Na­kla­da­tel­ství Crew vy­da­lo kon­cem břez­na již tře­tí sva­zek svě­to­vé­ho hi­tu me­zi man­ga­mi Útok ti­tá­nů od Hadži­me­ho Isa­ja­my. Bez zby­teč­ných okol­ků se te­dy vrh­ne­me na re­cen­zi to­ho­to no­vé­ho po­kra­čo­vá­ní.

Dí­ky pře­kva­pi­vé­mu zvra­tu z kon­ce dru­hé­ho svaz­ku do­stá­vá pří­běh zce­la no­vou úro­veň. Fakt, že se hlav­ní hr­di­na mů­že pře­mě­nit na ti­tá­na, zce­la mě­ní hru a do bu­douc­na mů­že vést k vel­kým vě­cem. To si­ce ješ­tě ne­ní pří­pad tře­tí­ho dí­lu, ve vý­sled­ku to ovšem pří­liš ne­va­dí. Přes­to­že se takřka veš­ke­rý děj ten­to­krát to­čí ko­lem stra­chu a vů­le bo­jo­vat, hut­ná at­mo­sfé­ra je bu­do­vá­na skvě­le a ko­nec kni­hy při­sli­bu­je do přís­tí kni­hy ak­ci, na kte­rou se jis­tě spous­ta čte­ná­řů tře­se. Ne­jed­ná se te­dy o dě­jo­vou bom­bu, ale udá­los­ti to­ho­to svaz­ku dá­va­jí tu­šit, jak se bu­de pří­běh do bu­douc­na vy­ví­jet.

Hlav­ní tro­ji­ce hr­di­nů za­ží­vá oprav­du vy­pja­té chvil­ky, ve kte­rých se pro­ti nim po­sta­ví i je­jich spo­jen­ci. No­vě před­sta­ve­né po­sta­vy pů­so­bí sym­pa­tic­ky. Jsou ob­da­ře­ny sil­nou osob­nos­tí, vůlí bo­jo­vat a od­hod­lá­ním za­chrá­nit lid­stvo. By­lo už na ča­se, pro­to­že mi­mo ně je pří­běh pl­ný ufňukán­ků a Mi­ka­sa by to sa­ma dlou­ho ne­u­táh­la. Kni­ha se si­ce ani ten­to­krát ne­vy­hnu­la nud­ným pa­sá­žím, kte­rých ale by­lo po­má­lu. Jed­ná se pře­de­vším o scé­ny, ve kte­rých se au­tor sna­ží dát tro­chu pro­sto­ru ve­d­lej­ším po­sta­vám. Ty ne­před­vá­dí prak­tic­ky nic, je­jich chvil­ky slá­vy však na­štěs­tí ne­mí­va­jí dlou­hé­ho tr­vá­ní.

Kres­ba se i ten­to­krát troš­ku po­su­nu­la kupře­du. Na dru­hou stra­nu se ale i na­dá­le ob­je­vu­jí ana­to­mic­ké po­kři­ve­nos­ti a ab­sen­ce de­tai­lů, což ně­kdy ve­de až k po­ci­tu, že je dí­lo z po­lo­vi­ny pou­hou ski­cou. Po­sta­vy ja­ko ta­ko­vé nejsou špat­ně na­kres­le­ny a pře­de­vším vzhle­du pro­ta­go­nis­tů se do­stá­vá vel­ké pé­če. Jsou de­tail­něj­ší, je­jich lin­ky čist­ší a ko­neč­ně se au­to­ro­vi po­da­ři­lo do­stat do je­jich vý­ra­zů po­řád­né emo­ce. Po­za­dí ovšem stá­le pů­so­bí až pří­liš prázd­ně. Všu­de je to buď sa­má bí­lá, ne­bo se šra­fu­je víc než v pů­vod­ním se­ri­á­lu Po­ké­mon. Na kresbě je te­dy stá­le ješ­tě co zlep­šo­vat.

K pře­kla­du opět ne­mám vý­tek. Do­kon­ce uby­lo ne­spi­sov­né­ho „ejo­vá­ní“, ja­zyk pů­so­bí pří­jem­ně­ji a kni­hu má­te pře­čte­nou jed­ním vr­zem. Za to roz­hod­ně pa­lec na­ho­ru. Cel­ko­vě se po tech­nic­ké strán­ce jed­ná o kla­sic­kou prá­ci na­kla­da­tel­ství Crew, kde kva­li­tě vy­dá­va­ných ko­mik­sů a man­gy vě­nu­jí ná­le­ži­tou po­zor­nost. Bo­hu­žel stej­ně ja­ko ve dru­hém svaz­ku se i zde ob­je­vu­je ona chy­ba s kos­tič­ko­vá­ním še­dé­ho po­za­dí, kte­rá vý­sled­ný do­jem po­ně­kud ka­zí. Ne­zbý­vá než dou­fat, že se ta­to vý­t­ka do­sta­ne ko­neč­ně ta­ké k sa­ze­či a v příš­tím dí­le se již do­čká­me je­jí ná­pra­vy.

Tře­tí sva­zek Úto­ku ti­tá­nů roz­ví­jí na­zna­če­né dě­jo­vé lin­ky z před­cho­zích ka­pi­tol a ko­neč­ně se za­čí­ná uka­zo­vat, ja­kým smě­rem se bu­de sé­rie ubí­rat. Ak­ce se čte­ná­ři si­ce pří­liš ne­do­čka­jí, ne­ní ale tře­ba zou­fat. I přes­to, že je ten­to sva­zek spí­še pře­de­hrou k udá­los­tem bu­dou­cím a děj ob­čas pů­so­bí zby­teč­ně na­ta­ho­va­ně, jed­ná se o zá­bav­né čte­ní, kte­ré lze po­va­žo­vat za ten pra­vý za­čá­tek vel­ké­ho pří­bě­hu.

Za po­skyt­nu­tí re­cenz­ní­ho vý­tis­ku ja­ko vždy dě­ku­je­me na­kla­da­tel­ství Crew.