Před ně­ko­li­ka dny pro­bě­hl dal­ší Co­mic Mar­ket, ten­to­krát s po­řa­do­vým čís­lem 82, a při­šel čas se za ním tro­chu ohléd­nout. Na­še re­dak­ce mě­la na Co­mi­ke­tu ten­to­krát de­le­ga­ci v po­čtu dvou li­dí, a pro­to bys­te se ta­ké mě­li do­čkat dvou re­por­tů. Nej­pr­ve ale ně­co má­lo fak­tů.

Bě­hem tří dnů při­šlo na Co­mi­ket zhru­ba 560 ti­síc li­dí, čímž byl vy­rov­nán re­kord do­sa­že­ný v létě roku 2010. Nej­ví­ce jich při­šlo na tře­tí den, kdy se pod­le ofi­ci­ál­ních od­ha­dů v pro­sto­rách To­kyo Big Si­ght, kde se Co­mic Mar­ket již dlou­há lé­ta ko­ná, vy­stří­da­lo 210 ti­síc ná­vštěv­ní­ků. Ja­ko vždy řa­da li­dí vy­tvá­ře­la tzv. „tet­su­ya-gu­mi“, sku­pi­nu ná­vštěv­ní­ků, kte­rá če­ká před To­kyo Big Si­ght přes noc, aby by­li co nej­ví­ce vep­ře­du ve fron­tě a zís­ka­li, co chtě­jí, což je pro­ti pra­vi­dlům Co­mi­ke­tu a ohro­žu­je to je­ho exis­ten­ci, ale i přes­to se to zdá být or­ga­ni­zá­to­ry pře­hlí­že­no. Na­šli se opět ta­ké li­dé, co se sna­ži­li pla­tit fa­leš­ný­mi ban­kov­ka­mi, ně­kte­ří ne­zvlád­li Co­mi­ket po fy­zic­ké strán­ce a slo­ži­li se ja­ko švest­ky, a řa­da li­dí mě­la ur­či­tě ta­ké pro­blémy způ­so­be­né zhru­ba ho­di­no­vý­mi fron­ta­mi na to­a­le­ty. Ne­stan­dard­ní pro­blém se le­tos ob­je­vil při ode­sí­lá­ní ba­lí­ků s na­kou­pe­ný­mi či ne­pro­da­ný­mi dou­ji­ny a dal­ším zbo­žím. Ba­lí­ko­vá služ­ba se od před­cho­zí­ho Co­mi­ke­tu změ­ni­la a těž­ko s tím zá­pa­si­la. Vznik­lá si­tu­a­ce tak spí­še při­po­mí­na­la ble­ší trh než od­ba­vo­vá­ní zá­si­lek.

Opro­ti před­cho­zím roč­ní­kům byl roz­ší­řen pro­stor pro cosplay o no­vou, tře­tí plo­chu, kte­rá se na­chá­ze­la před hlav­ním vcho­dem do To­kyo Big Si­ght. Ani přes­to se ale ostat­ním pro­sto­rám ne­u­le­vi­lo a zejmé­na pak hlav­ní cosplay pro­stor se tře­tí den pro­mě­nil v lid­skou ka­ši. O tom ale ví­ce poz­dě­ji.

Prv­ní den Co­mi­ke­tu se u mě ne­sl ve zna­me­ní ode­jít s ně­ja­kou z mno­hých pa­pí­ro­vých ta­šek, kte­ré lze zís­kat u vět­ši­ny fi­rem­ních stán­ků. Roz­ho­dl jsem se te­dy stej­ně ja­ko lo­ni zku­sit vy­ra­zit na prv­ní vlak, abych se dovnitř do­stal co nejdří­ve. Zna­me­na­lo to na­sed­nout na prv­ní vlak na nej­bliž­ší za­stáv­ce v 4:46, ale bo­hu­žel ani to ne­sta­či­lo a již na pře­stu­pu na me­t­ro, te­dy ješ­tě před tou hlav­ní bitvou, jsem zů­stal stát na ná­stu­piš­ti a kou­kal na od­jíž­dě­jí­cí me­t­ro, z je­hož dve­ří ješ­tě chví­li před­tím tr­če­la po­lo­vi­na žen­ské­ho tě­la. Při­jel jsem te­dy až dru­hým vla­kem a zna­me­na­lo to ve vý­sled­ku, že jsem do pro­stor fi­rem­ních stán­ků byl vpuš­těn asi až v 10:40, te­dy ví­ce jak půl ho­di­ny po za­há­je­ní Co­mi­ke­tu.

Na fi­rem­ních stán­cích pro­bí­ha­lo vše ja­ko ob­vykle. Na te­ra­se se táh­ly dlou­hé fron­ty na stán­ky, kte­ré při­ta­hu­jí vel­kou po­zor­nost, a li­dé v nich trá­vi­li ho­di­nu a ví­ce. Již tra­dič­ně by­ly nejdel­ší fron­ty na Ani­plex, Na­no­hu a ve­li­ce dlou­há fron­ta by­la i na stá­nek SHAF­Tu. O ně­co krat­ší pak by­ly fron­ty na­pří­klad na TY­PE-MO­ON, Man­ga Ti­me Ki­ra­ra či Ky­o­to Ani­mati­on, ve kte­ré jsem já strá­vil ješ­tě do­ce­la ro­zum­nou ho­di­nu a čtvrt. Dru­hou ho­di­no­vou fron­tu jsem si pak vy­stál na stá­nek A&G, rá­dio vy­dá­va­jí­cí CD se zá­zna­my se­iy­uu ra­di­oshow a k to­mu se vzta­hu­jí­cí zbo­ží. Po­zi­tiv­ní by­lo, že ob­lo­hu čás­teč­ně za­krý­va­ly mra­ky a ne­by­lo ani ta­ko­vé tep­lo ja­ko lo­ni, tak­že če­ká­ní jak na za­há­je­ní Co­mi­ke­tu, tak ve fron­tách na stán­ky ne­by­lo tak ubí­je­jí­cí. V ha­le s fi­rem­ní­mi stán­ky by­lo do­ce­la pří­jem­ně a prů­chod se ta­ké obe­šel bez vět­ších pro­blé­mů.

Ní­že se mů­že­te po­dí­vat na vi­deo­zá­znam pří­jez­du li­dí v prv­ním vla­ku.

Dru­hý den, jak již to­mu zřej­mě del­ší čas bý­vá, je na pro­gra­mu dou­jin čás­ti fes­ti­va­lu pře­váž­ně Tou­hou, Hi­gu­ra­shi/Umi­ne­ko a zby­tek BL vě­cí, kte­ré se ne­do­sta­ly na prv­ní den, kte­rý je z na­pros­té vět­ši­ny o BL. Ten­to­krát se dru­hý den ob­je­vi­lo i hod­ně stán­ků s cospla­yer­ka­mi pro­dá­va­jí­cí­mi svá CD s fot­ka­mi a DVD, ale po­hled na je­jich sek­ci byl po­ně­kud ža­lost­ný. Lze ří­ci, že s vý­jim­kou stán­ků vel­mi po­pu­lár­ních cospla­ye­rek ze­la na­pros­tá vět­ši­na z nich prázd­no­tou a z ob­li­čejů pro­dá­va­jí­cích cospla­ye­rek šlo vel­mi jas­ně číst zkla­má­ní.

Dru­hý den se mi po­da­ři­lo za­spat, a tak padla šan­ce do­stat se na prv­ní vlak. Ovšem i pří­jezd asi půl ho­di­nu po sku­pi­ně z prv­ní­ho vla­ku za­jis­til vstup do vý­chod­ních hal zhru­ba v 10:15. Po vy­čká­ní men­ší fron­ty u stán­ku po­pu­lár­ní cospla­yer­ky Ena­ko jsem si na chví­li se­dl ven, opa­lo­val se, dal si ně­co k jídlu a kou­kal na li­di sma­ží­cí se v již ne­ko­neč­ných fron­tách. Pak jsem ná­hod­ně pro­šel vý­chod­ní ha­ly a za­mí­řil na cosplay squa­re 1, po­té na cosplay squa­re 2, a na zá­věr jsem se po­dí­val i na no­vě ote­vře­ný cosplay squa­re 3. Cospla­yů by­lo po­žeh­na­ně a hlav­ně na ma­lém cosplay squa­re 1 a v před­ní čás­ti cosplay squa­re 2 by­li li­dé a cospla­ye­ři na­huš­tě­ni dost na se­be. Ja­ko správ­ný stal­ker jsem ta­ké ješ­tě pár­krát pro­šel oko­lo stán­ku Ena­ko, kte­rá na­ko­nec pro­da­la vše, co při­nes­la, kro­mě se­be a své­ho ob­le­če­ní, a tak jsem měl mož­nost po­zo­ro­vat, jak jsou cospla­yer­ky na řa­dě ostat­ních stán­ků čím dál znudě­něj­ší a ot­rá­ve­něj­ší, což je na­pros­to po­cho­pi­tel­né, ale zá­kaz­ní­ky to pod­le mě spí­še od­ra­dí, než při­lá­ká.

Tře­tí den jsem ne­měl dů­vod spě­chat na prv­ní vlak, ne­boť dou­ji­ny jsem chtěl je­nom dva (kdy­bych vý­chod­ní ha­ly dů­klad­ně pro­šel, ur­či­tě by se po­čet zně­ko­li­ka­ná­sob­nil), a tak jsem opět vy­ra­zil asi půl­ho­di­ny po prv­ním vla­ku. Po umís­tě­ní do fron­ty jsem tro­chu upa­dl v zou­fal­ství, ne­boť z mís­ta, kde jsem stál, ne­by­lo ani vi­dět To­kyo Big Si­ght, což je ta­ko­vý stan­dard při če­ká­ní na vstup do zá­pad­ní čás­ti are­á­lu. Přes­to se ale ja­kým­si zá­zra­kem vše za­ča­lo před za­čát­kem vel­mi rych­le hý­bat a v 10:06 jsem vchá­zel hlav­ním vcho­dem dovnitř. Zá­pad­ní část se zdá­la být na­cpa­ná, a tak jsem vy­ra­zil nejdří­ve do vý­chod­ní čás­ti, kam by­la ces­ta vel­mi vol­ná, a po vstu­pu do vý­chod­ní ha­ly mi při­pa­da­lo ně­co v ne­po­řád­ku, pro­to­že tam by­lo má­lo li­dí a dost ti­cho. Když jsem se do­stal na ko­nec ha­ly, kte­rý je nej­blí­že vstu­pu z vý­chod­ní čás­ti, už jsem cí­til tu správ­nou at­mo­sfé­ru, jak se li­di sna­ží co neje­e­fek­tiv­ně­ji obe­jít své vy­bra­né stán­ky a na­brat dí­la svých ob­lí­be­ných dou­jin au­to­rů. Mé dva vy­bra­né stán­ky ne­by­ly u zdi, kde jsou nej­po­pu­lár­něj­ší ci­rcly a tvo­ří se tam dlou­hé fron­ty, a tak jsem bez če­ká­ní na­bral úlo­vek a ode­šel zpět na zá­pad na te­ra­su smr­ti, kde se prv­ní dva dny če­ka­jí fron­ty na stán­ky a tře­tí den se za­pl­ní cospla­ye­ry. Po mém pří­cho­du ovšem za­ča­lo pr­šet, což se prý na let­ním Co­mi­ke­tu ne­sta­lo od roku 2003, a pro­to se všich­ni mu­se­li sa­mo­zřej­mě scho­vat do ha­ly. Po zhru­ba půl­ho­di­ně ale po­ma­lu pře­sta­lo pr­šet a cosplay squa­re se za­čal pl­nit. Nejdří­ve ro­zum­ně, ale ke kon­ci, ko­lem dru­hé ho­di­ny od­po­led­ne, se te­ra­sa opět pro­mě­ni­la na te­ra­su smr­ti, ne­boť cosplay squa­re za­čal pras­kat ve švech.

Čím lep­ší cosplay, pří­pad­ně čím mé­ně odě­ná cospla­yer­ka, tím ví­ce li­dí ji/je/jej ob­klo­pí a sna­ží se fo­tit. Nej­těž­sí ze všech to mě­la le­tos zřej­mě Ena­ko, o níž jste na Ko­na­tě už pár­krát moh­li sly­šet, kte­rou vždy ob­klo­pi­lo ně­ko­lik řad li­dí a or­ga­ni­zá­to­ři se sna­ži­li ten­to dav ně­ja­kým způ­so­bem, spí­še mé­ně než ví­ce účin­ným, ko­ri­go­vat. Když se mně po­da­ři­lo za­ujmout po­zi­ci a chtěl jsem ji po chví­li fo­ce­ní pře­dat ně­ko­mu dal­ší­mu z li­dí, co stá­li za mnou, o což i or­ga­ni­zá­tor před za­čát­kem fo­ce­ní pro­sil, byl jsem ostat­ní­mi roz­mač­kán. Da­lo by se to ve­li­ce dob­ře při­rov­nat k prv­ní­mu vla­ku, kte­rý jsem lo­ni za­žil dva­krát, ale to­hle by­lo na­štěs­tí za­se o dost krat­ší.

Když jsem na chví­li opus­til bo­jiš­tě zva­né cosplay squa­re a za­mí­řil pozdra­vit jed­no­ho jo­sou cospla­ye­ra, po­tkal jsem před zá­pad­ní ha­lou Ha­tu Ke­n­ji­rou, au­to­ra po­pu­lár­ní a ta­ké mé vel­mi ob­lí­be­né man­gy Ha­ya­te no Go­to­ku, kte­rý tam stál před svým stán­kem s ce­du­lí „ko­nec fron­ty“ a zdra­vil se s ko­lemjdou­cí­mi. Kro­mě Ha­ty jsem ješ­tě za­šel ke kon­ci na stá­nek 5pb. (Cha­os;He­ad, Steins;Ga­te, Ro­bo­tics;No­tes), kde ře­di­tel fir­my, skla­da­tel a ky­ta­ris­ta Shi­ku­ra Chiy­o­ma­ru a se­iy­uu Ake­saka Sa­to­mi pře­dá­va­li kra­bi­ce na dou­ji­ny li­dem, co si kou­pi­li kupón. Po krát­kém ho­vo­ru s Chiy­o­ma­ru­em jsem te­dy od­chá­zel s dvě­ma vel­ký­mi kra­bi­ce­mi, pro něž jsem ne­měl žád­né po­u­ži­tí, ale na­ko­nec po chví­li ale­spoň jed­na z nich po­slou­ži­la ješ­tě ja­ko pro­stor pro pod­pis od Chiy­o­ma­ru­ho. Bě­hem tře­tí­ho dne jsem se ta­ké sti­hl tro­chu při­pá­lit, ne­boť den strá­ve­ný již od brz­ké­ho rá­na prak­tic­ky ce­lý ven­ku dě­lá di­vy a ani opa­lo­va­cí krém s UV 50 člo­vě­ka ne­mu­sí kom­plet­ně za­chrá­nit.

Co ří­ci zá­vě­rem? Co­mi­ket opět na­bí­dl spous­tu zá­ba­vy a snad na­pros­tá vět­ši­na li­dí si na­šla to svo­je, ať už je to lov na hu­deb­ní CD, 18+ dou­ji­ny, ofi­ci­ál­ní zbo­ží či na po­ve­de­né cospla­ye ne­bo tře­ba i na zná­mé tvá­ře. Ta­ké při­ne­sl ná­růst ná­vštěv­ní­ků a po­kud ten­to trend opět ně­ja­kou del­ší do­bu vy­dr­ží, v To­kyo Big Si­ght za­čne být po­řád­ně těs­no.