ně pří­to­men ne­bu­de pou­ze Ta­ke­u­či, ale do jis­té mí­ry i je­ho žák čís­lo jed­na a ná­sle­dov­ník vy­zná­va­jí­cí po­dob­nou ani­mač­ní fi­lo­zo­fii Ara­ki Rjó. Chy­bět ne­bu­de ani Sató To­ši­juki, nad je­hož vý­tvo­ry opět bu­de zů­stá­vat ro­zum stát. A dal­ší a dal­ší, je­jichž jmé­na bu­de lep­ší ne­chat ja­ko pře­kva­pe­ní do sa­mot­né­ho se­ri­á­lu.
Nejsou to však pou­ze ani­má­to­ři, kde by­lo pro­jek­tu po­žeh­ná­no. Ve­dou­cím vý­pra­vy se stal Ka­ne­ko Júdži, je­hož stu­dio Ao­ša­šin i on sám pla­tí za jed­no­ho z nej­na­da­něj­ších kres­lí­řů po­za­dí, kte­ré dnes v prů­mys­lu na­jde­me. Wa­ki Ken­taró se na se­ri­á­lu po­dí­lí ja­ko ve­dou­cí kom­po­zi­tu. Wa­ki pat­ří, na­pří­klad ve­d­le Te­ra­oa Jú­i­či­ho, k těm nej­vý­raz­něj­ším hla­sům ve svém obo­ru. Vždy se sna­ží pro­la­mo­vat no­vé ba­ri­é­ry a do­stat se na sa­mou hra­ni­ci to­ho, če­ho lze s kom­po­zi­tem v ani­me pro­duk­ci do­sáh­nout. Prav­da, ně­kdy mů­že být vý­sle­dek spí­še roz­pa­či­tý, avšak i to je ne­díl­nou sou­čás­tí ja­ké­ko­liv tvůr­čí ces­ty, kde je kaž­dé klo­pýt­nu­tí nemé­ně fas­ci­nuj­cí ja­ko úspěch. Me­zi je­ho na oči nej­pří­jem­něj­ší sna­hy na­jde­me na­pří­klad ve fil­mo­vém pře­pra­co­vá­ní G no Re­con­gu­is­ta ne­bo Kidó sen­ši Gun­dam Thun­der­bolt. Ten­go­ku vy­pa­dá, že bu­de v je­ho ka­ri­é­ře dal­ší vý­hrou.
Zla­tou teč­kou bu­de hu­deb­ní do­pro­vod Ušia Ken­su­ke­ho, kte­rý ne­po­le­vu­je ve své sna­ze vy­bí­rat si za­jí­ma­vé pro­jek­ty; v tom­to přes­ně pad­nou­cí k je­ho skla­da­tel­ským ten­den­cím. Co do­dat snad než ješ­tě zá­vě­reč­né uklid­ně­ní o osud se­ri­á­lu, neb ani­mo­vat se za­ča­lo ne­zvykle br­zy a z pro­dukč­ní­ho hle­dis­ka jde o jízdu bez vět­ších zá­drhe­lů, kte­ré by moh­ly vést k pá­du do pro­pas­ti. Ne­zbý­vá než se tě­šít.
THE IDOLM@STER Cin­de­rel­la Gi­rls U149Stu­dio: Cyga­me­sPictu­res

visual
Sé­rie Idol­mas­ter si­ce vždy stá­la na myš­len­ce „na­bíd­ne­me (hrá­čům) to­lik růz­ných ido­lek, aby si kaž­dý mohl vy­brat“, ale žád­ný z ti­tu­lů to­mu ne­do­stál to­lik ja­ko Cin­de­rel­la Gi­rls, kde snad oprav­du ne­mů­že exis­to­vat člo­věk, kte­rý by si ne­na­šel ale­spoň tu jed­nu svou fa­vo­rit­ku. A ač jich ne­ní ne­do­sta­tek, tak v hlav­ní li­nii by­ly pře­ci je­nom lo­li idol­ky spí­še upo­za­dě­ny, až na drob­né vý­jim­ky. Mů­že nás pro­to tě­šit, že se U149 ja­ko adap­ta­ce při­či­ní o ně­ko­lik mi­lých chvi­lek – v prv­ní řa­dě te­dy po­sta­ve­ním cha­rak­te­rů vzrůstu niž­ší­ho než 149 cm do po­pře­dí s Ta­či­banó Ari­su v če­le. Před­lo­ha jde v tom­to smě­ru ješ­tě o kus dá­le, ne­boť sta­ví do hlav­ní ro­le po­stup­ně všech­ny idol­ky, a kaž­dé tak vě­nu­je za­slou­že­ný pro­stor. Ně­kdy na úkor sou­vis­lé na­ra­tiv­ní lin­ky v po­za­dí, nicmé­ně v tom­to pří­pa­dě, kde hra­jí prá­vě roz­lič­né po­sta­vy a je­jich osob­ní kouz­lo prim, to roz­hod­ně ne­ní na ško­du. Ani­mo­va­ná adap­ta­ce bu­de zřej­mě roz­ši­řo­vat a upra­vo­vat udá­los­ti před­lo­hy tak, aby by­la zna­tel­ně­ji na­sto­le­na kon­ti­nu­a­li­ta vy­prá­vě­ní a pro­vá­za­nost jed­not­li­vých po­stav a je­jich osu­dů; pří­jem­ný krok pro po­ža­dav­ky od­liš­né­ho mé­dia.
Dru­hý bod, kte­rý ješ­tě na­vy­šu­je vý­znam U149, je spí­še hoř­ko­slad­ké­ho rá­zu. A si­ce s adap­ta­ce­mi Mil­li­on Li­ve! a Shi­ny Co­lors na ob­zo­ru bu­de U149 na ně­ja­kou (mož­ná bo­lest­ně dlou­hou) do­bu po­sled­ním ruč­ně ani­mo­va­ným im@​sem. Mil­li­on Li­ve! a Shi­ny Co­lors bu­dou v zá­kla­dě CG ani­me; ač Mil­li­on Li­ve! vy­pa­dá z upou­tá­vek i hu­deb­ních kli­pů vy­tvo­ře­ných stej­ným tý­mem ná­pa­di­tě, stá­le to při po­hle­du zpět na adap­ta­ce ai­ma­su, de­re­ma­su a M-ma­su vy­vo­la­vá smu­tek po do­bách mi­nu­lých (Xe­no­glos­sia ten­to­krát po­ne­chej­me stra­nou). Ani­mo­va­ný im@​s se s Ni­ši­go­ri­ho po­je­tím stal v ro­ce 2011 sy­no­ny­mem s lás­ky­pl­ně pro­pra­co­va­ný­mi ta­neč­ní­mi sek­ven­ce­mi i peč­li­vě vy­ob­ra­ze­ným dě­ním mi­mo ně (až mo­nu­men­tál­ní pro­dukč­ní bo­les­ti adap­ta­ce de­re­ma­su jsou ji­ný vprav­dě trp­ký pří­běh). Roz­lou­čit se s ním bu­de těž­ké, ale U149 to­to od­chá­ze­ní usnad­ní.
Pros­tým dů­vo­dem je fakt, že se U149 do­sta­lo po­žeh­ná­ní v po­do­bě tvůr­čí se­sta­vy, kte­rou by moh­la zá­vi­dět vět­ši­na te­le­viz­ní pro­duk­ce. V če­lé té­to ar­má­dy sto­jí Oka­mo­to Ma­na­bu, kte­rý byl ve­d­le Aka­me ga Kill! v po­čát­cích své ka­ri­é­ry ne­díl­nou sou­čás­tí prá­vě ani­mo­va­né adap­ta­ce Cin­de­rel­la Gi­rls, na kte­ré se po­dí­lel ja­ko epi­zod­ní re­ži­sér. Oka­mo­to umí pra­co­vat s ak­cí, dra­ma­tem i ko­me­dií a před­ně je do­ve­de um­ně sklou­bit v zá­bav­ný úpl­ně pů­so­bí­cí ce­lek, což do­ká­zal pře­de­vším v Mu­šo­ku ten­sei, kte­ré re­ží­ro­val. A prá­vě to je po­jít­kem k jed­né třě­ti­ně ani­má­tor­ské se­sta­vy, kte­rou bu­de­me v se­ri­á­lu ví­dat – Oka­mo­to­vi zná­mí z Mu­šo­ku ten­sei. Tře­ti­nu dru­hou pak bu­dou tvo­řit li­dé již spja­tí s im@​s adap­ta­ce­mi, mi­mo ji­né ne­ma­lé množ­ství těch, kte­ří kdy­si na de­re­ma­su za­čí­na­li ja­ko ani­má­to­ři me­zi­sním­ků se zde před­sta­ví v ro­lich ani­má­to­rů klí­čo­vých sní­mů i ani­mač­ních re­ži­sé­rů (Asa­mi Hi­ka­ru a dal­ší); ne­pů­jde však je­nom o růst ně­kdej­ších no­váč­ků, ale i o ná­vra­ty (byť pou­ze drob­né) vel­kých es. Po­sled­ní tře­ti­na bu­de se­stá­vat z mla­dých tvůr­ců tra­dič­ně os­ci­lu­jí­cích ko­lem pro­jek­tů, kte­ré je kdy­si in­spi­ro­va­li k prá­ci v ani­me prů­mys­lu. V tom­to kon­tex­tu uvi­dí­me ně­ko­lik sku­pin z tře­tí i čtvr­té sé­rie Ja­ma no susu­me.
Jed­ním po­jít­kem s ja­ma­su­su bu­de na­pří­klad Irei Eri, mla­dý ani­má­tor z Již­ní Ko­re­ji, kte­rý si v po­sled­ních le­tech opa­tr­ně po­hrá­vá i s re­žií. Ve čtv­ré sé­rii Ja­ma no susu­me (Next Sum­mit) re­ží­ro­val dru­hou po­lo­vi­nu de­vá­té epi­zo­dy a ná­sled­ně i úvod­ní ti­tul­ko­vou sek­ven­ci. Po­té le­tos re­ží­ro­val dru­hou epi­zo­du Onii-čan wa oshi­mai!. Ve všech pří­pa­dech jde o skvě­lé oka­mži­ky je­ho ka­ri­é­ry, kte­ré ko­neč­ně na­pl­no uká­za­ly, če­ho je scho­pen. Je­ho re­ži­sér­ský te­le­viz­ní de­but, te­dy 11. epi­zo­da Lo­ve Li­ve Ni­dži­ga­sa­ki ga­ku­en Scho­ol Idol dókókai, byl si­ce am­bi­ciózní nad po­mě­ry sa­mot­né­ho se­ri­á­lu zna­tel­né pře­de­vším v ohle­du ke scé­no­vé­mu roz­vr­že­ní, nicmé­ně pro­dukč­ní re­a­li­ta ne­u­ož­ni­la vě­no­vat Ire­i­o­vě dí­lu po­třeb­nou pé­či, když mu­se­lo být vy­na­lo­že­no veš­ke­ré usi­lí, aby se v dru­hé pů­li epi­zo­dy vů­bec stih­ly od­vy­sí­lat. I tu­to epi­zo­du roz­hod­ně sto­jí za to vi­dět, neb jde o dal­ší fas­ci­nu­jí­cí stu­dii to­ho, co do­ká­že na­da­ný tvůr­ce do­ká­zat prů­mys­lu i si­tu­a­ci na­vzdo­ry.
Me­zi epi­zod­ní­mi re­ži­sé­ry se uká­že i Taka­ha­ši Ma­sa­no­ri, Ka­t­ao­ka Fu­mi­a­ki, Oka­mo­tův kum­pán již z dob Aka­me ga Kill! Taka­ši­ma Hi­ro­juki a dal­ší, při­čemž ně­kte­ré z nich bu­de lep­ší ne­chat ja­ko ve­li­ce mi­lá pře­kva­pe­ní. Okol­nos­ti vně i uvnitř da­ly v tom­to pří­pa­dě vznik­nout sym­pa­tic­ké­mu pro­jek­tu, kte­rý bu­de ra­dost sle­do­vat. Ča­so­vé pro­střed­ky si­ce ne­by­ly na­to­lik bo­ha­té ja­ko v pří­pa­dě Ten­go­ku dai­makjó, avšak nejsou na­to­lik tí­ži­vé, abychom si mu­se­li dě­lat pří­liš obav (ač­ko­li v ani­me pro­duk­ci se mů­že ně­co semlít kdy­ko­li), a i kdy­by tak tvůr­čí tým je do­sta­teč­ně ro­bust­ní, aby do­ká­zal ně­ja­ká rozko­lísá­ní ustát.
Oši no koStu­dio: Dóga kóbó

visual
Za­tím­co THE IDOLM@STER Cin­de­rel­la Gi­rls U149 vy­ob­ra­zu­je svět ido­lek ve své ne­vin­nos­ti ja­ko upřím­nou honbu za sny, kde mu­sí děv­čát­ka ob­je­vit se­be sa­ma a na­u­čit se, jak se vhod­ně po­sta­vit k pří­z­niv­cům a ne­ztra­tit při­tom své osob­ní kouz­lo, tak Oši no ko jde na to z opač­né stra­ny – di­vá se na zá­bav­ní prů­my­sl ja­ko na svět pl­ný fal­še, in­trik, ne­jis­to­ty, ne­vy­po­či­ta­tel­nos­ti, ne­přá­tel­ství a v mno­ha pří­pa­dech i bez­na­dě­je. A přes­to! A přes­to v něm ob­je­vu­je tu ne­po­psa­tel­nou tou­hu uspět, do­stat se na vr­chol, zís­kat uzná­ní a ně­kde tam vza­du na po­kra­ji vy­has­nu­tí i upřím­nou sna­hu ně­co stvo­řit, sdě­lit svě­tu svá slo­va. To vše za­o­ba­le­no v ná­pa­di­tém a oso­bi­tém pří­bě­hu, kte­rý ve­d­le ne­zvykle au­ten­tic­ké­ho vy­ob­ra­ze­ní zá­bav­ní­ho prů­mys­lu v je­ho mno­ha po­do­bách, na­bí­zí ve­d­le sple­ti­té­ho dě­je not­né dáv­ky dra­ma­tu, ko­me­die i na­pě­tí v mi­xu, kte­rý ni­kdy ne­zleh­ču­je emo­ce svých po­stav, ale vždy zů­stá­vá do­ko­na­le zá­bav­ným.
Co se tvůr­čí­ho tý­mu tý­če, pak pro­du­cent Ko­ba­ja­ši Rjó vsa­dil na ty, kte­ří se již osvěd­či­li a dal do­hro­ma­dy téměř to­tož­ný tým, s kte­rým před dvě­ma le­ty vy­tvo­řil SE­LECTI­ON PRO­JECT – opět pro­jekt, kte­rý se lehce pod­vrat­ným způ­so­bem vě­no­val idol­kám v zá­bav­ním prů­mys­lu. Oši no ko si­ce te­ma­tic­ky tne hlou­bě­ji, nicmé­ně v pří­pa­dě ná­vra­tu to­ho­to tý­mu ne­mů­že být vý­tek. Re­ži­sér Hi­ra­ma­ki Dai­su­ke na­šel v po­lo­vi­ně mi­nu­lé de­ká­dy do­mov ve stu­diu Dóka kóbó, kde ješ­tě stih­nul za­žít sta­ré po­řád­ky, než do­šlo k čás­teč­né tvůr­čí ob­mě­ně. Z to­ho­to ob­do­bí do­po­ru­ču­ji na­pří­klad je­ho epi­zo­dy NEW GA­ME!! (OVA k prv­ní sé­rii a 11. epi­zo­da dru­hé sé­rie). Ná­vrhy po­stav a ani­mač­ní re­žie se opět uja­la Hi­ra­ja­ma Kan­na, kte­rá má ve zvy­ku mít pod kon­t­ro­lou vše, kam až je­jí ru­ka do­sáh­ne. Z až nad­liské rych­los­ti, s kte­rou pro­vá­dí peč­li­vé ko­rek­ce kaž­dé­ho stři­hu, tě­ží kaž­dý pro­jekt, kde se Hi­ra­ja­ma vy­skyt­ne a pro je­jí vlast­ní to pla­tí dvoj­ná­sob. Nos­nou kostrou je­jích kre­seb jsou si­ce vý­raz­né os­t­ré lin­ky, avšak vý­sled­ný ob­raz ni­kdy ne­po­zbý­vá jem­nost.
V prv­ní ani­má­tor­ské li­nii se mi­mo ji­né se­tká­me s Osa­mem Ta­ke­šim, Sa­wa­dou Ken­džim, Ta­ke­dou Šu­nem, Mi­zu­no­em Ki­mi­a­kim a Mu­ro­gou Aja­kou. Ti všich­ni po­kra­ču­jí ze SE­LECTI­ON PRO­JECT. Me­zi no­vý­mi pří­cho­zí­mi uvi­dí­me na­pří­klad Ha­jaka­wu Asa­mi a Jo­ko­ja­mu Ho­no­ku. Všich­ni vý­še zmí­ne­ní jsou ani­má­to­ři pri­már­ně ori­en­to­va­ní na cha­rak­te­ro­vé he­rec­tví a bu­dou te­dy hlav­ní si­lou for­mu­jí­cí po­hy­bo­vý slov­ník se­ri­á­lu, kte­rý z to­ho bu­de ve­d­le hu­deb­ních/ta­neč­ních před­sta­ve­ní tě­žit ta­ké v dra­ma­tickcýh oka­mži­cích i used­lej­ších všed­ních chví­lích. U Oši no ko je však po­tře­ba jis­té obe­zřet­nos­ti a si­ce kom­bi­na­ce am­bi­ciózní­ho pro­jek­tu a re­a­li­ty ani­mač­ní pro­duk­ce už pod­lo­mi­la no­hy ne­jed­no­mu tý­mu. V tom­to pří­pa­dě se ne­dá ří­ci, že by ča­so­vé pro­střed­ky na­bí­ze­ly ta­ko­vý pol­štář, aby se da­la ustát i vět­ší klo­pýt­nu­tí. Mi­mo­to se­ri­ál za­čí­ná de­va­de­sá­ti mi­nu­to­vou epi­zo­dou, což je množ­ství prá­ce umís­ťu­jí­cí na již tak křeh­ký tvůr­čí pro­ces dal­ší ci­tel­ný tlak. Pro­duk­ce ne­bu­de hlad­ká na­to­lik, jak by si se­ri­ál za­slou­žil, nicmé­ně ten­to tým již spo­lu pro­šel se ctí po­dob­nou zku­še­nos­tí a ten­to­krát by se jim to moh­lo po­vést zno­vu. Ať ne­kon­čí­me v ne­pří­jem­né ne­jis­to­tě, pak se do­po­ru­ču­ji tě­šit na úvod­ní a zá­vě­reč­nou ti­tul­ko­vou sek­ven­ci, kte­ré re­ží­ro­va­li skvě­lí ani­má­to­ři Ja­ma­mo­to Jú­su­ke a Na­ka­ja­ma Na­o­ja. OP i ED bu­dou stát za to.
zdroj:   animateTimes
Hy-phen-a-tion