Každý člověk má odlišný vkus a baví ho něco jiného. Po přečtení mangy se většinou není problém poměrně rychle rozhodnout, jestli se vám trefila do vkusu, případně zda jde o všeobecně kvalitní dílo bez ohledu na to, že to zrovna vás nechytlo za srdce. Jenže pak se objeví třeba takový Gantz od autora jménem Oku Hiroja a odpověď nemusí být tak jednoduchá.

Příběh je prostý. Po smrti (tedy po tom, co by měla být vaše smrt… ale kdo ví, jak to je) jste vybráni Gantzem, humanoidní bytostí hibernující uvnitř podivné černé koule, a jste nuceni bojovat proti mimozemšťanům. Jakoukoliv neposlušnost Gantz nemilosrdně trestá, takže nemáte na výběr a musíte se vydávat na mise, z nichž se vrací málokdo.

Až sem dobré.

Jenže když většinu prvního svazku naplní autor vykecáváním v místnosti a zbytek běháním po městě, čtenáře si tím nezíská. Přelouskat se přes první svazek pro mě byl opravdu problém. Nic se neděje, atmosféra je mdlá, snaží se to tvářit, že autor nemá zábrany… výsledek je prostě jen divný. Silně nesympatický protagonista mě navíc od čtení spíše odrazoval a ostatní postavy tomu také zrovna moc nepomáhaly. Potěší alespoň na hranici nechutnosti a roztomilosti balancující mimozemšťan cibulka, který na podivnosti ještě přidává.

Druhý svazek začíná masakrem, který ničím neohromuje, a se zdá, že se autor zbytečně a příliš rychle zbavuje postav, které ani nestihl pořádně prokreslit, tudíž s vámi jejich smrt nic nedělá. Alespoň výbava na zabíjení mimozemšťanů činí věci trochu zajímavými; kombinézy, které dají svým nositelům až nadlidské schopnosti, děj slušně oživují. Druhý svazek nejprve ukazuje, že tady nejspíš půjde jen o akčňák plný střev, ale poslední strany začnou dávat naději. Vynoří se totiž otázka, zda jsou hrdinové těmi stejnými lidmi, kteří doposud kráčeli po této zemi. Obzvlášť, když jedna z nich přijde domů a zjistí, že její původní tělo je stále naživu a ona tak existuje dvakrát.

V knize třetí se hrdinové vrací do svých obyčejných životů. Nejzajímavější je středoškolská dějová linka hlavního hrdiny Kurona Keie, který zneužívá nadlidských možností bojové kombinézy mimo boje s mimozemšťany pro osobní potřeby. Bez důsledků to ale samozřejmě nebude. Třetí Gantz nemá zlé zápletky a přináší zajímavé nápady, celé to však trpí postavami. Ty nově příchozí jsou stále stejně nesympatické jako ty staré a ty staré se nezlepšují. Asi jde o autorův záměr, ale opravdu se mi nelíbí, když jediný, koho chci vidět živého, je psychopat, který ve volném čase „trhá kočičky“. Ano, ty chlupaté a mňoukající.

Ještě je potřeba pozastavit se u sexuální stránky této mangy. V Gantzovi je totiž přehršel erotiky. A to tolik, až je to otravné. Kurono Kei ve svých vnitřních dialozích neustále myslí na sex a mladá prsatá Kišimoto Kei (ano, stejná jména) mu nedá spát. A není se čemu divit, autor to s ní opravdu přehání. Dudy neustále venku, pořád se producíruje nahatá, mezi nohama ji líže pes a když přijde ke Keiovi domů, zeptá se ho, jestli by mohla být jeho domácí mazlíček. Takhle vypadá přestřelený fanservis. K tomu nechápu použití cenzury. Z holčičí Kei je pornohvězda s pěkně vykreslenými vnady i ochlupením a klidně si ve vaně špulí zadeček, přičemž jsou jasně vidět i oba její spodní otvory. Ovšem když je nahatý klučičí Kei, tak se cenzurují nejen jeho pohlavní orgány, ale i sedací partie. Mimochodem ve třetím svazku vystupuje mužská postava s homosexuální orientací, což jsem opravdu v tomto komiksu, který je očividně silně cílený na heterosexuální mužské čtenáře, nečekal. Bohužel se jedná o stereotypního macha, který mlátí chlapce ze střední školy a penetrací jim rád „natrhává anální otvory“, když zmírníme jeho slova.

Uvědomuji si, že jsem v této recenzi spíše hanil. Největší problém mám totiž s tím, že i přes všechny zápory mě Gantz bavil. Ve své podstatě se jedná o pitomost, která staví na krvavé akci a erotice, ale podává to zvláštně zábavným způsobem, který vás u čtení drží. Navíc má autor zajímavé nápady a trumfy v rukávech. Kresba také není špatná, a přestože je jaksi bez duše, její tak trochu do počítačové grafiky laděný styl perfektně sedí. Je tedy Gantz dobrá nebo špatná manga? Těžko říct, záleží na vás. Ale pokud máte rádi nenáročný gore, nejspíš se bude jednat o dílo pro vás. Za mě nad Gantzem zatím po prvních třech svazcích visí otazník inklinující k palci dolů. Crwi jde ale plus za vše ostatní, především pak za větší formát knih.

Za poskytnutí recenzních výtisků děkujeme nakladatelství Crew.