Udá­los­tí, kte­ré by moh­ly ota­ku v Ja­pon­sku za­ujmout, je mno­ho. Po­kud bychom ale chtě­li ty ze svě­ta dou­jin tvor­by ně­jak zhru­ba roz­dě­lit na dvě hlav­ní ka­te­go­rie, pak jsou to ví­ce­žánro­vé a „on­ly“ (spe­ci­a­li­zo­va­né) ak­ce. Za­tím­co me­zi tě­mi ví­ce­žán­ro­vý­mi jed­no­znač­ně do­mi­nu­je ve­li­kos­tí, po­pu­la­ri­tou, kva­li­tou i kr­va­vos­tí na Ko­na­tě již ně­ko­li­krát opě­vo­va­ná batt­le roya­le zva­ná Co­mi­ket, vel­kých a zná­mých „on­ly“ even­tů mno­ho ne­ní. Jed­ná se vět­ši­nou o spí­še ko­mor­ní ak­ce, kte­ré na­víc pod­lé­ha­jí vl­nám po­pu­la­ri­ty, a tak si ob­vykle ne­u­dr­ží del­ší tra­di­ci. Vý­jim­kou je ale nej­vět­ší on­ly udá­lost v Ja­pon­sku, na Tou­hou spe­ci­a­li­zo­va­ný Re­i­tai­sai.

Po­ví­dat si ta­dy o his­to­rii ak­ce a dal­ších nud­ných té­ma­tech, kte­ré si kaž­dý snad­no na­jde na wi­ki, ne­má smy­sl. Pro­to jsem, jak je na Ko­na­tě dob­rým zvy­kem, vy­ra­zil v květ­nu na ju­bi­lej­ní 10. Re­i­tai­sai do to­kij­ské­ho Ari­a­ke osob­ně, abych vám mohl při­nést zá­žit­ky a do­jmy pří­mo z prv­ní ru­ky. Pro ne­tr­pě­li­vé hned na za­čá­tek řek­nu, že je to ak­ce vý­bor­ná, a po­kud má­te ale­spoň tro­chu rá­di svět Tou­hou, je­ho hry, dou­ji­ny, hud­bu a cosplay, tak je­jí ná­vštěvy ne­bu­de­te li­to­vat.

Prv­ní­ho roz­dí­lu opro­ti Co­mi­ke­tu si ná­vštěv­ník všim­ne hned při pří­jez­du. Při pře­se­dá­ní na Yu­ri­ka­mo­me, pří­pad­ně Rin­kai­sen, nejsou fron­ty. Člo­věk ne­je­de ja­ko sar­din­ka prv­ním vla­kem, ale re­la­tiv­ně prázd­ným vla­kem (tzn. mů­že­te hý­bat ruka­ma) ko­lem osmé až de­vá­té ho­di­ny rá­no. Re­i­tai­sai má totiž na­sta­ve­na mno­hem přís­něj­ší pra­vi­dla než ran­ním ma­sa­krem a noč­ním přespá­vá­ním to­lik pro­sla­ve­ný Co­mi­ket. Kdo při­jde moc br­zo, pří­pad­ně na mís­tě přespí, ten bu­de za­řa­zen do spe­ci­ál­ní „pe­nal­to­vé“ fron­ty a vpuš­těn dovnitř až ja­ko po­sled­ní. Má to ně­co do se­be, i když ani ta­ko­vá­to opat­ře­ní če­ká­ní na vstup ne­od­stra­ní. Já si na par­ko­viš­ti u vý­chod­ních hal po­čkal ně­co ko­lem dvou ho­din, a když fron­ty za­ča­ly vstá­vat, pl­ni­lo se už i par­ko­viš­tě spod­ní. Tak­že si­tu­a­ce asi ja­ko prv­ní den Co­mi­ke­tu, pou­ze s tím roz­dí­lem, že ta­dy ne­ní žád­ná dru­há fron­ta u zá­pad­ních hal.

Co se ve­li­kos­ti even­tu tý­če, tak 10. Re­i­tai­sai na­bí­dl pro­stor pro ví­ce než 5000 vy­sta­vu­jí­cích krouž­ků a za­bral ce­lé vý­chod­ní ha­ly To­kyo Big Si­gh­tu. Ne­za­pl­nil je ale ce­lé. Z šes­ti hal by­la jed­na vy­hra­ze­na fi­rem­ním stán­kům a jed­na ja­ko vnitř­ní pro­stor pro cosplay. Ten se ta­ké ko­nal na ven­kov­ním pro­stran­ství, kde by­ly ko­lem do­ko­la vy­sta­ve­ny Tou­hou ita­shy. Vnitř­ní roz­lo­že­ní i sys­tém je ji­nak stej­ný ja­ko tra­dič­ní Co­mi­ke­to­vé uspo­řá­dá­ní. Krouž­ky jsou se­sku­pe­né do os­t­rův­ků, vět­ši­nou se­řa­ze­né pod­le žán­ru ne­bo hlav­ní po­sta­vy. Ko­lem stěn jsou po­tom vel­ké krouž­ky, na kte­ré se sto­jí fron­ty ven­ku. (Což se na Re­i­tai­sai ne­dě­je na­štěs­tí až tak čas­to ja­ko na Co­mi­ke­tu, ale těm vel­kým a zná­mým jmé­nům se to stej­ně ne­vy­hne. Kdo chce ně­co od Ma­n­pu­ku Jin­ja, ZU­Na a po­dob­ných, tak si holt vy­sto­jí fron­tu ja­ko na Co­mi­ke­tu.) Ob­sah pro všech­ny vě­ko­vé sku­pi­ny a 18+ sek­ce jsou v od­dě­le­ných ha­lách.

Cosplay je na jed­nu stra­nu ta­ké svá­zán ví­ce pra­vi­dly, na stra­nu dru­hou ale za­se or­ga­ni­zá­to­ři umožňují cospla­ye­rům i fo­to­gra­fům při­nést si s se­bou na cosplay squa­re ví­ce vě­cí. Jsou zde na­pří­klad to­le­ro­vá­ny dlou­hé ho­le, ča­ro­děj­nic­ké hůl­ky, re­ál­ně vy­pa­da­jí­cí me­če, vel­ká kří­d­la, ale ta­ké vel­ké ob­jek­ti­vy, bles­ky, od­raz­né des­ky, sto­ja­ny apod. Co­mi­ket ta­ké ne­dáv­no uvol­nil pra­vi­dla pro kos­týmy, tak­že dlou­hé me­če a po­dob­né re­kvi­zi­ty se již po­u­ží­vat smě­jí, ale s po­dob­ným fo­to­gra­fic­kým vy­ba­ve­ním bys­te stá­le ješ­tě ne­u­spě­li. Ne­hle­dě na to, že by na něj ani fy­zic­ky ne­by­lo mís­to. Na roz­díl od to­ho je na Re­i­tai­sai mís­ta dost, fo­to­gra­fo­vé se u mo­de­lů stří­da­jí po jed­nom a cospla­ye­ři se jim vě­nu­jí déle, dě­la­jí pózy na přá­ní a upra­vu­jí re­kvi­zi­ty dle po­tře­by. To­mu­to pro­stře­dí ta­ké od­po­ví­dá kva­li­ta cospla­ye, kte­rá je vel­mi vy­so­ká. Mi­mo­cho­dem cospla­ye­ři i fo­to­gra­fo­vé pod­lé­ha­jí re­gis­tra­ci, kte­rá sto­jí 1000 je­nů. Bez ní ne­ní mož­né na Re­i­tai­sai fo­tit vů­bec nic. Já si ji si­ce vy­ří­dil, ale na­ko­nec jsem stej­ně ne­fo­til, pro­to­že v mo­ři pro­fe­si­o­nál­ních zr­ca­dlo­vek s ob­rov­ský­mi ob­jek­ti­vy mi by­lo trap­né vy­táh­nout můj ma­lý ko­rej­ský di­gi­tá­lek.

Kdy­bych měl Re­i­tai­sai na­ko­nec ně­jak zhod­no­tit, tak je to vel­mi pří­jem­ná ak­ce. Je o ně­co men­ší a tím i přá­tel­štěj­ší než Co­mi­ket, ale za­se je stá­le ješ­tě dost vel­ká na to, aby se na ní člo­věk ce­lý den bez pře­stáv­ky ba­vil. Or­ga­ni­za­ce je vý­bor­ná a je­di­ný de­tail, kte­rý bych vy­t­kl, je po­u­ží­vá­ní ka­ta­lo­gu ja­ko vstu­pen­ky. Těž­ký ka­ta­log, srov­na­tel­ný s tím Co­mi­ke­to­vým, tak mu­sí­te ta­hat ce­lou ak­ci s se­bou a až do 15:00, kdy se vstup uvol­ní, ho uka­zo­vat or­ga­ni­zá­to­rům před kaž­dým vstu­pem do ha­ly. Po­kud k to­mu při­kou­pí­te ta­ko­vých těch pět ki­lo dou­ji­nů a zna­tel­né množ­ství CD ja­ko já, tak vám to za chví­li utrh­ne ra­me­na. Když ale ten­to drob­ný de­tail po­mi­nu a při­počtu vel­ké množ­ství kva­lit­ní­ho cospla­ye, přá­tel­ské li­di z pro­dá­va­jí­cích krouž­ků, kte­ří se s vá­mi hned rá­di pus­tí do ře­či, a ob­rov­ské množ­ství kva­lit­ní­ho ob­sa­hu, tak ta­dy má­me re­cept na Tou­hou ak­ci, kte­rou jen tak ně­co na svě­tě ne­pře­ko­ná.

Re­i­tai­sai, ce­lým ná­zvem Ha­ku­rei Jin­ja Re­i­tai­sai, se ko­ná kaž­dý rok v dub­nu ne­bo květ­nu na vý­sta­viš­ti To­kyo Big Si­ght v to­kij­ském Ari­a­ke. (Stej­né mís­to ja­ko Co­mi­ket.) Po­kud ja­ro v Ja­pon­sku ne­stih­ne­te, tak ne­zou­fej­te. Má totiž ješ­tě ob­dob­nou sester­skou ak­ci, kte­rá se pod ná­zvem Re­i­tai­sai SP ko­ná na pod­zim.