Na­kla­da­tel­ství CREW se v loňském ro­ce pus­ti­lo do jed­né vel­ké fran­ší­zy, kte­rou zná asi kaž­dý. Fa­nouš­ci jis­tě uhád­li, že má­me na mys­li man­gu Po­ké­mon Red a Blue. Au­to­rem scé­ná­ře je Kusaka Hi­de­no­ri a pří­běh kres­lí Ma­to, čes­ký pře­klad pak do­stal na sta­rost Ma­ty­áš An­ton, vel­ký po­ké­mo­ní nad­še­nec, což je na vý­sled­ku znát. V ro­ce 2020 stih­ly vy­jít hned dva svaz­ky, kte­ré jsme se teď roz­hod­li dů­klad­ně zhod­no­tit. Hra­je man­ga na nos­tal­gic­kou no­tu „pa­mět­ní­ků“, ne­bo je za­jí­ma­vá i pro čte­ná­ře, kte­ří jsou Po­ké­mo­ny do­sud ne­po­lí­be­ni?

Prv­ní věc, kte­ré si po­všim­ne di­vák ani­me sé­rie, je od­liš­né jmé­no hlav­ní po­sta­vy: na­mís­to Ashe zde vy­stu­pu­je Red. Dů­vod je jed­no­du­chý, man­ga vy­chá­zí z pů­vod­ních po­ké­mo­ních her, ni­ko­li z ani­me. Zá­klad­ní myš­len­ka je ale stej­ná, chla­pec se, vy­ba­ven Po­kéde­xem od pro­fe­so­ra Oaka, vy­dá­vá na pouť s jas­ným cí­lem – stát se nej­lep­ším tre­né­rem Po­ké­mo­nů. Ve stej­nou chví­li se na ces­tu vy­dá­vá i ji­ný chla­pec, Blue, je­ho cíl je však stej­ný. Red má ja­ko „star­to­va­cí par­ťá­ky“ Bul­ba­sau­ra, kte­ré­ho do­stal od pro­fe­so­ra, a Po­liwhi­r­la, se kte­rým vy­růs­tal. Br­zy se k ně­mu však při­po­jí ta­ké iko­nic­ký Pi­kachu. Ces­ta za ti­tu­lem nej­lep­ší­ho tre­né­ra ovšem ne­ní snad­ná, kro­mě ji­ných pře­ká­žek po­tká­va­jí i ne­přá­tel­skou or­ga­ni­za­ci Ra­ke­ťá­ků, kte­rá to s Po­ké­mo­ny roz­hod­ně ne­mys­lí dob­ře. Ví­ce už ale pro­zra­zo­vat ne­bu­de­me.

Ani jed­nu kníž­ku jen tak ne­pře­hléd­ne­te. Jed­nak ma­jí obě vý­raz­né bar­vy (prv­ní díl čer­ve­nou, dru­hý díl ze­le­nou), jed­nak obál­ce do­mi­nu­je zná­má po­sta­va Re­da (Ashe) a ty­pic­ké po­ké­mo­ní lo­go, kte­ré na­jde­me i na hřbe­tu kníž­ky. Obě ilu­stra­ce na­vo­zu­jí po­cit po­hy­bu a akč­nos­ti, kte­rá vy­vo­lá­vá oče­ká­vá­ní rych­le ubí­ha­jí­cí­ho dě­je. Na zad­ní stra­ně obál­ky dru­hé­ho svaz­ku je pak vy­ob­ra­ze­ný Blue se svou po­ké­mo­ní par­tou. I ano­ta­ce pod­bí­zi­vě lá­ka­jí na ces­tu do svě­ta Po­ké­mo­nů.

V prv­ním svaz­ku nás po ote­vře­ní če­ká úvod od au­to­ra scé­ná­ře Kusa­ky Hi­de­no­ri­ho. Ná­sle­du­je ti­ráž, ob­sah a pak už se čte­nář mů­že nad­še­ně pus­tit do pří­bě­hu. Jed­not­li­vé ka­pi­to­ly jsou po­jme­no­va­né pod­le Po­ké­mo­nů, kte­ří se v nich zrov­na ob­je­ví. Ve dru­hém svaz­ku nás po ote­vře­ní če­ká úvod od kres­líř­ky Ma­to a dal­ší strán­ky ná­sle­du­jí stej­ným způ­so­bem ja­ko u prv­ní­ho dí­lu. Po­u­če­něj­ší čte­nář si všim­ne vy­u­ži­tí vel­ké­ho množ­ství fon­tů, což by s ohle­dem na vy­ja­d­řo­vá­ní růz­ných dru­hů zvu­ků nut­ně ne­va­di­lo. V pár mís­tech to na mě ale pů­so­bi­lo spíš ja­ko „fon­to­vý fre­esty­le“, kdy na strán­ce by­lo k vi­dě­ní ně­kdy i osm růz­ných fon­tů. V ně­kte­rých pří­pa­dech by­ly zvu­ky ne­vhod­ně vy­sá­ze­né a od­ta­ho­va­ly po­zor­nost od pří­bě­hu, např. v dru­hé kni­ze na stra­ně 32 jsem po­měr­ně dlou­ho pře­mýš­le­la, co zna­me­ná zvuk „DU­SOU­SOU­SOUS“, než jsem v tom od­ha­li­la „DUS“. Co se tý­če vlo­že­ní tex­tu do bub­lin, opro­ti ji­ným man­gám od Crwe mi při­šlo po­ve­de­né a oceňuji správ­né dě­le­ní slov. Na kon­ci obou svaz­ků na­jde­me ma­pu po­pi­su­jí­cí Re­do­vu ces­tu a ta­ké po­pis je­ho sou­čas­ných Po­ké­mo­nů.

Jak už by­lo zmí­ně­no, ústřed­ní po­sta­vou obou svaz­ků je Red. Mož­ná tro­chu leh­ko­váž­ný mla­dík, kte­rý však Po­ké­mo­nům in­tu­i­tiv­ně ve­li­ce dob­ře ro­zu­mí (viz např. tře­tí ka­pi­to­la „Vs. Kan­gaskhan“). Je­ho ri­va­lem je Blue, po­ně­kud od­ta­ži­tý, mož­ná až tro­chu ne­přá­tel­ský tre­nér, kte­rý od svých Po­ké­mo­nů oče­ká­vá jen to nej­lep­ší. Na své ces­tě po­tká­va­jí dal­ší po­sta­vy, kte­ré po­té vy­stu­pu­jí na­příč obě­ma svaz­ky. Pat­ří me­zi ně pro­fe­sor Oak, kte­rý obě­ma mla­dí­kům vě­nu­je Po­kédex, aby ho vy­pl­ni­li ces­to­vá­ním po svě­tě a chy­tá­ním Po­ké­mo­nů. Red po­tká příkrou tre­nér­ku vod­ních Po­ké­mo­nů Mis­ty, o kte­ré zá­hy zjis­tí, že ovlá­dá Ce­ru­le­an­ský sta­di­on. Strá­ví spo­lu ně­ja­ký čas, a i když Mis­ty ob­čas vy­pa­dá ja­ko sle­čin­ka, je to hol­ka do ne­po­ho­dy. Se­tká se ta­ké s Billem, kte­rý vy­na­le­zl pří­stroj pro pře­nos Po­ké­mo­nů z mís­ta na mís­to. Ta­to po­sta­va mlu­ví v ja­pon­šti­ně sil­ným ná­ře­čím, a pro­to se pře­kla­da­tel roz­ho­dl vy­u­žít ná­ře­čí i v pře­kla­du. Čte­nář se tak nej­spíš na­u­čí i ně­ja­ká no­vá slo­víč­ka. Z mé­ho po­hle­du vy­u­ži­tí di­a­lek­tu v pří­bě­hu ne­ru­ší, na­o­pak ho pří­jem­ně ozvláštňuje. V dru­hém svaz­ku se ob­je­vu­je po­sta­va Gre­en, li­šác­ké sleč­ny, kte­rá vy­u­ží­vá všech mož­ných i ne­mož­ných pro­střed­ků, aby do­sáh­la své­ho. A ač to na prv­ní po­hled ne­vy­pa­dá, zdá se, že kaž­dá z po­stav má své vlast­ní ta­jem­ství, kte­ré ne­chce pro­zra­dit.

Pří­běh je po­sta­ven na pou­ti hlav­ní po­sta­vy. Ces­tu­je přes okol­ní re­gi­on, na­vště­vu­je různá měs­ta, po­tká­vá vše­li­ja­ké Po­ké­mo­ny a li­di. Děj ve­li­ce rych­le utí­ká kupře­du po ze­mi, pod ze­mí, ve vo­dě i ve vzdu­chu a čte­nář (ani Red) se jen tak ne­za­sta­ví. V prů­bě­hu se vy­ví­jí vztah Re­da s je­ho Po­ké­mo­ny, ve vy­pja­tých chví­lích do­kon­ce do­jde k evo­lu­cím. Vět­ši­nou pří­běh v jed­not­li­vých ka­pi­to­lách pří­mo na­va­zu­je, avšak jsou i pří­pa­dy, ve kte­rých ne­ní ná­vaz­nost to­lik zřej­má.

Ač u mno­hých mů­že znač­ka Po­ké­mon hrát na nos­tal­gic­kou no­tu, u vět­ši­ny Če­chů to bu­de pře­ce je­nom pře­de­vším kvů­li ani­me, kte­ré se ob­je­vi­lo na pře­lo­mu ti­sí­ci­le­tí i v na­šich te­le­vi­zích. V pří­pa­dě man­gy se tak prav­dě­po­dob­ně jed­ná o pří­běh, kte­rý vět­ši­na čte­ná­řů vlast­ně ne­zná, i když jí bu­de svět dů­věr­ně zná­mý. Opro­ti se­ri­á­lu se ne­se­tká­vá­me s Ob­láz­ko­vým měs­tem, ale s Pallet Town, za což bo­hu­žel mů­že cen­t­rál­ně ří­ze­ná sna­ha udr­žet v pře­kla­du me­zi­ná­rod­ní jed­no­tu. Pří­běh je jas­ný, ob­je­vu­jí se v něm růz­né ve­d­lej­ší zá­plet­ky, kte­ré po­má­ha­jí Re­do­vi zís­kat dal­ší zku­še­nos­ti. Po­ké­mo­ni jsou vy­da­ře­ní a čte­nář si snad­no před­sta­ví, že by měl ně­ja­ké­ho par­ťá­ka do­ma (i když ta­dy se mi to špat­ně hod­no­tí, je­li­kož Po­ké­mo­ny znám už dvě de­sít­ky let). Kres­ba man­gy je pří­jem­ná, au­tor­ka se ne­bo­jí ob­čas za­jít do pěk­ných de­tai­lů, na­pří­klad vý­ra­zy Pi­kachua jsou čas­to k ne­za­pla­ce­ní. Z ja­zy­ko­vé­ho hle­dis­ka je pře­klad po­ve­de­ný, bě­hem čte­ní jsem ob­je­vi­la pou­ze jed­nu pra­vo­pis­nou chy­bu, sty­lis­tic­ky se text hez­ky ho­dí do bub­lin. Plus již zmí­ně­né lin­gvis­tic­ké ozvlášt­ně­ní po­u­ži­tím di­a­lek­tu.

Čte­nář se mů­že tě­šit na ne­kon­čí­cí jízdu na po­ké­mo­ní vl­ně. Pa­mět­ní­ci her si při­po­me­nou, o co v nich šlo, fa­nouš­ci sé­rie uvi­dí pří­běh z ji­né stra­ny a no­váč­ky… po­hl­tí kom­plex­ní sys­tém svě­ta, pří­mo­ča­rý pří­běh a dob­ře na­kres­le­né po­sta­vy i pří­šer­ky. Svůj po­díl na tom má i kva­lit­ní čes­ké zpra­co­vá­ní.

V ga­le­rii pod člán­kem si mů­že­te pro­hléd­nout ukáz­ko­vé strán­ky z obou mang od na­kla­da­tel­ství CREW.