To­kij­ské olym­pij­ské hry se ne­za­dr­ži­tel­ně blí­ží a s tím při­chá­zí pro­blémy i pro po­řa­da­te­le Co­mi­ke­tu. Le­toš­ní zim­ní Co­mi­ket byl po­sled­ním stan­dard­ním Co­mi­ke­tem až do olym­pi­á­dy v létě 2020, a tak u to­ho na­še re­dak­ce ne­moh­la chy­bět.

Pří­pra­va
Co by ná­vštěv­ník Co­mi­ke­tu ni­kdy ne­měl pod­ce­nit, je po­řád­ná pří­pra­va. Ma­sy li­dí jsou znač­ně vy­čer­pá­va­jí­cí, tak­že ne­ní od vě­ci si při­chys­tat jíd­lo, kte­ré bys­te si běž­ně bra­li na ně­ja­kou spor­tov­ní čin­nost. V létě i v zi­mě se vy­pla­tí vzít si s se­bou ně­ja­ký ten ion­to­vý ná­poj, po­tra­vi­no­vý do­pl­něk a sto­lič­ku. Po­kud ovšem ne­plá­nu­je­te brz­ký pří­jezd, sa­mo­zřej­mě se bez sto­lič­ky obe­jde­te. Ne­pod­ceňoval bych však dob­rý spá­nek, a po­kud má­te rá­di ně­ja­ké au­to­ry dódžin­ši, tak i po­řád­ný plán, jak se k nim do­stat. V ha­lách na vás ni­kdo ohled brát ne­bu­de.

Do­pra­va
Na Co­mi­ket je za­ká­zá­no do­pra­vit se ji­nak než měst­skou hro­mad­nou do­pra­vou. Pro mě osob­ně je jíz­da prv­ním vla­kem zá­žit­kem sa­ma o so­bě. Zna­me­ná to však i to, že si člo­věk mu­sí při­vstat. 31. pro­sin­ce jsem vstá­val v 4:10, abych 4:45 mohl vy­jíž­dět. Čím blí­že se pak do­stá­vá­te k mís­tu ak­ce, tím se zvy­šu­je hus­to­ta li­dí. Po­kud má­te štěs­tí, mož­ná uvi­dí­te i udi­ve­né do­mo­rod­ce, na kte­ré těs­ně po pá­té ran­ní vy­běh­ne z vagónu me­t­ra sku­pi­na ne­vra­ži­vých ota­ku sna­ží­cích se za­jis­tit si co mož­ná nej­lep­ší mís­to pro dal­ší vla­ko­vý spoj.

Osob­ně vět­ši­nou byd­lím v ho­te­lích po­blíž za­stáv­ky Mi­na­mi-Sen­džu, tak­že se mi nej­ví­ce osvěd­či­la ces­ta vla­kem na za­stáv­ku Júra­kučó. Tam pře­sko­čím na me­t­ro a do­je­du na sta­ni­ci Šin-Ki­ba, kde už mě če­ká prv­ní vlak Rin­kai lin­ky. Ten je vždy narva­ný k prask­nu­tí. Ne­boj­te se pros­tě za­plout me­zi li­di, když to vy­pa­dá, že bys­te se tam mož­ná ve­šli. Tla­če­ní do li­dí je zce­la běž­né.

Řa­da
Le­gen­dár­ní řa­da na Co­mi­ke­tu za­čí­ná už ve chví­li, kdy do­ra­zí­te na ná­dra­ží Ko­kusai-Ten­dži­džó. Sta­čí, když se ne­chá­te tla­čit da­vem, ob­zvlášť, po­kud při­je­de­te s prv­ní­mi vla­ky. Hned na za­čát­ku se ma­sy roz­dě­lí na li­di smě­řu­jí­cí k vý­chod­ním, ne­bo zá­pad­ním ha­lám. Pak už sta­čí po­slou­chat or­ga­ni­zá­to­ry, kte­ří vás do­ve­dou až do va­še­ho „ná­bo­je“, což je v pod­sta­tě uza­vře­ný kus řa­dy. Usa­dí­te se, do­čká­te se uví­tá­ní a bu­de vám ře­če­no, ať si za­pa­ma­tu­je­te li­di ko­lem vás. Po­té, co jste v ná­bo­ji, se totiž mů­že­te až do 8:30 vol­ně po­hy­bo­vat po par­ko­viš­ti. Po­kud si všim­ne­te ně­ko­ho, kdo by se po­ku­sil před­bí­hat, mě­li bys­te to na­hlá­sit or­ga­ni­zá­to­rům. Za­tím jsem to ale ješ­tě na­štěs­tí ne­za­žil.

Po­kud při­je­de br­zy, řek­ně­me tak do 6:30, do­po­ru­ču­ji, abys­te si rych­le od­sko­či­li na zá­chod. Jak mů­že­te vi­dět na fot­kách ní­že, po sed­mé vás če­ká mi­ni­mál­ně půl­ki­lo­me­t­ro­vá fron­ta na ma­lou. Prá­vě pro­to bych do­po­ru­čil nejíst před ak­cí ani na ní nic těž­ké­ho a ra­dě­ji se spo­ko­jit s ně­ja­kým po­tra­vi­no­vým do­plňkem. Při­bliž­ně oko­lo 9:30 za­čnou or­ga­ni­zá­to­ři ná­bo­je umis­ťo­vat zpět v jed­not­nou řa­du. Ak­ce ofi­ci­ál­ně za­čí­ná v 10:00. Po­kud při­je­de­te prv­ním vla­kem, tak se dovnitř do­sta­ne­te asi v 10:20. Po­čí­tej­te však, že po­kud při­je­de­te na de­sá­tou, po­čká­te si tak do 12:00. Jest­li se chce­te na Co­mi­ket pou­ze let­mo po­dí­vat, nej­lep­ší čas pří­jez­du je prá­vě kus po po­led­ni.

Ná­ku­py dódžin­ši
Le­tos bych ře­kl, že vět­ši­na stán­ků v tře­tí den ak­ce za­ča­la mít vy­pro­dá­no oko­lo 12:00, ale sta­lo se mi, že měl je­den au­tor vy­pro­dá­no už v 11:00. Prá­vě pro­to pa­nu­je ta­ko­vý boj do­stat se na Co­mi­ket co mož­ná nejdří­ve a je nut­né mít pře­dem při­chys­ta­ný plán. Zbo­ží pros­tě mi­zí až ne­sku­teč­ně rych­le. Vět­ši­na po­pu­lár­ních au­to­rů si na­víc vždyc­ky při­chys­tá ně­ja­ké ex­klu­zi­vi­ty, kte­ré se pak jin­de na­kou­pit ne­da­jí, čas­to v ješ­tě ví­ce li­mi­to­va­né edi­ci než dódžin­ši.

Asi tři roky zpát­ky se mi dru­hý den Co­mi­ke­tu při­ho­di­lo, že jsem při­jel už dru­hým vla­kem rá­no, vy­stál si na deš­ti čtyř­ho­di­no­vou fron­tu mi­mo are­ál a pak dvou­ho­di­no­vou fron­tu na stá­nek, abych se na­ko­nec kou­kal, jak se po­sled­ní trič­ko s Ake­bo­no pro­da­lo pár me­t­rů pře­de mnou. Ra­dím vám te­dy ne­pod­ce­nit dódžin sku­pi­ny, kte­ré ma­jí stá­nek u zdi hal, a po­kud jsou na­víc umís­tě­né i ve dve­řích, ne­má ce­nu ani zkou­šet ně­co na­kou­pit. Co­mi­ket strá­ví­te tím, že ho pro­sto­jí­te ce­lý v jed­né dal­ší ob­ří fron­tě uvnitř ak­ce.

Dal­ší zbo­ží a ak­ti­vi­ty
Co­mi­ket ne­ní pou­ze o dódžin zbo­ží. V hor­ním pa­t­ře zá­pad­ních hal na­jde­te fi­rem­ní stán­ky, kte­ré ta­ké pro­dá­va­jí li­mi­to­va­né edi­ce tri­ček, pla­ká­tů a dal­ších vě­cí. Do­čká­te se však i upou­tá­vek a pro­pa­gač­ních ma­te­ri­á­lů. Když tře­ba ná­ho­dou ne­má­te kam dát va­še no­vě na­by­té vý­tis­ky, sta­čí se chvil­ku pro­chá­zet u fi­rem­ních stán­ků a než se na­dě­je­te, vra­zí vám ně­kdo do ru­ky taš­ku.

Cosplay sa­mo­zřej­mě ta­ké ne­chy­bí. Na mís­tě na­jde­te spe­ci­ál­ní vy­hra­ze­né pro­sto­ry, kde si mů­že­te cospla­ye­ry či cospla­yer­ky vy­fo­tit. Le­tos kvů­li vý­stav­bě no­vých hal by­la mís­ta roz­trou­še­na růz­ně po ven­kov­ních pro­sto­rech. Dvě hlav­ní lo­ka­ce pak by­ly do­slo­va na­pě­cho­vá­ny lid­mi a cospla­yi, což mě osob­ně tro­chu od­ra­di­lo, pro­to­že tou do­bou jsem už byl znač­ně una­ven z po­bí­há­ní po vý­chod­ních ha­lách.

Ko­nec ak­ce
Po­kud člo­věk při­je­de na prv­ní dva dny, kon­čí ak­ce v pět ho­din od­po­led­ne, tře­tí den pak rov­nou o ho­di­nu dří­ve. Vět­ši­nou to zna­me­ná, že vás če­ká dal­ší na­pě­cho­va­ný vlak či jed­no­ko­lej­ka smě­rem pryč z mís­ta ak­ce. V létě je pěk­nou al­ter­na­ti­vou od­jezd lo­dí z míst­ní­ho pří­sta­vu, k plav­bě vám totiž pus­tí i ně­ja­ké ty ani­me pís­nič­ky. Po­kud jste si ne­stih­li ně­co kou­pit od vět­ších dódžin sku­pin, v Aki­bě se pak po­řá­dá ne­o­fi­ci­ál­ní čtvr­tý den Co­mi­ke­tu, kdy ota­ku za­pla­ví tam­ní ob­cho­dy, je­li­kož se vý­tis­ky do­sta­nou do To­ra no Any a Me­lon­books.