Za­slí­be­ná Ze­mě Ne­ze­mě, v ori­gi­ná­le Ja­ku­so­ku no Ne­ver­land, je man­ga, kte­rá by roz­hod­ně ne­mě­la unik­nout va­ší po­zor­nos­ti. A to už jen pro­to, že vy­chá­zí v češ­ti­ně od na­kla­da­tel­ství Crew a za­ne­dlou­ho bu­de na tr­hu čtvr­tý sva­zek.

Upo­zor­ně­ní: Re­cen­ze ob­sa­hu­je spo­i­le­ry z prv­ní ka­pi­to­ly man­gy!

Pří­běh Ne­ver­lan­du nás při­vá­dí do lás­ky­pl­né­ho pro­stře­dí si­rot­čin­ce Gra­ce­field hou­se, v němž se o dě­ti sta­rá ma­má Isa­bel­la. Dě­ti pil­ně stu­du­jí, hra­jí si a kaž­dý den usí­na­jí s pl­ný­mi bříš­ky a s po­ci­tem, že jsou mi­lo­va­ní svou ma­má a svý­mi sou­ro­zen­ci. Čas od ča­su si­ce ně­kte­ré z dě­tí si­rot­či­nec opus­tí, ale jen pro to, že je ado­p­to­vá­no do no­vé mi­lu­jí­cí ro­di­ny. Ale­spoň to je před­sta­va, ve kte­ré dě­ti ži­jí. Te­dy až do chví­le, kdy zjis­tí, že jsou pou­ze chov­ná zvěř na po­ráž­ku. Přes­ně tak, si­rot­či­nec totiž ve sku­teč­nos­ti slou­ží dé­mo­nům, kte­ří nu­tí li­di vy­cho­vá­vat ma­lé dě­ti ja­ko po­tra­vu.

Tu­to šo­ku­jí­cí zá­plet­ku se do­zví­dá­me skr­ze ústřed­ní duo po­stav, Em­mu a Nor­ma­na, kte­ré zjis­tí, že je­jich mlad­ší sestřič­ka ne­by­la po­slá­na k no­vým ro­di­čům, ný­brž ji če­ka­la smrt a sta­la se po­tra­vou zá­had­ných zá­po­rá­ků. Před Em­mou a Nor­ma­nem tak sto­jí nad­lid­ský úkol utéct ze si­rot­čin­ce a vzít s se­bou všech­ny své sou­ro­zen­ce. Pat­ří me­zi ně mnoh­dy i vel­mi ma­lé dě­ti a žád­né z nich vů­bec nic ne­tu­ší. Dě­ti ze si­rot­čin­ce Gra­ce­field hou­se ovšem nejsou le­da­ja­ké. Jsou ve­li­ce in­te­li­gent­ní a Em­ma, Nor­man a tře­tí pro­ta­go­nis­ta, Ray, jsou vů­bec tě­mi nej­chytřej­ší­mi ze všech. Pro­ti dě­tem ovšem sto­jí je­jich ma­má Isa­bel­la, kte­rá i ty nej­chytřej­ší dě­ti in­te­li­genč­ně pře­vy­šu­je.

A tím se do­stá­vá­me k prv­ní ob­rov­ské de­ví­ze Za­slí­be­né Ze­mě. Od dob De­ath No­te tu ne­by­la man­ga s tak str­hu­jí­cí hrou mys­lí, ja­ká se v Za­slí­be­né Ze­mi ro­ze­hra­je. Stej­ně ja­ko jsme sle­do­va­li myš­len­ko­vé sou­bo­je Li­gh­ta a L, zde sle­du­je­me sou­bo­je dě­tí pro­ti je­jich věz­ni­te­lům. A je­li­kož i sa­mot­ní pro­ta­go­nis­té čas­to sle­du­jí od­liš­né cí­le, myš­len­ko­vé sou­bo­je pro­bí­ha­jí i me­zi ni­mi. Žád­ná z po­stav si ne­mů­že být jis­tá, že ji­ná po­sta­va ne­pro­kouk­la je­jí jed­ná­ní, což do pří­bě­hu při­ná­ší not­nou dáv­ku na­pě­tí. Ni­kdy si tak ne­bu­de­te jis­tí, co vás na ná­sle­du­jí­cích strán­kách če­ká. V jed­nu chví­li po­sta­vy sla­ví díl­čí úspěch, aby na dal­ším pa­ne­lu kle­če­li bez­rad­ně na ko­le­nou.

Dal­ším dů­vo­dem, proč Za­slí­be­nou Ze­mi číst, je kres­ba, o kte­rou se po­sta­ra­la ta­len­to­va­ná kres­líř­ka Po­su­ka De­mi­zu. Dí­ky ní do­stá­va­jí stě­ny si­rot­čin­ce chlad­ný a stís­ně­ný ná­dech při­po­mí­na­jí­cí vě­ze­ní, což pod­tr­hu­je hut­nou at­mo­sfé­ru pří­bě­hu. De­mi­zu ta­ké bri­lant­ně vy­kres­lu­je vý­ra­zy ob­li­čejů, zá­po­rá­ci tak do­stá­va­jí až dé­mo­nic­ký ná­dech a v ob­li­če­jích pro­ta­go­nis­tů se za­se čas­to zr­ca­dlí hněv, zou­fal­ství a pře­de­vším strach. Kres­ba je jed­ním z dů­vo­dů, proč pří­běh čas­to do­stá­vá až ho­ro­ro­vý ná­dech.

Po­klo­nu je tře­ba slo­žit i scé­náris­to­vi, kte­rým je Kaiu Ši­rai. Je­ho po­sta­vy chytře bo­ří ste­re­o­ty­py kla­sic­kých šónen ar­che­ty­pů. Na­pří­klad v Na­ru­to­vi, kte­ré­ho všich­ni dob­ře zná­me, je stře­dem pří­bě­hu trio hr­di­nů Na­ru­to, Sa­ku­ra a Sa­su­ke. V Ne­ver­lan­du má­me tro­ji­ci Em­ma, Nor­man a Ray. Ten­to­krát se ovšem pří­běh sou­stře­dí pře­de­vším na žen­skou pro­ta­go­nist­ku, kte­rá, na roz­díl od Sa­ku­ry a dal­ších hr­di­nek šóne­nů, ne­zů­stá­vá po­za­du a je v cen­t­ru pří­bě­hu. Sa­ku­ra vždy Na­ru­to­vi a Sa­su­ke­mu kou­ka­la na zá­da a zpo­vzdá­lí ti­še sle­do­va­la, jak se ti­to dva ta­len­to­va­ní hr­di­no­vé před­há­ně­li. Em­ma tu­to za­běh­lou kon­ven­ci bo­ří: ona je hlav­ní hy­ba­tel­ka dě­je a zá­ro­veň je tou oso­bou, kte­rá svou las­ka­vos­tí a em­pa­tií čas­to Nor­ma­na a Ra­ye při­ve­de na správ­nou ces­tu. S nad­sáz­kou by se da­lo říct, že je to ja­ko bychom sle­do­va­li pří­běh z po­hle­du Sa­ku­ry, kte­rá se ne­dr­ží zpát­ky, ale je sil­nou žen­skou hr­din­kou, je­jíž jed­ná­ní má zá­sad­ní do­pad na pří­běh, a kte­rá si stá­le za­cho­vá­vá esen­ci­ál­ní žen­ské vlast­nos­ti. Stá­vá se tak vskut­ku ne­tra­dič­ní hr­din­kou šóne­nu, kte­rá do to­ho­to žán­ru při­ná­ší no­vý svě­ží ví­tr. Ale ani Nor­man a Ray nejsou po­za­du a jsou vý­raz­ný­mi ta­hou­ny dě­je. Oba jsou ge­ni­ál­ní­mi stra­té­gy, bez kte­rých by dě­ti ne­mě­ly šan­ci. Ray, zpr­vu ti­chý po­zo­ro­va­tel, br­zy uká­že, že má svá vlast­ní tem­ná ta­jem­ství a že je­ho cí­le jsou mnoh­dy od­li­še­né od těch Nor­ma­no­vých. Nor­ma­nův úsu­dek je čas­to ovliv­něn Em­mou, ke kte­ré cho­vá ci­ty. Ale i přes lás­ku k Emmě ne­ní hlu­pák a je­ho ge­ni­ál­ní de­duk­ce jsou pro hr­di­ny ne­do­ce­ni­tel­né. Ray a Nor­man te­dy re­pre­zen­tu­jí ja­kési cha­rak­te­ro­vé pro­tipóly, je ovšem otáz­ka, jak se ty­to dvě sil­né po­sta­vy do bu­douc­na vy­vi­nou. Po­sled­ní dů­le­ži­tou po­sta­vou pří­bě­hu je ma­má Isa­bel­la, kte­rá se zpr­vu je­ví ja­ko mi­lu­jí­cí ado­p­tiv­ní mat­ka, ale br­zy se mě­ní v bez­cit­ný stroj na vy­ko­ná­vá­ní pří­ka­zů svých nad­ří­ze­ných. Fy­zic­ky i in­te­lek­tem pře­vy­šu­je svo­je dě­ti, a lo­gic­ky je tak nej­vět­ší hroz­bou, kte­rou je nut­né pře­ko­nat. Ale je vů­bec mož­né přelstít ně­ko­ho chytřej­ší­ho? Ně­ko­ho, kdo vás vy­cho­val a ví o kaž­dé va­ší sla­bi­ně, tou­ze a do­kon­ce myš­len­ce?

Po­sled­ním vel­kým lá­ka­dlem Ne­ver­lan­du je po­stup­né od­ha­lo­vá­ní fikč­ní­ho svě­ta. Z po­čát­ku totiž ne­ví­me téměř nic. Ne­ví­me nic o po­lo­ze si­rot­čin­ce, o do­bě, ve kte­ré se pří­běh ode­hrá­vá, ani co se dě­je za hra­ni­cí si­rot­čin­ce. Je­di­né, co ví­me od po­čát­ku, je, že ven­ku fi­gu­ru­jí ja­kési nad­při­ro­ze­né en­ti­ty, kte­ré po­jí­da­jí ma­lé dě­ti, ale kdo jsou a jest­li exis­tu­je ně­ja­ká lid­ská ci­vi­li­za­ce, mu­sí hr­di­no­vé po­stup­ně sklá­dat ze stříp­ků.

Za­slí­be­ná Ze­mě Ne­ze­mě je roz­hod­ně jed­nou z nej­lep­ších mang ak­tu­ál­ně vy­chá­ze­jí­cích v ja­pon­ském tý­de­ní­ku Šónen Jump. Je pro­to skvě­lé, že si tu­to man­gu mů­že­me vy­chut­nat i v čes­kém vy­dá­ní od na­kla­da­tel­ství Crew. Za­u­ja­la-li vás re­cen­ze, ne­vá­hej­te je pod­po­řit, do kon­ce roku by mě­lo vy­jít pět svaz­ků. Po­su­ka De­mi­zu na­víc kres­lí úchvat­né obál­ky, na kte­ré je ra­dost po­hle­dět. No uznej­te sa­mi. Po­kud jste fan­do­vé chyt­rých a po­hl­cu­jí­cích ja­pon­ských pří­bě­hů, s touhle man­gou roz­hod­ně ne­u­dě­lá­te chy­bu. Je­di­ně když bu­de­me man­gy ku­po­vat a pro­je­ví­me tím o ně zá­jem, za­čne se jich k nám do Čes­ka do­stá­vat ví­ce. Ne­mluvě o skvě­lých, a hlav­ně ak­tu­ál­ních ti­tu­lech, ja­kým Za­slí­be­ná Ze­mě Ne­ze­mě be­ze­spo­ru je.

Re­cen­ze vznik­la ve spo­lu­prá­ci s you­tu­bo­vým ka­ná­lem Asi­a­ge­ek. Za re­cenz­ní vý­tisk dě­ku­je­me na­kla­da­tel­ství Crew.