THE GOD OF HIGH SCHOOLStudio: MAPPA |
|
Předloha zde sice nepatří k nejnápaditějším příběhům, které kdy byly odvyprávěny, avšak pro režiséra, který si s akcí rozumí tak dobře jako právě Park Seong-Hu, jde o výbornou volbu. Parkův přístup k budování bojových střetů je fyzický a dravý, sic je nutno dodat, že někdy má tendence přehánět to s efektem roztřesené kamery, čímž bohužel zakrývá mnohdy výbornou animaci svých známých. Nyní je otázkou, které z nich můžeme očekávat. Park sám zcela nepochybně alespoň několika střihy přispěje, ale budou to hlavně ostatní, kteří se pokusí naplnit sérii poutavými akčními sekvencemi. Mezi možné kandidáty patří Tanaka Hironori, Išida Keiiči, Kózuma Šinsaku, Arisawa Hiroši, možná Watanabe Keiičiró… Seriálu napomáhá fakt, že se začal animovat poměrně brzy a jeho produkce se pomalu blíží ke konci. Parkova režie a návrhy postav a animační korekce Akity Manabua by měly zajistit přijatelnou podívanou. |
|
Deca-DenceStudio: NUT |
|
Budeme-li brát Deca-Dence jako krystalizaci přátelství, které započalo před deseti lety, nebudeme daleko od pravdy. Dvě epizody animované adaptace BLEACH, u nichž se sešli Tačikawa Juzuru (obrazový scénář, režie) a Kurita Šiniči (animační režie) patří k znamenitým okamžikům televizní tvorby. A právě zde započal vztah, který pokračoval i do budoucna. V první řadě kraťasem Death Billiards, ve kterém se již oba pánové objevili v hlavních rolích režiséra a návrháře postav. Zrovna tak tomu bylo v případě seriálu Death Parade rozvíjejícího koncept původní epizody. Přes další občasnou vzájemnou pomoc se dostáváme k Deca-Dence, jejich novému společnému originálnímu projektu, jehož ambice jsou sice velké, nicméně v rukou zmíněných pánů nemohou působit jinak než patřičně. Tačikawa je režisér vládnoucí dokonalou kontrolou nad vyobrazovaným prostorem, kterému dokáže vtisknout iluzi skutečné hloubky, což je pro sérii stavějící na bláznivých prostorových akčních sekvencích s obřími hrozbami ohromné plus. Kurita je pak výborný kreslíř i animátor, jehož linky tužkou jsou vždy precizní. Jím vytvořené akční scény nikdy nepostrádají napětí a puls. Může nás proto těšit, že podmínky pro zdařený seriál přesahují i dva zmíněné pány. Kromě slušného produkčního náskoku, který série tuze potřebuje, nás čeká i celá řádka rozmanitých hostí, kteří projekt podpoří svou troškou do mlýna. Výtvarné návrhy animátorů Murakami Izumi a Ošijamy Kijotaky pomáhaly formovat vizuální podobu světa, což je v případě těchto dvou fantastických kreslířů skvělá zpráva. Mimo ně nás na animačním poli čeká spousta znamenitých překvapení, a sice jak v případě animátorů domácích, tak i těch z vod mezinárodních. Bez zbytečného rozepisování dalších jmen zmiňme, že můžeme čekat mnohé z mladých tvůrců točících se kolem animátora Cučigamiho Icukiho, které doplní spolupracovníci spjatí se studiem NUT, mimo jiné efektoví specialisté Hašimoto Takaši a Ozawa Kazunori. |
|
Japonsko pod vodou (Nihon činbocu 2020)Studio: Science SARU |
|
Studio Science SARU se pomalu, ale jistě musí začít odpoutávat od svého zakladatele a dosavadního lídra Juasy Masaakiho, který se po nadcházejícím filmu Inu-ó chystá od společnosti oddělit. Tuto snahu můžeme již nějakou dobu sledovat v projektech studia, ve kterých se čím dál více dostává prostoru ostatním tvůrcům a Juasa je umisťován spíše do role dozoru a mentora (SUPER SHIRO, Eizóken). A Nihon činbocu představuje další krok v tomto přechodném období – vedle Juasy se režie ujala i korejská animátorka Ho Pyeon-Gang, která se s Juasou zná již z dob jeho působení v MADHOUSE před více než deseti lety. Nemohu skrýt své nadšení z Wady Naoji zde debutujícího jako návrháře postav. Wada je výjimečný, tradičně trénovaný mladý animátor, který se poprvé výrazně projevil v Létě s Marnie. Jeho skutečný průlom však přišel až s Flip Flappers, kde animoval několik výborných sekvencí – především pak sněžné hrátky v první epizodě. Zde budeme moci docenit jeho um v rámci seriálu jako celku a již upoutávky naznačují, že pod jeho vedením bude na co se dívat. Rozměrnost velké katastrofy je sama sebou, ale osobně jsem mnohem více zvědav na ty jemnější, tišší okamžiky, které Wadovi a celému animačnímu týmu dají možnost ukázat, co dovedou. Ušio Kensuke jako hudební skladatel je pak už jenom finální mašlí na krabici. |
|
GREAT PRETENDERStudio: WIT Studio |
|
Kdo koho podvede a kdo skončí podveden? Ač je GREAT PRETENDER o švindlování, jeho vizuální prezentace nechce nechat nikoho na pochybách, že se můžeme těšit na gejzíry barev. Ostřílený scénárista Kosawa Rjóta se jal sepsat poněkud extravagantní příběh o čtyřech dějstvích, v jejichž průběhu se pomalu, ale důvěrně seznámíme s hlavními postavami a pochopitelně budeme svědky mnoha lží, polopravd, zastírání a triků, aby se nakonec vyjevilo, že vše nemusí být tak komplikované, jak by se na první pohled mohlo zdát. I k těm nejpropracovanějším švindlům mohou vést prosté důvody. Je to již spousta let, co jsme si mohli v seriálovém projektu skutečně užít vybroušené návrhy postav Sadamota Jošiukiho, a zde budeme mít tu možnost opět, neboť v takto přirozené a věrné podobě bývají k vidění jenom zřídkakdy. Za udržení vysoké a konzistentní uhlazenosti seriálu, kterou by si měl zachovat až do konce, můžeme vděčit předním animačním režisérům Katóovi Hirotakovi a Asanovi Kjódžimu, jejichž pečlivé korekce jsou cítit na každém rohu. Druhým bodem je produkční plán projektu, který tvůrcům dopřál mnohem více času, než bývá běžné. Produkce je už nyní téměř hotova. Nelze nezmínit Kobari Júko, Fudžiiho Kazušiho a Takedu Júsukeho, jejichž práce vtiskla dílu nádech okázalosti dokonale reflektující scénář. Barevná paleta (Kobari) hýří nebývalou pestrostí a kontrastem, zatímco výprava (Fudžii a Takeda) nezůstává ani o krok pozadu. Tím, kdo má vše pod taktovkou, je režisér Kaburagi Hiro, vskutku vhodná volba, přihlédneme-li k tomu, že dokáže pracovat s postavami způsobem, který dává vyniknout jejich vrozenému šarmu. Pravou rukou je mu Masujama Rjódži, jenž v posledních letech dospěl ve tvůrce zasluhujícího více vlastních projektů. V čistě animačním poli se mezi ostatními jistě neztratí Hasegawa Tecuja, Šimizu Keita, Sató Masajuki ani Imai Arifumi. Seriál však nabízí živý přístup k pohybu jako celek, aniž bychom se museli soustředit na práci výrazných individualistů – expresivní postavy s divákem přestávají neverbálně komunikovat jenom zřídkakdy. |
|
Kanodžo, okarišimasuStudio: TMS Entertainment |
|
Postupně sledovat dospívání mladých tvůrců je fascinující proces. Pozorovat, jak se formují jejich tendence, dozrává vyjadřování a vizuální stylistika. Seriál, jehož předloha umí být někdy pěkně ouvej, nemohu přehlédnout především díky Hirajamě Kanně, návrhářce postav, také zvané kappe. Mladá animátorka teprve před několika lety opustila řady mezisnímkových animátorů, aby rychle zabrousila i mezi animační režiséry (například její práce na 5. epizodě jagakimi). Hirajamu charakterizují především velice silné kresby, v nichž si nezadá se zkušenými ilustrátory. A právě to je příhodným důvodem, proč jásat nad její prací v Kanodžo, okarišimasu, tedy sérii, která staví na půvabech rozličných slečen, které jedna po druhé (případně všechny naráz) zamotávají protagonistovi hlavu. Ilustrace naší návrhářky v sobě kombinují líbeznost, šarm i svůdnost. Přehlížet její animační um by však byla chyba, neboť ač bych jej nenazval vyloženě výrazným, kappe se umí věnovat detailům – nenápadné gesto zde, nestrojený pohyb tam, vše podpořeno znamenitými kresbami. Seriál jako celek bude nutno sledovat spíše opatrně; jak jsem již zmiňoval, předloze nejsem příliš nakloněn. Je také věčnou otázkou, nakolik ničivé budou s přibývajícím časem reálie samotné produkce, nicméně alespoň úvodní epizody by měly nabídnout kappe v plné síle. Je to sice nepravděpodobné, ale kdyby si mezi ostatními projekty našel na režii jedné z epizod čas i ponte, nezlobil bych se. |
|