Vítejte u pokračování minisérie Kona98. Jak už bylo zmíněno v minulém díle, dnes se podíváme na žánr her, který počtem titulů pro PC-98 vyhrává nad všemi ostatními. Jedná se samozřejmě o eroge. Slovo vzniklo spojením „erotic game“ a první hry tohoto žánru vznikaly již pro počítače řady PC-80, což jsou nejen předchůdci PC-98, ale i PC-88. Tyto hry zpočátku nebyly nic jiného než prachobyčejné hentai sloužící k jedinému účelu. V 90. letech se ale hentai do her přidávalo často jen kvůli nátlaku z vedení. Řídili se totiž heslem „sex prodává“, takže ho dávali všude, kde to jen šlo. Výsledkem ale nebyly jen odfláklé hry tvořené jen za účelem zisku. Kvalitnější hry se často dočkaly kromě OVA adaptací i portů pro herní konzoli Sega Saturn. U nich byly hentai scény odstraněny a díky velké kapacitě disků CD namísto nich přidávali dabing. Teď už si ale pár vybraných kousků ukážeme.

Série Rance(1989-současnost)

Začneme tou největší klasikou. Pokud vám hentai není cizí, určitě jste se s ní už v nějaké formě setkali. Tato série od AliceSoftu byla odstartována RPG hrou Rance: Quest for Hikari a kromě několika pokračování se dočkala i spinoff her nebo OVA adaptace. Mimo jiné se touto sérií inspiroval např. autor Mušoku tensei.

Rance je válečník známý po celé zemi, a to nejen pro své bojové schopnosti, ale i pro jeho děvkaření. I když z něj místo ušlechtilých ideálů sálají spíš primitivní pudy, jeho činy bývají hrdinské. Je to sice surovec, ale často během svých dobrodružství koná dobré skutky, ač neúmyslně. Po světě se netoulá sám, většinou ho doprovází další postavy jako např. jeho milenka Sill Plain, kterou koupil v otrokářském táboře. Hry jsou plné absurdního humoru, a byť nejsou zrovna moc kvalitní, určitě si nějakou z nich vyzkoušejte.

Desire(1994)

Přesuneme se k něčemu víc na úrovni. Desire je první větší visual novela, kterou napsal scénárista Hirojuki Kanno a která vyšla pod vydavatelstvím C’s Ware. Na odlehlém ostrově se nachází výzkumný ústav, který je údajně neoficiálně ve spojení s armádou. Novinář a jeden z protagonistů Albert McDougal je proto na ostrov poslán, aby zjistil podrobnosti. Ve stejnou chvíli se na břehu ostrova objeví malá holčička Tina, která si vůbec nepamatuje, co se jí stalo a kdo vlastně je.

Jedná se o visual novelu, která se od těch moderních dost liší. Má sice jen lineární příběh, tzn. ať se zvolí jakékoliv možnosti, vždy to dopadne stejně, ale možnosti výběru se zobrazují prakticky po každém dialogu. Díky tomu si u hry nepřipadáte, že jen čtete knihu a tupě odklikáváte text – abyste v příběhu pokročili, musíte se proklikat správnými možnostmi. Abych byl přesnější, hra nemá jen jeden příběh, ale tři (z toho jeden je skrytý a odemkne se až po dokončení předchozích dvou příběhů). V prvním hrajete za výše zmíněného Alberta a ve druhém za jeho přítelkyni Makoto, která na ostrově pracuje.

Desire patří mezi jednu z nejvýznamnějších erotických her díky svému propracovanému příběhu, což u hentai her nebylo (a i dnes není) zvykem. Za zmínku stojí i skvělá hudba od Rjúa Umemota, který s Kannem často spolupracoval. I zde ale došlo k nátlaku ze strany vedení C’s Waru a Kanno byl nucen dát do hry více erotických scén, než sám chtěl, což se odrazilo na Makotině příběhu, který mi osobně přišel dost špatný. Albertův příběh je ale natolik dobrý, že se to dá prominout.

Tuto hru si rozhodně nenechte ujít. Kromě slušného anglického překladu, u kterého se občas dost nasmějete, je rozpracován i český.

Dead of the Brain(1992)

Na chvíli odběhneme od erotických her do žánru hororovek. Dead of the Brain je první hrou vydavatelství FairyTale ze série Nightmare Collection. Sice se nejedná o hentai, ale i tak jde o hru pro dospělé – je poměrně brutální.

Hra začíná zdánlivě dobrou zprávou. Geniální vědec Dr. Cooger volá protagonistovi jménem Cole s tím, že stvořil lék, který dokáže oživit mrtvé! Má to ale jeden háček. Z takto oživeného tvora se stává divoká zombie! Po jednom takovém „oživení“ utíkají přes hřbitov, kde omylem vylijí obsah lahvičky s lékem na hroby a katastrofa je na světě.

V této hororové adventuře prozkoumáváte zombíky prolezlé budovy a snažíte se přežít. Interakce se provádí klikáním na slovesa akcí (Look, Talk, Move, Get, Use, a Go!) a předměty nebo osoby na obrazovce. Místy vás čekají části s omezeným časem, kterými musíte stihnout projít dřív, než na vás zaútočí zombie.

Hra má i pokračování ve formě druhého dílu, jehož překlad vyšel na začátku října (a měl jsem i tu čest se podílet na jeho betatestingu ^_^).

Amy’s Fantasies(1995)

Vracíme se opět k hentai a dalšímu dílu Hirojukiho Kanna. Tato hra je zajímavá hlavně kvůli okolnostem, za jakých vznikla. Kanno začal pracovat na hře EVE Burst Error (PC-98 verze této hry bohužel stále nemá překlad, pouze její Windows verze) a opět se potýkal s problémy ze strany C’s Waru. „Hirojuki, sice to všechno vypadá zajímavě, ale málo se tam m*dá. Takhle to nemůžeme vydat.“ – něco takového musel pravděpodobně chudák scenárista často slýchat. Rozhodl se tedy použít metodu vztyčeného prostředníčku a stvořit takovou hru, jakou si představují – samé hentai a nesmyslný příběh. Výsledkem je hra Amy’s Fantasies, která působí spíš jako parodie erotických her. I přes celou svou bizarnost ale dosahuje jistých kvalit a člověk se u ní nenudí. Hra se stala natolik úspěšnou, že Kannovi nakonec dovolili pracovat na EVE podle jeho představ (po vydání EVE Kanno od C’s Waru odešel).

YU-NO(1996)

A teď konečně to nejlepší na konec… Když Hirojuki Kanno opustil C’s Ware, projevila o něj zájem společnost ELF. Ta má na kontě spoustu průkopnických her jako Dókjúsei nebo Kakjúsei, které definovaly nejen žánr moderních visual novel, ale ovlivnily i anime obecně. Kanno měl už v době psaní hry Desire rozpracovaný návrh jakési jeho vysněné hry. Tento návrh byl ovšem natolik složitý, že bylo nemožné ho pod C’s Warem realizovat. V ELFu si všimli popularity Kannových her, takže hned využili první příležitosti ho nabrat a neměli nejmenší důvod nevěřit v úspěch jeho návrhu, dali mu tak volnou ruku k tvorbě jeho vysněné hry. Tou hrou je samozřejmě YU-NO.

Celý název hry zní Kono jo no hate de koi o utau šódžo YU-NO, což by šlo přeložit jako „YU-NO: Dívka, která pěje o lásce na kraji světa“ a jde opět o visual novelu. Není ale ledajaká. Kromě prologu a epilogu s lineárním příběhem a gameplayem totožným s předchozími Kannovými hrami je tu hlavní část hry, která se hraje stylem point and click adventury a má komplexní větvení příběhu.

Protagonista Takuja Arima nachází nedopsaný dopis od zesnulého otce a s ním i podivné zařízení s několika otvory, z nichž některé jsou obsazeny kulatými drahokamy. V dopise je psáno o otcově teorii historie a vícera časových os. Vzkazuje Takujovi, že nezemřel, ale odcestoval do jiného světa, a také, že s tímto zařízením (označovaném jako „reflektor“) může cestovat v čase a měl by se pokusit najít všechny chybějící drahokamy. Po jejich nalezení se má s někým na zmíněném místě v určitou dobu setkat. Takuja dorazí i bez drahokamů a spatří nahou dívku, která ho po probuzení políbí a následně doslova zmizí. Takuju pak konfrontují nejmenované postavy a dochází k náhlému zkreslení časoprostoru, v jehož důsledku se Takuja ocitá v alternativní časové ose, ve které je na stejném místě sám.

Tímto končí prolog a začíná normální hra. Zde je cílem to, co bylo zmíněno v dopisu: najít všechny drahokamy a dorazit na místo ve správný čas. Drahokamy jsou ale rozmístěny napříč časovými osami, přes které se musíte dostat. Hra má unikátní mechaniku, ve které můžete provést tzv. „jewel save“. Pokud máte k dispozici alespoň jeden drahokam, můžete ho využít k uložení pozice. No jo, ale co je na tomhle tak unikátního? Řekněme, že hrajete a narazíte na část hry, kde se zaseknete, protože vám chybí nějaký předmět, který jste v dané časové ose neměli možnost získat. Po uložení pozice přes drahokam vám drahokam zmizí a zobrazí se na mapě. Teď můžete začít novou hru a předchozí časovou osu vypustit z hlavy. Jak takhle hrajete, nacházíte najednou předmět, který jste potřebovali předtím. Když v tuto chvíli načtete uloženou pozici z mapy, nejenže se vám opět vrátí drahokam použitý k uložení, ale budete mít u sebe i nalezený předmět, díky kterému můžete pokračovat v předchozí časové ose.

Pokud jste YU-NO ještě nehráli a dostali byste chuť si to vyzkoušet, připravte se na to, že vám tato hra zkazí pohled nejen na všechny ostatní PC-98 hry, ale i visual novely obecně. YU-NO je skutečně realizací Kannových snů a můžu s klidem nejen za sebe říct, že se jedná o jednu z nejlepších (dost možná i nejlepší vůbec) visual novel všech dob. Hra inspirovala např. STEINS;GATE a další díla. Hudbu zde opět skládal Rjú Umemoto (s výjimkou několika skladeb od Rjúa Takamiho a Kazuhira Kanae) a je to opravdové mistrovské dílo plné komplexních i dojemných melodií vystihujících příběh.

Hra se kromě několika anime adaptací dočkala i něčeho, čeho se dočkat nikdy neměla. Řeč je o remaku hry z roku 2019. Je to ukázkový příklad toho, jak se remake nemá dělat. Rád bych na něm našel i nějaké dobré body, ale ty skutečně neexistují. Ostatně přesvědčit se o tom můžete sami…

A jsme opět u konce. V příštím díle se zaměříme na hry, které vyšly nejen pro PC-98, ale i klasická IBM PC. Oficiální překlady her existovaly převážně pro Windows verze, které se začaly objevovat ve druhé polovině 90. let. Některé ale existují i pro původní DOSové verze a můžete si je tak bez problémů zahrát i na vašich retro počítačích s procesory 386 nebo 486.