Ná­sle­du­jí­cí text se za­o­bí­rá ani­mač­ní pro­duk­cí ja­pon­ské­ho se­ri­á­lu s ná­zvem Ballro­om e Jóko­so. Středo­bo­dem zájmu je pře­de­vším ana­lý­za pří­stu­pu kre­a­tiv­ní­ho tý­mu k tvor­bě a ná­sled­ná re­a­li­za­ce je­ho fi­lo­zo­fie. Člá­nek se z čás­ti do­tý­ká pro­ble­ma­ti­ky plá­no­va­cí (vol­ba pro­jek­tu, shá­ně­ní in­ves­to­rů, atd.) a z čás­ti před­pro­dukč­ní (roz­pra­co­vá­ní scé­ná­řů, ver­bo­vá­ní tvůr­čí­ho tý­mu, atd.) fá­ze pří­pra­vy dí­la, ne­ní však je­ho cí­lem ty­to aspek­ty ro­ze­bí­rat do­po­drob­na. Je k nim při­hléd­nu­to pře­de­vším z dů­vo­du po­skyt­nu­tí nut­né­ho kon­tex­tu k in­for­ma­cím o ná­sled­né ani­mač­ní pro­duk­ci ja­ko ta­ko­vé. Text tvor­bu za­čí­ná sle­do­vat v oka­mži­ku, kdy byl ani­mač­ní pro­du­cent­kou oslo­ven bu­dou­cí re­ži­sér. Ná­sled­ně pře­chá­zí k dal­ším zá­klad­ním čle­nům tý­mu a to­mu, ja­ký mě­la je­jich pří­tom­nost vliv na vý­sled­ný pro­dukt. Po­kra­ču­je se in­di­vi­du­ál­ní­mi pří­spěv­ky pro­mi­nent­ních kre­a­tiv­ců v rám­ci pro­jek­tu, na něž na­va­zu­je zmí­ně­ním hos­tů, kte­ří na se­ri­á­lu pra­co­va­li ve ve­li­ce ome­ze­né mí­ře, avšak je­jich pří­spěv­ky by­ly na­to­lik vý­znam­né či oso­bi­té, že by by­lo ne­vhod­né opo­me­nout. Pří­pad­ně jde v prů­mys­lu o tak zvuč­ná jmé­na, že je je­jich pří­tom­nost sa­ma o so­bě fas­ci­nu­jí­cí. Zá­vě­rem se vra­cí­me k ne­o­če­ká­va­né ne­pří­jem­nos­ti, s níž se mu­se­li scé­náris­ta a re­ži­sér po­tý­kat. Text kon­čí ohléd­nu­tím za ce­lým pro­jek­tem a drob­ným uve­de­ním ně­kte­rých tvůr­čích roz­hod­nu­tí do kon­tex­tu sou­čas­né­ho sta­vu ja­pon­ské te­le­viz­ní ani­mač­ní pro­duk­ce.

Ani­mo­va­ná adap­ta­ce Ballro­om e Jóko­so, či­li Ví­tej­te na ta­neč­ním par­ke­tu, se řa­dí do řa­dy spor­tov­ních se­ri­á­lů stu­dia Pro­ducti­on I.G, v je­jímž če­le sto­jí ani­mač­ní pro­du­cent­ka Ma­cu­ši­ta Ke­i­ko, kte­rá po­čí­na­je Usagi Drop z roku 2011 sto­jí za před­ní­mi te­le­viz­ní­mi pro­jek­ty stu­dia (ve­d­le ně­kte­rých fil­mů, kte­ré mě­la rov­něž na sta­ros­ti). Do té­to li­nie pat­ří ně­ko­lik sé­rií vo­lej­ba­lo­vé­ho Hai­kjú!! a ja­ko dal­ší se do ní le­tos na pod­zim za­pí­še Ka­ze ga Cu­jo­ku Fu­i­te Iru. Spo­leč­ně s Ma­cu­ši­tou tě­mi­to pro­jek­ty spo­leč­ně pro­chá­zí i schop­né tvůr­čí já­dro, prá­vě dí­ky kte­ré­mu se se­ri­á­ly řa­dí me­zi ty so­lid­něj­ší kous­ky ani­mo­va­né te­le­viz­ní zá­ba­vy. Nejsou to však je­nom stá­li­ce, kte­ré z Ballro­om udě­la­ly fas­ci­nu­jí­cí po­dí­va­nou. Opo­me­nout se ne­smí ani mno­zí no­ví pří­cho­zí, jež po­má­ha­li vy­tvá­řet zá­kla­dy i drob­něj­ší de­tai­ly to­ho­to ani­mo­va­né­ho po­či­nu, je­hož ces­tu k vy­sí­lá­ní i skr­ze něj se ny­ní po­ku­sí­me ro­ze­brat.

Do če­la ce­lé­ho pro­jek­tu se po­sta­vil Ita­zu Jo­ši­mi, kte­ré­ho di­vá­ci mo­hou znát pře­de­vším ja­ko skvě­lé­ho ani­má­to­ra pů­so­bí­cí­ho čas­to ve fil­mo­vé sfé­ře, pří­pad­ně ve vy­so­ko­pro­fi­lo­vých te­le­viz­ních po­či­nech. Ví­ce na se­be upo­zor­nil v ro­ce 2007 u se­ri­á­lu Dennó Co­il, v němž měl ja­ko ani­mač­ní re­ži­sér na sta­ros­ti epi­zo­dy 4, 15, 20 a 25. Ja­ko ani­má­tor se však po­dí­lel i na ji­ných epi­zo­dách. Dal­ším prů­lo­mo­vým pro­jek­tem by­la pro Ita­zua Sa­rusu­be­ri: Miss Ho­kusai, v níž se po­pr­vé ob­je­vil v po­zi­ci ná­vr­há­ře po­stav. Na ná­sled­ném fes­ti­va­lo­vém krát­kém fil­mu Micu­a­mi no Ka­mi-sa­ma se pre­mi­é­ro­vě před­sta­vil ja­ko re­ži­sér, ač sám o po­stu re­ži­sé­ra ni­kdy váž­ně ne­u­va­žo­val.

S na­bíd­kou re­žie te­le­viz­ní adap­ta­ce Ballro­om e Jóko­so jej Ma­cu­ši­ta oslo­vi­la na pře­lo­mu roku 2015 a 2016, kdy zrov­na Ita­zu pra­co­val na se­ri­á­lu Jo­ker Ga­me. V ná­sled­ných mě­sí­cích se k pro­jek­tu při­da­li dal­ší čle­no­vé tvůr­čí­ho tý­mu (jak z před­pro­dukč­ní fá­ze, tak před­ní ani­má­to­ři se­ri­á­lu). Scé­ná­ře ke všem epi­zo­dám na­psal Su­e­micu Ke­ni­či; ná­vrhy po­stav ja­ko v pří­pa­dě Hai­kjú!! na­kres­lil Ki­ši­da Taka­hi­ro; o vý­pra­vu se po­sta­ra­li Su­eo­ka Ma­su­mi a Ta­cu­ta Ičiró se Stu­di­em Fu­ga. Ita­zu spo­leč­ně se svým já­drem ani­mač­ní­ho tý­mu za­čal brát po do­bu téměř půl roku ta­neč­ní lek­ce, aby si osvo­jil ale­spoň zá­kla­dy a vě­děl, jak ak­ti­vi­tu v se­ri­á­lu správ­ně vy­ob­ra­zit. Re­ži­sér zmí­nil, že se dí­ky to­mu do­ká­zal ví­ce vcí­tit do pro­ta­go­nis­ty Fudži­ty Ta­ta­ry, kte­rý je rov­něž v prv­ních epi­zo­dách na­pros­tým za­čá­teč­ní­kem.

Ob­ra­zo­vý scé­nář k prv­ní epi­zo­dě byl do­kon­čen v říj­nu roku 2016. Za­há­je­ní ani­mač­ních pra­cí na se­be ne­ne­cha­lo dlou­ho če­kat, re­spek­ti­ve se če­ka­lo pou­ze na to, až bu­dou do­kon­če­ny ani­mač­ní prá­ce na tře­tí sé­rii Hai­kjú!!. Z to­ho se na Ballro­om plyn­ně pře­su­nul před­ní re­ži­sér ani­ma­ce Či­ba Taka­hi­ro i ani­má­tor Hon­da Ma­sa­juki, jenž byl pro Ballro­om po­vý­šen na před­ní­ho re­ži­sé­ra ani­ma­ce. Dal­ší stá­li­cí z Hai­kjú!!, kte­rá se do­čka­la po­vý­še­ní, by­la ani­má­tor­ka z Čí­ny Li­ang BoYa, je­jíž no­vou úlo­hou by­lo do­hlí­žet na ani­mač­ní re­žii akč­ních (v tom­to pří­pa­dě te­dy ta­neč­ních) scén. Jak již by­lo zmí­ně­no v úvo­du, nejde pou­ze o stá­le ty stej­né tvá­ře. Ita­zu Jo­ši­mi k pro­jek­tu sám při­tá­hl ně­ko­lik svých dob­rých zná­mých. Dru­hým ani­mač­ním re­ži­sé­rem za­mě­ře­ných vý­hrad­ně na akč­ní scé­ny se stal Mukóda Taka­ši. Dal­ším z řad Ita­zu­o­vých kon­tak­tů byl mla­dý ani­má­tor Iga­ra­ši Júki, s nímž se znal z dob Sa­rusu­be­ri, kde byl Iga­ra­ši zod­po­věd­ný za čás­ti kres­le­né ja­ko uki­jo-e. V Ballro­om pak ani­mo­val pře­de­vším spous­tu dů­le­ži­tých ta­neč­ních scén.

Ta­ke­na­ka Šin­go v ti­tul­cích uve­de­ný ja­ko „hlav­ní ani­má­tor“ byl k pro­duk­ci ta­ké při­zván pří­mo Ita­zu­em. Ta­ke­na­ko­va si­tu­a­ce se v prů­bě­hu pra­cí na Ballro­om však ne­šťast­ně hou­pa­vě pro­mě­ni­la. Za­tím­co ve­d­le obou zá­vě­reč­ných ti­tul­ko­vých sek­ven­cí, kte­ré ani­mo­val zce­la sám, by­la je­ho ani­ma­ce v prv­ní po­lo­vi­ně k vi­dě­ní v hou­fu epi­zod (na­pří­klad fan­tas­tic­ká, téměř mi­nu­tu dlou­há sek­ven­ce na dět­ském hřiš­ti v zá­vě­ru 5. epi­zo­dy), jakmi­le se se­ri­ál pře­li­nul do dru­hé pů­le, je­ho pří­tom­nost zne­na­dá­ní vy­mi­ze­la. Zno­vu se ob­je­vil až ja­ko po­moc­ný ani­má­tor v 18. epi­zo­dě a je­ho úpl­ný ná­vrat ja­ko ani­má­to­ra při­šel až s 22. dí­lem. Dů­vo­dem je­ho ab­sen­ce v dru­hé půl­ce se­ri­á­lu by­la ne­moc, kte­rá jej po­stih­la a na čas mu zne­mož­ni­la vě­no­vat se prá­ci.

Ani­ma­ce: Ta­ke­na­ka Šin­go; Epi­zo­da #5

Zpět k Mukódo­vi Taka­ši­mu, je­hož pří­tom­nost zřej­mě ovliv­ni­la pří­stup k ani­ma­ci nej­ví­ce. Byl to prá­vě on, kdo se za­slou­žil o zá­klad „dlou­hých a na­ta­že­ných kr­ků“ a „níz­ko po­lo­že­ných ra­men“, kte­rý se stal de­vi­zou ta­neč­ních sek­ven­cí. I je­ho zá­slu­hou (spo­leč­ně s re­ži­sé­rem Ita­zu­em) se ani­me ne­ští­ti­lo vy­chá­zet z ba­ri­ér ne­kom­pro­mis­ní re­a­lis­tič­nos­ti do sfé­ry ani­mač­ní pře­hna­nos­ti a leh­ké de­for­ma­ce slou­ží­cí ke zvý­raz­ně­ní lad­nos­ti pří­pad­ně agre­si­vi­ty vy­ja­d­řo­va­né­ho po­hy­bu. Mukóda se sviž­ných a břit­kých po­hy­bů roz­hod­ně ne­ští­tí, prá­vě na­o­pak jsou ne­díl­nou sou­čás­tí je­ho tvůr­čí­ho re­per­toá­ru. Pří­kla­dem za všech­ny bu­diž scé­na ze zá­vě­ru 2. epi­zo­dy, kdy pro­ta­go­nis­ta sle­du­je své­ho ta­neč­ní­ho ri­va­la při tré­nin­ku skr­ze pro­skle­né dve­ře. Scé­nu spo­leč­ně ani­mo­va­li Ita­zu a Mukóda a ta­neč­ník v ní při os­t­rých kro­cích a rych­lých otáč­kách téměř po­zbý­vá lid­skou po­do­bu a mě­ní se ve skvě­lou změť ba­rev­ných bub­lin a prud­kých šmouh.

Ani­ma­ce: Mukóda Taka­ši, Ita­zu Jo­ši­mi; Epi­zo­da #2

Ballro­om je Ita­zu­o­vým prv­ním re­ži­sér­ským po­či­nem na po­li te­le­viz­ní se­ri­á­lo­vé tvor­by. Je­li­kož je ani­má­to­rem z fil­mo­vé sfé­ry, by­lo vel­kou otáz­kou, jak si po­ra­dí s kru­těj­ší re­a­li­tou TV pro­duk­ce, kde si mu­sí člo­věk dob­ře uvě­do­mo­vat, jak na­klá­dat s ča­so­vý­mi i lid­ský­mi zdro­ji, zvláš­tě v dneš­ní do­bě ne­u­stá­lých uspě­cha­ných pro­jek­tů. Pan re­ži­sér si po­ra­dil na vý­bor­nou. Vel­kou ro­li v tom po­cho­pi­tel­ně hrá­ly fak­to­ry ja­ko zku­še­nos­ti ani­mač­ní pro­du­cent­ky Ma­cu­ši­ty, pod­po­ra jed­no­ho z nej­sta­bil­něj­ších ani­mač­ních tý­mů po­sled­ních let a zá­ze­mí vel­ké­ho stu­dia. Z roz­ho­vo­rů však vy­plý­vá, že si byl Ita­zu dob­ře vě­dom roz­díl­ných po­třeb fil­mo­vé a te­le­viz­ní tvor­by a bral na ně zře­tel.

Ja­ko re­ži­sér má na sta­ros­ti jak vi­zu­ál­ní strán­ku vě­ci, tak zá­klad­ní dě­le­ní zdro­jů. Pod­le vlast­ních slov mu na­pří­klad pří­mo pro­šly ruka­ma ob­ra­zo­vé scé­ná­ře všech epi­zod. Při­znal, že do­po­sud měl sám na svě­do­mí pou­ze dva ob­ra­zo­vé scé­ná­ře (11. epi­zo­da Jo­ker Ga­me a krát­ký film Micu­a­mi no Ka­mi-sa­ma), pro­čež si zpo­čát­ku ne­byl úpl­ně jist, jak upra­vo­vat a opra­vo­vat prá­ci ji­ným. Pro­zra­dil, že sám scé­ná­ře kres­lí di­gi­tál­ně, pří­pad­ně na pa­pír nejdří­ve vy­tvo­ří pou­ze hrubý ná­črt. Lí­bí se mu, že v di­gi­tál­ní po­do­bě je ve­li­ce snad­né pro­vá­dět úpra­vy. Na co se pře­de­vším sou­stře­dil, by­lo scé­no­vé osvět­le­ní, kte­ré i v ob­ra­zo­vých scé­ná­řích ostat­ních čas­to upra­vo­val pod­le svých před­stav. Dá­le v prv­ní po­lo­vi­ně se­ri­á­lu kon­t­ro­lo­val roz­vr­že­ní všech scé­nek; od če­hož v dru­hé po­lo­vi­ně upus­til, ne­boť měl po­cit, že již mů­že ce­lé­mu tý­mu zce­la vě­řit; pří­mo pro­to kon­t­ro­lo­val už je­nom ta­neč­ní a dů­le­ži­té scé­ny.

Před­ní ob­las­ti zájmu Ita­zu vy­ty­čil dva – vý­ra­zy tvá­ře a ta­neč­ní po­hy­by. Dí­ky zá­slu­hám dvo­jic Či­ba–Hon­da a Mukóda–Li­ang byl pro­jekt scho­pen do­sáh­nout skvě­lých vý­sled­ků v obou aspek­tech. Sty­lis­tic­ký pří­stup ve­li­ce sil­ných ob­ry­so­vých li­nek však zna­me­nal zvý­še­né ná­ro­ky na ani­má­to­ry me­zi­sním­ků, což re­ži­sér při­znal s tím, že se jim sna­žil alo­ko­vat co nej­ví­ce ča­su na prá­ci, a v pří­pa­dě ne­sná­zí mu­sel při­chá­zet s jas­ný­mi a včas­ný­mi opat­ře­ní­mi. Ta­neč­ní scé­ny ja­ko ta­ko­vé by­ly v mno­hých pří­pa­dech za­lo­že­ny na re­fe­renč­ních vi­deích, od­kud moh­li ani­má­to­ři lé­pe vy­po­zo­ro­vat a ná­sled­ně za­vést do svých kre­seb drob­něj­ší nu­an­ce po­hy­bu.

Ne­ní to ale je­den člo­věk a je­ho vi­ze, kdo vy­tvá­ří ce­lý se­ri­ál, ale na­o­pak li­dé pod ním, kte­ří ma­jí pří­le­ži­tost uká­zat, co do­ve­dou v man­ti­ne­lech vy­ty­če­ných svým nad­ří­ze­ným. Pře­jdě­me te­dy k in­di­vi­du­ál­ním vý­ko­nům, kte­ré na se­be v prů­bě­hu se­ri­á­lu strh­ly ur­či­tou po­zor­nost, pří­pad­ně je­din­ce, kte­ré sám Ita­zu zmiňuje ja­ko ne­po­stra­da­tel­né čle­ny tý­mu. Přes epi­zod­ní re­ži­sé­ry a au­to­ry ob­ra­zo­vé­ho scé­ná­ře po­ma­lu pře­jde­me k tvůr­čím hos­tím, kte­ří při­spě­li svou troš­kou do mlý­na.

Po­kra­čo­vá­ní v dru­hé čás­ti.