Animovaný seriál Mars Red vypráví příběh z japonského období Taišó. Hlavní děj je zaměřený na upíry žijící v Tokiu a speciální armádní jednotku, která s nimi bojuje. Předlohou série je text pro scénické čtení (forma divadla bez scén a plných kostýmů), jehož autorem je divadelní režisér a spisovatel Fudžisawa Bun-Ó. Serveru ANN se podařilo autora vyzpovídat, a to nejen ohledně anime, ale také jeho uměleckých zkušeností. Dnes vám na Konatě přinášíme překlad tohoto rozhovoru.

Vaše kariéra je zatím velice vzrušující. Studoval jste v Londýně obor divadelního umění a následně jste zde i vystupoval. Co vás k divadelnímu světu přivedlo a proč jste se rozhodl studovat v Evropě?
K zájmu o divadlo mě přivedl můj děda, Fudžisawa Takeo, jeden ze zakladatelů společnosti Honda. Nezajímal se jenom o kabuki a divadlo Nó, ale bral mě také na opery a muzikály. Posledním dárkem, který mi dal před smrtí, byla vstupenka na operu Boris Godunov od Puškina.

V Evropě jsem se rozhodl studovat, protože jsem měl dům v Paříži a protože Londýn byl centrem světové divadelní scény, stejně jako New York. Dalším důvodem bylo, že Goldsmiths College, která spadá pod Londýnskou univerzitu a kterou jsem vystudoval, je nesmírně svobodomyslná.

Na vašem profilu se uvádí, že jste byl první Japonec, který v divadle King’s Head v Londýně ztvárnil dílo HYPNAGOGIA. Můžete nám k tomu něco říci? Jaké jste z toho měl pocity?
Je hodně Japonců, kteří cítí, že když přijde na to být Japoncem, život ve světě jejich identitu omezuje. Já žiju tak, abych dokázal, že to není pravda. Svá vystoupení beru jako jednu z cest, jak to dokázat.

Můžete nám vysvětlit, jaký je rozdíl mezi recitačním dramatem a tradičním divadelním vystoupením? A jak na tom staví Fudžisawa Reading Theatre?
Recitačním dramatům se v Japonsku zpočátku příliš nedařilo. Když přijde na recitace a další podobné akce v zahraničí, často se konají na místech, jako jsou například knihkupectví. V Japonsku taková kultura v té době neexistovala. Proto jsem vystoupení koncipoval téměř stejně jako běžná divadelní představení s honosnými vystoupeními živé kapely a oblečením. Jediný rozdíl je v tom, že herci zůstávají nehybní.

Nehybnost je výhoda. Když herci při hraní setrvávají na jednom místě, můžeme využívat různé speciální efekty jako světla, oheň a výbuchy, jejichž použití by bylo u běžného představení nebezpečné. Živá vystoupení, křiklavé kostýmy a okázalé speciální efekty… může vám připadat, že se vše soustředí jen na vizuální dojem. Když ale stojí herci na místě a hrají pouze hlasem, stimuluje to divákovu představivost a každý si může domů odnést vlastní jedinečný zážitek.

Příběh Mars Red je unikátní ve svých jemných náznacích. Bylo to záměrné?
Mars Red ukazuje upíry nejen jako tradičně silná monstra, ale také jako zranitelné členy společnosti. Jedním z témat je, že jak lidé, tak upíři mají svoje silné a slabé stránky. Myslím si, že to je velice důležitá podstata anime.

Je potřeba, aby mezinárodní diváci věděli něco o období Taišó? Jaké asociace vyvolává u japonských diváků?
Období Taišó je trochu podobné anglické průmyslové revoluci. Když říkám „trochu“, musím to upřesnit. Zatímco Anglie všemožné věci vynalézala, v případě Japonska šlo o jejich hromadný import. Dalo by se tedy říci, že se jednalo o hybridní éru, která vznikla náhlým smícháním západní a japonské kultury. Ta japonská měla však stále svou unikátní krásu, na níž odkazujeme označením „romantika Taišó“. Nicméně při podobně masovému importu kultury je nutné být kritický. Když se dožene do extrému, může to dopadnout jako při velkém zemětřesení v Kantó (1923). Rjóunkaku byl 12patrový mrakodrap postavený bez jakýchkoliv opatření proti zemětřesením. Ačkoli byl postavený v západním stylu, aby symbolizoval Taišó romantiku, zemětřesení ho zničilo. A o tři roky později skončilo i samotné období Taišó.

Co si myslíte, že stále láká diváky k upírským příběhům?
Je mnoho monster jako Frankenstein, vlkodlaci, upíři apod. Ale nepřijde vám, že právě upíři mezi nimi, co se týče síly a počtu slabin, celkem vynikají? Necítíte tu přitažlivost dvou zcela kontrastujících elementů – nadlidské schopnosti vykoupené slabinami?

V Mars Red je na tyto slabiny kladen ještě větší důraz než u klasických upírů. Jsou slabí na slunci, nemůžou plavat, potřebují krev. Mají zesílené smysly a smrad a hluk industriálního Japonska jim způsobuje jen bolest a utrpení. V našem příběhu je viditelný paradox, který přináší moderní věda industriální revoluce: podporuje upíří slabosti. Současně ale nedokáže nic udělat s emocemi pramenícími z jejich nesmrtelnosti. Doufám, že se vám bude toto nové pojetí líbit.

Jsou nějaká další divadelní díla, která si myslíte, že by byla vhodná k anime adaptaci? Jsou naopak nějaká, jejichž ztvárnění je podle vás nejlepší na prknech?
Myslím si, že věci jako Onmjódži, které se označuje za japonskou variaci na čarodějnické příběhy, nebo Nobunaga no inu (příběh prvního japonského vojenského psa), který získal cenu na Seijú Awards, by mohly brzo získat anime. Sám jsem působil v 31 originálních příbězích. Často mi říkají, že strašidelné historky se v anime podobě netěší příliš dobrému přijetí. V tom případě by se tedy anime adaptace mohlo dočkat celkem 29 z těchto divadelních děl.