Část prv­ní

Vra­cí­me se v dru­hé čás­ti krát­ké­ho pře­hle­du soun­d­trac­ků k ani­me vy­da­ným v uply­nu­lém ro­ce. V prv­ní čás­ti ti­tu­ly sou­vi­se­ly s ani­me, kte­rá mě­la pre­mi­é­ru již v ro­ce 2017, ale des­ky s je­jich hu­deb­ním do­pro­vo­dem vy­šly až v ro­ce 2018. Ny­ní se již pl­ně pře­sou­vá­me do loňska. Dnes za­brou­sí­me jak do se­ri­á­lo­vé, tak i fil­mo­vé sfé­ry.

Bungó Stray Do­gs DE­AD AP­PLE Ori­gi­nal Soun­d­track
Iwa­sa­ki Ta­ku
Da­tum vy­dá­ní: 3. břez­na 2018
Ka­ta­lo­go­vý kód: LA­CA-15694

Iwa­sa­ki Ta­ku je ve­li­ce roz­ma­ni­tý skla­da­tel. Ve svých dí­lech již za­brousil do jaz­zu, am­bi­en­ce, hud­by pro or­chestr, hip-ho­pu i elek­tro­ni­ky a zdá se, že si s kaž­dým žánrem do­ká­že po­ra­dit. Již dvě je­ho CD k Bungó Stray Do­gs te­le­viz­ní sé­rii před­sta­vo­va­la zvlášt­ní, avšak funkč­ní sklou­be­ní všech sty­lů do jed­no­ho cel­ku. Ener­gic­ké jaz­zo­vé sklad­by stří­da­jí po­ma­lá smyč­co­vá sóla, na něž na­va­zu­je mrt­vol­ná i ex­pe­ri­men­tál­ní am­bi­en­ce, apod. Všech­ny sklad­by jsou však pou­ta­vé a ni­jak ne­na­ru­šu­jí ce­list­vost vý­sled­ku. Soun­d­track k fil­mu DE­AD AP­PLE je pak dal­ším kro­kem kupře­du po té­to ces­tě. Opět roz­ma­ni­tý, ale ni­jak ru­ši­vě. Vzhle­dem k pod­sta­tě fil­mu to­mu­to CD do­mi­nu­jí váž­něj­ší sklad­by, avšak ne­byl by to Iwa­sa­ki, kdy­by ne­po­sky­tl pro­stor ra­pe­ro­vi s pseu­do­ny­mem Lo­tus­Ju­i­ce. V po­sled­ních ně­ko­li­ka le­tech jde jis­tě o Iwa­sa­ki­ho nej­zda­ři­lej­ší hu­deb­ní do­pro­vod.

11. Collec­tor
Audio přehrávač

Ju­ru Camp Ori­gi­nal Soun­d­track
Ta­teja­ma Aki­juki
Da­tum vy­dá­ní: 21. břez­na 2018
Ka­ta­lo­go­vý kód: USSW-0084

Ta­teja­mo­va tvor­ba mi ni­kdy dří­ve k srd­ci ne­při­rost­la, pro­to by­la je­ho prá­ce na Ju­ru Camp ne­ma­lým pře­kva­pe­ním, nut­no do­dat, že ve­li­ce pří­jem­ným. Leh­ké, na po­slech ne­ná­roč­né me­lo­die stří­da­jí jed­na dru­hou v ne­ru­ší­cí ná­vaz­nos­ti. Deska po­cho­pi­tel­ně ob­sa­hu­je ur­či­té množ­ství ba­las­tu, ale hu­deb­ní zá­klad na­bí­zí na­to­lik pou­ta­vý zvuk, že hlu­chá mís­ta ne­či­ní pro­blém od­pus­tit. Už zá­klad­ní hu­deb­ní mo­tiv (Ju­ru Camp no The­me) do­ko­na­le na­vo­zu­je po­ho­do­vou at­mo­sfé­ru ce­lé­ho se­ri­á­lu; mi­lý za­čá­tek tref­ný­mi am­bi­ent­ní­mi zvu­ky ne­mů­že ne­vy­kouz­lit úsměv na tvá­ři, ale­spoň te­dy u di­vá­ků sé­rie.
Obě CD jsou pro­tká­na krát­kým pří­bě­hem do­plňují­cím zá­vě­reč­nou epi­zo­du ani­me. Středo­bod hu­deb­ní­ho tě­la soun­d­trac­ku však le­ží v hu­deb­ních mo­ti­vech jed­not­li­vých tá­bo­řišť, jež po­sta­vy se­ri­á­lu na­vště­vu­jí (sé­rie skla­deb Camp-džó no The­me). V těch­to dlou­hých a vnitř­ně kom­plex­ních kom­po­zi­cích se Ta­teja­mo­vi po­da­řil vě­ru ma­lý zá­zrak. V rám­ci nich (na dis­cích je jich cel­kem šest) se mu po­ved­lo kaž­dé­mu na­vští­ve­né­mu mís­tu vtisk­nout vlast­ní osob­nost. To by sa­mo o so­bě ne­by­lo ni­jak pří­liš vý­ji­meč­né, ne­boť jde o je­den ze zá­klad­ních prin­ci­pů pod­kres­lu­jí­cí hud­by, ovšem zde hu­deb­ník za­chá­zí ješ­tě dál. Sklad­by totiž fun­gu­jí ja­ko směs no­vých i v ji­ných pís­ních usta­no­ve­ných hu­deb­ních mo­ti­vů. Neje­nom míst ja­ko ta­ko­vých, ale ohled je brán i na po­sta­vy, kte­ré spo­lu zrov­na tá­bo­ří. Do­hro­ma­dy pak kaž­dá kom­po­zi­ce vy­tvá­ří jas­nou identi­tu, ni­ko­liv je­nom mís­ta ja­ko ta­ko­vé­ho, ale i „udá­los­tí“ se­ri­á­lu. Soun­d­track je pro­to dal­ším při­ro­ze­ným pod­po­ře­ním myš­len­ky sé­rie – pojď­te s ná­mi kem­po­vat.
Zá­bav­nou po­znám­kou na zá­věr bu­diž, že hud­bu pro se­ri­ál o zim­ním kem­po­vá­ní Ta­teja­ma sklá­dal v let­ních ved­rech.

(CD1) 01. Yu­ru Camp no The­me
Audio přehrávač

Vi­o­let Ever­gar­den Ori­gi­nal Soun­d­track Au­to­me­mo­ries
Evan Call
Da­tum vy­dá­ní: 28. břez­na 2018
Ka­ta­lo­go­vý kód: LA­CA-9573~4

Ani­me vý­stu­py to­ho­to skla­da­te­le by­ly do­po­sud spí­še ne­ná­pad­né­ho rá­zu. S Ever­gar­den však do­šlo k za­jí­ma­vé­mu ob­ra­tu – Call vy­tvo­řil ce­list­vou pou­ta­vou des­ku s jas­nou iden­ti­tou, skvě­le uši­tou na mí­ru své­mu fikč­ní­mu svě­tu. Stej­ně ja­ko se se­ri­ál plyn­ně pře­lé­vá z jed­né (mís­ty až pře­hna­ně) me­lan­cho­lic­ké ná­la­dy do dru­hé, tak i sklad­by na al­bu stří­dá jed­na ta­ko­vá sklad­ba dru­hou. Ty jsou pro­stou­pe­ny ně­kdy až směš­ně oká­za­lý­mi kom­po­zi­ce­mi, kte­ré na­pl­no kři­čí, že je v po­řád­ku pod­dat se emo­cím. Pev­ná ru­ka Cal­la bez­pro­blé­mo­vě na­plňuje, co si ta­ko­vý hu­deb­ní do­pro­vod žá­dá.
Na své si při­jdou pří­z­niv­ci ho­bo­je, kte­rý do­stal v po­dá­ní Ku­su­me­gi To­moko mno­ho pro­sto­ru, což v mém pří­pa­dě zna­me­ná je­nom plus. Vi­o­let Ever­gar­den ne­ní ná­roč­ný po­slech. Hud­ba pod­bí­zi­vě úto­čí na zá­klad­ní lid­ské emo­ce a to bez zby­teč­né­ho chmý­ří ko­lem, což ne­ní jed­nou za čas ško­da oce­nit.

(CD1) 01. The­me of Vi­o­let Ever­gar­den
Audio přehrávač