Ja­ko hi­ki­ko­mo­ri jsou ozna­čo­va­ní li­dé, kte­ří ví­ce než půl roku od­mí­ta­jí opus­tit svůj do­mov. Vy­hý­ba­jí se ja­kým­ko­liv so­ci­ál­ním kon­tak­tům, aniž by k to­mu mě­li ně­ja­ký váž­ný dů­vod. V ani­me se ty­to po­sta­vy ob­je­vu­jí po­měr­ně čas­to, po­sled­ní do­bou pře­de­vším v žán­ru ise­kai, te­dy pře­ne­se­ní do ji­né­ho svě­ta. Zde opouš­tí svůj re­ál­ný ži­vot pl­ný sa­mo­ty, ne­zdra­vé stra­vy a vi­deo­her a v no­vém svě­tě jsou za hr­di­ny. Vět­ši­nou se jed­ná o od­pad­lí­ky ze střed­ní ne­bo vy­so­ké ško­ly, kte­ří trá­ví své mlá­dí do­ma u po­čí­ta­če.

Nicmé­ně jak uka­zu­je nej­no­věj­ší prů­zkum ce­lo­stát­ní ja­pon­ské aso­ci­a­ce pro hi­ki­ko­mo­ri, KHJ, prů­měr­ný věk hi­ko­ko­mo­ri je ve sku­teč­nos­ti 34 let, při­tom před de­sí­ti le­ty byl ten­to prů­měr pou­ze 30 let. To mi­mo ji­né zna­čí, že ros­te i prů­měr­ný věk těch, kte­ří se o ně sta­ra­jí. KHJ vy­da­la v břez­nu člá­nek „8050“ po­pi­su­jí­cí pro­blém, že osm­de­sát­ní­ci se za sta­rob­ní dů­cho­dy sta­ra­jí o své ne­za­měst­na­né dě­ti, kte­rým je již přes 50. Je otáz­kou, co se sta­ne s dět­mi, kte­ré nejsou schop­ny nor­mál­ní­ho ži­vo­ta, až je­jich ro­di­če ze­mřou.

Kaž­do­pád­ně ne kaž­dý hi­ki­ko­mo­ri je od­sou­zen ke smr­ti ve skle­pě. Ja­pon­ské no­vi­ny Ma­i­ni­chi Shim­bun před pár dny vy­da­ly člá­nek o jed­nom tři­cát­ní­ko­vi, kte­rý se do­ká­zal z te­nat uza­vře­né­ho ži­vo­ta do­stat. Hi­ki­ko­mo­ri se z něj stal po­té, co pře­ru­šil stu­di­um kvů­li ši­ka­ně, s čímž sou­vi­sel i ná­sled­ný strach z li­dí. Před de­se­ti le­ty je­ho mat­ka na­šla na to­to té­ma člá­nek a za­ča­la spo­leč­ně s ním cho­dit na pod­půr­ná se­tká­ní. Po­té za­čal cho­dit mi­mo dům, vždy na ně­ko­lik ho­din jed­nou za dva týd­ny, a po­stup­ně se do­pra­co­val k pra­vi­del­né­mu a nor­mál­ní­mu vy­chá­ze­ní.

Pod­le ja­pon­ské vlá­dy je v Ja­pon­sku ví­ce než půl mi­li­o­nu hi­ki­ko­mo­ri a ví­ce než mi­li­on li­dí, kte­ří jsou blíz­ko to­mu, aby se ji­mi sta­li. Nicmé­ně je mož­né, že re­ál­né čís­lo je mno­hem vyš­ší, ne­boť hi­ki­ko­mo­ri ma­jí ten­den­ci se před lid­mi (a te­dy i vlá­dou) scho­vá­vat.