Zre­cen­zo­vat dva­nác­tý sva­zek Úto­ku ti­tá­nů ne­ní nic jed­no­du­ché­ho. Jak na­psat ně­co smys­lu­pl­né­ho bez pře­hna­ných spo­i­le­rů o kni­ze, kte­rá je jed­nou akč­ní scé­nou? No, ne­zby­lo mi než se o to po­ku­sit.

Eren, Ymir, Obr­ně­ný a Ob­ří ti­tán če­ka­jí vy­so­ko v ko­runách stro­mů na své pl­né zo­ta­ve­ní, za­tím­co sku­pi­na sna­ží­cí se za­chrá­nit Ere­na ze spá­rů ne­přá­tel spřá­dá plá­ny a ne­hod­lá se své­ho ka­ma­rá­da a nej­moc­něj­ší zbra­ně lid­stva jen tak vzdát. Ne­tr­vá dlou­ho a do­chá­zí ke stře­tu. Re­spek­ti­ve k úpr­ku ti­tá­nů před vo­já­ky lid­stva. Kar­ta se ob­rá­ti­la a ten­to­krát jsou ti­tá­ni lov­nou zvě­ří. Uka­zu­je se, že pů­vod­ně ne­pře­mo­ži­tel­ní ti­tá­ni nejsou vše­moc­ní a že s po­řád­nou dáv­kou od­hod­lá­ní a důvti­pu se jim lid­stvo je schop­no po­sta­vit.

A nejde jen o ru­bá­ní me­či a o kr­va­vé žra­ni­ce. Bo­ju­je se i na emoč­ní a psy­cho­lo­gic­ké fron­tě. Obě stra­ny se sna­ží do­cí­lit své­ho hra­ním na ci­ty, vy­dí­rá­ním a za­stra­šo­vá­ním. K to­mu si­tu­a­ci kom­pli­ku­je ta­ké ne­dáv­né přá­tel­ství ne­přá­tel, kte­ří si ny­ní jdou po kr­ku.

Chtě ne­chtě na­ko­nec stej­ně mu­sí do­jít na fy­zic­ké ná­si­lí. Ere­nův po­kus o útěk v je­ho bez­kon­če­ti­no­vé kon­di­ci si­ce ne­skon­čí tak efek­tiv­ně, jak si pů­vod­ně v zá­chva­tu bož­ské­ho kom­ple­xu mys­lel, ale ostat­ní sna­hy o to, jak za­mést s dru­hou stra­nou, jsou efek­tiv­ní jak v bitvě, tak v do­cí­le­ní čte­nář­ské­ho po­žit­ku. Ti­tá­ni jsou ve­li­ce chytře vy­u­ži­ti ja­ko zb­raň. Na­vést na své ne­přá­te­lé hor­du ti­tá­nů? Ne­ní pro­blém. A když už jich má­te pl­né zu­by, vy­u­žij­te je ale­spoň mís­to ka­me­ní a vrhej­te s ni­mi všu­de oko­lo.

Do­jde ale i na vy­lo­že­ně za­jí­ma­vé a šo­ku­jí­cí mo­men­ty. Při­prav­te se na umí­rá­ní sta­rých zná­mých po­stav, mr­za­če­ní ji­ných a na asi nej­vět­ší šok, kte­rým je cit­li­vá strán­ka Mi­ka­sy, kte­rá si v zou­fa­lé si­tu­a­ci vy­li­je své srd­ce. Na­víc se Ere­no­vi na­skyt­ne mož­nost po­msty za smrt své mat­ky, když se ob­je­ví ti­tán, kte­rý ji na sa­mot­ném po­čát­ku pří­bě­hu se­žral.

Snad abych ra­dě­ji pře­stal psát, než na­pí­ši ně­co, za co by mě fa­nouš­ci, kte­ří sva­zek ješ­tě ne­čet­li, se­žra­li. Jed­no­du­še se jed­ná o ak­cí na­bi­tou kni­hu, kte­rý má smr­tí­cí tem­po a ne­ne­chá čte­ná­ře ani na je­di­nou strán­ku vy­dech­nout. Na­víc zá­sad­ně za­mí­chá­vá kar­ta­mi ce­lé­ho pří­bě­hu no­vý­mi od­ha­le­ní­mi, kte­rá nás vlast­ně spí­še nu­tí klást si dal­ší otáz­ky. Ja­ké dal­ší schop­nos­ti v Ere­no­vi dří­ma­jí? Ma­jí ti­tá­ni funkč­ní spo­le­čen­ství? Na­zva­la se Ymir bo­hem do­slov­ně, ne­bo pou­ze me­ta­fo­ric­ky? A kdy, proč a v ja­ké for­mě má být lid­stvo ne­vy­hnu­tel­ně zni­če­no? Chci znát od­po­vě­di, a to hned!

Za po­skyt­nu­tí re­cenz­ní­ho vý­tis­ku dě­ku­je­me na­kla­da­tel­ství Crew.