Ač původní manga Ghost in the Shell nebyla dokonalá, rozhodně to byla zajímavá četba. Chápu, proč byla ve své době tolik populární a proč měla dopad na tehdejší a vlastně i dnešní pop kulturu, nicméně v dnešní době už toho nemůže nabídnout tolik, co v dobách své největší slávy. Nehledě na to, že mi vyloženě nesedl autorův styl vyprávění a kniha rozhodně nebyla jednoduchým čtením. Na druhou stranu ode mě dostala plusové body za kresbu, povedený humor a hloubavé myšlenky. S druhým dílem této série ovšem musím konstatovat, že problémy původního díla se ještě prohloubily a to nejlepší z něj bylo v pokračování naopak utlumeno.
Velký problém může pro čtenáře znamenat samotná premisa díla, která se od svého staršího bratříčka vydala úplně jiným směrem. Pryč je charismatická policejní jednotka, nečeká nás žádné řešení případů. Nyní sledujeme pouze samotnou Motoko (a její… kyber-tučňáky?), které se kompletně změnila osobnost, snažící se napříč celou knihou vyřešit jeden nezajímavý, zamotaný a nepřehledný případ, který se navíc z velké části odehrává v jakémsi kyberprostoru. Příběh se dá shrnout slovy: hackuji, hackuješ, hackujeme, hážeme do vzduchu PC a sci-fi pojmy a nakonec to nějak skončí (díky bohu). To je v podstatě to jediné, co jsem si z mangy po příběhové stránce odnesl. Nevím, jestli na knihu po intelektuální stránce jednoduše nemám, nebo je chyba v samotném díle. Nějakou představu o tom, co jsem to četl, samozřejmě mám, ale kdyby se mě někdo u oběda zeptal, o čem příběh byl, Heimlichův manévr by byl moje jediná záchrana. Vyzvrátil bych základní dějovou kostru, ale vysvětlit vývoj příběhu jako takového bych jednoduše nedokázal. A na to, abych tu ukecanou a překombinovanou sci-fi hantýrku přečetl znovu, pomaleji a pozorněji, navíc posilněn energetickými nápoji, se opravdu necítím. Příběh mě asi ve čtvrtině knihy přestal definitivně zajímat a občasný výboj zájmu vždy po pár stranách ustal.
Co se mi ale do paměti vypálilo, jsou stránky jako takové. Kresba je tu skutečně jedinečná, detailní a propracovaná. Černobílé a klasicky kolorované stránky jsou uměleckým dílem a je na ně radost pohledět. Přibližně polovinu knihy pak ale tvoří stránky barevné, které působí uměle, počítačově a jejichž tvorba se přespříliš spoléhala na 3D modely. Tato nová stylizace sice dává smysl vzhledem k povaze příběhu (náročné sci-fi plné virtuálních prostorů, pokrokové techniky atd.), ale jednoduše mi její uměle a nereálně vypadající styl nesedl. Střídání obou stylů pak činí knihu po grafické stránce rušivě nekonzistentní. V každém případě se ovšem po vizuální stránce jedná o jedinečný zážitek, ať vám osobně sedne, nebo ne.
Je Ghost in the Shell 2 geniální dílo, nebo pitomost? Pro mě je GITS2 bohužel spíše tím druhým. Je myšlenkově rozlítaný, ukecaný a filozofičnost a sofistikovanost působí oproti svému předchůdci falešně. V průběhu knihy jsem byl zmaten, a když jsem na jejím konci došel k alespoň částečnému prozření, uchvácen jsem nebyl. Naopak jsem se neubránil zklamání z toho, že má namáhavá snaha o soustředěné čtení přišla vniveč. Pokud se mnou ale nesouhlasíte, uznáte snad minimálně to, že se v žádném případě nejedná o mangu zaměřenou na masy. Spíše z ní mám pocit, že si ji autor napsal z radosti sám pro sebe bez ohledu na fanoušky původní knihy nebo kohokoliv jiného. S koupí tedy buďte opatrní, jelikož ať se vám manga nakonec bude líbit, nebo ne, rozhodně nedostanete to, co jste očekávali.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkujeme nakladatelství Crew.