V úte­rý 8. říj­na do­šlo k ofi­ci­ál­ní­mu ozná­me­ní ani­mo­va­né adap­ta­ce man­gy zva­né Na­mi jo kii­te ku­re. Spuš­tě­né webo­vé strán­ky pro­jek­tu hned na­bíd­ly in­for­ma­ce o for­má­tu, pre­mi­é­ře, tvůr­čím tý­mu, hla­so­vém ob­sa­ze­ní a k to­mu ve­d­le pro­pa­gač­ní­ho ob­ráz­ku při­da­ly rov­nou i prv­ní upou­táv­ku, kte­rou na­lez­ne­te na kon­ci člán­ku. Adap­ta­ce bu­de mít po­do­bu te­le­viz­ní­ho se­ri­á­lu, je­hož pre­mi­é­ru mů­že­me oče­ká­vat v dub­nu příští­ho roku. Ani­mač­ní pro­duk­ce by­la svě­ře­na do ru­kou stu­dia Sunri­se. Sa­mu­ra Hi­ro­a­ki, au­tor před­lo­hy, na ozná­me­ní re­a­go­val zve­řej­ně­ním oslav­né ilu­stra­ce. Sa­mu­ro­va man­ga vy­chá­zí od čer­ven­ce roku 2014 v mě­síč­ní­ku Af­ter­no­on, kte­rý pu­b­li­ku­je na­kla­da­tel­ství Ko­dan­sha. V sou­čas­né do­bě čí­tá šest svaz­ků.

Re­žie se ujal Mi­na­mi­ka­wa Ta­cu­ma, me­zi je­hož pro­jek­ty pat­ří na­pří­klad film FAI­RY TAIL -DRA­GON CRY-. Hlav­ním scé­náris­tou se stal Jo­ne­mu­ra Šódži, kte­rý pra­co­val na se­ri­á­lech Guin Sa­ga a Smi­le Precu­re!. Jo­ko­ta Ta­ku­mi na­kres­lil ná­vrhy po­stav; stej­nou po­zi­ci za­stá­val i v pří­pa­dě Micu­bo­ši Co­lors. Ve­dou­cím vý­pra­vy se stal Saka­ga­mi Hi­ro­fu­mi ze stu­dia To­ton­jan; v je­ho ži­vo­to­pi­se na­jde­me mi­mo ji­né Gran­crest sen­ki a COP CRAFT. Ba­rev­nou pa­le­tu vy­tvo­řil Nodži Hi­ro­no­ri, jenž se po­dí­lel na Si­do­nia no ki­ši a Ki­šu­ku gakkó no Ju­li­et. Ko­i­ke Ma­ju­ko by­la jme­no­vá­na ve­dou­cí kom­po­zi­tu, ja­ko to­mu by­lo i u fil­mu Ki­mi no su­izó o ta­be­tai. Střih má na svě­do­mí Ki­mu­ra Jo­ši­a­ki.

Hu­deb­ní do­pro­vod do­stal na sta­ros­ti skla­da­tel, ky­ta­ris­ta a zpě­vák Iwa­sa­ki Moto­jo­ši. Re­žii zvu­ku má v ru­kou Taka­ha­ši Cu­jo­ši. V hlav­ní ro­li se před­sta­ví Su­gi­ja­ma Ri­ho. Do­pro­vá­zet ji bu­dou Fudži Šin­šú, Iwa­mi Ma­na­ka, Ja­madži Ka­zu­hi­ro, Óha­ra Sa­jaka, Iši­ka­wa Kai­to, Ja­no Ma­sa­a­ki, No­to Ma­mi­ko, Ši­ma­da Bin a Na­mi­ka­wa Dai­su­ke.

Ko­da Mi­na­re se prá­vě ne­pří­jem­ně ro­ze­šla se svým pří­te­lem a srd­ce si roz­hod­ne vy­lít jak ji­nak než v ba­ru a to člo­vě­ku, kte­ré­ho zná ani ne ho­di­nu. Ješ­tě než se Mi­na­re sta­čí na dru­hý den po­řád­ně vzpa­ma­to­vat, usly­ší při prá­ci v re­stau­ra­ci z rá­dia svůj hlas sy­pa­jí­cí po­pel na hla­vu své­ho bý­va­jí­cí­ho pří­te­le. Muž, kte­rý si vče­ra v ba­ru Mi­na­re vy­sle­chl a taj­ně dis­ku­zi na­hrál, byl totiž Mató Ka­necu­gu, ve­dou­cí míst­ní roz­hla­so­vé sta­ni­ce. Děv­če se s hrů­zou vy­dá­vá do bu­do­vy rá­dia, kde vy­sí­lá­ní uči­ní pří­trž, nicmé­ně Ka­necu­gu na ni vy­baf­ne s vý­zvou: „Když jsi nám za­sta­vi­la pro­gram, bu­deš ho muset ně­čím na­hra­dit.“ Mi­na­re se te­dy ují­má mi­k­ro­fo­nu a od­ha­lu­je svůj skry­tý ta­lent, čímž za­čí­ná ko­me­di­ál­ně ulít­lý ale i jí­ma­vý pří­běh.