Devátý svazek Útoku titánů nebyl zrovna to pravé ořechové. Desátý svazek tedy měl co zachraňovat. Povedlo se? Netřeba chodit kolem horké kaše. Odpověď je ano!

Spoilerům se napříč celou recenzí nevyhneme, takže pozor! Vzhledem k tomu, že tentokrát přinášíme recenzi tak trochu s křížkem po funuse, si to výjimečně dovolíme. Spousta postav o sobě prozradí zásadní informace, ale v recenzi se alespoň vyhneme konkrétnímu jmenování.

Kniha je rozdělena na tři fáze. Tou první je souboj o věž. Skupina vedlejších hrdinů, mezi které patří především Krista, Connie, Reiner, Sasha, Bertolt, Jean a Ymir, uvízne na vysoké věži, kterou obléhají titáni. Vtip je v tom, že hrdinové nemají takřka žádnou výzbroj a zbraně, se kterými by se mohli bránit. Snaží se tedy zachránit si holé životy vrháním kamenů, zabarikádováním dveří a zoufalými souboji na schodišti. Takhle vypadá pořádná akce! Žádné létání vzduchem, žádné hrátky na superhrdiny, žádné masové variace na mecha. Jen obyčejní lidé proti příšerám. Survival, jak má být. Vše je samozřejmě ve výsledku marné, jelikož titáni rozebírají věž cihlu po cihle. A v tom přijde ten šok, kdy se jedna z postav promění v titána, aby zachránila svoje kamarády. Bum! Takhle se to dělá, pane Isajamo! Perte to do nás!

Druhou kratší fází je flashback do minulosti dvou postav, ve kterém putují zimou a snaží se dostat do vesnice zraněného muže potřebujícího nutně lékařskou péči. Dějově se nejedná o kdo ví jaký nářez, ale dialogy jsou jednoduše brilantní. Flashback ovšem není bezúčelný. Dochází k dalšímu odhalení. Hádejte, kdo má v sobě královskou krev! Bum! Odhalení číslo dvě.

A nakonec přecházíme do třetí fáze. Fáze uklidnění po předešlé akci, ve které si postavy v klidu sednou a proberou všechno možné od toho, jak je možné, že se titáni opět dostali přes zeď, až po to, jak naložit s předchozími odhaleními, která na nás autor v tomto svazku hází jako holubi trus na vlakovém nádraží. Nenechte se ovšem mírovým ukolébavým momentem ošálit. Je to lež, účelovka, kampaň! Protože… Bum! Jako déšť z čistého nebe dojde úplně na konci svazku k odhalení identity obřího a obrněného titána! Zrůd, které jsou už od začátku série jejími symboly a které díky marketingu značky viděl snad každý člověk na této planetě. Kniha je tak zakončena na počátku souboje Erena proti těmto dvěma ikonickým nestvůrám.

No není to jízda? Takto dobře vybudovaná a odhaleními nabitá kniha v sérii ještě nebyla. A ani nevadí, že se zaměřuje na vedlejší postavy. Hlavní protagonisté se na chvíli objeví až na úplném konci a do té doby si ani nevzpomenete na jejich existenci. Skvěle vystavěná gradace příběhu, zajímavá akce, dobře načasovaný a především zajímavý flashback, vše zakončené monstrózním cliffhangerem. V desátém svazku konečně došlo k příběhovému boomu, který byl v minulosti již naznačován a očekáván. Utajované identity postav konečně vypluly na povrch a nic už nebude jako dřív. Další svazek je nutné si přečíst co nejdříve. Recenze brzy.