Jak poznáte otaku

Ja­pon­ci si po­lo­ži­li otáz­ku, ja­ké cho­vá­ní dě­lá člo­vě­ka po­de­zře­lé­ho z „ota­ku de­vi­a­ce“. Vzni­kl se­znam, kte­rý jis­tě ne­po­tě­ší ty, kte­ří stá­le cho­va­jí v du­ši ne­míst­né na­dě­je na vztah s part­ne­ry a part­ner­ka­mi re­ál­ný­mi a ni­ko­liv z pi­xe­lů, pa­pí­ru ne­bo PVC.

Ná­sle­du­je ta­bul­ka hod­no­ce­ní „cho­vá­ní, kte­ré vás při­ve­de k myš­len­ce, že je ně­kdo ota­ku,“ kte­rá by­la se­sta­ve­na na zá­kla­dě od­po­vě­dí 551 Ja­pon­ců.

1. Po­u­ží­va­jí ota­ku slang, in­ter­ne­to­vy žar­gon a 2cha­nov­ské „ná­ře­čí“
2. Ma­jí u se­be ani­me/man­ga/her­ní zbo­ží
3. Jsou cit­li­ví na té­ma­ta a klí­čo­vá slo­va tý­ka­jí­cí se ani­me, man­gy, her apod.
4. V dis­ku­sích o ani­me/man­ze/hrách a pou­ze o nich jsou vel­mi váš­ni­ví
5. Me­lo­die, kte­ré si po­bru­ku­jí jsou vždy z ně­ja­ké­ho ani­me
6. Ví úžas­né množ­ství pr­ko­tin o vě­cech své­ho zájmu
7. Ně­jak to pros­tě in­tu­i­tiv­ně po­zná­te, že jsou ota­ku
8. V po­ho­dě vy­prá­ví o ani­me, man­ze či hrách, ja­ko by to by­lo zce­la nor­mál­ní
9. Za­čnou po­ví­dat o da­bér­ce či da­bé­ro­vi
10. No­sí ba­toh z ota­ku ob­cho­du ja­ko je Ani­ma­te ne­bo To­ra no Ana
Hy-phen-a-tion