Čte­te ob­čas na kon­ci man­gy roz­lič­né pří­dav­ky od au­to­ra? Kniž­ní vy­dá­ní ob­vykle ob­sa­hu­jí tak­zva­ná oma­ke ne­bo­li bo­nu­sy ne­bo pros­tě ně­co na­víc. Au­tor man­gy to­ho­to pro­sto­ru mů­že vy­u­žít k růz­ným úče­lům. Ne­chá tře­ba po­sta­vy pro­mlu­vit ke čte­ná­řům, ztvár­ní ko­mic­kou scén­ku s nej­váž­něj­ším hr­di­nou ne­bo, na což se chci dnes za­mě­řit, pro­mlou­vá on sám či ona sa­ma. Část man­ga­ků se při té­to pří­le­ži­tos­ti tro­chu od­vá­že a vy­tvo­ří si pěk­né­ho ava­ta­ra, ně­ja­ké gra­fic­ké ztvár­ně­ní vlast­ní oso­by. Bu­de to člo­věk, zví­ře, ne­bo ně­co úpl­ně ji­né­ho?

Po­dí­vej­me se nejdřív na au­to­ry tří man­ga sé­rií, kte­ré mo­men­tál­ně na­jde­te v čes­kých knih­ku­pec­tvích. Tře­ba au­tor­ka Ča­ro­dě­jo­vy ne­věs­ty (Mahó Cuk­ai no Jo­me), Ja­ma­za­ki Ko­re, kres­lí sa­ma se­be ja­ko čer­nou koč­ku. Ava­tar au­to­ra Úto­ku ti­tá­nů (Šin­geki no Kj­odžin), Isa­ja­my Hadži­me­ho, jsem ne­do­hle­da­la. Mož­ná pro­to­že zrov­na on se svou po­do­bou ni­jak ne­ta­jí a jde ja­ké­ko­li pu­b­li­ci­tě vy­lo­že­ně na­pro­ti. Opro­ti to­mu au­to­ra To­kij­ské­ho gh­úla (To­kyo Ghoul) zná­mé­ho pod pseu­do­ny­mem Iši­da Sui si ji­nak než ja­ko kres­le­nou po­sta­vič­ku ne­před­sta­vím. Ne­bo au­tor­ku — tam se totiž jen od­ha­du­je, že je to muž.

Po­kud se ví­ce ori­en­tu­je­te v man­ze pře­lo­že­né do an­g­lič­ti­ny, moh­li by vás za­jí­mat ta­ky ná­sle­du­jí­cí au­to­ři. Miu­ra Ken­taró, au­tor man­gy Ber­serk, se sou­stře­dí na dlou­hé, de­tail­ně zpra­co­va­né ka­pi­to­ly a ně­ja­ké bo­nu­sy ho ne­za­jí­ma­jí. Au­tor DžoDžo no Ki­mjó na Bóken, Ara­ki Hi­ro­hi­ko, se za svou po­do­bu ne­sty­dí. Na zá­lož­kách de­sek svaz­ků od něj bý­vá krát­ký ci­tát s re­ál­nou fo­to­gra­fií. Au­tor­ka mang Oce­lo­vý al­chy­mis­ta (Full­me­tal Al­che­mist) a Sil­ver Spo­on zná­má pod pseu­do­ny­mem Araka­wa Hi­ro­mu si ja­ko své­ho ava­ta­ra na­kres­li­la po­sta­vu v ob­leč­ku stra­če­ny s brý­le­mi.

Ja­ko dal­ší­ho bych chtě­la uvést au­to­ra man­gy Mon­ster, Ura­sa­wu Na­o­ki­ho, kte­rý bo­nu­sy ne­kres­lí, ale má pár kresbi­ček se­be sa­ma na svém Twit­te­ru. Jsou to ka­ri­ka­tu­ry, ale v rám­ci mož­nos­tí od­po­ví­da­jí re­a­li­tě. Ani au­tor Oja­su­mi Pun­pun, Asa­no Inio, ne­má žád­né­ho ava­ta­ra.

Pro­to­že je mo­men­tál­ně po­pu­lár­ních man­ga­ků s hez­ký­mi ava­ta­ry oči­vid­ně má­lo, uve­du dva z his­to­rie a na­ko­nec Taka­ši­mu Hi­ro­mi.

Prv­ním je Kodži­ma Aki­ra, au­tor man­gy Ma­ho­ra­ba, kte­rý se ztvár­nil ja­ko ka­men­ný kvá­dr s ru­čič­ka­ma. Dru­hou pak Ao­ki Ume, kres­líř­ka zná­má ši­ro­ký­mi ob­li­če­ji po­stav, au­tor­ka man­gy Hi­da­ma­ri Sketch a ná­vrhů po­stav k ani­me Pu­el­la Magi Ma­do­ka Ma­gi­ca. Ta se kres­lí ja­ko nej­roz­to­mi­lej­ší brou­ček (ofi­ci­ál­ně je to hou­sen­ka), ja­ké­ho jsem kdy vi­dě­la.

A na­ko­nec slí­be­ná Taka­ši­ma Hi­ro­mi, au­tor­ka man­gy Ka­se-san, kte­rá se na za­čát­ku lé­ta do­čka­la ho­di­no­vé­ho OVA jmé­nem Asa­gao to Ka­se-san. Je­jí kresbič­ka je mno­hem re­a­lis­tič­těj­ší než před­cho­zí dvě. Kres­lí se totiž ja­ko brý­la­tá pa­ní s tr­va­lou.