Třináctý svazek, třináctá recenze. Netřeba dalších slov. S čím série Útok titánů vyrukovala tentokrát?

Dochází k obratu v příběhu. Středem pozornosti přestávají být titáni, proti kterým se vede válka. Místo toho se začíná vést tajná válka uvnitř zdí, plná korupce, poprav na objednávku a pokusů o převrat. Je tu něco shnilého ve státě dánském a zůstává na Erenovi a dalších, aby rozlouskli zapeklitou hádanku, která vede až do sfér nejvyšších. Oceňuji autorovu snahu o něco nového. Očividně přichází ta část příběhu, o které jsem doposud slyšel jako o japonské variaci na Živé mrtvé. A ač se podle mě nejedná o zrovna nejšťastnější přirovnání, chápu ho.

Bohužel, co se provedení týče, tak žádná sláva. V první řadě je na vině poměrně zmatené a nepřehledné vyprávění. Několikrát jsem se přistihl, že jsem se o pár bublin vracel nazpět, abych se vyznal v tom, co se na stránce děje a co které postavy vyřknuly, a pokusil se tak lépe zorientovat v ději. Nepovedená kresba tomu také moc nepomáhá. Autorovy původní záměry navíc kazí snaha o propašování humoru i do míst, do kterých nepatří. Dosazení Armina jakožto dvojníka Historie sice pobaví, ale i přes jejich poměrnou podobu mi jednoduše nepřijde pravděpodobné, že by byl kdokoliv natolik hloupý, aby tento podvod prošel.

Sekundární rovinou příběhu je náhled do Historiiny historie. Jedná se o poměrně hutné příběhové drama s mafiánskými aspekty. Těžko říct, co přesně se za touto dějovou linií skrývá, jedná se ale o nemilosrdný prožitek. Zároveň je ale potřeba říct, že tady autor už šel opravdu poměrně přes čáru a Historiina minulost působí dosti přehnaně. Jako by nestačilo, že je klimax jejího flashbacku jak vystřižen z mafiánského filmu: vše, co tomu předchází, působí nevěrohodně, až fantasmagoricky. Od matky, která svou dceru z hloubi duše nenávidí, až po zázračnou cizinku, která funguje jako slavné zařízení na mazání paměti z Mužů v černém. Postava Historie jako taková navíc není zrovna přesvědčivým vyobrazením lidské bytosti. Odhalení, že svou povahu po celou dobu jenom předstírala, a je tak úplně jiným člověkem, donutí čtenáře ťukat si na čelo a ptát se, co to na něj autor zkouší.

Titáni se vydávají novou cestou, ale zůstávají jaksi někde napůl cesty a autor není schopen nový směr látky konzistenčně uchopit. Lze jen doufat, že budoucí svazky prokáží, že za to tohle zaškobrtnutí stálo. Osobně doufám ve více politikaření, nějakého konstruktivního vandalismu a třeba i trochy inteligentní špionáže. Kvalita série si zatím drží svůj standard alá horská dráha. Snad příště opět vyjedeme nahoru.