Mi­nu­lý tý­den byl zve­řej­něn žeb­ří­ček li­ght no­vel pro příští rok, kte­rý už 15 let vy­dá­vá spo­leč­nost Taka­radži­ma­ša. V sou­čas­nos­ti je žeb­ří­ček roz­dě­len do dvou ka­te­go­rií pod­le ve­li­kos­ti kní­žek. Men­ší jsou bun­ko­bon (A6: 105 × 148 mm), vět­ší pak tankóbon (nej­čas­tě­ji B6: 128 × 182 mm).

K za­jí­ma­vos­tem pat­ří prv­ní mís­to no­ve­ly Sa­bi­kui no Bis­co v ka­te­go­rii bun­ko­bon. To se pro­za­tím ne­po­ved­lo žád­né kníž­ce, kte­rá se v hod­no­ce­ní ob­je­vu­je po­pr­vé. Zá­ro­veň tak se­sa­di­la ví­tě­ze pře­de­šlých dvou roč­ní­ků Rjúó no Oši­go­to! Na­pro­ti to­mu v ka­te­go­rii tankóbon už dru­hým rokem kra­lu­je ise­kai kni­ho­mol­ka Ura­no z Hon­zuki no Ge­ko­kudžó: Ši­šo ni Na­ru Ta­me ni wa Šudan wo Eran­de­i­ra­re­ma­sen.

Když se po­dí­vá­me na žeb­říč­ky z po­sled­ních let, mů­že­me kon­sta­to­vat, že vět­ši­na ti­tu­lů ná­sled­ně do­sta­la ani­me adap­ta­ci. Na­pří­klad už z le­toš­ní­ho roč­ní­ku má ani­me sedm no­vel a u dal­ší­ho je ani­me ozná­me­no (Kumo De­su ga, Na­ni ka?). Uvi­dí­me, ja­kých dal­ších te­le­viz­ních ver­zí se do­čká­me v bu­douc­nos­ti.

	Bunkobon (číslo v závorce uvádí umístění v loňském roce)
1.	Sa­bi­kui no Bis­co (-)
2.	Rjúó no Oši­go­to! (1)
3.	Dža­ku-Ča­ra To­mo­zaki-kun (7)
4.	Hi­ge wo So­ru. So­ši­te Džo­šikósei wo Hiró. (-)
5.	86 (2)
6.	Jóko­so Džicurjo­ku Ši­džó Šu­gi no Kjóšicu e (-)
7.	Bo­ku­ta­či no Re­ma­ke (6)
8.	San­ka­ku no Kjo­ri wa Kagi­ri Nai Ze­ro (-)
9.	To­a­ru Madžu­cu no In­dex (-)
10.	Sword Art On­li­ne (5)
	Tankóbon
1.	Hon­zuki no Ge­ko­kudžó: Ši­šo ni Na­ru Ta­me ni wa Šudan wo Eran­de­i­ra­re­ma­sen (1)
2.	Umi­be no Bjóin de Ka­nodžo to Ha­na­ši­ta Iku­cu­ka no Ko­to (-)
3.	Mo­no­ga­ta­ri Se­ries (5)
4.	Over­lord (4)
5.	Ten­sei Ši­ta­ra Sli­me Dat­ta Ken (6)
6.	Madžo no Ta­bi­ta­bi (9)
7.	JK Ha­ru wa Ise­kai de Šófu ni Natta (-)
8.	Mu­šo­ku Ten­sei: Ise­kai It­ta­ra Hon­ki Da­su (7)
9.	Sli­me Ta­o­ši­te 300-nen, Ši­ra­nai Uči ni Le­vel Max ni Natte­ma­ši­ta (-)
10.	Kumo De­su ga, Na­ni ka? (2)

A na zá­věr ješ­tě při­dám dva osob­ní ti­py z žeb­říč­ku, a to na JK Ha­ru wa Ise­kai de Šófu ni Natta a Madžo no Ta­bi­ta­bi. JK Ha­ru je jed­no­díl­ná li­ght no­ve­la se znač­ně sy­ro­vým dě­jem (ná­zev v pře­kla­du zní „Stře­do­ško­lač­ka Ha­ru je šlap­ka v ji­ném svě­tě“), ale zá­ro­veň s vel­mi re­a­lis­tic­ký­mi po­pi­sy „ji­né­ho svě­ta“, kte­rý je v ně­kte­rých ohle­dech pěk­ně drs­ný. Hlav­ní hr­din­ka to ani v nejmen­ším ne­má jed­no­du­ché, ale ke své ži­vot­ní si­tu­a­ci se sta­ví až bru­tál­ně prag­ma­tic­ky a re­a­lis­tic­ky. Za se­be pak dá­vám de­vět, mož­ná i de­set bo­dů vel­mi ori­gi­nál­ní­mu zá­vě­ru kni­hy.

Madžo no Ta­bi­ta­bi je na­o­pak spí­še od­de­cho­vá zá­le­ži­tost. Kníž­ky se sklá­da­jí z jed­not­li­vých pří­bě­hů pro­po­je­ných po­sta­vou ča­ro­děj­ky, kte­rá ces­tu­je svě­tem. Po­kud má­te rá­di iro­nic­ké až sar­kas­tic­ké hlav­ní hr­di­ny, kte­ří se s ni­čím pří­liš ne­ma­žou, pak si ča­ro­děj­ku Ela­i­nu za­mi­lu­je­te. Nut­no ale upo­zor­nit, že se ne­jed­ná vý­hrad­ně o „roz­to­mi­lé a zá­bav­né pří­běhy“, i když i ta­ko­vé se zde ob­je­vu­jí. Au­tor na po­za­dí čas­to ro­ze­bí­rá váž­ná té­ma­ta a ne­vy­hý­bá se ani otáz­ce smr­ti.