29. zá­ří 2018 měl v Ja­pon­sku pre­mi­é­ru se­ri­ál Fu­ri ku­ri Pro­gres­si­ve, kdy by­lo všech šest epi­zod uve­de­no v ki­nech. Dis­ku­ze, proč se po to­li­ka le­tech do­čká­vá­me dal­ší­ho Fu­ri ku­ri a ješ­tě v tak roz­to­div­ných pod­mín­kách, je jis­tě na mís­tě, nicmé­ně ne­ní zá­bě­rem to­ho­to člán­ku. I těm, jimž při­jde se­ri­ál exis­tenč­ně zby­teč­ný, na­ra­tiv­ně prázd­ný a te­ma­tic­ky ne­ak­tu­ál­ní, ne­moh­la při sle­do­vá­ní unik­nout od­liš­nost 5. epi­zo­dy od všech ostat­ních. Stál za ní ani­má­tor a re­ži­sér Su­e­za­wa Kei a zvo­lil ve­li­ce ne­tra­dič­ní pří­stup ke tvor­bě, kte­rý je v šir­ším mě­řít­ku za­tím ví­ce­mé­ně ne­mož­né apli­ko­vat na vět­ší pro­jek­ty. Avšak jed­na epi­zo­da zce­la svě­ře­ná do kre­a­tiv­ních ru­kou ná­pa­di­té­ho tvůr­ce před­sta­vo­va­la do­ko­na­lé ma­líř­ské plát­no pro ex­pe­ri­men­ty s barva­mi. A Su­e­za­wa se jí cho­pil.

Pro mno­hé mů­že být s po­di­vem, že Pro­gres­si­ve ne­do­padlo pří­liš slav­ně vzhle­dem k to­mu, že by­la kaž­dá z je­ho epi­zod svě­ře­na na­da­né­mu mla­dé­mu tvůr­ci: Arai Ka­zu­to, Iba­ta Jo­ši­hi­de i Oga­wa Júki jsou mla­dí a schop­ní ani­má­to­ři. Ike­ha­ta Hi­ro­ši, zva­ný aho­boy, je za­se ve­li­ce dob­rý re­ži­sér, je­hož epi­zo­dy z dru­hé po­lo­vi­ny nul­tých let jsou již le­gen­dár­ní (na­pří­klad 39. epi­zo­da Ha­ja­te no go­to­ku!). Ike­ha­ta má pře­de­vším ta­lent ob­klo­pit se mla­dý­mi a na­děj­ný­mi ani­má­to­ry a po­skyt­nout jim pro­stor pro vlast­ní se­be­vy­já­d­ře­ní v rám­ci jím kon­t­ro­lo­va­né­ho pro­sto­ru. V no­vém Fu­ri ku­ri to ovšem tak ně­jak ne­vy­šlo. Na vi­ně by­ly pře­de­vším ne­i­de­ál­ní ča­so­vé pro­střed­ky. A po­cho­pi­tel­ně i cel­ko­vé okol­nos­ti vzni­ku pro­jek­tu; sotva mů­že­me oče­ká­vat, že se dí­lo vy­tvá­ře­né „na za­káz­ku“ vy­rov­ná kous­ku, kte­rý vzni­kal s lás­kou a pé­čí všech zú­čast­ně­ných. Vý­sle­dek tak v pří­pa­dě Pro­gres­si­ve ne­ní uce­le­ný a semknu­tý, ani ne­na­bí­zí gej­zí­ry ne­kon­t­ro­lo­va­tel­né tvůr­čí je­di­neč­nos­ti, kte­ré bychom po před­cho­zích zku­še­nos­tech od Fu­ri ku­ri oče­ká­va­li… se skrom­nou vý­jim­kou Su­e­za­wo­vy epi­zo­dy.

Su­e­za­wa Kei (re­ži­sér) a Te­ra­da Ka­zuo (pro­dukč­ní asi­s­tent), fo­to Gi­ga­zi­ne.

Mla­dý Su­e­za­wa do prů­mys­lu vtr­hl tím nej­vý­znam­něj­ším te­le­viz­ním pro­jek­tem své do­by – Dennó Co­il, na kte­rém ješ­tě ja­ko stu­dent po­má­hal s kom­po­zi­tem a v po­sled­ní epi­zo­dě i s ani­ma­cí. O ně­ko­lik let poz­dě­ji se ja­ko mla­dý ani­má­tor účast­nil pro­duk­ce z pro­gra­mu Ani­me Mi­rai. Ná­sled­ně na se­be upo­zor­nil pře­de­vším opa­ko­va­ný­mi vý­stu­py v se­ri­á­lu Ši­ga­cu wa ki­mi no uso, v němž me­zi je­ho nej­vět­ší úspě­chy pa­t­ři­la ani­ma­ce hu­deb­ních vy­stou­pe­ní dua hlav­ních po­stav ve 4. a 22. epi­zo­dě. Fu­ri ku­ri pak před­sta­vo­va­lo je­ho prv­ní vý­pra­vu na post re­ži­sé­ra a rov­něž au­to­ra ob­ra­zo­vé­ho scé­ná­ře.

Ja­ko mla­dý ani­má­tor k so­bě při­tá­hl spous­tu svých zná­mých vrs­tev­ní­ků – Cu­či­ga­mi Icuk­i­ho, Ja­ma­mo­to Ke­na, Ima­mu­ra Rjóa, Ni­ši­ta­ni Šúhe­i­ho, Ba­hi JD, Mi­ja­mu­ra Aki­ru, Me­ba­či a dal­ší. Zá­ze­mí pro Su­e­za­wo­vy sna­hy po­skyt­lo stu­dio SIG­NAL.MD, nej­no­věj­ší sester­ská spo­leč­nost Pro­ducti­on I.G. Za ve­li­ce oso­bi­tým vi­zu­ál­ním sty­lem 5. epi­zo­dy stá­la re­ži­sé­ro­va pros­tá myš­len­ka „chci, aby by vý­sled­ný ob­raz co nej­ví­ce od­po­ví­dal pů­vod­ním kresbám“. V běž­né pro­duk­ci jsou kres­by ani­má­to­rů hlav­ních sním­ků pře­dá­ny ani­má­to­rům me­zi­sním­ků, po je­jich prá­ci je pak kom­plet­ní střih pře­dán tý­mu ko­lo­ris­tů, kte­ří kres­by zpra­cu­jí do ba­rev­né­ho ob­ra­zu, ná­sle­du­je kom­po­zit­ní od­dě­le­ní, kte­ré při­dá efek­ty, aby se ani­ma­ce ne­bi­la s ilu­stra­ce­mi po­za­dí. Po prů­cho­du tím­to pro­ce­sem jsou pů­vod­ní kres­by uhla­ze­ny, opat­ře­ny vrst­va­mi ba­rev i efek­tů a znač­ná část je­jich pů­vod­ní­ho kouz­la je ztra­ce­na. Aby se to­mu­to vy­hnul, po­ku­sil se Su­e­za­wa pro svou epi­zo­du vy­tvo­řit pro­stře­dí umožňují­cím čle­nům tý­mu i je­mu sa­mot­né­mu da­le­ko vět­ší kon­t­ro­lu nad vlast­ní ani­ma­cí.

Pro to by­la ide­ál­ním pro­stře­dím ani­ma­ce skr­ze di­gi­tál­ní pro­gra­my, me­zi něž pat­ří na­pří­klad TV Pa­int, CLIP STU­DIO a FLA­SH. Prá­vě v prv­ním jme­no­va­ném pro­bí­ha­la vět­ši­na pra­cí. Pro jed­no­duš­ší do­sa­že­ní vi­zu­ál­ní soudrž­nos­ti v rám­ci dí­lu vy­tvo­řil tým sa­dy před­na­sta­ve­ných ná­stro­jů – štět­ce, ba­rev­né sa­dy, lis­to­vé ša­b­lo­ny v na­tiv­ním roz­li­še­ní 2198 × 1554 px. Ty by­ly dis­tri­bu­o­vá­ny všem čle­nům, aby se sní­žil po­čet chyb a ná­sled­ných ko­rek­cí. Zá­mě­rem by­lo, aby ani­má­to­ři zpra­co­va­li vlast­ní kom­plet­ní ani­ma­ci od klí­čo­vých sním­ků přes me­zi­sním­ky až po ko­lo­ri­za­ci.

Scé­no­vé roz­vr­že­ní před­chá­ze­jí­cí fá­zi ani­ma­ce klí­čo­vých sním­ků by­lo rov­něž ře­še­no di­gi­tál­ně. Klí­čo­vá ani­ma­ce by­la kres­le­na v čer­no­bí­lém módu, opět ve sna­ze o sjed­no­ce­ní a zjed­no­du­še­ní ce­lé­ho pro­ce­su. Di­gi­tál­ní pro­stře­dí v té­to fá­zi znač­ně zrych­li­lo ko­rek­ce i ko­mu­ni­ka­ci. Sta­či­lo ve spo­leč­ném pro­stře­dí po­slat do­kon­če­ný ná­vrh re­ži­sé­ro­vi, kte­rý jej oka­mži­tě zkon­t­ro­lo­val, v pří­pa­dě po­tře­by na no­vou vrst­vu na­kres­lil své úpra­vy a po­znám­ky a sou­bor po­slal zpět. Po do­kon­če­ní ani­mač­ní čás­ti při­šla na řa­du ko­lo­ri­za­ce, u níž vy­vsta­ly ně­kdy ne­pří­jem­né ob­tí­že, kte­ré způ­so­bo­va­ly pře­de­vším pří­pa­dy ne­do­ta­že­ných li­nek v ně­kte­rých kresbách. Ty zne­možňova­ly správ­né vy­bar­ve­ní a pro­ta­ho­va­ly prá­ce. Dal­ším pro­blé­mem by­ly ně­kte­ré slo­ži­té úh­ly v kresbách, kvů­li nimž moh­li ani­má­to­ři pře­hléd­nout a opo­me­nout ko­lo­ri­za­ci drob­ných čás­tí. By­ly pro­to po­tře­ba ve­li­ce dů­klad­né kon­t­ro­ly, aby se všech­ny mou­chy vy­chy­ta­ly a žád­ná ne­pro­nik­la do vý­sled­ku.

Scé­no­vé roz­vr­že­ní a hlav­ní ani­mač­ní fá­ze, fo­to Gi­ga­zi­ne.

Ce­lý pro­ces, v rám­ci nějž ma­jí jed­not­li­ví ani­má­to­ři zce­la v ru­kou vlast­ní prá­ci, ušet­řil čas a pře­de­vším prá­ci pro­dukč­ním asi­s­ten­tům – v pří­pa­dě té­to epi­zo­dy ji­mi by­li Te­ra­da Ka­zuo a Itó Ma­sa­hi­ro. Dí­ky spe­ci­fic­kým pra­cov­ním pro­ce­sům uby­lo pře­de­vším pře­ná­še­ní a pře­vá­že­ní ta­šek s ani­mač­ní­mi kresba­mi od klí­čo­vých ani­má­to­rů a je­jich ná­sled­ná do­pra­va k ani­má­to­rům me­zi­sním­ků a tak dá­le. Ve sku­teč­nos­ti by­lo zhru­ba 90 % me­zi­sním­ko­vé ani­ma­ce vy­tvo­ře­no na do­má­cí pů­dě SIG­NAL.MD, což je v kon­tex­tu dneš­ní­ho ja­pon­ské­ho ani­mač­ní­ho prů­mys­lu, kdy se ani­mač­ní stu­dia čas­to uchy­lu­jí k pře­dá­ní kom­plet­ní­ho me­zi­sním­ko­vé­ho pro­ce­su ji­ným spo­leč­nos­tem, úspěch. Jed­nou z kom­pli­ka­cí, s níž se mu­sel Su­e­za­wa vy­rov­nat, by­la při­ro­ze­ná ne­zku­še­nost ani­má­to­rů v ob­las­ti vý­sled­né ko­lo­ri­za­ce, je­li­kož i být ko­lo­ri­zá­to­rem je spe­ci­a­li­za­ce, kte­rá pro rych­lou prá­ci vy­ža­du­je pra­xi. In­stink­tiv­ní úsu­dek ve spe­ci­fic­kých si­tu­a­cích zís­ká člo­věk až ča­sem s při­bý­va­jí­cí­mi zku­še­nost­mi. By­lo pro­to nut­né při kaž­dém ne­jis­tém oka­mži­ku ani­má­to­ra na Su­e­za­wo­vi a ve­dou­cí ko­lo­rist­ce Jo­koi Mi­ce, aby po­ra­di­li.

Su­e­za­wa vý­sle­dek sám ohod­no­til slo­vy „mys­lím, že to všech­no da­lo ví­ce prá­ce a mu­se­li jsme vy­na­lo­žit vět­ší úsi­lí, ale zá­ro­veň jsme ušet­ři­li tro­chu ča­su“. A stá­lo to za to. Re­ži­sé­ro­vy sna­hy do­ká­za­ly vy­tvo­řit fas­ci­nu­jí­cí vý­sle­dek; jak po tech­nic­ké strán­ce, tak po umě­lec­ké. Oso­bi­té vi­zu­ál­ní po­je­tí se vy­my­ká nejen pro­jek­tu sa­mot­né­mu, ale i zbyt­ku pro­duk­ce. By­ly zjed­no­du­še­ny pra­cov­ní pro­ce­sy, zkrá­til se čas pro­dlev, kte­rý by­lo mož­no vy­u­žít jin­de. Vět­ší kon­t­ro­lou jed­not­liv­ce nad kom­plet­ní čás­tí epi­zo­dy se rov­něž do­sáh­lo vět­ší kva­li­ta­tiv­ní sta­bi­li­ty. Avšak je tře­ba brát v po­taz kom­plet­ní ob­rá­zek, kte­rý ne­za­hr­nu­je pou­ze po­zi­ti­va. V prv­ní řa­dě v sou­čas­ném pro­stře­dí exis­tu­je na­pros­té mi­ni­mum stu­dií, kte­ré jsou schop­ny ado­p­to­vat a apli­ko­vat ten­to pří­stup k pro­duk­ci. Dá­le je i v dneš­ní do­bě po­měr­ně slo­ži­té při­táh­nout k pro­jek­tu ani­má­to­ry ochot­né pra­co­vat v čis­tě di­gi­tál­ním pro­stře­dí, ne­boť v prů­mys­lu stá­le vlád­ne tuž­ka a pa­pír, i přes vel­ké množ­ství no­vých nad­šen­ců prou­dí­cích do bran­že v po­sled­ních de­se­ti le­tech. Lo­gic­ky mů­že­me oče­ká­vat, že po­stu­pem ča­su se bu­de si­tu­a­ce dá­le mě­nit a nej­spí­še do­jde ke zrych­le­ní, ale stej­ně si ně­ja­kou chvil­ku po­čká­me. Ne­pří­jem­nos­tí v tom­to pří­pa­dě je i ne­mož­nost pře­dě­lit část prá­ce mi­mo do­má­cí po­le, kdy­by do­šlo ke zdr­že­ním a by­lo po­tře­ba od­leh­čit ná­por na hlav­ní tým – ne­ní ni­kdo, kdo by se tak spe­ci­fic­ké­mu pří­stu­pu k tvor­bě do­ká­zal při­způ­so­bit. Což je v dneš­ní do­bě uspě­cha­ných pro­duk­cí, kdy je mů­že vy­ko­le­jit co­ko­li a kdy­ko­li, ve­li­ce ome­zu­jí­cí. Nut­nos­tí je i zvý­še­ná ko­mu­ni­ka­ce me­zi jed­not­li­vý­mi sek­ce­mi tý­mu. Re­ži­sér, pří­pad­ně ani­mač­ní re­ži­sér, mu­sí ne­u­stá­le ak­tiv­ně ko­mu­ni­ko­vat s ani­má­to­ry. V dal­ších fá­zích pro­duk­ce je po­tře­ba čas­tá ko­mu­ni­ka­ce re­ži­sé­ra a jed­not­li­vých ani­má­to­rů i s kon­t­ro­lo­rem me­zi­sním­ků a ve­dou­cím ko­lo­ris­tou. A dal­ší v se­zna­mu je i zvý­še­ná po­tře­ba kon­t­rol ko­lo­ri­za­ce s ohle­dem na při­ro­ze­nou ne­zku­še­nost ani­má­to­rů se­tká­va­jí­cích se s tím­to od­vět­vím na­pří­mo čas­to po­pr­vé.

Ani­ma­ce: Ba­hi JD.

Epi­zo­da ja­ko ce­lek se­stá­vá z při­bliž­ně 320 stři­hů a 7 500 kre­seb. Su­e­za­wa sám ani­mo­val tu a tam do­hro­ma­dy ko­lem še­de­sá­ti stři­hů. Ja­ma­mo­to Ken ani­mo­val ab­sorpč­ní scé­nu u ba­zé­nu, Ba­hi JD pak akč­ní scé­nu na hor­ské drá­ze, Ku­gai No­ri­fu­mi od­pá­le­ní „ra­ke­to­vé­ho“ šin­kan­se­nu. Tím nej­za­jí­ma­věj­ším, kdo si za­slou­ží zmín­ku, je tvůr­čí sku­pi­na Na­zo no ani­me-dan („Zá­had­ná ani­me sku­pi­na“) – zkrá­ce­ně Na­zo­a­ni. Do té pat­ří na­pří­klad Su­e­za­wa, Me­ba­či a Jo­ši­na­ri Kó. Po­sled­ní jme­no­va­ný je ví­ce­mé­ně vůd­cem a men­to­rem drob­né sku­pi­ny, kte­rá sdru­žu­je tvůr­ce ob­dob­né vi­zu­ál­ní sty­lis­ti­ky. A prá­vě Su­e­za­wo­vi ka­ma­rá­di ze sku­pi­ny by­li dal­ší hna­cí si­lou epi­zo­dy. Jo­ši­na­ri s Me­ba­či spo­leč­ně ani­mo­va­li abs­trakt­ní úvod tr­va­jí­cí ce­lé dvě mi­nu­ty. Jo­ši­na­ri pak ve zbyt­ku epi­zo­dy ani­mo­val ješ­tě téměř ce­lou dal­ší mi­nu­tu. Drob­ná část dí­lu by­la vy­tvo­ře­na ro­to­sko­pic­ky, kon­krét­ně šlo o scé­nu ko­lemjdou­cích na uli­ci. Re­fe­renč­ní ma­te­ri­ál se vy­dal na­to­čit pro­dukč­ní asi­s­tent Te­ra­da Ka­zuo, o němž již by­la řeč.

Ani­ma­ce: Jo­ši­na­ri Kó.

Ač­ko­liv Su­e­za­wův dů­kaz (téměř) kom­plet­ní di­gi­tál­ní pro­duk­ce v sou­čas­né chví­li sám o so­bě zna­me­ná v kon­tex­tu ce­lé­ho prů­mys­lu je­nom má­lo, před­sta­vu­je fas­ci­nu­jí­cí a ne­otře­lý pří­stup k tvor­bě a ve své pod­sta­tě nám dá­vá na­hléd­nout do bu­douc­nos­ti. Si­ce nej­spí­še ješ­tě vzdá­le­né, ale přes­to! Jak již by­lo ře­če­no, prů­my­sl za­tím ne­ní na pod­po­ru vel­kých pro­jek­tů to­ho­to ty­pu při­pra­ven, nicmé­ně již ny­ní mů­že­me sle­do­vat, jak se je­ho díl­ky že­nou vpřed. Ve­d­le SIG­NAL.MD se o po­stup­nou di­gi­ta­li­za­ci pro­ce­sů již od své ge­ne­ze za­rpu­ti­le sna­ží i Stu­dio Co­lo­ri­do, kte­ré ve svém stře­du sdru­žu­je mla­dé na­děj­né tvůr­ce s Išidó Hi­ro­ja­su­em v če­le. Po­dob­ně na tom je no­vé Stu­dio Du­ri­an, jenž si za­lo­žil skvě­lý ani­má­tor Oši­ja­ma Ki­jo­taka, je­nomže to je za­tím ve­li­ce ma­lé a Oši­ja­ma jej zřej­mě ne­má v úmys­lu v do­hled­né do­bě pří­liš roz­ši­řo­vat. Dal­ší spo­leč­nos­tí, kte­rá je v tom­to ohle­du o ně­co dál je Ta­cu­no­ko Pro­ducti­on, kte­ré v ro­ce 2017 pro­du­ko­va­lo sé­rii Ma­ke­ru­na!! Aku no Gun­dan! se­stá­va­jí­cí z krát­kých epi­zod. Ty vzni­ka­ly v po­dob­ném du­chu ja­ko 5. epi­zo­da Fu­ri ku­ri – kaž­dý ani­má­tor měl zce­la kon­t­ro­lu nad svou pra­cí od klí­čo­vých sním­ků po ko­lo­ri­za­ci. Avšak ty­to pro­jek­ty bu­dou ješ­tě po ně­ja­kou do­bu vý­jim­ka­mi.

Ani­ma­ce: Ja­ma­mo­to Ken.

Nás v sou­čas­né do­bě mů­že tě­šit, že se Su­e­za­wa Kei stal re­ži­sé­rem prv­ní­ho ze dvou fil­mů Fa­te/Grand Or­der –Šin­sei en­ta­ku rjóiki Ca­me­lot-, na němž pra­cu­je opět u SIG­NAL.MD. Oče­ká­vat kom­plet­ní di­gi­tál­ní pro­duk­ci ta­ko­vé­ho roz­mě­ru je za­tím blá­ho­vé, nicmé­ně řek­ně­me, že tě­šit se na za­jí­ma­vé zpra­co­vá­ní a zú­čast­ně­né ani­má­to­ry by ne­mě­lo být chy­bou.