Kdy a proč jsi za­čal sbí­rat mě­řít­ko­vé fi­gur­ky a fo­tit je? Mů­žeš nám při­blí­žit, jak vy­pa­da­ly EX­ku­ro­ga­ne­ho za­čát­ky?

Za­čal jsem sbí­rat mě­řít­ko­vé fi­gur­ky před téměř 10 le­ty! Dodnes na to s lás­kou vzpo­mí­nám. Mys­lím, že to byl let­ní Won­der Fes­ti­val 2008? Ka­ma­rád mi po­slal webo­vé od­ka­zy na fo­to­gra­fie fi­gur­ky Sa­ber Li­ly Distant Ava­lon od spo­leč­nos­ti Go­od Smi­le. Byl jsem fa­nouš­kem Fa­te/Stay Ni­ght, tak­že mě při­ro­ze­ně za­u­ja­ly. Co ta­ké upou­ta­lo mou po­zor­nost, by­ly fo­to­gra­fie Black Rock Sho­o­ter. Si­ce jsem o ní nic ne­vě­děl, ale mi­lo­val jsem ani­me po­sta­vy, kte­ré ma­jí ob­li­bu ve vel­kých zbra­ních a dě­lech. To byl ten oka­mžik, kdy jsem se za­čal za­jí­mat o mě­řít­ko­vé fi­gur­ky.

Pře­zdív­ku EX­ku­ro­ga­ne po­u­ží­vám už hod­ně dlou­ho, od chví­le, kdy jsem byl oby­čej­ný sbě­ra­tel gun­da­mo­vých sta­veb­nic a měl jsem blog na plat­for­mě Blo­gger od spo­leč­nos­ti Go­o­gle. Pře­zdív­ka pra­me­ní z ani­me, kte­ré jsem sle­do­val v dět­ství, Ueki no Hóso­ku. Hlav­ní po­sta­va, Ko­su­ke Ueki, mě­la ob­rov­ský kanón, kte­ré­mu se ří­ká Ku­ro­ga­ne. Po­u­žil jsem jmé­no Ku­ro­ga­ne a při­dal EX na za­čá­tek, abych se od­li­šil od ostat­ních, pro­to­že sa­mot­né Ku­ro­ga­ne by moh­lo být na in­ter­ne­tu cel­kem běž­né. Strán­ky, na kte­rých jsem měl svůj blog, na tom by­ly oprav­du tech­nic­ky špat­ně, tak­že jsem svůj blog oko­lo roku 2011 zru­šil. Tou do­bou jsem už fi­gur­ky sbí­ral, ale fo­til jsem je pou­ze svým mo­bil­ním te­le­fo­nem.

Ne­u­stá­le jsem svo­je fo­to­gra­fie za­chy­ce­né te­le­fo­nem po­rov­ná­val s tvor­bou ostat­ních fo­to­gra­fů a br­zy jsem si uvě­do­mil, že po­tře­bu­ji „oprav­do­vý fo­to­a­pa­rát“. Tou do­bou jsem byl ješ­tě vy­so­ko­škol­ský stu­dent, a pro­to jsem si zpo­čát­ku ne­mohl žád­ný do­vo­lit. V zá­ří 2013 se mi na­ko­nec po­da­ři­lo kou­pit prv­ní fo­to­a­pa­rát. Byl to Ni­kon D5200 se zá­klad­ním ob­jek­ti­vem 18-55mm. Tím za­ča­la má ces­ta „oprav­do­vé­ho“ fo­to­gra­fa fi­gu­rek.

Ja­ký typ ob­ráz­ků fo­tíš? Je za ni­mi ně­ja­ký pří­běh?

V sou­čas­nos­ti se za­mě­řu­ji pou­ze na fo­to­gra­fo­vá­ní mě­řít­ko­vých fi­gu­rek ani­me po­stav, kon­krét­ně fi­gu­rek s pev­ně da­nou pózou, bez klou­bů. Nicmé­ně aby li­dé po­zna­li, že se jed­ná o mé fo­to­gra­fie, mu­sel jsem zvo­lit ur­či­tý styl, kte­rým bych se od­li­šil od ostat­ních fo­to­gra­fů. Ře­kl jsem si te­dy, že kaž­dé fi­gur­ce vy­tvo­řím ně­ja­kou vlast­ní scé­nu.

Když jsem za­čí­nal s fo­to­gra­fo­vá­ním fi­gu­rek, by­la spous­ta li­dí, kte­ří vy­tvá­ře­li di­o­ra­ma­ta pro Nen­do­ro­i­dy a Fig­my, ale sko­ro ni­kdo se ne­od­vá­žil to­hle udě­lat s mě­řít­ko­vý­mi fi­gur­ka­mi kvů­li je­jich ve­li­kos­ti a zřej­mě i ce­ně.

Prin­cip, kte­rý do­dr­žu­ji, je vel­mi jed­no­du­chý. Chci, aby fot­ka vy­prá­vě­la ně­ja­ký pří­běh. Ten­to pří­běh je buď­to smyš­le­ný, ne­bo pří­mo od­ka­zu­je na ani­me či man­gy, ze kte­ré da­ná po­sta­va po­chá­zí. Když se dí­vám na své fo­to­gra­fie, chci, aby vy­pa­da­ly ja­ko vý­stři­žek ze hry, ani­me, fil­mo­vé­ho pla­ká­tu či kres­by, ale vždy se na nich mu­sí po­de­psat můj styl. Fi­gur­ka, kte­rou fo­tím, by mě­la vy­vo­lat do­jem, že je to sku­teč­ná oso­ba a ku pří­kla­du ně­co prá­vě dě­lá, čímž vy­tvá­řím da­né fo­to­gra­fii ně­ja­ký pří­běh, můj pří­běh. Je to ja­ko bys­te dá­va­li ži­vot va­šim před­sta­vám.

Před­stav­te si fo­to­gra­fa, kte­rý na­vště­vu­je růz­né kou­ty svě­ta a fo­tí kaž­do­den­ní ži­vot míst­ní­ho oby­va­tel­stva, ne­bo tře­ba pou­lič­ní­ho fo­to­gra­fa, kte­rý za­chy­cu­je ně­ja­ký mo­ment. V těch­to fot­kách je vždy vi­dět ně­ja­ký pří­běh a kon­cept, na kte­rý se za­mě­řu­ji, je úpl­ně stej­ný. Roz­díl je pou­ze v tom, že si scé­nu vy­tvá­řím sám.

Jsi zná­mý tím, že fo­tíš pů­so­bi­vá di­o­ra­ma­ta, trou­fám si říct, že je tím­to tvo­je prá­ce je­di­neč­ná a snad­no roz­po­zna­tel­ná. Exis­tu­jí ně­ja­ké me­to­dy, kte­rý­mi se strikt­ně ří­díš vždy, když dě­láš no­vou fo­to­gra­fii?

Dá­vám si zá­le­žet na do­dr­žo­vá­ní ně­kte­rých pra­vi­del kom­po­zi­ce, ale zá­ro­veň jsem do­sta­teč­ně fle­xi­bil­ní, abych je po­ru­šil, když je po­tře­ba. Da­lo by se říct, že scé­ny, kte­ré tvo­řím, jsou pře­dem přes­ně pro­po­čí­ta­né s před­ví­da­tel­ným vý­sled­kem. Mo­je di­o­ra­ma­ta jsou z hle­dis­ka ve­li­kos­ti a roz­vr­že­ní na­vr­že­na tak, aby vy­ho­vo­va­la ob­jek­ti­vům s 50mm oh­nis­ko­vou vzdá­le­nos­tí.

Když se ba­ví­me o pra­vi­dlech kom­po­zi­ce, v mys­li mi vy­vsta­ne pra­vi­dlo tře­tin, ale moc čas­to ho ne­vy­u­ží­vám. Vel­mi rád po­u­ží­vám Phi grid, tri­an­gle ratio a zla­tý řez, abych si jed­not­li­vé scé­ny di­o­ra­mat při­způ­so­bil. Na­po­ví­da­jí mi, jak ob­jekt ve scé­ně umís­tit tak, aby ne­pů­so­bil ru­ši­vě. Když ve scé­ně po­u­ži­je­te mno­ho prv­ků, i ta nejmen­ší chy­ba v kom­po­zi­ci mů­že způ­so­bit roz­díl me­zi ne­u­spo­řá­da­nou a ru­ši­vou fo­to­gra­fií a or­ga­ni­zo­va­ným „cha­o­sem“, kte­rý pů­so­bí dob­ře. Ja­ko dal­ší je zde ně­co, če­mu se ří­ká kom­po­zi­ce ba­rev. Vždy si dá­vám po­zor na to, aby barva ná­byt­ku a ce­lé scé­ny s da­nou fi­gur­kou dob­ře la­di­la. Do ur­či­té mí­ry vy­u­ží­vám te­o­rii ba­rev.

V mi­nu­los­ti jsem se zdo­ko­na­lil ve fo­ce­ní dí­ky po­u­ží­vá­ní ob­jek­ti­vů s pev­ným sklem. Kdy­ko­liv jsem mohl, vy­hnul jsem se zo­o­mo­va­cím ob­jek­ti­vům. Vzhle­dem k to­mu, že jsem vždy po­u­ží­val ob­jek­tiv s ur­či­tou oh­nis­ko­vou vzdá­le­nos­tí, jsem dob­ře obe­zná­me­ný s tím, jak fo­to­gra­fie vy­pa­da­jí pro ja­kou­ko­liv da­nou oh­nis­ko­vou vzdá­le­nost. Kdy­bys­te mi uká­za­li ná­hod­nou fo­to­gra­fii, byl bych, za před­po­kla­du, že ne­by­la oříz­nu­ta, ve vět­ši­ně pří­pa­dů scho­pen po­znat, s ja­kou oh­nis­ko­vou vzdá­le­nos­tí by­la po­ří­ze­na. Dí­ky tak­to na­by­té do­ved­nos­ti jsem schop­ný přes­ně na­vrh­nout di­o­ra­ma­ta pro ob­jek­ti­vy, kte­ré se svým fo­to­a­pa­rá­tem po­u­ží­vám. Tak­to do­sa­hu­ji přes­ně ta­ko­vých kom­po­zic, o kte­ré usi­lu­ji.

Vi­deo, kde je vi­dět jak Kay sta­ví di­o­ra­ma pro Na­zo no He­ro­i­ne X, je k dis­po­zi­ci zde.

Le­tos sis po­ří­dil 3D tis­kár­nu. Je ná­roč­né do­cí­lit po­ža­do­va­ných tis­ků?

Vždy jsem se obá­val po­u­ží­vat 3D tis­kár­ny kvů­li to­mu, že jsou zrov­na v módě, je­li­kož po­strá­dám ja­kou­ko­li zna­lost 3D de­sig­nu. Je to ale stej­né ja­ko s fo­to­gra­fo­vá­ním, kaž­dý ně­kde za­čí­nal, pěk­ně od nu­ly. Byl jsem frustro­va­ný z to­ho, jak těž­ké je ruč­ně vy­tvo­řit je­di­neč­né čás­ti pro di­o­ra­ma­ta, pře­de­vším za­kři­ve­né čás­ti, se kte­rý­mi si 3D tisk lehce po­ra­dí. Na­ko­nec jsem skon­čil u to­ho, že jsem se sna­žil na­jít na in­ter­ne­tu co nej­ví­ce in­for­ma­cí, na­u­čil se zá­kla­dy a na­ko­nec si v čer­ven­ci kou­pil 3D tis­kár­nu.

Mo­je prv­ní tis­ky mě­ly úspěch a já byl bez se­be ra­dos­tí, nicmé­ně jsem měl pro­blém s dů­sled­nos­tí. Stá­va­lo se, že úspěš­né tis­ky vy­pa­da­ly na ur­či­tých ty­pech po­vrchů otřes­ně. By­ly po­u­ži­tel­né, ale po­tře­bo­va­ly ruč­ní úpra­vu, což jsem na­ko­nec vy­ře­šil tím, že jsem za­čal spo­lé­hat vý­hrad­ně na in­ter­net, co se in­for­ma­cí a ře­še­ní pro­blé­mů tý­če. Ur­či­tě je zde ně­ja­ký pro­ces uče­ní, kte­rým si mu­sím pro­jít. Na oplát­ku za všech­ny ty­hle ne­pří­jem­nos­ti jsem zís­kal po­cit svo­bo­dy. Můžu si teď udě­lat co­ko­liv, co po­tře­bu­ji. Je­di­né ome­ze­ní je po­čet 3D de­sig­nů/ná­vrhů na in­ter­ne­tu a mo­je do­ved­nost je sám vy­tvo­řit. Je to pro mě stá­le po­měr­ně no­vé.

Po­u­ží­váš ně­ja­kou spe­ci­ál­ní tech­ni­ku fo­to­gra­fie ne­bo po­st­pro­duk­ce?

V sou­čas­nos­ti po­u­ží­vám je­di­neč­nou po­st­pro­dukč­ní tech­ni­ku zva­nou fo­cus stac­king (te­dy tech­ni­ku sklá­dá­ní růz­ně za­ostře­ných fo­to­gra­fií), kte­rou jsem se za­čal učit kon­cem roku 2017. V zá­kla­dě po­ří­dí­te mno­ho fo­to­gra­fií stej­né scé­ny s fo­to­a­pa­rá­tem umís­tě­ným na sta­ti­vu, ob­vykle s níz­kým clo­no­vým čís­lem (zá­měr­ně jsem se vy­hnul vel­ké aper­tu­ře) – ja­ko tře­ba f/2.8 – při­čemž kaž­dá jed­not­li­vá fo­to­gra­fie je za­ostře­na na ji­nou část fi­gur­ky. Po­kud bych po­ří­dil 10 fo­to­gra­fií, kaž­dá by by­la sa­mo­stat­ně za­ostře­na na čás­ti ja­ko oči, vla­sy, ob­li­čej, tě­lo a kon­če­ti­ny. Všech 10 fo­to­gra­fií by by­lo nej­pr­ve upra­ve­no v pro­gra­mu Li­gh­tro­om, aby vy­pa­da­ly to­tož­ně, co se tý­če ex­po­zi­ce a ba­rev. Ná­sled­ně by by­ly slou­če­ny do je­di­né fo­to­gra­fie ve Pho­to­sho­pu, při­čemž je vý­sled­kem fi­gur­ka, kte­rá je za­ostře­ná od hla­vy až k pa­tě, za­tím­co zů­stá­vá za­cho­ván ply­nu­lý bo­keh (rozostře­ní) vy­tvo­ře­ný níz­kou clo­nou f/2.8. Po­kud se s fi­gur­ka­mi roz­hod­nu vy­dat fo­tit kra­jin­nou fo­to­gra­fii, s fo­cus stac­kin­gem jsem schop­ný udr­žet za­ostře­ní fi­gur­ky i po­za­dí.

Kay na­pří­klad fo­cus stac­king po­u­žil u ne­dáv­né fo­to­gra­fie Šu­ten Dódži. Ví­ce na­lez­ne­te v je­ho vi­deu na You­Tu­be.

Ta­to me­to­da je běž­ně po­u­ží­vá­na v mak­ro­fo­to­gra­fii tě­mi, kte­ří fo­tí na­pří­klad hmyz a po­tý­ka­jí se s pro­blémy v po­do­bě hloub­ky os­t­ros­ti i při vět­ších clo­no­vých čís­lech. Uplat­nil jsem stej­nou tech­ni­ku při fo­ce­ní fi­gu­rek. V ně­kte­rých ohle­dech by­la re­vo­luč­ní, pro­to­že mo­je fo­to­gra­fie zís­ka­ly je­di­neč­ný vzhled, kte­ré­ho bych ne­do­cí­lil při po­ří­ze­ní je­di­né­ho sním­ku. Ten­to vzhled se stal jed­ním z po­zná­va­cích zna­ků mých fo­to­gra­fií.

Chys­táš se nás v brz­ké do­bě pře­kva­pit ně­ja­kým no­vým pro­jek­tem?

Ne­mám úpl­nou před­sta­vu, ja­kou fi­gur­ku bych si chtěl v nad­chá­ze­jí­cích mě­sí­cích kou­pit. Ne­vím, co bych ozná­mil, že mám v plá­nu v ná­sle­du­jí­cích mě­sí­cích. Co se tý­če fi­gu­rek, kte­ré mo­men­tál­ně mám, chtěl bych udě­lat ně­co vel­ké­ho s Je­an­ne D’Arc Al­ter. Ne­ní vů­bec jed­no­du­ché vy­bu­do­vat scé­nu pro tak vel­kou fi­gur­ku a na­víc bych chtěl do to­ho dát vše, co mám. Tak­že to je ně­co, co mů­že­te vy­hlí­žet.

Za­čát­kem to­ho­to roku oče­ká­vej­te fo­to­gra­fie mo­jí prv­ní muž­ské fi­gur­ky, se kte­rou mám ta­ky po­měr­ně vel­ké plá­ny. Fi­gur­ky si už moc ne­předob­jed­ná­vám, je­li­kož je­jich da­ta vy­dá­ní a pří­pad­ně od­kla­dy jsou tak ne­před­ví­da­tel­né, že mi čas­to na­ru­ší můj roz­vrh. Po­kud se te­dy ne­jed­ná o fi­gur­ku, kte­rá se sta­ne po vy­dá­ní vzác­ným kous­kem. Tak­že teď už spí­še plá­nu­ji ná­kup a fo­ce­ní fi­gur­ky až po tom, kdy je u ní po­tvr­ze­no da­tum vy­dá­ní.

Mo­men­tál­ně jsem si dal za úkol vy­tvo­řit sé­rii fo­to­gra­fií růz­ných po­stav od spo­leč­nos­ti Ty­pe Mo­on ne­bo hry Fa­te/Grand Or­der, je­li­kož příští rok se mož­ná na míst­ní ani­me vý­sta­vě usku­teč­ní ak­ce Ty­pe Mo­on. Si­ce to za­tím ne­ní jis­té, ale chtěl bych vy­sta­vit sé­rii fo­tek po­stav od spo­leč­nos­ti Ty­pe Mo­on, při­čemž všech­ny bu­dou mít jed­no spo­leč­né té­ma.

Ja­ká z tvých fo­to­gra­fií je tvo­je nej­ob­lí­be­něj­ší?

Můj osob­ní ob­lí­be­nec je mo­je fo­to­gra­fie Ma­c­ú­ry Ka­nan z Lo­ve Li­ve Sun­shi­ne od spo­leč­nos­ti Al­ter vy­fo­ce­né v lis­to­pa­du 2018.

Ja­ké fo­to­a­pa­rá­ty a ob­jek­ti­vy po­u­ží­váš k fo­ce­ní fi­gu­rek?

Mým hlav­ním fo­to­a­pa­rá­tem je v sou­čas­nos­ti Ni­kon D850. Na fo­to­gra­fie di­o­ra­mat po­u­ží­vám ob­jek­tiv Sig­ma 50mm 1.4 Art a na fo­ce­ní ven­ku (kom­bi­na­ci fi­gu­rek a kra­ji­ny) po­u­ží­vám ši­ro­ko­úh­lý ob­jek­tiv Ta­mron 15-30mm 2.8 Di VC USD.

Co bys do­po­ru­čil ně­ko­mu, kdo pře­mýš­lí nad tím, že za­čne sbí­rat a fo­tit fi­gur­ky? Ja­ký fo­to­a­pa­rát a pří­slu­šen­ství bys mu pro za­čá­tek do­po­ru­čil?

Pod­le mě je zá­kla­dem svět­lo, kte­ré ur­čí, jest­li se fo­to­gra­fie po­ve­de ne­bo ne. Bez ohle­du na to, ja­ký je váš roz­po­čet, vždy si od­lož­te ně­ja­ké pe­ní­ze na ná­kup lamp ne­bo osvět­lo­va­cí tech­ni­ky. Jed­no svět­lo ur­či­tě ne­sta­čí, po­tře­bu­je­te ale­spoň dvě ne­bo tři. Po­kud chce­te ušet­řit pe­ní­ze, mů­že­te si sa­mi vy­ro­bit mo­di­fi­ká­to­ry svět­la, ja­ko jsou od­raz­né des­ky a di­fuzé­ry.  

Co se tý­če fo­to­a­pa­rá­tů, ne­bu­du se při­klá­nět k žád­né kon­krét­ní znač­ce, je­li­kož vše je čis­tě o osob­ních pre­fe­ren­cích. Do­po­ru­ču­ji ovšem po­ří­dit si ta­ko­vý fo­to­a­pa­rát, kte­rý vám do­vo­lí mě­nit ob­jek­ti­vy – bez­zr­ca­dlov­ku ne­bo zr­ca­dlov­ku. Fo­ťá­ky na smart­pho­nech nejsou dobrou vol­bou, pro­to­že hlav­ní ka­me­ra je pří­liš ši­ro­ko­úh­lá pro vět­ši­nu žánrů fo­ce­ní fi­gu­rek. Je­jich ob­ra­zo­vý úhel je ve vět­ši­ně pří­pa­dů 24 až 28 mm. Ne­hle­dě na to, jak si fo­ťá­ky na smart­pho­nech po­lep­ši­ly, ve vý­sled­ku ma­jí po­řád mi­ni­a­tur­ní sen­zor.

Je­li­kož se ba­ví­me o fo­ce­ní fi­gu­rek, což je tech­nic­ky vza­to fo­ce­ní sta­tic­kých ob­jek­tů, ne­mu­sí­te in­ves­to­vat do nej­no­věj­ších a nej­lep­ších tech­no­lo­gií, kte­rý­mi oplý­va­jí dra­hé fo­to­a­pa­rá­ty. Dra­há tě­la fo­to­a­pa­rá­tů jsou ne­zbyt­ná, po­kud se za­bý­vá­te ná­roč­něj­ší­mi žán­ry ja­ko fo­ce­ní sva­teb, spor­tov­ních ak­ti­vit a vol­ně ži­jí­cích zví­řat. Z to­ho dů­vo­du do­po­ru­ču­ji vět­ši­nu va­še­ho roz­počtu in­ves­to­vat do kva­lit­ních ob­jek­ti­vů na­mís­to dra­hých těl fo­to­a­pa­rá­tů. Zá­klad­ní ob­jek­ti­vy jsou sa­my o so­bě znač­ně vše­stran­né, do­sáh­ne­te s ni­mi dob­rých vý­sled­ků – ale ne skvě­lých. Pro­to do­po­ru­ču­ji po­ří­dit si lep­ší ob­jek­ti­vy.

Mož­ná to zní tro­chu pro­ti­chůd­ně, když sám po­u­ží­vám Ni­kon D850, což je dra­hý fo­to­a­pa­rát (68 900 Kč), ale mlu­vím z před­cho­zích zku­še­nos­tí. Čty­ři roky jsem po­u­ží­val vcel­ku ama­tér­ský Ni­kon D5200 a svo­ji re­pu­ta­ci jsem vy­bu­do­val pou­ze s ním. V té do­bě jsem si po­ří­dil kva­lit­ní ob­jek­ti­vy s pev­ným sklem a roz­díl byl mar­kant­ní.

Po­kud ne­má­te pe­něz na­zbyt, do­po­ru­ču­ji si po­ří­dit fo­to­a­pa­rát z dru­hé ru­ky. Já sám si v dneš­ní do­bě po­ři­zu­ji po­u­ži­té ob­jek­ti­vy. Za­tím­co s 50mm pev­ným ob­jek­ti­vem fo­tím mě­řít­ko­vé fi­gur­ky, je dů­le­ži­té pa­ma­to­vat na to, že 50mm ob­jek­ti­vy se ne­ho­dí na fo­ce­ní men­ších fi­gu­rek, ja­ko jsou Fig­my a Nen­do­ro­i­di. Zmí­ně­né ob­jek­ti­vy ma­jí mi­ni­mál­ní za­ost­řo­va­cí vzdá­le­nost ale­spoň 40 cm, ne­mů­žou te­dy pra­co­vat s blíz­ký­mi ob­jek­ty. V těch­to pří­pa­dech je dob­ré do­pl­nit váš zá­klad­ní ob­jek­tiv o makro ob­jek­tiv.

Ur­či­tě se ale­spoň tro­chu na­uč­te upra­vo­vat va­še fo­to­gra­fie. Foť­te do for­má­tu RAW, ne do JPG, a po­hraj­te si tro­chu s po­st­pro­duk­cí, než RAW ulo­ží­te do fi­nál­ní­ho JPG.

Ja­ké je tvo­je ob­lí­be­né ani­me a ani­me po­sta­va?

Mám váž­ně hod­ně wai­fu (LOL), ale kdy­bych si měl vy­brat pou­ze jed­nu, ne­bu­de to žád­né těž­ké vy­bí­rá­ní. Tósaka Rin z Fa­te/Stay Ni­ght Un­li­mi­ted Bla­de Works.