O ví­ken­du 25.–27. říj­na 2019 by­lo všech­no špat­ně. A ja­ko re­dak­ce jsme si to ne­moh­li ne­chat ujít, a pro­to jsme za­mí­ři­li do praž­ské­ho Kul­tur­ní­ho cen­t­ra Za­hra­da na dal­ší Aki­con. Na­še do­jmy?

Ka­ya: Na za­čá­tek mu­sím říct, že Aki­con byl a je i v mém po­kro­či­lém vě­ku po le­toš­ním Ani­me­fes­tu můj te­pr­ve dru­hý ani­me con. A vzhle­dem k to­mu, že jsem zvě­da­vý kluk, plus jsem se chtěl vi­dět s ně­ko­li­ka přá­te­li a okouk­nout no­vé cospla­ye, jsem na něj vy­ra­zil. Na­vzdo­ry to­mu, že jsem vě­děl, že se jed­ná o „ko­mor­něj­ší“ con a že po­čet vstu­pe­nek, kte­rý se na ak­ci pro­dá­val, byl ome­zen, mě hned po pří­cho­du svým způ­so­bem za­ra­zi­la ve­li­kost mís­ta ko­ná­ní (KC Za­hra­da). Jak z ven­ku, tak ná­sled­ně ze­vnitř to by­lo v po­rov­ná­ní s br­něn­ským vý­sta­viš­těm oprav­du ma­lé a množ­ství ota­ků, wee­bů, cospla­ye­rů, furí­ků a zjev­ně i pár „nor­mál­ně“ pů­so­bí­cích li­dí po­měr­ně vel­ké. Jak se na­ko­nec uká­za­lo, mo­je oba­vy by­ly zby­teč­né, pro­to­že vět­ši­na ná­vštěv­ní­ků co­nu si uží­va­la slu­níč­ka a trá­vi­la vět­ši­nu své­ho ča­su před bu­do­vou. Prá­vě dí­ky to­mu se da­lo uvnitř ve­li­ce dob­ře fun­go­vat (ale zce­la váž­ně by mě za­jí­ma­lo, jak by ce­lý con vy­pa­dal, kdy­by po ce­lou do­bu ven­ku pr­še­lo). Ja­ko člo­věk, kte­rý na před­náš­ky moc ne­cho­dí, jsem si rych­le pro­bě­hl všech­ny ob­cho­dy s ota­ku zbo­žím, kte­ré se na­chá­ze­ly hned při vstu­pu, hor­ní pa­tro s Ar­tist valley a ná­sled­ně za­mí­řil za přá­te­li, kte­ří se­dě­li u „ba­ro­vé­ho“ sto­lu upro­střed ná­kup­ní plo­chy po­blíž vstu­pu. Jak už jsem psal, ota­ku přá­te­lé a „ču­men­da“ cospla­yů by­ly dva hlav­ní dů­vo­dy, proč jsem se roz­ho­dl Aki­con na­vští­vit. Stej­ně ja­ko na Ani­me­fes­tu, i ta­dy by­lo vel­ké množ­ství nej­růz­něj­ších cospla­yů (a ce­du­lek „FREE HUG“); ať už se jed­na­lo o „re­tro“ cospla­ye ja­ko jsou Asu­ka a Šin­dži z NGE ne­bo cospla­ye z no­věj­ších sé­rii ja­ko je Ki­mecu no Jai­ba a je­jich Ne­zu­ko a Tan­džiró. Je­di­né, co mě na Aki­co­nu troš­ku mr­ze­lo (ač­ko­liv za to po­řa­da­te­lé ne­mů­žou), byl fakt, že chy­běl „Ham­ba­tý kum­bál“, pro­to­že klu­ci/“pro­dej­ci“ by­li zrov­na tou do­bou v Ja­pon­sku do­plňovat „zá­so­by“. Ale ani to nic ne­mě­ní na tom, že po­kud bu­de čas, na Aki­con se rád po­dí­vám i příští rok.

Sa­nya-nya: Na le­toš­ním Aki­co­nu jsem se zdr­žel jen chvil­ku – v pá­tek bles­ko­vá „ná­vště­va“ vlast­ní před­náš­ky o no­vin­kách v ani­me, a pak hned do­mů a učit se na so­bot­ní pí­sem­ku z au­to­ma­tů a gra­ma­tik. Po­tom ně­jak vy­dr­žet zby­tek so­bot­ní­ho vzdě­lá­vá­ní a v so­bo­tu ve­čer zpát­ky na ak­ci – do­ra­zil jsem ješ­tě včas, abych sti­hl oce­nit El­din cosplay Te­j­i­ny, po­ke­cat s AMVč­ka­ři u sto­lu, a pak už jsem se vr­hl na noč­ní kou­ká­ní na ani­me, abych do­dě­lal před­náš­ku ne­děl­ní, dru­hé půl­ky no­vi­nek. To se na­ko­nec po­da­ři­lo na jed­nič­ku, tak­že jsem sti­hl i pár ho­din spán­ku do­po­led­ne a pak s Ari­a­nem od­před­ná­šel so­lid­ní vý­kon. A to už byl prak­tic­ky ko­nec co­nu, nic moc víc jsem te­dy ne­sti­hl. Z fi­gu­rek ten­to­krá­te moc ne­za­u­ja­lo, uzmul jsem jen dva art­boo­ky od Ani­meworld.cz. Co mo­hu říct za se­be, le­toš­ní Aki­con se vy­da­řil, i když to ří­kám z po­hle­du ně­ko­ho, kdo se po­hy­bo­val spí­še uvnitř co­nu, a tím pre­zen­tu­je – po­kud mo­hu sou­dit z pro­dí­rá­ní se da­vem před bu­do­vou v pá­tek – jen men­ši­nu ná­vštěv­ní­ků co­nu.

Xi­ma­ra: Já už na co­ny asi ne­u­mím jez­dit ji­nak než ja­ko or­ga­ni­zá­tor. Na Aki­co­nu se sta­rám o chod in­fostán­ku, tak­že jsem vět­ši­nu co­nu strá­vi­la za sto­leč­kem v atriu in­for­mo­vá­ním or­gů a ná­vštěv­ní­ků a po­ví­dá­ním si se zná­mý­mi.