Část prv­ní | Část dru­há

Do­stá­vá­me se k zá­vě­reč­né čás­ti krát­ké­ho vý­bě­ru za­jí­ma­vých soun­d­trac­ků z loňské­ho roku. V na­sta­ve­ném tren­du bu­de­me po­kra­čo­vat – opět tři ti­tu­ly. Zno­vu zmí­ní­me jak tvor­bu fil­mo­vou, tak ti­tu­ly ze se­ri­á­lo­vé sfé­ry.

Liz to aoi to­ri Ori­gi­nal Soun­d­track gi­rls,dan­ce,stai­r­ca­se
Ušio Ken­su­ke, Ma­cuda Aki­to
Da­tum vy­dá­ní: 25. dub­na 2018
Ka­ta­lo­go­vý kód: LA­CA-9595~6

Liz to aoi to­ri před­sta­vu­je ně­co ne­sku­teč­né­ho. Film vy­my­ka­jí­cí se re­a­li­tě, kte­rou zná­me, a neji­nak je na tom i hu­deb­ní do­pro­vod od Ušia Ken­su­ke­ho. Ono to vlast­ně ani ji­nak být ne­mů­že, ne­boť tvor­ba vi­zu­ál­ní i au­dio strán­ky sním­ku by­la ve­li­ce úz­ce pro­vá­zá­na. Je pro­to k ne­u­vě­ře­ní, že Ušio vy­tvo­řil hud­bu, kte­rá je ne­od­dě­li­tel­nou sou­čás­tí vý­sled­né­ho fil­mu, avšak i přes­to fun­gu­je ja­ko sa­mo­stat­ný po­slech na CD, což je vý­kon hod­ný mi­s­tra. Uši­o­va tvor­ba pro DE­VIL­MAN cry­ba­by je dal­ší z je­ho fan­tas­tic­kých de­sek, nicmé­ně uni­kát­nost Liz to aoi to­ri od­sou­vá stra­nou vše ostat­ní.
Z lo­gic­kých dů­vo­dů zde Ušio ne­vy­u­ží­vá elek­tro­ni­ku, kte­ré je ji­nak ve­li­ce na­klo­něn, ale zce­la ob­jí­má am­bi­en­ci, jed­no­du­ché me­lo­die a kom­bi­na­ce obo­jí­ho. CD za­čí­ná (wind,glass,blu­e­bi­rd) pří­cho­dem do ško­ly se vším, co k to­mu pat­ří – kro­ky chod­bou, vr­zá­ní židlí, vo­dou te­kou­cí z ko­hout­ku, drh­nu­tí (ni­ko­li vr­zá­ní) kří­dou o ta­bu­li, před­mě­ty pa­da­jí­cí na škol­ní la­vi­ci – a ná­sled­ně se pře­lé­vá v úvod­ní kom­po­zi­ci vy­ja­dřu­jí­cí hlav­ní mo­ti­vy fil­mu. Jed­no­du­chá kla­vír­ní me­lo­die, stá­le pro­stou­pe­ná am­bi­ent­ní­mi zvu­ky, kte­rá po­zvol­na na­bí­rá ve­d­lej­ší lin­ky, jak se škol­ní bu­do­va pl­ní stu­den­ty a rá­no oží­vá. Vše je, jak má být.
V prů­bě­hu ces­ty prv­ním dis­kem se se­tká­me s před­sta­ve­ním i roz­ví­je­ním zá­klad­ních hu­deb­ních mo­ti­vů i kom­plex­něj­ší­mi kom­po­zi­ce­mi, je­jichž sí­la je však zá­měr­ně ose­ká­na na mi­ni­mum, aby v so­bě stá­le nes­ly zá­klad­ní sty­lis­tic­kou (i na­ra­tiv­ní) lin­ku soun­d­trac­ku i fil­mu ja­ko ta­ko­vé­ho. Ne­chy­bí ani sklad­by, u nichž je mož­no pře­mí­tat nad tím, zda­li jde stá­le o hud­bu, avšak i v těch je cí­tit ne­smír­ná lás­ka k fil­mu a na CD ma­jí své mís­to.
A jak jsme za­ča­li, tak i kon­čí­me (wind,glass,gi­rls). Vý­u­ka skon­či­la, zá­jmo­vé ak­ti­vi­ty rov­něž; je čas opus­tit škol­ní bu­do­vu a vy­dat se do­mů – z po­hle­du hr­din­ky fil­mu do sa­mo­ty. Dve­ře se za­ví­ra­jí, ukli­dí se učeb­na, za­vřou braš­ny a prázd­ný­mi chod­ba­mi se opět ne­se ozvě­na kro­ků. Škol­ní bra­nou ven a po uli­ci ko­lem šus­tí­cí­ho lis­tí do­mů, než však do­jde na tesk­né roz­lou­če­ní, stih­ne se roz­díl­né kro­ko­vé tem­po na pr­cha­vý oka­mžik srov­nat v je­den ryt­mus – do­ko­na­lý sou­lad. Ko­nec.
Ale­spoň te­ma­tic­ký a emo­ci­o­nál­ní. Film vy­vr­cho­lil. Zbý­vá pou­ze epi­log v po­do­bě epo­nym­ní­ho gi­rls,dan­ce,stai­r­ca­se v po­dá­ní čle­na chla­pec­ké­ho sbo­ru. Slo­va na­psa­la re­ži­sér­ka fil­mu Ja­ma­da Na­o­ko a před­sta­vu­jí sbo­hem pří­bě­hu.
O Uši­o­vi již by­la na­psá­na spous­ta slov (a moh­la by být i dal­ší), nicmé­ně soun­d­track ob­sa­hu­je ješ­tě dru­hé­ho hlav­ní­ho ak­té­ra, kte­rým je Ma­cuda Aki­to. Ten sklá­dal hu­deb­ní do­pro­vod i sklad­by pro žes­ťo­vý or­chestr k Hi­bi­ke! Eu­pho­ni­um se­ri­á­lům, avšak nut­no po­dotknout, že za­tím­co v or­chest­rál­ních kom­po­zi­cích je skvě­lý skla­da­tel, je­ho hu­deb­ní do­pro­vo­dy jsou ve­li­ce ne­ná­pa­di­té a na sa­mo­stat­ný po­slech pří­mo nud­né. Ne­chat jej te­dy pl­ně v re­žii or­chest­rál­ních kom­po­zic a pře­dat BGM do ru­kou Ušia byl skvost­ný ná­pad, neb ten je na­o­pak slab­ší v aran­žích pro po­čet­něj­ší or­chestr.
Ma­cuda te­dy pro film slo­žil ce­lý kon­cert o tři­ce­ti mi­nu­tách (z nichž ve fil­mu sly­ší­me pou­ze část), po­čí­tá­me-li pro­log i čty­ři hlav­ní vě­ty. A ja­kož­to i v pří­pa­dě Hi­bi­ke! jde i zde o skvě­lý po­slech. Již v pro­lo­gu je před­sta­ven ústřed­ní hu­deb­ní mo­tiv, je­hož va­ri­a­ce sly­ší­me dá­le v hlav­ním tě­le kon­cer­tu. Hu­deb­ně kom­po­zi­ce sto­jí na ho­bo­ji a flét­ně, což ne­ní vzhle­dem k na­ra­tiv­ní slož­ce fil­mu pře­kva­pi­vé. Dru­hý disk ob­sa­hu­je rov­něž bez­má­la de­ví­ti­mi­nu­to­vé aranž­má kon­cer­tu pro sou­těž, k níž děj smě­řu­je i ne­smě­řu­je. A ja­ko na roz­lou­če­nou (již po­dru­hé v rám­ci to­ho­to soun­d­trac­ku) na kon­ci CD na­jde­me krát­kou cvič­nou sklad­bu pro ho­boj, kte­rá je stej­ně tak hra­vá, ja­ko je smut­ná. Zá­ro­veň od­ka­zu­je ke vzo­rům usta­no­ve­ným v Uši­o­vě BGM. Ani dru­hé roz­lou­če­ní ne­ztrá­cí nic ze své sí­ly, mož­ná prá­vě na­o­pak. Po dal­ším se­tr­vá­ní v tom­to hu­deb­ním svě­tě je dru­hý ko­nec o to ky­se­lej­ší. Kdo by se ale mohl zlo­bit, když to­ho je­den soun­d­track na dvou CD to­lik na­bí­zí?

(CD1) 01. wind,glass,blu­e­bi­rd (Ušio Ken­su­ke)
Audio přehrávač

Kidó sen­ši Gun­dam THE ORI­GIN ~Chro­nicle of the Loum Batt­le­field~ ORI­GI­NAL SOUND TRACKS
Hat­to­ri Ta­ka­juki
Da­tum vy­dá­ní: 30. květ­na 2018
Ka­ta­lo­go­vý kód: LA­CA-15725

Hu­deb­ní do­pro­vod k po­sled­ním dvě­ma fil­mům z THE ORI­GIN pro­jek­tu před­sta­vu­je nejen gran­diózní vy­vr­cho­le­ní, ale i ne­ná­sil­né ohléd­nu­tí se zpět za ce­lým hu­deb­ním tě­lem, jež pro fil­mo­vou he­xa­lo­gii Hat­to­ri vy­tvo­řil. Skla­da­tel zů­stá­vá ví­ce­mé­ně věr­ný své tra­dič­ní or­chestra­ci a ne­pouš­tí se do žád­ných vět­ších ino­va­cí. I tak jde o ve­li­ce sluš­ný po­slech, kte­rý však ne­po­chyb­ně na­bíd­ne ví­ce po­slu­cha­čům již obe­zná­me­ným se soun­d­trac­kem ja­ko cel­kem.
Al­bum pro­puká va­ri­a­cí na hu­deb­ní mo­tiv cen­t­rál­ní­ho kon­flik­tu (Ze­on aššó) a po­dob­né­ho sty­lu se dr­ží i v ná­sle­du­jí­cích skladbách, ve kte­rých se no­vé kom­po­zi­ce mí­sí s tě­mi již zná­mý­mi. Ve stře­du nás ob­la­ží dvě pís­ně, prv­ní s vo­ká­ly Sa­wa­dy Ka­o­ri a dru­há v po­dá­ní Wa­ta­na­be Na­cu­mi. Sa­wa­da ce­lou sklad­bu str­há­vá fan­tas­tic­kým emo­ci­o­nál­ním vý­ko­nem, kte­rý ná­sil­ně šku­be srd­cem. Wa­ta­na­be na­o­pak před­vá­dí mis­tr­né sklou­be­ní jem­né jaz­zo­vé lin­ky se svým sa­me­to­vým hla­sem a zve tak upro­střed vál­ky k pr­cha­vé chvil­ce od­po­čin­ku.
Ná­sled­ně jsme opět vrh­nu­ti do vál­ky (Loum čúi­ki no kai­sen) dal­ší va­ri­a­cí na mo­tiv kon­flik­tu sklou­be­ný s ústřed­ním mo­ti­vem, usta­no­ve­ným v soun­d­trac­ku k prv­ní­mu fil­mu. V zá­vě­ru (Mi­rai no sen­ši-ta­či) se vra­cí­me k pře­ži­vším, na něž če­ká ješ­tě spous­ta útrap, ne­boť to, čím si pro­šli, byl te­pr­ve za­čá­tek sku­teč­né vál­ky, kte­rá co ne­vi­dět vy­puk­ne. Sklad­ba je opět ve­li­ce leh­kou va­ri­a­cí na hlav­ní mo­tiv, nicmé­ně zde je me­lo­dic­ky hra­věj­ší; ne­ztrá­cí ovšem nic ze své in­ten­zi­ty. Na úpl­né roz­lou­če­ní stih­ne za­hrát Ni­ga­ki ko­kjó v Hat­to­ri­ho aran­ži. Skla­da­te­lem je Wa­ta­na­be Ta­keo, je­den z au­to­rů hud­by k pů­vod­ní­mu Kidó sen­ši Gun­dam, čímž se kruh uza­ví­rá. Co na po­sta­vy če­ká, je nám již dob­ře zná­mý pří­běh.

24. Mi­rai no sen­ši-ta­či
Audio přehrávač

SSSS.GRI­D­MAN ORI­GI­NAL SOUN­D­TRACK
Sagi­su Širó
Da­tum vy­dá­ní: 19. pro­sin­ce 2018
Ka­ta­lo­go­vý kód: PCCG-01740

V pří­pa­dě to­ho­to se­ri­á­lu prav­dě­po­dob­ně ne­šlo vy­brat vhod­něj­ší­ho hu­deb­ní­ho skla­da­te­le než prá­vě Sagi­sua. Sé­rie je ve své pod­sta­tě vi­zu­ál­ním vy­zná­ním lás­ky sta­rým to­kusa­cu se­ri­á­lům, kai­džú fil­mům, me­cha ani­me, tvůr­čí­mu od­ka­zu ani­má­to­ra Óba­ri­ho Ma­sa­mi­ho a rov­něž ta­ké re­ži­sér­ským ten­den­cím An­na Hi­de­a­ki­ho. Je te­dy ve­li­ce tref­né, že je pro se­ri­ál skla­da­te­lem člo­věk, je­hož kom­po­zi­ce jsou ne­díl­nou sou­čás­tí na­šich vzpo­mí­nek na Evan­ge­li­on a mi­mo něj i na ne­dáv­ný film Šin Go­dži­ra.
GRI­D­MAN je hu­deb­ně umís­těn zá­měr­ně do stej­né po­lo­hy ja­ko Eva i Go­dži­ra. Tě­šit se tak mů­že­me na vlád­nou­cí trub­ky a sil­nou lin­ku ba­so­vých žes­ťů, jak to má Sagi­su rád. CD za­čí­ná vtrh­nu­tím kai­džú (1144 C ty­pe) roz­sé­va­jí­cím strach i zká­zu, jen aby se po úvod­ním te­ro­ru sklad­ba pře­li­nu­la v tri­um­fál­ní pří­chod Gri­d­ma­na (1144 A ty­pe); vše bu­de dob­ré, hr­di­na hroz­bu za­že­ne. V pří­pa­dě odol­něj­ších ne­přá­tel to však ne­zvlád­ne sám, po­tře­bu­je po­moc. Té se mu do­sta­ne od tý­mu je­ho spo­leč­ní­ků, kte­ří se pro­mě­ní ve zbroj i zbra­ně a spo­jí se (1144_uni­ted_­full). Nicmé­ně sic svět ohro­žu­jí mon­stra a za­sta­vit se je sna­ží mi­mo­zem­ská by­tost, jde o lid­ský pří­běh, a pro­to je tře­ba při­či­ně­ní lid­ské­ho pro­ta­go­nis­ty se­ri­á­lu (1801 A ty­pe), je­hož hu­deb­ní mo­tiv je nej­sil­něj­ší vzpo­mín­kou na tra­dič­ní to­kusa­cu i kai­džú fil­my. Gri­d­man je kom­plet­ní.
Soun­d­track však ne­se­stá­vá pou­ze z or­chest­rál­ních skla­deb. Pí­seň Hu­man­Lo­ve a je­jí va­ri­a­ce, v níž sly­ší­me Pau­la Le­e­ho, je hra­vým za­myš­le­ním nad jed­nou z te­ma­tic­kých li­nek se­ri­á­lu. Zmín­kou o va­ri­a­cích se však do­stá­vá­me k aspek­tu, kte­rý ne­mu­sí být ně­kte­rým po­slu­cha­čům pří­liš po chu­ti – a si­ce, že OST se sklá­dá pře­váž­ně z ně­ko­li­ka zá­klad­ních té­mat, je­jich rozkous­ko­vá­ní a mno­hých va­ri­a­cí na ty­to usta­no­ve­né hu­deb­ní lin­ky. Ty, kte­ří se od to­ho­to do­ká­ží od­pou­tat, če­ká si­ce ne­pře­kva­pi­vé, ale za­to ve­li­ce pro­myš­le­né al­bum se skvě­lou or­chestra­cí Var­šav­ské ná­rod­ní filhar­mo­nie.

02. 1144 A ty­pe
Audio přehrávač

Tím­to uza­ví­rá­me drob­ný vý­běr za­jí­ma­vých hu­deb­ních do­pro­vo­dů z loňské­ho roku. Po­cho­pi­tel­ně těch, co sto­jí za zmín­ku, by­lo mno­hem ví­ce. Na­pří­klad již zmiňova­ný Ušio Ken­su­ke se ve­d­le Liz před­ve­dl i svým soun­d­trac­kem k DE­VIL­MAN cry­ba­by, u kte­ré­ho za­brousil do so­bě ve­li­ce blíz­ké elek­tro­ni­ky. Kan­no Jú­go do­ká­zal pro se­ri­ál Gran­crest Sen­ki na dvou CD vy­bu­do­vat ohrom­ný­mi kom­po­zi­ce­mi epic­kou vý­pra­vu. Iwa­sa­ki Tai­sei před­ve­dl v OST k Hi­so­ne to Ma­so­tan ve­li­ce jem­ný cit pro or­chestra­ci; ně­ko­lik skla­deb by­lo slo­že­no pří­mo na mí­ru ur­či­tým scé­nám. Abe Umi­taró se po­sta­ral o ve­li­ce hra­vou hud­bu k fil­mu Pen­guin Highway. Jaz­zo­vá ka­pe­la fox cap­tu­re plan vy­tvo­ři­la al­bum ja­ko soun­d­track k se­ri­á­lu Se­i­šun bu­ta jaró wa Bun­ny Gi­rl se­n­pai no ju­me wo mi­nai pl­né lí­bi­vých pi­a­no­vých me­lo­dií. A tak bychom moh­li po­kra­čo­vat…