Slo­vo úvo­dem od re­dak­ce

Ne­stá­vá se čas­to, že by se nám ozval ně­kdo, kdo se chce po­dě­lit se svý­mi zá­žit­ky z Ja­pon­ska s na­ši­mi čte­ná­ři. By­li bychom ve­li­ce rá­di, kdy­by se ten­to člá­nek stal in­spi­ra­cí dal­ším z vás a rubri­ka o ces­to­vá­ní se roz­rost­la o mno­ho za­jí­ma­vých zá­žit­ků. Tím­to ta­ké dě­ku­je­me au­to­ro­vi člán­ku, Da­nie­lu Šá­cho­vi, za hez­ky zpra­co­va­nou fo­to­re­por­táž.

Ani­meJa­pan je jed­ním z kaž­do­roč­ních vr­cho­lů sezóny ja­pon­ské­ho ani­mo­va­né­ho fil­mu, kde se sbí­ha­jí nit­ky mno­ha stu­dií, kte­rá při­spě­la svou troš­kou do zá­pla­vy úspěš­ných sé­rií či fil­mů, pří­pad­ně to ma­jí v nej­bliž­ší do­bě v plá­nu.

Udá­lost se ko­ná te­pr­ve od roku 2014, je­jí his­to­rie je ale pod­stat­ně del­ší a za­ča­la se psát v ro­ce 2002 se vzni­kem tzv. To­kyo In­ter­nati­o­nal Ani­me Fair. Ten se před tře­mi le­ty spo­jil s Ani­me Con­tents Ex­po, dí­ky če­muž je dnes na svě­tě vel­ko­le­pé Ani­meJa­pan – dvou­den­ní rej v to­kij­ském pří­stav­ním vý­sta­viš­ti Big Si­ght, kte­rý si ne­chá ujít jen má­lo­kdo, če­muž na­svěd­ču­je i stan­dard­ně ví­ce než sto­ti­sí­co­vá ná­vštěv­nost (le­tos přes 130 ti­síc).

Co se tam ce­lé ty dva dny dě­je? Pre­zen­tu­je se no­vá tvor­ba, na­bí­ra­jí se fa­nouš­ci za po­mo­ci vnad­ných hos­te­sek a ší­le­né­ho množ­ství pro­pa­gač­ních před­mě­tů (ochrán­ci pří­ro­dy ve stej­né do­bě pa­tr­ně plá­čou nad množ­stvím stro­mů, kte­ré na všech­ny ty le­tá­ky padly), pro­mí­tá se, dis­ku­tu­je, kon­cer­tu­je a kdo už to­ho má dost, vy­ra­zí ven po­fo­tit zá­stu­py cospla­ye­rů. Zkrát­ka fes­ti­val, ja­ký zná­te i z Čes­ka, jen ma­lič­ko vět­ší, a v ja­zy­ce, kte­rý je dob­ré ovlá­dat, abys­te si ak­ci aspoň tro­chu uži­li.

Líst­ky si mů­že­te po­ří­dit na mís­tě, vstup pro do­spě­lé je 2 000 je­nů (cca 400 Kč) a sa­mo mís­to je snad­no do­stup­né ve­řej­nou do­pra­vou (vla­kem lin­kou Rin­kai či jed­no­ko­lej­kou Ju­ri­ka­mo­me) i pěš­ky od hlav­ní sta­ni­ce přes pří­stav­ní ob­last Cuk­i­dži (zhru­ba ho­di­na a půl vol­ným kro­kem).

Dost ře­čí, nech­me mlu­vit fot­ky.