Tengoku daimakjóStudio: Production I.G |
|
Ač tomu animační průmysl sám o sobě příliš nenapomáhá, existují projekty, u nichž dojde k zázračnému sloučení fantastického materiálu, tvůrčí brilance i vhodných okolních podmínek, které dají vzniknout skutečně výjimečnému dílu, což bude i případ Tengoku daimakjó. Díla autora předlohy, kreslíře Išigura Masakazua, se zpravidla pohybují v komediální rovině, avšak nikdy nepozbývají vnitřní narativní sofistikovanost. V případě této mangy ovšem Išiguro klade více důrazu na dějovou linku a zachází tak doposud nejdále v přirozeném provázání napínavého příběhu, nenucené každodennosti a komediální odlehčenosti, které se snoubí ve vyprávění, jež skutečně působí jako smysluplný celek.
Mori Hirotaka se ujal režie díla, u kterého bude oříšek především přenesení příjemného tempa kombinujícho až s chirugickou přesností záhady světa i postav, jejich odhalování, všednost, legraci, vypjaté situace a akci nadpřirozeného i toho velice uzemněného druhu. Mori sice začínal v Tóei Animation, nicméně jeho tvůrčí dospění a rozkvět přišel až s Haikjú!!, kde režíroval několik epizod. Znamenitými ukázkami jeho práce jsou však jím zpracovaná epizoda Boku dake ga inai mači a především sedmá epizoda 22/7, v níž dal světu bez skrupulí vědět, aby počítal s dalším dravým hlasem. V této epizodě Mori nerušivě splétá hektickou pracovní náplň nadšené začínající idolky s tichými intropektivními okamžiky plných pochybností o sobě samé a teskným retrospektivním ohledem do dní minulých, které tvoří základ toho, čím je dnes. Všechny linky kulminující v dramatické finále výbuchu nahromaděných emocí nádherně podpořených nejsilnější animační silou, na kterou se mohl Mori v daném okamžiku spolehnout – Enokidoem, Sakazumem a Hiroem.
A to je další šťastný aspekt, bez nějž by se vedle Moriho režisérského umu adaptace neobešla – totiž pestrý tvůrčí arzenál schopný podpořit jak ty silné dramatické (ať už emoční nebo akční) okamžiky, tak ta tišší místa žádající si jemnějších nuancí. V tomto ohledu nemusíme mít strach, neboť se zde sešla řádka nadaných animátorů v koncentraci, která se tak často nevidí. Pevný základ týmu tvoří jádro obklopující producentku Macušimu Keiko. Ten doplní spousta dalších příchozích mezi něž patří například Takeuči Tecuja, který bude dohlížet na akční stránku věci a to od základu, neboť se postaral i o nejeden obrazový scénář. Takeuči začínal na konci devadesátých let, pozornost na sebe však strhnul začátkem následujícího desetiletí, v jehož průběhu si vypracoval osobitý výrazový slovník, který činí v základu realistický přístup k animaci záměrně nadneseným natolik, aby se neztratilo nic z hravosti, kterou animace jako médium nabízí – logického vrcholu v tomto směru dosáhl v druhé sérii oregairu a Hinamacuri, v níchž se zdánlivě realistický pohyb sám o sobě stává vtipem. Nicméně přítomen nebude pouze Takeuči, ale do jisté míry i jeho žák číslo jedna a následovník vyznávající podobnou animační filozofii Araki Rjó. Chybět nebude ani Sató Tošijuki, nad jehož výtvory opět bude zůstávat rozum stát. A další a další, jejichž jména bude lepší nechat jako překvapení do samotného seriálu.
Nejsou to však pouze animátoři, kde bylo projektu požehnáno. Vedoucím výpravy se stal Kaneko Júdži, jehož studio Aošašin i on sám platí za jednoho z nejnadanějších kreslířů pozadí, které dnes v průmyslu najdeme. Waki Kentaró se na seriálu podílí jako vedoucí kompozitu. Waki patří, například vedle Teraoa Júičiho, k těm nejvýraznějším hlasům ve svém oboru. Vždy se snaží prolamovat nové bariéry a dostat se na samou hranici toho, čeho lze s kompozitem v anime produkci dosáhnout. Pravda, někdy může být výsledek spíše rozpačitý, avšak i to je nedílnou součástí jakékoliv tvůrčí cesty, kde je každé klopýtnutí neméně fascinujcí jako úspěch. Mezi jeho na oči nejpříjemnější snahy najdeme například ve filmovém přepracování G no Reconguista nebo Kidó senši Gundam Thunderbolt. Tengoku vypadá, že bude v jeho kariéře další výhrou.
Zlatou tečkou bude hudební doprovod Ušia Kensukeho, který nepolevuje ve své snaze vybírat si zajímavé projekty; v tomto přesně padnoucí k jeho skladatelským tendencím. Co dodat snad než ještě závěrečné uklidnění o osud seriálu, neb animovat se začalo nezvykle brzy a z produkčního hlediska jde o jízdu bez větších zádrhelů, které by mohly vést k pádu do propasti. Nezbývá než se těšít. |
|
THE IDOLM@STER Cinderella Girls U149Studio: CygamesPictures |
|
Série Idolmaster sice vždy stála na myšlence „nabídneme (hráčům) tolik různých idolek, aby si každý mohl vybrat“, ale žádný z titulů tomu nedostál tolik jako Cinderella Girls, kde snad opravdu nemůže existovat člověk, který by si nenašel alespoň tu jednu svou favoritku. A ač jich není nedostatek, tak v hlavní linii byly přeci jenom loli idolky spíše upozaděny, až na drobné výjimky. Může nás proto těšit, že se U149 jako adaptace přičiní o několik milých chvilek – v první řadě tedy postavením charakterů vzrůstu nižšího než 149 cm do popředí s Tačibanó Arisu v čele. Předloha jde v tomto směru ještě o kus dále, neboť staví do hlavní role postupně všechny idolky, a každé tak věnuje zasloužený prostor. Někdy na úkor souvislé narativní linky v pozadí, nicméně v tomto případě, kde hrají právě rozličné postavy a jejich osobní kouzlo prim, to rozhodně není na škodu. Animovaná adaptace bude zřejmě rozšiřovat a upravovat události předlohy tak, aby byla znatelněji nastolena kontinualita vyprávění a provázanost jednotlivých postav a jejich osudů; příjemný krok pro požadavky odlišného média.
Druhý bod, který ještě navyšuje význam U149, je spíše hořkosladkého rázu. A sice s adaptacemi Million Live! a Shiny Colors na obzoru bude U149 na nějakou (možná bolestně dlouhou) dobu posledním ručně animovaným im@sem. Million Live! a Shiny Colors budou v základě CG anime; ač Million Live! vypadá z upoutávek i hudebních klipů vytvořených stejným týmem nápaditě, stále to při pohledu zpět na adaptace aimasu, deremasu a M-masu vyvolavá smutek po dobách minulých (Xenoglossia tentokrát ponechejme stranou). Animovaný im@s se s Nišigoriho pojetím stal v roce 2011 synonymem s láskyplně propracovanými tanečními sekvencemi i pečlivě vyobrazeným děním mimo ně (až monumentální produkční bolesti adaptace deremasu jsou jiný vpravdě trpký příběh). Rozloučit se s ním bude těžké, ale U149 toto odcházení usnadní.
Prostým důvodem je fakt, že se U149 dostalo požehnání v podobě tvůrčí sestavy, kterou by mohla závidět většina televizní produkce. V čelé této armády stojí Okamoto Manabu, který byl vedle Akame ga Kill! v počátcích své kariéry nedílnou součástí právě animované adaptace Cinderella Girls, na které se podílel jako epizodní režisér. Okamoto umí pracovat s akcí, dramatem i komedií a předně je dovede umně skloubit v zábavný úplně působící celek, což dokázal především v Mušoku tensei, které režíroval. A právě to je pojítkem k jedné třětině animátorské sestavy, kterou budeme v seriálu vídat – Okamotovi známí z Mušoku tensei. Třetinu druhou pak budou tvořit lidé již spjatí s im@s adaptacemi, mimo jiné nemalé množství těch, kteří kdysi na deremasu začínali jako animátoři mezisnímků se zde představí v rolich animátorů klíčových snímů i animačních režisérů (Asami Hikaru a další); nepůjde však jenom o růst někdejších nováčků, ale i o návraty (byť pouze drobné) velkých es. Poslední třetina bude sestávat z mladých tvůrců tradičně oscilujících kolem projektů, které je kdysi inspirovali k práci v anime průmyslu. V tomto kontextu uvidíme několik skupin z třetí i čtvrté série Jama no susume.
Jedním pojítkem s jamasusu bude například Irei Eri, mladý animátor z Jižní Koreji, který si v posledních letech opatrně pohrává i s režií. Ve čtvré sérii Jama no susume (Next Summit) režíroval druhou polovinu deváté epizody a následně i úvodní titulkovou sekvenci. Poté letos režíroval druhou epizodu Onii-čan wa oshimai!. Ve všech případech jde o skvělé okamžiky jeho kariéry, které konečně naplno ukázaly, čeho je schopen. Jeho režisérský televizní debut, tedy 11. epizoda Love Live Nidžigasaki gakuen School Idol dókókai, byl sice ambiciózní nad poměry samotného seriálu znatelné především v ohledu ke scénovému rozvržení, nicméně produkční realita neuožnila věnovat Ireiově dílu potřebnou péči, když muselo být vynaloženo veškeré usilí, aby se v druhé půli epizody vůbec stihly odvysílat. I tuto epizodu rozhodně stojí za to vidět, neb jde o další fascinující studii toho, co dokáže nadaný tvůrce dokázat průmyslu i situaci navzdory.
Mezi epizodními režiséry se ukáže i Takahaši Masanori, Kataoka Fumiaki, Okamotův kumpán již z dob Akame ga Kill! Takašima Hirojuki a další, přičemž některé z nich bude lepší nechat jako velice milá překvapení. Okolnosti vně i uvnitř daly v tomto případě vzniknout sympatickému projektu, který bude radost sledovat. Časové prostředky sice nebyly natolik bohaté jako v případě Tengoku daimakjó, avšak nejsou natolik tíživé, abychom si museli dělat příliš obav (ačkoli v anime produkci se může něco semlít kdykoli), a i kdyby tak tvůrčí tým je dostatečně robustní, aby dokázal nějaká rozkolísání ustát. |
|
Oši no koStudio: Dóga kóbó |
|
Zatímco THE IDOLM@STER Cinderella Girls U149 vyobrazuje svět idolek ve své nevinnosti jako upřímnou honbu za sny, kde musí děvčátka objevit sebe sama a naučit se, jak se vhodně postavit k příznivcům a neztratit přitom své osobní kouzlo, tak Oši no ko jde na to z opačné strany – divá se na zábavní průmysl jako na svět plný falše, intrik, nejistoty, nevypočitatelnosti, nepřátelství a v mnoha případech i beznaděje. A přesto! A přesto v něm objevuje tu nepopsatelnou touhu uspět, dostat se na vrchol, získat uznání a někde tam vzadu na pokraji vyhasnutí i upřímnou snahu něco stvořit, sdělit světu svá slova. To vše zaobaleno v nápaditém a osobitém příběhu, který vedle nezvykle autentického vyobrazení zábavního průmyslu v jeho mnoha podobách, nabízí vedle spletitého děje notné dávky dramatu, komedie i napětí v mixu, který nikdy nezlehčuje emoce svých postav, ale vždy zůstává dokonale zábavným.
Co se tvůrčího týmu týče, pak producent Kobajaši Rjó vsadil na ty, kteří se již osvědčili a dal dohromady téměř totožný tým, s kterým před dvěma lety vytvořil SELECTION PROJECT – opět projekt, který se lehce podvratným způsobem věnoval idolkám v zábavním průmyslu. Oši no ko sice tematicky tne hlouběji, nicméně v případě návratu tohoto týmu nemůže být výtek. Režisér Hiramaki Daisuke našel v polovině minulé dekády domov ve studiu Dóka kóbó, kde ještě stihnul zažít staré pořádky, než došlo k částečné tvůrčí obměně. Z tohoto období doporučuji například jeho epizody NEW GAME!! (OVA k první sérii a 11. epizoda druhé série). Návrhy postav a animační režie se opět ujala Hirajama Kanna, která má ve zvyku mít pod kontrolou vše, kam až její ruka dosáhne. Z až nadliské rychlosti, s kterou provádí pečlivé korekce každého střihu, těží každý projekt, kde se Hirajama vyskytne a pro její vlastní to platí dvojnásob. Nosnou kostrou jejích kreseb jsou sice výrazné ostré linky, avšak výsledný obraz nikdy nepozbývá jemnost.
V první animátorské linii se mimo jiné setkáme s Osamem Takešim, Sawadou Kendžim, Takedou Šunem, Mizunoem Kimiakim a Murogou Ajakou. Ti všichni pokračují ze SELECTION PROJECT. Mezi novými příchozími uvidíme například Hajakawu Asami a Jokojamu Honoku. Všichni výše zmínení jsou animátoři primárně orientovaní na charakterové herectví a budou tedy hlavní silou formující pohybový slovník seriálu, který z toho bude vedle hudebních/tanečních představení těžit také v dramatickcýh okamžicích i usedlejších všedních chvílích. U Oši no ko je však potřeba jisté obezřetnosti a sice kombinace ambiciózního projektu a reality animační produkce už podlomila nohy nejednomu týmu. V tomto případě se nedá říci, že by časové prostředky nabízely takový polštář, aby se dala ustát i větší klopýtnutí. Mimoto seriál začíná devadesáti minutovou epizodou, což je množství práce umísťující na již tak křehký tvůrčí proces další citelný tlak. Produkce nebude hladká natolik, jak by si seriál zasloužil, nicméně tento tým již spolu prošel se ctí podobnou zkušeností a tentokrát by se jim to mohlo povést znovu. Ať nekončíme v nepříjemné nejistotě, pak se doporučuji těšit na úvodní a závěrečnou titulkovou sekvenci, které režírovali skvělí animátoři Jamamoto Júsuke a Nakajama Naoja. OP i ED budou stát za to. |
|