Šo­ku­jí­cí od­ha­le­ní a zod­po­vě­ze­ní ně­ko­li­ka otá­zek, kte­ré nám ne­dá­va­ly spát už od za­čát­ku pří­bě­hu. De­sa­tý sva­zek byl ne­če­ka­ný skvost. Vy­no­ři­la se ale otáz­ka no­vá. Jak si s čer­s­tvě od­ha­le­ný­mi in­for­ma­ce­mi po­ra­dí sva­zek ná­sle­du­jí­cí?

Kni­ha po­kra­ču­je přes­ně v mo­men­tě, ve kte­rém jsme pří­běh po­sled­ně opus­ti­li. Ber­tolt a Re­i­ner se v dů­sled­ku pro­zra­ze­ní své pra­vé iden­ti­ty pro­mě­ni­li v ob­ří­ho a obr­ně­né­ho ti­tá­na s cí­lem po­ku­sit se unést Ere­na. Po­lo­vi­nu prv­ní kni­hy tak za­bí­rá dob­ře vy­poin­to­va­ný sou­boj ti­tá­nů pl­ný od­hod­lá­ní, pod­pá­so­vek a ne­če­ka­ných schop­nos­tí. Jen ško­da té zma­te­né, roz­ma­za­né a cel­ko­vě do­ce­la lí­né kres­by. Au­tor už do­ká­zal, že když chce, do­ká­že ze se­be do­stat ale­spoň prů­měr­ně vy­pa­da­jí­cí ob­ra­zy. Ten­to­krát si ovšem ře­kl, že čím ví­ce čar, roz­ma­zá­vá­ní a ne­pře­hled­nos­ti, tím lé­pe se mu po­da­ří za­krýt své ne­do­stat­ky. Po­kud se do­ká­že­te pře­nést přes kresbu, kte­rá sou­bo­ji dě­lá med­vě­dí služ­bu, ob­je­ví­te ale cel­kem dob­ře vy­sta­vě­nou ak­ci.

Pří­bě­ho­vě kni­ha ne­od­ha­lu­je nic zá­sad­ní­ho. Spí­še jen na­stiňuje to, že se no­vých in­for­ma­cí do­čká­me co ne­vi­dět, mož­ná už v příští kni­ze. Pro­bí­rá nicmé­ně po­měr­ně za­jí­ma­vé té­ma. Ře­ší se An­nii­no, Ber­tolto­vo a Re­i­ne­ro­vo mís­to ve svě­tě, vnitř­ní boj s je­jich iden­ti­tou. Na jed­nu stra­nu bez­po­chy­by ma­so­ví vra­zi, bes­tie, ne­přá­te­lé lid­stva skrý­va­jí­cí se v je­ho spo­leč­nos­ti a ar­má­dě. Co ovšem ne­zná­me, je je­jich mo­ti­va­ce, a stej­ně tak ne­ví­me, jest­li jsou sku­teč­ně oni tím pra­vým ne­pří­te­lem. Kdo ví, tře­ba pů­so­bí zvěr­stva ve jmé­nu ně­ja­ké­ho vyš­ší­ho dob­ra. Je­jich svě­do­mí to ovšem ne­ne­se leh­ko nejen pro­to, že vraž­dí ne­vin­né, ale ta­ké pro­to­že se za­čle­ni­li do spo­leč­nos­ti svých ne­přá­tel a na­vá­za­li v ní ka­ma­rád­ské vzta­hy. Vnitř­ní rozkol me­zi tím, jest­li se ty­to po­sta­vy cí­tí být bo­jov­ní­ky ni­čí­cí­mi lid­stvo, ne­bo spí­še je­ho ochrán­ci, kte­rým na je­jich „ne­přá­te­lích“ zá­le­ží, do­dá­vá kni­ze za­jí­ma­vý podtón po­chyb­nos­ti, mož­ná i lí­tos­ti.

Je­de­nác­tý sva­zek nám dal to, co by­lo po tom před­cho­zím oče­ká­vá­no. Ti­tá­ni před­ved­li za­jí­ma­vý sou­boj s ne­če­ka­ný­mi schop­nost­mi a to by­lo přes­ně to, co jsme chtě­li. Opa­tr­né pitvá­ní se ve slo­ži­tém psy­chic­kém roz­po­lo­že­ní, mo­rál­ní ne­jis­to­ty a po­chy­bo­vá­ní nad vlast­ní iden­ti­tou dá­va­jí na­víc an­ta­go­nis­tům vět­ší hloub­ku. Ško­da jen té kres­by, kte­rou si po del­ší do­bě opět ne­můžu do­vo­lit ne­zmí­nit.

Za po­skyt­nu­tí re­cenz­ní­ho vý­tis­ku dě­ku­je­me na­kla­da­tel­ství Crew.