Na­kla­da­tel­ství Crew vy­da­lo čtvr­tý sva­zek Úto­ku ti­tá­nů. Již od po­hle­du na obál­ku, kte­rá se od těch před­cho­zích znač­ně li­ší, lze vy­tu­šit, že tu je ten­to­krát ně­co ji­nak. Má­te se bát? Ne­du­mej­te a čtě­te dál, v re­cen­zi se vše do­zví­te.

Prv­ní ka­pi­to­la no­vé­ho svaz­ku na­va­zu­je pří­mo na ko­nec svaz­ku před­cho­zí­ho. Po­ci­to­vě se jed­ná o ka­pi­to­lu kla­sic­kou, jak jsme u Úto­ku ti­tá­nů zvyklí, ale ten­to­krát s tro­chou ví­ce ak­ce. Ti­tá­ni pa­da­jí, li­dé umí­ra­jí a hod­ně se kři­čí. Děj je do­sta­teč­ně sviž­ný a na­víc se uza­ví­rá ark dru­hé­ho úto­ku ti­tá­nů na lid­stvo, tu­díž o na­pě­tí ne­ní nou­ze. Je­di­nou vý­tku mám k cestám do Ere­no­va nit­ra, což je tak tro­chu nuda a klišé.

Jen­že pak ej­hle. Po bitvě se děj ne­če­ka­ně pře­ru­ší a ná­sle­du­je re­trospek­tiv­ní ná­hled na vý­cvik v ar­má­dě, kte­rý tr­vá takřka do kon­ce kni­hy. Čte­nář se te­dy do­zví, jak se po­sta­vy se­zna­mo­va­ly, ja­ké mě­ly mo­ti­va­ce ke vstu­pu do ar­má­dy a jak vlast­ně ce­lý vý­cvik v bo­ji pro­ti ti­tá­nům vy­pa­dá. A ví­te co? Ne­ní to ta­ko­vá nuda a na­ta­ho­vač­ka, jak by se moh­lo zdát. Tu­to část man­gy si­ce oce­ní ví­ce li­dé, kte­ří ma­jí ti­tá­ny na­čte­né do­pře­du, je­li­kož si mů­žou všim­nout ně­ko­li­ka skry­tých ná­zna­ků na vě­ci bu­dou­cí, kte­ré čte­ná­ři za­čá­teč­ní­ko­vi ute­čou, ale to ne­zna­me­ná, že si no­váč­ci čet­bu ne­u­ži­jí. Sle­do­vat vý­cvik je za­jí­ma­vé, di­a­lo­gy nejsou ta­ko­vá nuda, jak to­mu čas­to do­teď by­lo, a člo­věk se ve­d­lej­ším po­sta­vám ko­neč­ně do­sta­ne ví­ce pod ků­ži. Prá­vě ve­d­lej­ší po­sta­vy jsou tím, čím nej­no­věj­ší sva­zek to­lik ex­ce­lu­je. Už se ne­jed­ná o bez­du­ché lout­ky, je­jichž osud vás ne­za­jí­má. Jde o pl­no­hod­not­né, pro­kres­le­né a za­jí­ma­vé po­sta­vy, kte­ré vám za­čnou mož­ná i při­růs­tat k srd­ci. In­ter­ak­ce me­zi po­sta­va­mi sto­jí za to ve všech ohle­dech, ať se há­da­jí, smě­jí se, svě­řu­jí ne­bo se pros­tě spo­leč­ně sna­ží do­kon­čit vý­cvik. Na­víc se tu snad zce­la po­pr­vé ob­je­vu­je hu­mor, kte­ré­mu se au­tor do­po­sud vy­hý­bal, a pře­kva­pi­vě je po­měr­ně kva­lit­ní, i když pár bl­bos­tí by se na­šlo. Roz­hod­ně se ale za­smě­je­te.

Čtvr­tý sva­zek je na­víc prv­ní, o kte­rém můžu s kli­dem na­psat, že ne­mám vý­tek k je­ho kresbě. Od prv­ní ka­pi­to­ly au­tor ušel kus ces­ty a je­ho dí­lo tak ko­neč­ně vy­pa­dá re­la­tiv­ně k svě­tu. Ne­jed­ná se o dech vy­rá­že­jí­cí skvost a chy­by by se ur­či­tě na­šly, avšak po třech kni­hách mo­hu ví­těz­ně na­psat, že jsem s kresbou Úto­ku ti­tá­nů spo­ko­jen.

Crew si i ten­to­krát za­slou­ží chvá­lu za je­jich čes­ké vy­dá­ní. Jed­ná se o kva­lit­ní prá­ci ja­ko vždy. Je po­tře­ba ale vy­zdvih­nout, že edi­tač­ní ne­duh z před­cho­zích dvou svaz­ků, o kte­rém jsem psal v před­cho­zích re­cen­zích, byl ko­neč­ně opra­ven a čte­nář si tak kni­hu mů­že užít bez ška­re­dých ar­te­fak­tů.

Je až pře­kva­pi­vé, že čtvr­tý sva­zek, kte­rý vlast­ně spí­še zdr­žu­je v dě­ji, je do­po­sud tím nej­lep­ším. Do­čka­li jsme se za­kon­če­ní vel­ké bitvy, do­sta­lo se nám leh­ké­ho na­stí­ně­ní to­ho, če­ho se do­čká­me příš­tě, a po­dí­va­li jsme se na vý­cvik ka­de­tů. Čtvr­tá kni­ha je úpl­ně ji­ná než ty před­cho­zí. Na jed­nu stra­nu v ní děj vr­cho­lí, na tu dru­hou jsme se do­čka­li pří­jem­né­ho uvol­ně­ní. Hlav­ně je ale tře­ba do­dat, že kni­ha ten­to­krát ne­ní o zou­fal­ství a stra­chu, ný­brž o na­dě­ji. A to je pří­jem­ná změ­na.

Za za­slá­ní vý­tis­ku man­gy k re­cen­zi opět dě­ku­je­me na­kla­da­tel­ství Crew.