Tře­tí květ­no­vý ví­kend, te­dy 18.–20. 5., se na br­něn­ském vý­sta­viš­ti ko­nal již pat­nác­tý roč­ník Ani­me­fes­tu. Vý­ro­čí le­tos by­lo ví­ce – 15 let od za­lo­že­ní, 10 let od před­sta­ve­ní mas­ko­tů a 5 let od za­ve­de­ní té­mat pro jed­not­li­vé roč­ní­ky. Ta by­la dří­ve po­ja­ta ja­ko sou­boj me­zi dvě­ma frak­ce­mi (z před­cho­zích té­mat zmiňme na­pří­klad pre­mi­an­ty vs. re­be­lan­ty, tech­ni­ku vs. pří­ro­du a pop vs. rock), ten­to­krát jsme se ale do­čka­li změ­ny – frak­ce by­ly do­kon­ce čty­ři: Vy­zna­va­či, Hrá­či, Tvůr­ci a Par­ťá­ci. Úvod­ní film na se­be vzal po­do­bu „do­ku­men­tu“ (pro­za­tím na zá­zna­mu ze stre­a­mu zde) a ná­vštěv­ní­ci moh­li roz­hod­nout, jest­li chtě­jí ne­chat Ani­me­fest stej­ný ja­ko do­po­sud, ne­bo změ­nu v po­do­bě Me­ga­Co­nu či Ka­ma­rá­d­Fes­tu. No­vin­kou by­lo ta­ké zvět­še­ní pro­sto­ru o dal­ší ha­lu. Ani­me­fest za­bral Kon­gre­so­vé cen­t­rum, Ro­tun­du, ha­lu A1 a no­vě i ha­lu A2.

Čle­no­vé re­dak­ce si sa­mo­zřej­mě ne­mo­hou nej­vět­ší ak­ci v Čes­ké re­pub­li­ce spo­je­nou s ani­me ne­chat ujít. Při­ná­ší vám tak ex­klu­ziv­ní ko­men­tář rov­nou z ně­ko­li­ka růz­ných po­zic, kte­ré mů­že­te na Ani­me­fes­tu za­stá­vat.

shi­no­bu, ná­vštěv­ník:
Po loňské pau­ze jsem le­tos zno­vu za­ví­tal na Ani­me­fest, a i když jsem ho sti­hl až od so­bot­ní­ho od­po­led­ne, zkla­ma­ný jsem roz­hod­ně ne­byl. Nejsem si­ce žád­ný od­bor­ník, ale úro­veň cospla­yů pod­le mě od před­loňska opět stoup­la a za­čí­nám si ja­ko „kom­plet­ně v ci­vi­lu“ při­pa­dat do­ce­la div­ně. :) Jsem spí­še před­náš­ko­vý typ ná­vštěv­ní­ka, a tak mi vel­kou ra­dost udě­la­ly no­vé pro­sto­ry v A2. V zad­ní čás­ti vel­ké­ho sá­lu už si­ce i vel­ké plát­no po­ně­kud pře­stá­va­lo sta­čit, ale ani na jed­né před­náš­ce jsem ne­po­tkal kom­plet­ní za­pl­ně­ní ha­ly, tak­že to až ta­ko­vá bo­lest ne­by­la. I v úrov­ni před­ná­šek (ale­spoň těch, kte­ré jsem sti­hl na­vští­vit) cí­tím stou­pa­jí­cí ten­den­ci a žád­ná mě vy­lo­že­ně ne­zkla­ma­la.

Pří­jem­ně pře­kva­pi­la Craft Alley. Osob­ně jsem měl po­cit, že se od před­loňska za­se roz­rost­la, a ně­kte­ré kous­ky mi ne­pří­jem­ně sta­ho­va­ly ru­ku k pe­ně­žen­ce. I když mě Stan bo­jov­ní­ků ni­jak ne­o­slo­vu­je, přes­to je­ho pře­sun dovnitř pa­vi­lo­nu hod­no­tím po­zi­tiv­ně. Dřív jsem tak jed­nou za ví­kend na­kou­kl a pak už jen pro­chá­zel ko­lem a ma­xi­mál­ně vní­mal po­div­né zvu­ky li­nou­cí se ze­vnitř. Tak­to je ta­to ak­ti­vi­ta na očích a má šan­ci za­ujmout víc ná­vštěv­ní­ků. Opět ne­zkla­ma­lo Fi­gu­bo (fo­to­gra­fie ani­me fi­gu­rek v re­ál­ných či re­ál­ně vy­pa­da­jí­cích lo­ka­cích) a asi br­zo ne­o­do­lám a ně­kte­rý z pla­ká­tů si ob­jed­nám a ne­chám za­rá­mo­vat.

Nya-chan Pro­ducti­on, před­ná­še­jí­cí:
Le­toš­ní Ani­me­fest jsem se po le­tech roz­ho­dl strá­vit v cospla­yi a po úspěš­né so­bo­tě jsem v něm na­ko­nec pře­žil i ne­dě­li. Nut­no při­znat, že cosplay a tři ho­di­ny mo­de­ro­vá­ní sra­zů – Kan­Colle a AMV – se po­de­psa­ly na mém vy­čer­pá­ní spo­lu se špat­ným od­ha­dem před­ná­še­né­ho tex­tu na ná­sle­du­jí­cí před­náš­ce o 15 le­tech his­to­rie AMV na Ani­me­fes­tu. Na dru­hou stra­nu skvě­lí ná­vštěv­ní­ci svý­mi otáz­ka­mi pře­ori­en­to­va­li ho­din­ku na „sko­ro­be­se­du“, a tak si ne­můžu stě­žo­vat, zvlášť po cel­kem po­ve­de­ném pá­teč­ním pro­mí­tá­ní AMV (jen si asi holt ne­mů­že­me přát zvu­ka­ře s hu­deb­ním slu­chem a sna­hou na­sta­vit au­dio před blo­kem sa­mot­ným) a když na Ani­me­fes­tu by­la tak skvě­lá před­náš­ka od #Fa­ke­IsSad od vý­bor­né Ma­a­kie.

Ji­nak se můj Ani­me­fest sklá­dal pře­váž­ně z cou­rá­ní s Ari­a­nem, lo­ve­ní shi­p­gi­rls a ad­mi­rá­lů, pro­hlí­že­ní zbo­ží a zva­žo­vá­ní kva­li­ty – je skvě­lé vi­dět, že ale­spoň na po­li fi­gu­rek už je vět­ši­na ori­gi­nál­ní, byť to zna­me­na­lo pře­jít na pri­ze fi­gur­ky, ale na po­lič­ce to mi­ni­mál­ně vy­dr­ží déle vy­pa­dat dob­ře. Nej­víc pe­něz jsem utra­til u Si­Mi­Ka a by­ly to dob­ře utra­ce­né pe­ní­ze, dru­hé mís­to zís­ká­vá Ku­ro­ne­ko a vý­sta­va Fi­gu­bo, od kte­ré­ho jsem kou­pil pla­kát s nen­do­ro­i­dem Ši­maka­ze. Brát fi­gur­ky jsem se le­tos bál i u pri­ze fi­gu­res – pře­ci jen sto­pro­cent­ní jis­to­ta chy­bí a je­den stá­nek po­řád je­de kom­plet bo­ot­le­gy – ale tře­ba to za rok bu­de lep­ší. Vzhů­ru na Na­cu­k­on!

Si­MiK, pro­dej­ce:
Už asi pá­tým rokem se Ani­me­fes­tu účast­ním hlav­ně ja­ko pro­dej­ce a mu­sím říct, že je to co do ob­ra­tu rok od roku lep­ší. Před pě­ti le­ty jsem za­čí­nal sám a vy­dě­lal jsem si tak ako­rát na no­vé ná­kla­dy, pro­to­že pře­pra­va z Ja­pon­ska ne­ní nej­lev­něj­ší. Ny­ní se už ko­lem stán­ku mo­hou to­čit tři li­di a ni­kdo na tom ne­pro­dě­lá.

Ja­ko je­den z má­la stán­ků se sou­stře­dí­me čis­tě na pře­pro­dej ori­gi­nál­ních vě­cí z Ja­pon­ska, tak­že kro­mě jis­té­ho za­běhlé­ho raj­cu­jí­cí­ho pro­dej­ní­ho ar­ti­klu je na­kou­pe­ní ně­če­ho dal­ší­ho vždy sáz­kou na ne­jis­to­tu. Pro le­to­šek se za­se jed­nou ná­kla­dy stán­ku v pod­sta­tě vy­rov­na­ly loňské­mu zis­ku, tak­že pa­no­va­ly oba­vy, jest­li jsme to s do­ku­po­vá­ním no­vé­ho zbo­ží ne­pře­hna­li. Tro­chu to­ho ris­ko­vá­ní se nám ale na­ko­nec hod­ně vy­pla­ti­lo, a tak se příští rok na AF­ku ur­či­tě za­se uká­že­me.

Mi­ra­tor, or­ga­ni­zá­tor:
Stej­ně ja­ko po­sled­ních pár let, i le­tos jsem na Ani­me­fes­tu byl spí­še ja­ko or­ga­ni­zá­tor než ná­vštěv­ník. Po­dí­lel jsem se na cho­du ofi­ci­ál­ní­ho ani­me­fes­tí­ho stán­ku, po­kud jste si te­dy o ví­ken­du za­kou­pi­li ne­bo vy­zved­li ně­ja­ký mer­chan­di­se, tak jste mě tam moh­li vi­dět (ten rá­do­by hips­ter s mo­týl­kem). Ani le­tos se nám ne­vy­hnu­ly men­ší or­ga­ni­zač­ní pro­blémy, nicmé­ně mys­lím, že se na­ko­nec vše vy­ře­ši­lo a by­lo to v po­řád­ku. S le­toš­ním AF zbo­žím jsem byl spo­ko­je­ný, sám jsem si po­ří­dil trič­ko, taš­ku a py­tel – ani­me­fes­tí drá­ček je pros­tě su­per!

Pří­jem­ně mě pře­kva­pi­ly no­vé pro­sto­ry, A2. Bál jsem se, že zde ko­na­né před­náš­ky bu­dou hroz­né z dů­vo­du akus­ti­ky, pře­ce je­nom je to dost vy­so­ký pro­stor, nicmé­ně když jsem si byl po­slech­nout před­náš­ku Ani­me ve VR, pře­kva­pi­lo mě, že by­lo vcel­ku dob­ře sly­šet i ze zad­ních řad. Cel­ko­vě jsem to­ho z pro­gra­mu moc ne­vi­děl, ale za­u­ja­la mě před­náš­ka na­kla­da­tel­ství CREW, kde účast­ní­ci moh­li vy­brat, jest­li bu­de dal­ší u nás vy­da­nou man­gou Ber­serk, ne­bo Ja­ku­so­ku no Ne­ver­land (Ze­mě Ne­ze­mě za­slí­be­ná). I dí­ky mé­mu hla­su vy­hrá­la dru­há zmí­ně­ná man­ga, nej­poz­dě­ji do příští­ho AF se tak má­me na co tě­šit. Tra­dič­ně jsem se byl po­dí­vat i na Kjógen, kte­rý ta­ké tra­dič­ně ne­zkla­mal.

Xi­ma­ra, boss:
Já vlast­ně pro Ani­me­fest pra­cu­ju po ce­lý rok, pro­to je pro mě sa­mot­ný con a pár dní po něm spíš od­po­čin­ko­vá zá­le­ži­tost, můžu totiž ho­dit všech­no za hla­vu. Sta­rám se o chod ani­me­fes­tí­ho Twit­te­ru, ta­ké dě­lám šéf­re­dak­to­ra pro Fest­Zin a pří­mo na mís­tě za­jiš­ťu­ji hlad­ký prů­běh ne­děl­ní­ho hlí­dá­ní za­va­za­del. Je­den by ře­kl, že je to jed­no­du­ché, ale být na co­nu v ne­dě­li před půl sed­mou rá­no ne­ní žád­ná sran­da. Po­ved­lo se nám vy­mys­let dob­rý sys­tém uklá­dá­ní za­va­za­del, tak­že po úvod­ním na­chys­tá­ní jde vět­ši­nou vše bez pro­blé­mů.

By­la jsem zvě­da­vá na vy­u­ži­tí no­vých pro­stor. Už když se při­bí­ra­la ha­la A1, zís­kal con pod­le mé­ho ná­zo­ru úpl­ně ji­ný roz­měr. Ná­růst účast­ní­ků je ra­pid­ní (ví­ce­mé­ně kaž­dý roč­ník o 500 li­dí, le­tos jich při­šlo přes 6 000), ale v tom­to ob­rov­ském pro­sto­ru se roz­ptý­li­li na­to­lik, že ne­vzni­ka­ly da­vy a má­lo­kdo by tipl, že je jich to­lik. Jen mi při­šlo, že kvů­li pře­su­nu­tí pro­gra­mu dovnitř (př. Stan bo­jov­ní­ků), zů­sta­ly ven­kov­ní pro­sto­ry ne­vy­u­ži­té. Ten­to­krát jsem mě­la čas za­jít na ně­ja­ké před­náš­ky (např. Lusi a Ja­pon­ské před­mě­ty ne­bo Yu­f­fie a Her­ní ur­ban le­gends) a všech­ny hod­no­tím ve­li­ce klad­ně. Cel­ko­vě jsem z pro­gra­mu, na kte­rém jsem strá­vi­la aspoň chví­li, cí­ti­la nad­še­ní pro věc a jis­tou mí­ru pro­fe­si­o­na­li­ty. Po­kud bych mě­la ně­co hod­no­tit ne­ga­tiv­ně, tak to bu­de ne­do­myš­le­ný styl zís­ká­vá­ní a udě­lo­vá­ní bo­dů po­mo­cí QR kódů. Vím, že se ře­šil na po­sled­ní chví­li, ale upřím­ně – co ne? I když jsem po­sled­ních pár mě­sí­ců myš­len­ka­mi úpl­ně ně­kde jin­de, #afc­z18 jsem si vel­mi uži­la a už po­ma­lu za­čí­nám chys­tat Fest­Zin pro dal­ší roč­ník.

Pár fo­tek v ná­sle­du­jí­cí ga­le­rii po­ří­dil re­dak­tor shi­no­bu. Fot­ky od Nya-chan Pro­ducti­on na­jde­te na Flic­kru.