Recenze mangy Ghost in the Shell 2

Ač pů­vod­ní man­ga Ghost in the Shell ne­by­la do­ko­na­lá, roz­hod­ně to by­la za­jí­ma­vá čet­ba. Chá­pu, proč by­la ve své do­bě to­lik po­pu­lár­ní a proč mě­la do­pad na teh­dej­ší a vlast­ně i dneš­ní pop kul­tu­ru, nicmé­ně v dneš­ní do­bě už to­ho ne­mů­že na­bíd­nout to­lik, co v do­bách své nej­vět­ší slá­vy. Ne­hle­dě na to, že mi vy­lo­že­ně ne­se­dl au­to­rův styl vy­prá­vě­ní a kni­ha roz­hod­ně ne­by­la jed­no­du­chým čte­ním. Na dru­hou stra­nu ode mě do­sta­la plu­so­vé bo­dy za kresbu, po­ve­de­ný hu­mor a hlou­ba­vé myš­len­ky. S dru­hým dí­lem té­to sé­rie ovšem mu­sím kon­sta­to­vat, že pro­blémy pů­vod­ní­ho dí­la se ješ­tě pro­hlou­bi­ly a to nej­lep­ší z něj by­lo v po­kra­čo­vá­ní na­o­pak utlu­me­no.

Vel­ký pro­blém mů­že pro čte­ná­ře zna­me­nat sa­mot­ná pre­mi­sa dí­la, kte­rá se od své­ho star­ší­ho brat­říč­ka vy­da­la úpl­ně ji­ným smě­rem. Pryč je cha­risma­tic­ká po­li­cej­ní jed­not­ka, ne­če­ká nás žád­né ře­še­ní pří­pa­dů. Ny­ní sle­du­je­me pou­ze sa­mot­nou Mo­to­ko (a je­jí… ky­ber-tučňáky?), kte­ré se kom­plet­ně změ­ni­la osob­nost, sna­ží­cí se na­příč ce­lou kni­hou vy­ře­šit je­den ne­za­jí­ma­vý, za­mo­ta­ný a ne­pře­hled­ný pří­pad, kte­rý se na­víc z vel­ké čás­ti ode­hrá­vá v ja­kém­si ky­ber­pro­sto­ru. Pří­běh se dá shr­nout slo­vy: hac­ku­ji, hac­ku­ješ, hac­ku­je­me, há­že­me do vzdu­chu PC a sci-fi po­jmy a na­ko­nec to ně­jak skon­čí (dí­ky bo­hu). To je v pod­sta­tě to je­di­né, co jsem si z man­gy po pří­bě­ho­vé strán­ce od­ne­sl. Ne­vím, jest­li na kni­hu po in­te­lek­tu­ál­ní strán­ce jed­no­du­še ne­mám, ne­bo je chy­ba v sa­mot­ném dí­le. Ně­ja­kou před­sta­vu o tom, co jsem to če­tl, sa­mo­zřej­mě mám, ale kdy­by se mě ně­kdo u obě­da ze­ptal, o čem pří­běh byl, He­imli­chův ma­né­vr by byl mo­je je­di­ná zá­chra­na. Vy­zvrá­til bych zá­klad­ní dě­jo­vou kost­ru, ale vy­svět­lit vý­voj pří­bě­hu ja­ko ta­ko­vé­ho bych jed­no­du­še ne­do­ká­zal. A na to, abych tu uke­ca­nou a pře­kom­bi­no­va­nou sci-fi han­týr­ku pře­če­tl zno­vu, po­ma­le­ji a po­zor­ně­ji, na­víc po­sil­něn ener­ge­tic­ký­mi ná­po­ji, se oprav­du ne­cí­tím. Pří­běh mě asi ve čtvr­ti­ně kni­hy pře­stal de­fi­ni­tiv­ně za­jí­mat a ob­čas­ný vý­boj zájmu vždy po pár stra­nách ustal.

Co se mi ale do pa­mě­ti vy­pá­li­lo, jsou strán­ky ja­ko ta­ko­vé. Kres­ba je tu sku­teč­ně je­di­neč­ná, de­tail­ní a pro­pra­co­va­ná. Čer­no­bí­lé a kla­sic­ky ko­lo­ro­va­né strán­ky jsou umě­lec­kým dí­lem a je na ně ra­dost po­hle­dět. Při­bliž­ně po­lo­vi­nu kni­hy pak ale tvo­ří strán­ky ba­rev­né, kte­ré pů­so­bí umě­le, po­čí­ta­čo­vě a je­jichž tvor­ba se přespří­liš spo­lé­ha­la na 3D mo­de­ly. Ta­to no­vá sty­li­za­ce si­ce dá­vá smy­sl vzhle­dem k po­va­ze pří­bě­hu (ná­roč­né sci-fi pl­né vir­tu­ál­ních pro­sto­rů, po­kro­ko­vé tech­ni­ky atd.), ale jed­no­du­še mi je­jí umě­le a ne­re­ál­ně vy­pa­da­jí­cí styl ne­se­dl. Stří­dá­ní obou sty­lů pak či­ní kni­hu po gra­fic­ké strán­ce ru­ši­vě ne­kon­zis­tent­ní. V kaž­dém pří­pa­dě se ovšem po vi­zu­ál­ní strán­ce jed­ná o je­di­neč­ný zá­ži­tek, ať vám osob­ně sed­ne, ne­bo ne.

Je Ghost in the Shell 2 ge­ni­ál­ní dí­lo, ne­bo pi­to­most? Pro mě je GIT­S2 bo­hu­žel spí­še tím dru­hým. Je myš­len­ko­vě roz­lí­ta­ný, uke­ca­ný a fi­lo­zo­fič­nost a so­fis­ti­ko­va­nost pů­so­bí opro­ti své­mu před­chůd­ci fa­leš­ně. V prů­bě­hu kni­hy jsem byl zma­ten, a když jsem na je­jím kon­ci do­šel k ale­spoň čás­teč­né­mu pro­zře­ní, uchvá­cen jsem ne­byl. Na­o­pak jsem se ne­u­brá­nil zkla­má­ní z to­ho, že má na­má­ha­vá sna­ha o sou­stře­dě­né čte­ní při­šla vni­več. Po­kud se mnou ale ne­sou­hla­sí­te, uzná­te snad mi­ni­mál­ně to, že se v žád­ném pří­pa­dě ne­jed­ná o man­gu za­mě­ře­nou na ma­sy. Spí­še z ní mám po­cit, že si ji au­tor na­psal z ra­dos­ti sám pro se­be bez ohle­du na fa­nouš­ky pů­vod­ní kni­hy ne­bo ko­ho­ko­liv ji­né­ho. S kou­pí te­dy buď­te opa­tr­ní, je­li­kož ať se vám man­ga na­ko­nec bu­de lí­bit, ne­bo ne, roz­hod­ně ne­do­sta­ne­te to, co jste oče­ká­va­li.

Za po­skyt­nu­tí re­cenz­ní­ho vý­tis­ku dě­ku­je­me na­kla­da­tel­ství Crew.

Hy-phen-a-tion