Minulý víkend, tedy 26.–28. 10., se konal již patnáctý ročník podzimního festivalu anime, mangy a japonské kultury: Akicon. A stejně jako každý rok, i letos se ho zúčastnilo několik členů redakce. Nicméně osobně jsem byl letos na Akiconu poprvé, a to z prostého důvodu – nechtělo se mi z Brna jezdit do Prahy. Pravidelně jsem tak navštěvoval pouze Animefest a nyní již zrušený Manifest. Tento report bude tedy napsaný z pohledu nováčka na Akiconu, ale „ostříleného“ otaku z jiných českých festivalů.

Akicon pro mě začal v pátek okolo půl čtvrté ve chvíli, kdy jsem vyšel z metra na Chodově a nevěděl jsem, kam jít. Zde musím poděkovat dvojici náhodných cosplayerů, díky kterým jsem nad samotnou trasou nemusel ani přemýšlet, stačilo je následovat.

První dojmy

Když jsem dorazil na místo před samotné komunitní centrum, netušil jsem, co mám dělat. Nikde nebylo napsané, kde přesně je hlavní vstup, ani v jaký čas se areál otvírá – to jsem musel dohledat na FB. S dalšími otaku jsme tedy společně čekali na zahradě, až nastane čtvrtá hodina, kdy se „otevírají“ dveře do areálu. A proč uvozovky? Reálně totiž k žádnému oficiálnímu otevření nedošlo. Když nastala čtvrtá hodina, nestalo se vůbec nic. Něco se začalo dít až o pár minut později, kdy jednu skupinu otaku napadlo jít do budovy, což vyústilo v to, že se tam najednou začali cpát všichni. Toto chování mě velice fascinovalo, nicméně musím pochválit návštěvníky, že skutečně čekali do čtvrté hodiny a předtím se nikam necpali.

Po vstupu jsem dostal visačku a krátkou brožurku, která obsahovala program a plánek celého areálu. Jelikož je Akicon relativně komorní akce, během chvíle jsem se ve všem zorientoval. Kromě toho jsem si stáhl i oficiální mobilní aplikaci, která taktéž obsahovala program, mapu areálu a další zajímavosti. Aplikace byla vydařená, všechno bylo přehledné a osobně jsem u ní nenarazil na žádné problémy. Často jsem se do ní díval na program a rovněž jsem zde po přednášce vyplňoval i kratičký dotazník, jak se mi přednáška líbila.

Program

Vynechám-li zahájení, prvním programem, na který jsem šel, byla přednáška „Tak jde čas s anime i fandomem“ od přednášejícího grek1, na jehož povídání jsou pravidelně obrovské fronty na Animefestu. Zde naštěstí žádná fronta nebyla. Celkově z tohoto ohledu hodnotím Akicon velice přívětivě, neboť až na fronty u bufetu, ve kterém bylo dostupné něco k zakousnutí a něco na pití (včetně alkoholických nápojů), zde nebyla žádná zdržení. Přednáška podle anotace měla popisovat několik scenáristických prvků a podívat se na jejich historii, čemuž tak skutečně bylo, padly zde zajímavé informace týkající se fenoménů moe, fanservice i fanabuse. Přednáška byla okořeněna jak typickým grekovým humorem, tak i otázkami do publika. Pokud si nějaký odvážlivec troufl na otázku odpovědět, mohl získat Akibony, za které bylo možné si něco odnést z Akikrámu.

Druhá grekova přednáška byla rovněž zajímavá, nicméně za zklamání považuji to, že ji nestihl přednést celou – začala později, než měla, což vedlo k hektičtějšímu konci, podané informace byly o dost stručnější a jestli jsem správně pochopil, poslední část přednášky grek1 zcela vynechal. A když už je řeč o časové organizaci, ta byla problémová i u ostatních přednášek – přednášející přetahovali snad na všech, kterých jsem se zúčastnil (světlou výjimkou budiž přednáška „Šintó a japonské myšlení“). Organizátoři se tomu snažili zabránit tím, že několik minut před koncem dávali přednášejícím najevo, že již moc času nezbývá, nicméně to vedlo akorát k tomu, že přednášející zbytek přednášky uspěchali a stejně nakonec přetáhli.

Výskedkem bylo, že další program začínal se zpožděním. Byl to i případ Beyblade turnaje pořádaného dvojicí Sykysan a Yuffie. Nicméně to je společně s ne úplně kvalitním záznamem zápasů to jediné, co lze tomuto programu vytknout. Představu o soutěži si můžete udělat z následující upoutávky:

Ve stejném duchu se nesl i samotný turnaj. Bylo to originální, vtipné a vůbec mi nevadí, že jsem se při tom nic nového nedozvěděl. Zážitek by byl ještě trošku lepší, kdyby stream z beyblade arény nebyl o několik sekund zpožděný.

Kromě toho jsem navštívil také několik přednášek, jak ve Velkém, tak i v Malém sále. Prostory byly dostačující, přednášejícího bylo dobře slyšet a celkově se mi líbila oproti Animefestu komornější atmosféra. Samotným přednáškám jako takovým bych tak kromě časového řízení vytkl jedině chybějící společnou šablonu – každá prezentace vypadala jinak, což u některých z nich bylo až matoucí.

Zakončení

Poslední položkou v programu bylo zakončení akce, kterého jsem se rovněž zúčastnil. Byly zde probrány výtky vůči Akiconu, prozrazeny různé zákulisní informace a nakonec i počet prodaných vstupenek  – bylo to něco málo nad 900. Kromě toho zakončení ale přineslo i jednu špatnou zprávu. Jak již napovídaly plakáty rozmístěně po areálu, příští rok se dočkáme pravděpodobně posledního ročníku Natsuconu.

Celkově mohu říci, že jsem si svůj první Akicon docela užil. Velice mi vyhovovala komorní atmosféra, díky níž nebyly žádné fronty ani velké tlačenice. Program se mi až na jednu výjimku líbil, celkové organizaci až na problém s dodržením časového harmonogramu nemám co vytknout. Nevím, na jaké téma bude příští ročník, nicméně už teď vím, že na festival budu chtít zavítat i příští podzim.